Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel nechce dítě, jak ho popostrčit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.5.18 19:00
Znovu si sedněte a promluvte si. Možná nepochopil, jak moc je to pro tebe důležité. Předlož mu argumenty, které jsi napsala sem.
Pro tebe je dost důležité zdravotní omezení. Takže když ti bylo doporučeno, abys měla dítě co nejdříve, tak si uvědom, že později (za tři, čtyři roky) už to jít nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:02
Manžel se popostrkovat většinou nemusí, protože jaksi po svatbě zákonitě přijdou na řadu otázky z rodiny a přátel, kdy bude dítě… 
Takže co přítel a svatba? Pokud nic, šla bych od toho. Ve svem věku mas dost času najít někoho, kdo bude chtít jak svatbu, tak i děti. Z mých známých a že jich mám, žádná manželka manžela k dítěti postrkovat nemusela, zato přítelkyň žebrajicich o dítě znám tuny. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:05
Dítě bych chtěla s manželem, ne s přítelem. Jsem na to slovo skoro alergická. A na co konkrétně se necítí? Nemáte kde bydlet nebo málo peněz? Předpokládám, že oba pracujete. S tvým zdravotním omezením není na co čekat. A zarazila mě tato věta:
Rozejít se po tom všem, a doufat, že najdu někoho koho bude stejně tak milovat jako přítele, nebo to nechat být s tím, že jednou snad bude děti chtít.
Přemýšlíš špatně. Já bych hledala někoho, kdo bude opravdu milovat mě. A s chlapem, který mě poslal na potrat bych nebyla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.18 19:05
Varianta násilím je hloupost, ve stylu „jinak se rozejdeme“ atp. (což neříkám, že si zmínila) přítele tak možná „dokopeš“, ale pokud by se na to necítil asi by stejně byl táta na baterky, nebo by ho to změnilo, ale to nevíš. Varianta dojezdu a popřemýšlení si, jaké máte oba priority mi přijde fakt rozumná. Každopádně pokud nechce ani popřemýšlet nad tvou situací, která se znatelně týká i jeho, moc partnerské mi to nepřijde. Spíše naopak. 
Nevím kolik je partnerovi, ale určitě bych mu dala čas na zvážení, protože jestli u Vás hrozí, že ty děti pak už nemusí být nikdy, měl by být dospělejší. 
Osobně jsem se tak dlouho nemohli najednou naladit na stejnou vlnu, ikdyž předtím byly dlouhosáhlé debaty, jak to takhle chceme, až jsme se rozešli, abychom se zase sešli a teď jsem těhotná. (nemyslím to tak, že by to byl záměr). Nicméně větší impuls to chtělo, aby se chlap uvědomil, co chce, že jsem to já atp.
- Citovat
- Upravit
26.5.18 19:07
Co svatba? Hned budeš vědět, na čem jsi, po pěti letech nevidím důvod se nevzít.
Jinak, ono to není o tom, abys byla s někým, koho budeš milovat ty, ale on také musí milovat tebe a holt prostě musíte mít stejné životní cíle a priority. Ty se na dítě v pětadvaceti cítíš, ale on je na to ještě dost mladý, respekt ke všem klukům, kteří mají v tomhle věku rodinu, znám takové jen výjimečně.
Normálně si s ním jako dospělá promluv, pokud chcete rodinu, měli byste spolu umět komunikovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:10
@truelly jasne donut ho k svatbe a pak cekej ze bude chtit deti ..kamaradka se po dvou letech ted rozvadi ze stejnyho duvodu..a to on deti puvodne chtel ona jeste ne, až ji tak nahlodal..ale jen co rekla ze jo, tak on ze se necjeti a prestovlak nejede 
..takze dva roky po svatbe konec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:12
@Samuše píše:
@truelly jasne donut ho k svatbe a pak cekej ze bude chtit deti
Proč nutit? Snad nikdo neříká, že ho má nutit, ale že by to měli vzít spíš popořadě. Ono, pokud si jí nebude chtít po tolika letech vzít, tak je asi jasné, kam jejich vztah směřuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:17
@Samuše Taky bych svatbu nevidela jako záruku mít dítě. Exmanžel se chtěl hrozne ženit, ale z dítěte se furt kroutil a kroutil, až jsme se rozvedli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:17
Tak jako cetla jsem spoustu duvodu jit na potrat, ale ze to bylo to nejlepsi reseni pro to male, to jsem tedy jeste necetla/neslysela… 
Ale jinak, pokud chlap nechce, tak nechce a vetsinou ho nejake popostrkavani spis jeste odradi… k tomu musi dospet sam. Ale hlavni je si to otevrene a uprimne vyrikat, abys necekala jeste treba 10 let…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:19
@radkka
@radkka píše:
Proč nutit?
Přesně tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:26
1. Nejprve svatba, pak dite.
2. V 25 letech se chlapovi nedivim, ze se mu do ditete jeste nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:26
Nebyla bych s chlapem, který by mě poslal na potrat.
A jestli nechce, nelámej ho. Vidím kolem sebe dost páru, kde on děti nechtěl, ona jo a „nějak jo ukecala“ nebo ještě hůř „jejda, asi selhala antiko“. A bez vyjímky to je tak, že ten chlap je akorát naštvanej, o děti má minimální zájem. Ženská je na všechno sama a on v lepším případě utíká do práce, v tom horším jinam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:29
@Huk Anebo dobra je pak chlapova hlaska „Chtela jsi decko, tak si nestezuj, ze ti s nim nepomuzu, a starej se.“ 
Planovane dite museji chtit oba dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 19:30
Svatba nikoho k dideti popostrcit nemusi, uz jsem to kolem sebe zazila, jak jeden z manzelu nechce deti. Lidi se maji brat kvuli sobe navzajem a ne kvuli detem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý podvečer,
zakládám diskuzi ohledně přítele. Jsme s přítelem 5,5 let. Žijeme spolu, bydlíme ve vlastním. Já teď nastupuji do nové práce, přítel práci má. Je nám 25 let. Prožili jsme toho opravdu spoustu - i to dobré, i to špatné (před 4 lety jsem neplánovaně otěhotněla, ale jelikož jsme se na to ani jeden necítili, nebydleli ve vlastním ani neměli práci, tak jsem šla na přerušení - hlavní příčina byl tedy přítel - já se z toho dlouho dostávala, ale usoudila jsem, že to bude asi nejlepší řešení pro to malé)
Nicméně, ve mě se to teď nějak mele, a došla jsem k tomu, že bych teď toužila po dítěti. Mám zdravotní problémy, bylo mi doporučeno otěhotnět co nejdřív. Problém je v tom, že přítel se na to necítí. Tomu rozumím. Ovšem když jsme se o tom v klidu bavili, on by si rád ještě užíval, a já se prostě bojím, že pak už to nepůjde (vzhledem k zdr. problémům).
Nevím, jak přítele popostrčit, aby o tom minimálně přemýšlel. Asi mám pocit, že když jsem kvůli němu tenkrát šla na přerušení těhotenství, asi by si teď on mohl odepřít pc hry a tu pohodu. Vím, že je hrozné to takhle říct, ale nevím co mám dělat.
Rozejít se po tom všem, a doufat, že najdu někoho koho bude stejně tak milovat jako přítele, nebo to nechat být s tím, že jednou snad bude děti chtít.
Jak ho znám, vím, že by ho stačilo k tomu nějak jen popostrčit. Napadlo mě, že bych jeden den nechala doma vzkaz, že si musím vše promyslet, že já dítě chci a třeba na víkend odjet. Abychom oba dva popřemýšleli..
Mám tu nějakou maminu, která přítele/manžela co se necítí, k tomu nějak popostrčila?
Díky!
(Prosím anonym, chodí tu rodina, a nechci aby věděli co se u nás děje)