Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel nechce dítě, jak ho popostrčit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
26.5.18 21:40
- Citovat
- Upravit
26.5.18 21:41
@Maiandra no jasně, že tam je potenciálně možnost, že se rozejdou, ale neměla by mu to tak prezentovat, protože to je fakt hnus - jí by se to taky nelíbilo, kdyby to bylo z druhé strany (a možná že to tak už bylo s tou interupcí že)…tam je velkej problém i v tom věku, chlapům nemlátěj hormony a biologický hodiny no. Na většinu ženských to do třiceti prostě přijde, je to tak zařízený od přírody. Já na děti neměla ani pomyšlení - byla jsem totální kalič a užívač života. V 21 letech jsem potkala na pařbě jednoho blonďáka a cca za dva roky od té doby jsem najednou nechtěla nic jinýho než být vdaná a být máma 
ženský k tomu tak prostě směřují, ti chlapi to přece jen berou často jinak no 
za deset let - až většina jeho kamarádů bude ženatých a budou mít mimina, tak by začal uvažovat jinak už kvůli tomu, že by si neměl tu svobodu moc s kým užívat. Ale teď prostě by vybočoval z řady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:45
@radkka píše:
@Maiandra biologicky ideální je mít děti v osmnáctistřet s realitou je ale krapet jiný, že…
Tak jasně že jo. Ale v 25 už je - měl by být - i ten psychický vývoj někde jinde a na rozdíl od 18 už člověk většinou nějak samostatně funguje (no, měl by toho být schopen). Fakt bych nehnala do dítěte někoho, kdo se na to necítí a radši chce hrát hry, to ani omylem. Někdo se na to cítí v 18, někdo ve 30, někdo nikdy. Ale prakticky vzato by kolem té 25 už to „moc mladý“ podle mě nemělo být tak častý argument. Moc chudý, moc nezodpovědný, moc studující - to jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:51
@KKatka23 víš co, nemusí to tak prezentovat, ale pokud s ním nebude ani řeč, tak se na to sama připravit musí a pak by i na ten rozhovor došlo (edit: jestli ten původní příspěvek byl na mě, tak si nerozumíme, asi jsem to blbě napsala, já to „vzít do důsledků“ vztahovala k situaci, kdy by ten rozhovor proběhl a dopadl špatně, což by v důsledku k úvaze o rozchodu nutné vedlo). Ale máš pravdu, že by v něm případně měla hodně zdůraznit, že si tím nic nevynucuje (tak to pochopit rozhodně nesmí), jen má v tomhle jasné plány, které při nejlepší vůli nemůže sloučit s jeho.
Ale celkem mi to zní, že on možná jen nerozumí tomu, jak vážné a hlavně aktuální téma se z toho teď stalo, nevím, jestli třeba úplně zná a chápe důsledky zakladatelčin zdravotního stavu a třeba si to nějak nezlehčuje. Vyznělo mi to totiž, že o tom pořádně nechtěl ani přemýšlet (protože teda říct partnerce, kterou trápí časová tíseň ohledně plodnosti, že on si chce ještě užívat, zní teda dost necitlivě a nedomyšleně). I když je i možné, že ve skutečnosti nad tím přemýšlel dost a zakladatelce to jen přijde, že ne.
Příspěvek upraven 26.05.18 v 22:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:01
@malá_holka píše:
Ty voemoje nervy
toto tesat do kamene, na svatební oznámení vogo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:21
@Maiandra píše:
No ale o to mi jde - že pro někoho je to tak a pro jiného jinak, mně se právě nelíbí to zobecnění, že by to pro všechny ženy mělo být akorát a pro všechny chlapy moc brzo, protože jsou moc mladí - to má prostě každý jinak. Ne každý studuje vš, ne každý cestuje apod., někdo se žení ve dvaceti a někdo ve čtyřiceti, ale nelíbí se mi podsouvání, že je vlastně jakkoli nezralý přístup omluvitelný, protože je moc mladý - osmnáct mu prostě už není.
Tak pak mas pravdu. Je to presne tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 23:38
@Anonymní píše:
Zakladatelka:
Co se týče té věty, z které se Vám dělá mdlo..
Není tomu tak? Copak by to dítko bylo šťastné? Bez peněz, bez bydlení, s tím, že rodiče na to nejsou připraveni. Je to strašný, a zasáhlo mě to. Ale v tu chvíli to bylo opravdu nereálné. Byli bychom nešťastni všichni…Co se týče svatby. Nikdy jsme o tom nijak nemluvili, ani na ní nějak teď hned netrvám. Možná jsem i ráda. Přítel je opravdu z bohaté rodiny, a lépe mi je takhle. Prozatím.
Přítel je z bohaté rodiny. Tak jak to tenkrát bylo - byl opravdu bez peněz a dítě si „nemohl dovolit“? A jak myslíš, že na to rodiče nejsou připraveni? Když spolu spíte, nechráníte se dostatečně, tak dítě zas takové překvápko není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 06:45
@Anonymní píše:
Zakladatelka:
Co se týče té věty, z které se Vám dělá mdlo..
Není tomu tak? Copak by to dítko bylo šťastné? Bez peněz, bez bydlení, s tím, že rodiče na to nejsou připraveni. Je to strašný, a zasáhlo mě to. Ale v tu chvíli to bylo opravdu nereálné. Byli bychom nešťastni všichni…Co se týče svatby. Nikdy jsme o tom nijak nemluvili, ani na ní nějak teď hned netrvám. Možná jsem i ráda. Přítel je opravdu z bohaté rodiny, a lépe mi je takhle. Prozatím.
Tak jak? Bez peněz nebo z bohaté rodiny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 08:29
@Maiandra píše:
Tak jasně že jo. Ale v 25 už je - měl by být - i ten psychický vývoj někde jinde a na rozdíl od 18 už člověk většinou nějak samostatně funguje (no, měl by toho být schopen). Fakt bych nehnala do dítěte někoho, kdo se na to necítí a radši chce hrát hry, to ani omylem. Někdo se na to cítí v 18, někdo ve 30, někdo nikdy. Ale prakticky vzato by kolem té 25 už to „moc mladý“ podle mě nemělo být tak častý argument. Moc chudý, moc nezodpovědný, moc studující - to jo.
Já to chápu, chce si ještě užívat a má na to podle mě plné právo, jestli to má zakladatelka jinak, tak to asi nebude ten pravý. Pro mě to argument je, nedovedu si představit, že bych měla děti s pětadvacetiletým uchem… A hlavně je jedno, co si myslíme my, on se na to necítí, to je to hlavní. Pak je jedno, jestli je mu 25 nebo 35, když není připraven, tak prostě není.
Co máme dvojčata, nedovedu si představit, jaké by to bylo, kdyby manžel nebyl na děti připravený… Asi horor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 09:33
@Anonymní píše:
Zakladatelka:
Co se týče té věty, z které se Vám dělá mdlo..
Není tomu tak? Copak by to dítko bylo šťastné? Bez peněz, bez bydlení, s tím, že rodiče na to nejsou připraveni. Je to strašný, a zasáhlo mě to. Ale v tu chvíli to bylo opravdu nereálné. Byli bychom nešťastni všichni…Co se týče svatby. Nikdy jsme o tom nijak nemluvili, ani na ní nějak teď hned netrvám. Možná jsem i ráda. Přítel je opravdu z bohaté rodiny, a lépe mi je takhle. Prozatím.
To jsou kecy, že ti z nich samotné není šoufl. Ty si přiznáš, že je „to malé“ a v jeho zájmu(tedy protože nemáte dost peněz - ovšem přítel je z bohaté rodiny, tak to je ještě větší blbost) ho raději zabijete, aby mu bylo dobře. Prostě jste oba byli líní se o to to dítě postarat, nechtělo se vám se začít otáčet, prostě pracovat, a tak vlastní lenost a sobectví ještě pojmenujete blahem toho malého. To je hnusný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 09:47
@Anonymní píše:
Dobrý podvečer,
zakládám diskuzi ohledně přítele. Jsme s přítelem 5,5 let. Žijeme spolu, bydlíme ve vlastním. Já teď nastupuji do nové práce, přítel práci má. Je nám 25 let. Prožili jsme toho opravdu spoustu - i to dobré, i to špatné (před 4 lety jsem neplánovaně otěhotněla, ale jelikož jsme se na to ani jeden necítili, nebydleli ve vlastním ani neměli práci, tak jsem šla na přerušení - hlavní příčina byl tedy přítel - já se z toho dlouho dostávala, ale usoudila jsem, že to bude asi nejlepší řešení pro to malé)
Nicméně, ve mě se to teď nějak mele, a došla jsem k tomu, že bych teď toužila po dítěti. Mám zdravotní problémy, bylo mi doporučeno otěhotnět co nejdřív. Problém je v tom, že přítel se na to necítí. Tomu rozumím. Ovšem když jsme se o tom v klidu bavili, on by si rád ještě užíval, a já se prostě bojím, že pak už to nepůjde (vzhledem k zdr. problémům).
Nevím, jak přítele popostrčit, aby o tom minimálně přemýšlel. Asi mám pocit, že když jsem kvůli němu tenkrát šla na přerušení těhotenství, asi by si teď on mohl odepřít pc hry a tu pohodu. Vím, že je hrozné to takhle říct, ale nevím co mám dělat.
Rozejít se po tom všem, a doufat, že najdu někoho koho bude stejně tak milovat jako přítele, nebo to nechat být s tím, že jednou snad bude děti chtít.
Jak ho znám, vím, že by ho stačilo k tomu nějak jen popostrčit. Napadlo mě, že bych jeden den nechala doma vzkaz, že si musím vše promyslet, že já dítě chci a třeba na víkend odjet. Abychom oba dva popřemýšleli..
Mám tu nějakou maminu, která přítele/manžela co se necítí, k tomu nějak popostrčila?
Díky!
(Prosím anonym, chodí tu rodina, a nechci aby věděli co se u nás děje)
Fakt ti to přijde jako dobrej nápad? 
…partnera popostrčíš až dostrkáš do dítěte a pak se budeš strašně divit, že si hry neodepřel a ani tu pohodu že jsi na všechno sama, že on se necítí na to být otcem a žes ho k tomu vlastně donutila. Dítě není hračka nebo nejnovější typ mobilu…kdyby to bylo opačně - taky bys chtěla být ta postrkovaná a obětovala by ses, šla bys proti svému přesvědčení, protože on by přišel s tím, že ze zdravotních důvodů by to bylo vhodné a že na něj přišly rodičovské pudy? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 10:04
@Malaga píše:
Fakt ti to přijde jako dobrej nápad?
Je z bohaté rodiny, třeba je to pro zakladatelku dobrý způsob, jak si ho zaháčkovat natrvalo, když do svatby s ní se mu nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 10:06
@hanka.br. už dočítám… dítě jako zajištění zdrojů bez práce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 10:14
@Malaga píše:
@hanka.br. už dočítám… dítě jako zajištění zdrojů bez práce?
Proč ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 10:15
@hanka.br. píše:
Proč ne?
tak asi i to je možnost, ale já to neznám…
Na tyhle věci jsem taková blboučká
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@KKatka23: diky za reakci.
Opravdu. Popremyslim.
Zakl.