Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Znama mi rekla, ze mit dve deti je k nicemu. Nemuze se venovat starsi, nemuzou delat, co chce. Ze s jednim ditetem je zivot o hodne lepsi. Ja se puvodne tesila, ale ted uz zacinam chapat, co tim chtela rict… mam pocit, ze jsme to strasne pokazili.
To jsou kecy. ![]()
@Anonymní píše:
Jo? Mne spis prijde sobecke chrlit deti bez rozmyslu a nechat je drit bidu s nouzi nebo si jich nevsimat. Facku si dej sama.
Dvě děti je chrlení bez rozmyslu? To jedno na důchody svých dvou pohodlných rodičů ani nevydělá.
@Tichošlápek píše:
Není lepší. Je jednodušší na organizaci, což pro pohodlne lidi je proste plus. Známá je blbka. A ty se seber - těhotná uz jsi, dvě děti se zabaví úplně v pohodě a pokud jsi aspoň trochu schopna, tak to das v klidu.
Hm, co mi taky zbyde jineho, nez to zvladnout. Ale radeji bych se zacala tesit.
@Anonymní píše:
Znama mi rekla, ze mit dve deti je k nicemu. Nemuze se venovat starsi, nemuzou delat, co chce. Ze s jednim ditetem je zivot o hodne lepsi. Ja se puvodne tesila, ale ted uz zacinam chapat, co tim chtela rict… mam pocit, ze jsme to strasne pokazili.
uvědom si taky druhou věc. Když se vám v budoucnu s manželem něco stane. tak syn by neměl nikoho takhle bude mít aspoň sourozence. Protože prarodiče budou už staří a tím že jste jedináčci nebude mít ani tety, strejdy, sestřenice, bratrance…nechci nic strašného přivolávat…jen nedávno u nás v okolí umřela mlada žena, která po sobě nechala holčinu jedináčka ještě má sice otce, ale v budoucnu bude sama ( i když má sestřenice, bratrance ) ale nebude žadný sourozenec s kterým by si mohla popovídat a zaspomínat na mamku
Dítě je velká změna a umí zamávat se vztahem, i když je chtěné. Takže za vyšilování bych se nestyděla, spíše se soustředila na ten vnitřní konflikt - na interrupci jít nechceš, ale dítěte se bojíš… tohle je hrozně těžké rozhodnutí, a pokud si chceš dítě nechat, je třeba začít se na to nějak připravovat, abys ten strach co nejvíce umenšila a neměla z toho hrůzu. Chlapeček už je docela v elkej, relativně soběstačnej, myslím, že i věkový rozestup je poměrně hezký, aby z dětí nakonec byli parťáci. Pokud se manžel těší a nebojí se toho, tak se s ním už teď domluv, aby Ti pomáhal, zastal třeba staršího a Tys mohla řešit jen miminko a těšit se na něj. Je fakt, že na potrat bych taky nešla, ale když už bych se rozhodla si mimi nechat, tak výčitkami vůči sobě, němu a dalším lidem v rodině bych ničemu nepřispěla. Zksute si o tom doma promluvit, z čeho všeho máš strach, co myslíš, že se může změnit k horšímu apod., a zkuste vymyslet, jak tomu co nejvíc předejít, aby příchod nového mimča proběhl co nejhladčeji. Ve většině měst jsou i bezplatné rodinné poradny, kde Ti třeba pomohou problém rozklíčovat. Pokud na to máte, tak si můžete pak platit i paní na úklid nebo chůvu, a sama ze zkušenosti vím, že po narození druhého mimča syn nebyl nijak šizený, trávíme i teď kupu času spolu, a to mimino pořád kojím, kolikrát bych řekla, že on má té pozornosti víc než druhorozené dítě
.To, že je někdo jedináček, neznamená, že nutně neumí vychovat víc jak jedno dítě, tohohle bych se vůbec nebála. A pokud se nakonec přístup k čekání miminka změní a budete se na něj těšit, tak uvidíš, že můžeš mít ráda i dvě děti… Třeba pro mne to bylo v porodnici trochu psycho, začínala jsem se zamilovávat do toho malého človíčka, a zároveň měla pocit, že zrazuju toho, co už doma mám, a c o jsem ho doteď bezvýhradně milovala. Bouřily mi hormony, bylo to divoký, ale ustáli jsme to všichni. A když vidím, jak si starší s malou hraje, je to moc hezký
. Držím palce a kdyby ses chtěla vypovídat, klidně napiš SZ.
@smajlik345 píše:
uvědom si taky druhou věc. Když se vám v budoucnu s manželem něco stane. tak syn by neměl nikoho takhle bude mít aspoň sourozence. Protože prarodiče budou už staří a tím že jste jedináčci nebude mít ani tety, strejdy, sestřenice, bratrance…nechci nic strašného přivolávat…jen nedávno u nás v okolí umřela mlada žena, která po sobě nechala holčinu jedináčka ještě má sice otce, ale v budoucnu bude sama ( i když má sestřenice, bratrance ) ale nebude žadný sourozenec s kterým by si mohla popovídat a zaspomínat na mamku
To je sice pravda, ale umírají i sourozenci
Ve výsledku je každý sám. I když máš kolem sebe kupu příbuzných a sourozenců, záleží na tom, jak to máš v sobě srovnané. A že pomos musíš hledat především na konci své ruky.
@Anonymní píše:
Pro některé absolutně mimo, tak raději nekomentujte.
Jsem ve strašně situaci. Plánovali jsme druhé miminko, jsem teď v 8tt. Rozhodla jsem se jít na přerušení, ale bez vědomí manžela. Řeknu, že se jednalo samovolny potrat. Jedno dítě už mám a druhé už prostě nechci, bohužel mi to došlo až teď kdy už je pozdě.
Otázka vy co jste interupci prodelaly, mam velke tehu nevolnosti, bojím se tedy jak zákrok zvládnu na lačno. Nespim takže ráno mě zachrání aspoň trochu pečiva.
Kde v Pze jste na tento zákrok šly.
Mam šílené stavy a stres z toho všeho, nemohu se ani starat o dceru. Naštěstí jede na týden k babičce tak to chci během tohoto týdne zvládnout.
Musím napsat jen, že chápu. Já si dítě nechala, protože ze strany manžela byl tlak a já byla prostě naivní. To se blbě vysvětluje a ted toho lituji. Všichni okolo jsou štastní a očekávají to samé od mé osoby, ale já ne. Jedu na „autopilota“. Bohužel se to podepsalo na vztahu, který jde pomalu ke dnu… takže pokud se na to ty necítíš, tak jdi raději na interupci.
A mimochodem - druhé dítě si víc užívám, protože už vím, že to blbé šestinedělí skončí, že toho relativně moc ze začátku nepotřebuje, už se nebojím s ním jezdit na výlety, na procházky, byla jsem i sama na výletě za městem s oběma dětmi (podotýkám, že nemáme auto), zvládám i nákupy… naopak bych řekla, že je to větší pohoda z hlediska mého prožívání, i když jsou samozřejmě náročnější situace (jedno dítě pláče, druhé chce kakat a bez asistence to nezvládne, do toho pípá pračka, myčka, něco volá a někdo další zvoní apod. nebo se nám teď třeba rozbil kočárek, takže větší nákup si sama neobstarám), tak zvládnout se to dá, pokud je i podpora partnera.
@Anonymní píše:
Ono ti rozmazleni sobci se v zivote stejne maji asi nejlip… mi to nekdy prijde. Ze spis s temi hodnymi si vsichni delaji, co chteji a ublizuji jim.
Nejsou jen dva typy lidí…
@Russet nemusí ani umřít, řekla bych ze v mem okolí je to tak 50 na 50 - polovina se se svým sourozencem nestyka/rozhadala atd
@Anonymní píše:
Jo? Mne spis prijde sobecke chrlit deti bez rozmyslu a nechat je drit bidu s nouzi nebo si jich nevsimat. Facku si dej sama.
tak proč jste si dělali druhé? To jste nepřemýšleli co a jak bude potom, ted to řešit je dost pozdě ne ![]()
@PenelopaW dekuji. Ten strach je opravdu hrozny a nejvic se asi bojim, co kdyz nebude zdrave?? Jedno uplne zdrave uz mame, tak mam pocit, ze na dalsi uplne zdrave dite uz nemame nejak narok… nebo jak to rict
Hele, a bylo období, žes to druhé dítě chtěla? Myslím předtím, než jsi otěhotněla. Se mnou takhle zacvičily hormony. Přemýšlela jsem úplně jako ty - co to první dítě, co to bude znamenat pro mě a HLAVNĚ aby to nebyla dvojčatta!!! - to byla moje noční můra. Ten pocit, že jsme si svoje štěstí už vybrali a to dítě se narodí postižené, to tam také bylo. A ačkoliv jsem osoba normálně rozumná, tak mi to vůbec nepomáhalo. Celé noci jsem nespala, blila z nervozity a litovala jsem, do čeho jsem se pustila. A pak jsem se rozhodla tohle období prostě přežít, což se povedlo. Upravilo se to samo. A teď si to první dítě celé dny hraje s tím druhým. Je jim jedno, jestli mají k obědu vepřo-knedlo-zelo nebo krupičku, jestli mají díru na koleni nebo jestli máme na podlaze písek a drobky. Večer si povídají, ráno spolu vstávají…jak já jsem ráda, že je obě mám.
Hlavně bych se hodila do klidu:-)
Zkazili život? Co když po sourozenci bude toužit a nebude být chtít jedináčkem? Co když ho obohatí mít partákem? Láska rodičů se nedělí, láska rodičů se násobí.
Možná na něj budeš mít míň času (teoreticky), ale ono to tak není. Bude mít partáka, zabaví se spolu, nebude potřebovat mít maminku za prdelí neustále…Naučí se, atd…
HLAVNE KLID A NECH TO KONOVI, TEN MA VETSI HLAVU…NIKOMU ZIVOT NEKAZITE. ![]()
Tak si zajdi ke své gynekoložce, vypíše ti žádanku, objednáš se k lékaři. Miniinterupci snad dělají v každé nemocnici (něco se tedy za to platí),ale musí tě objednat.
Za týden to dáš v pohodě. Ráno přijdeš v poledne jdeš domů (měla by jsi s doprovodem).
Po zdravotní stránce můžeš fungovat ten den. Jak se s tím srovnáš psychicky je jiné téma, ale na to ti nemusí stačit ani týden…To záleží na jedinci.
Pokud jsi rozhodnutá.
Prosím o zachování anonymu.