Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tady je každá rada draha. ![]()
Asi s ním řešit fakt jen nezbytné minimum a doufat, že se to jednou zlepší. Může a nemusí.
Moc nechápu, proč si pořád kupuje nové oblečení, když stejně nikam nechodí.
To už by bylo lepší investovat do dobrého psychologa, nebo šetřit na podnájem, když spolu ee.
K tomu, že jste mu prý zničili život… no comment, to je vážně hnusná podpasovka.
@Anonymní píše:
Asi ani nemusím být víc konkrétní. Chlap má na mě averzi. Ať řeknu cokoliv, štve ho to, vyjíždí po mě. Sám přiznává, že cítí ponorku. No já se mu snažím vyhýbat, nechci po něm nic víc než je skutečně potřeba. Podle mě by měl víc chodit ven, najít si koníčky, ale máme děti a tak si zrovna finančně nevyskakujeme a za peníze co má si radši koupí oblečení než aby si zaplatil třeba cestu za kámošema nebo hodiny v bazénu (oboje pořád zmiňuje). Čas spolu skoro netrávíme. Často slýchám jak jsme mu zničili život. No prostě je nešťastnej. Snažím si to nebrat moc osobně.Moje otázka zní: co můžu udělat víc, aby ho ta averze přešla co nejrychleji?
Jen doplním že sama nikam vypadnout nemůžu. Nejen, že není kam, ale on by to s dcerou asi nedal nervově.
a jak dlouho to už trvá? Ke mě se takhle chlap choval, když měl milenku…
Nebrat si osobně, že si mu zničila život? No asi bych s ním ten další nechtěla sdílet…tohle by mi fakt sebralo energii a radost ze života…jak by to nedal s vlastním dítětem nervově? Co to jako znamená?
Ty se můžeš rozkrájet, ale jestli on nebude chtít tak ho to nepřejde. Jak může mít ponorku když spolu netrávíte čas? Možná by bylo lepší ten čas spolu trávit. Třeba na ten bazén zajít i s děckama. Máte někoho kdo by vám pohlídal a zašli byste si spolu někam? Trochu zapracovat na vašem vztahu abyste byli šťastní spolu.
Že jste mu zničili život? To by mě zajímalo, jaký život by si představoval, když mu není rodina dost dobrá. Bezstarostný život, plný krásných milenek? Na to očividně není schopný si vydělat. Pokud je to skutečně tak jak píšeš, bohužel žiješ s bezohledným sobcem.
Jasně, ponorka přijít může, v každým vztahu přijdou období, kdy to nějak vydržíte a jste spíš vedle sebe než spolu. Ale upřímně, jen jednou by mi řekl, že jsme mu zničili život…
Ještě dodám, že vyhýbat se jeden druhému, nechávat mu příliš prostoru a čekat, až to vyhnije, není podle mě nejlepší cesta. Základ je komunikace, nejspíš i s prostředníkem a řešit, jak tu situaci můžete OBA zlepšit a jestli o to OBA stojíte.
A mmch kolik je dítěti, že by ho sám nezvládl? ![]()
@Anonymní píše:
Asi ani nemusím být víc konkrétní. Chlap má na mě averzi. Ať řeknu cokoliv, štve ho to, vyjíždí po mě. Sám přiznává, že cítí ponorku. No já se mu snažím vyhýbat, nechci po něm nic víc než je skutečně potřeba. Podle mě by měl víc chodit ven, najít si koníčky, ale máme děti a tak si zrovna finančně nevyskakujeme a za peníze co má si radši koupí oblečení než aby si zaplatil třeba cestu za kámošema nebo hodiny v bazénu (oboje pořád zmiňuje). Čas spolu skoro netrávíme. Často slýchám jak jsme mu zničili život. No prostě je nešťastnej. Snažím si to nebrat moc osobně.Moje otázka zní: co můžu udělat víc, aby ho ta averze přešla co nejrychleji?
Jen doplním že sama nikam vypadnout nemůžu. Nejen, že není kam, ale on by to s dcerou asi nedal nervově.
Tak si zhruba představuju, kolikrát bych tak asi řekl některé ze svých (předchozích i současné) ženských, že mi zničila život. Odhaduju, že jen jednou. Pak už by totiž nebylo komu to říkat… Nechápu, co jste která zač, že si něco takového necháte říkat opakovaně a dotyčného šmahem nepošlete do pr… či šmahem neodejdete. Na co čekáte, na první ránu, nebo ani pak? ![]()
Chtěla jsem napsat, ať mu ty hodiny na bazén koupíš a věnuješ, ale pak jsem si uvědomila i tu větu, že ti říká, že jste mu zničili život. Houno bazén, dokopej ho k psychologovi.
Teda mě manžel říct, ze jsme mu s JEHO dětmi zničili život, tak by to řekl jednou a mohli bysme to zabalit ![]()
Ten tvuj muže děkovat bohu, ze má tak hodnou ženskou, která mu tyhle stavy trpí a ještě přemýšlí v podstatě jak mu pomoct ![]()
Radu jak tohle řešit nemám, ale byt tebou bych premyslela, jestli je tohle ideální partner a prostředí ve kterém mají vyrůstat děti …
@Kutil Tom No ono pokud jsou v tom děti, tak se celkem blbě odchází…to prostě není jen tak…i když já jsem zrovna povaha, že tohle bych nedala a šel by…ale chápu ty, které doufají, že se to změní…nebo nemají tu odvahu ten krok udělat…
Asi ani nemusím být víc konkrétní. Chlap má na mě averzi. Ať řeknu cokoliv, štve ho to, vyjíždí po mě. Sám přiznává, že cítí ponorku. No já se mu snažím vyhýbat, nechci po něm nic víc než je skutečně potřeba. Podle mě by měl víc chodit ven, najít si koníčky, ale máme děti a tak si zrovna finančně nevyskakujeme a za peníze co má si radši koupí oblečení než aby si zaplatil třeba cestu za kámošema nebo hodiny v bazénu (oboje pořád zmiňuje). Čas spolu skoro netrávíme. Často slýchám jak jsme mu zničili život. No prostě je nešťastnej. Snažím si to nebrat moc osobně.
Moje otázka zní: co můžu udělat víc, aby ho ta averze přešla co nejrychleji?
Jen doplním že sama nikam vypadnout nemůžu. Nejen, že není kam, ale on by to s dcerou asi nedal nervově.