Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci od všeho pryč
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
28.5.18 00:20
- Citovat
- Upravit
28.5.18 08:38
Hele, tohle je hrozně zlý, co si děláš!
NESROVNÁVAT SE!
To, že někdo zvládá něco, je pěkný, ale neznamená to, že jsi nemožná „nanynka ufňukaná“. Prostě holt to nezvládáš. Každý má jiné zkušenosti, nikdo neví, jak by reagoval v krizové situaci… ale prostě na Tebe je toho moc, a to srovnání s nikým dalším neovlivní.
Doporučuju - sepiš si priority. Prober je i s mužem. Obstarat děti, společný čas, cvičení atd… A popovídejte si o tom. Třeba bys zjistila, že on taky radši dopřeje Tobě cvičení a práci a dítě v jeslích, než to, že s ním budeš furt - jak moc je asi dítěti platná vystresovaná uštvaná matka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.18 08:50
@Anonymní píše:
@LaPaloma @Mart81 vystudovanou mám ekonomii, nabídku na půl úvazku už mám, ale prostě nevím kam s nejmenším. Jesle jsem zkoušela u prostředniho a po měsíci jsem je zrušila a dala v práci výpověď. Zvládal to dobře, už mu byly čerstvě dva roky, ale já si přišla jako mrcha, že odkládá malé děcko pro výdělek, který ani nepotřebuji. Od tchyně pořád slyším, jak mě malý potřebuje, že mám být doma do tří let, že mi bude pomáhat. A opravdu se snaží, jenže u toho mě mimoděk pořád peskuje, jak blbě děti oblékam, krmim, vychovávam…, že mi s její pomocí je hůř než bez ní.
Cvičit jsem chvilku po porodu třetího chodila, bylo to na mé psychice opravdu znát, ale pak přišel kolotoč dětských nemocí a už jsem se nikam nedostala. Je mi i líto odcházet od rodiny na cvičení, když těch společných chvil je opravdu minimum kvůli vytížení tatíka.
Asi mám nějaký komplex nepostradatelnosti a jsem prostě pitomá.
Teď mi bylo fakt psychicky zle, partner má zrovna v práci volno v zakázkách, tak by mohl být i doma, jenže stejně většinu dne jezdí kvůli stavbě a dohání tam, co kvůli práci nestíhal. Je mi líto i jeho, strašně se honí a já to ani neocenim. Snažím se aspoň neknucet nahlas a nevycitat. Sám ví moc dobře, že si toho naložil moc. …
Když ty peníze nepotřebujete, tak nepracujte pro peníze, ale pro seberealizaci zatím. Prostě abyste nevypadla z oboru, klidně na volné noze, s časem podle vás. Práce na půl úvazku může také počkat, dost věcí se dá domluvit i externě, klidně zatím za symbolický plat. Třeba se domluvit s nějakou firmou v oboru a zatím jim spravovat sociální sítě, přidávat obsah na blog a web. Tím budete studovat v té oblasti, psát o tom, budete vidět zpětnou vazbu a pokud budete psát pod svým jménem, tak už budete pracovat na své kariéře a známosti v oboru. Ne zatím klasickou práci, jen něco kolem, abyste žila i něco jiného, než sebeobětování pro rodinu.
Každý měsíc to bude lepší. Děti budou samostatnější, budou všechny chodit do školky nebo do školy a vy budete mít víc času. A pak přijde i doba, kdy k vám přijdou jednou za čas na návštěvu. Ještě si práce a kariéry užijete, pokud na ni budete mít chuť. Když zůstanete zdravá, tak budete pracovat třeba dalších padesát let. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.18 09:39
@Mart81 Já myslím, že ona musí vypadnout z domu. Ne práci z domova. Kdo nebyl leta s dětmi doma, tak tomu tolik asi nerozumí. Vycházím z vlastní zkušenosti, dostala jsem se do vyhoření taky, musela jsem začít něco dělat.
Začala jsem hodinou sportu týdně, pak jsem si přidala ještě něco a pak začala podnikat. Manžel velmi ocenil moji psychickou vzpruhu.
Dělej něco, a děti musí jít trochu stranou. Děti jsoou hodně, ale ne všechno. Máš i sebe a nějaké procento Tvého času musí jít na Tebe a Tvoje zájmy. Jinak budeš v p.deli a můžeš si zničit vztah s manželem i s dětmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.18 09:49
@LaPaloma píše:
@Mart81 Já myslím, že ona musí vypadnout z domu. Ne práci z domova. Kdo nebyl leta s dětmi doma, tak tomu tolik asi nerozumí. Vycházím z vlastní zkušenosti, dostala jsem se do vyhoření taky, musela jsem začít něco dělat.
Začala jsem hodinou sportu týdně, pak jsem si přidala ještě něco a pak začala podnikat. Manžel velmi ocenil moji psychickou vzpruhu.
Dělej něco, a děti musí jít trochu stranou. Děti jsoou hodně, ale ne všechno. Máš i sebe a nějaké procento Tvého času musí jít na Tebe a Tvoje zájmy. Jinak budeš v p.deli a můžeš si zničit vztah s manželem i s dětmi.
Asi máš pravdu, to mi nedošlo. Díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.18 13:44
@Kazimíra Olejovka tvůj osud je pekelnej a jsi dobrá, že se s tím umíš vypořádat. Mně se v životě nic hrozného nestalo a stejně jsem na hromadě. Prostě jsem nanynka ufnukana, no.
Ale prdlajs, nejsi žádná fňukna, jen je toho na tebe hodně. Na někoho funguje vypadnout z domu - já si třeba udělala dva certifikaty na znakový jazyk. Ale přiznám, že většinou to pro mě bylo další, co musím stíhat - učit se na závěrečnou zkoušku, nervy z případného neúspěchu, pruda, že musím někam jet - raději bych trčela doma v klidu s knížkou. Na mě to nefungovalo. I posilovna - něco co nemusím, ale chci - a stejně mě to občas otravovalo a dělala jsem to jen proto, že nebudu doma s dětma 
Myslím, že v první řadě by jsi si o tom měla popovídat s odborníkem - žádné prášky. Zvol psychoterapii, uleví se ti. Já měla celých 5 let pocit, že všichni kolem mě jsou skvělí, schopní, krásní, štíhlí…prostě super a v pohodě. V 10 dopoledne čučim z okna, nevyspalá, znavená, všude bordel - a kámoška se vrací zrovna z hřiště, kde si to děti náramně užili a že už mají hotový oběd. 
Takže hned to na mě skočilo, jaká jsem neschopná, dítě trápím doma - já prostě musela mít naklizeno a pak jsem začala vařit… teď už na to peču. A takové blbosti dokáží kvalitu života snížit. Pak jsem začala víc navštěvovat kamarádky a viděla, jak jsou stahané, písek na zemi v kuchyni, neumyté nádobí, nevytřeno, dítě zamazané od jídla…
Říkej si, že s každým krmením, kojením jsi blíž k větší svobodě. A vysvětli chlapovi, že jsi na zhroucení a potřebuješ voraz. I pro něj to bude trochu změna, než se furt dřít na baráku. Nic vám neuteče.
Když vidím náš barák, možná bych začala stavět, když je dětem minimálně 10 let. Taková devastace - vše otlučené, omatlané… 
Fakt v tom nejsi sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@LaPaloma @Mart81 vystudovanou mám ekonomii, nabídku na půl úvazku už mám, ale prostě nevím kam s nejmenším. Jesle jsem zkoušela u prostředniho a po měsíci jsem je zrušila a dala v práci výpověď. Zvládal to dobře, už mu byly čerstvě dva roky, ale já si přišla jako mrcha, že odkládá malé děcko pro výdělek, který ani nepotřebuji. Od tchyně pořád slyším, jak mě malý potřebuje, že mám být doma do tří let, že mi bude pomáhat. A opravdu se snaží, jenže u toho mě mimoděk pořád peskuje, jak blbě děti oblékam, krmim, vychovávam…, že mi s její pomocí je hůř než bez ní.
Cvičit jsem chvilku po porodu třetího chodila, bylo to na mé psychice opravdu znát, ale pak přišel kolotoč dětských nemocí a už jsem se nikam nedostala. Je mi i líto odcházet od rodiny na cvičení, když těch společných chvil je opravdu minimum kvůli vytížení tatíka.
Asi mám nějaký komplex nepostradatelnosti a jsem prostě pitomá.
Teď mi bylo fakt psychicky zle, partner má zrovna v práci volno v zakázkách, tak by mohl být i doma, jenže stejně většinu dne jezdí kvůli stavbě a dohání tam, co kvůli práci nestíhal. Je mi líto i jeho, strašně se honí a já to ani neocenim. Snažím se aspoň neknucet nahlas a nevycitat. Sám ví moc dobře, že si toho naložil moc.
@Kazimíra Olejovka tvůj osud je pekelnej a jsi dobrá, že se s tím umíš vypořádat. Mně se v životě nic hrozného nestalo a stejně jsem na hromadě. Prostě jsem nanynka ufnukana, no.