Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Malá bude asi ještě hodně malá, že? Můj chlap první měsíce syna taky nepochoval, neprebalil, nenakrmil. Měl šílený strach na něj sáhnout, že mu ublíží. Ale zase plně převzal péči, samozřejmě po práci, o staršího, v tu dobu ročního
o toho se zvládl postarat stejně dobře jako já. A dělal to moc rád. On je takový ten tatínek, který přijde z práce a do večera blbne s klukama.
poprvé malého choval asi ve 2 měsících, kdy jsem mu ho vrazila přes protesty v zavinovacce do ruky a dala rozkaz, „Drž“!
teď je mladšímu rok, staršímu 2 a už si hrají všichni 3 spolu normálně ![]()
@Lucivek88 píše:
Dva a půl roku mi nepřijde zas tak krátká doba, když kolem sebe vidím ty dlouhodobé vztahy, které se rozpadají, protože stojí dlouho na jednom místě. Samozřejmě vím, že chlap se těší až si bude moc s prckem hrát a až mu řekne, co ji trápí a nebude jen brečet. Ale přijde mi přehnané, když chci jít do obchodu, který máme dvě minuty od baráku a můj chlap není líný vzít malou a jít do kačárkárny pro kočárek a jít se mnou, hlavně aby s ní nebyl sám doma tu chvíli.
Tak zas lepší, než aby si pustil nahlas komp, aby ten řev neslyšel ![]()
Mluvila bych o tom, řekni mu, že tebe taky štve, když malá bulí. Co ti minule zabralo a utišilo ji (on nejspíš netuší, co s ní má dělat…
). Že se těšíš, až bude větší a bude s ní legrace (a on si nebude připadat tak hrozně, že ho mimino „nebaví“)…
Myslím, že časem se to zlepší, ale zkus spíš vyjádřit pochopení a podporu, zbytečně nekritizuj.
@Lucivek88 buď ráda, že pomáhá aspoň tak, jak pomáhá. Mimino je i pro chlapy velká zátěž, postupně se to určitě bude lepšit. A když budeš potřebovat, tak ho hezky o pomoc požádej, nečekej že na to prijde sám.
Určitě to bude pořád lepší a lepší, hlavně na chlapa nebuď protivná, musíš vydržet.
@Pipet K tomu občas přistupuju já v autě - když se děti tak přeřvávají, že už je to neúnosné, přeřvu je rádiem ![]()
Ja bych rekla, ze je to normalni, mam zlatyho chlapa, je hodne v praci, ale kdyz ma volno tak i uvari, je kuchar. Kdyz bylo miminko, tak obstaral domacnost, ale plenku nevymenil skoro nikdy (synovi asi dvakrat, jednou z toho u porodu dcery
)
Miminko si vzdy pomazlil, pochoval, ale jinak nevedel co s nim… Na prochazky jsme chodili spolecne, protoze kojim, on vozi.
Me to nevadi, vim, ze deti miluje a udelal by pro nas prvni posledni. Starsimu budou 3 a mladsi rok, se synem uz si hrajou svoje hry a blbnou. Opravdu se tim nestresuj a uzivej si miminko, ktere neskutecne rychle vyroste ![]()
Vetsina chlapu to ma tak, ze takhle mala miminka je moc neberou. Muj manzel obe deti zacal vic muckat, az když drzely hlavicku, předtím se bal, aby jim neublizil. A koupal je az když samy sedely…
a vymena posrane plinky?
To jedine když jsem nebyla doma… ![]()
Příspěvek upraven 09.06.17 v 09:11
Jetsli to je tak, jak popisuješ v posledním příspěvku, tak mám pocit, že má prostě velký strach. A chlapy si takový věci prostě nepřiznávají, prostě bych ho učila pomalu s ní být sám a ono se to i s věkem zlepší. Vždyť to Mimi je tak maličké, pokud pomáhá, dala bych mu čas a nechala ho ať se pomalu aklimatizuje a naučí se, že se nemá čeho bát.
Asi jsem potřebovala slyšet od zkušených maminek, že se to časem zlepší!
Jsem a budu k němu tolerantní a vytrvám než si k tomu sám najde cestu ![]()
No ten muj od te doby co mu malou po porodu vrazili do ruky, tak je doslova jak zacarovanej
Prebaluje, krmi, chova, dela s ni blbiny…Kdyz je doma a mame kontrolu u Dr. chce jit taky, pak se chlubi jak mala zase vyrostla atd
A to pred porodem tvrdil, ze teda prebalovat on nebude, ze nehrozi. A jestli pujde k porodu si nebyl jistej, vsichni ho desili ![]()
Jeho bracha to mel ale naopak, miminka se bal, syna do ruky nevzal, nekrmil, neprebalil. A brek nesnasel, byl vecne z baraku. Ted je jsou synovi 4 a uz jsou partaci
Kazdej to ma jinak.
@Lucivek88 píše:
@terien Dva a půl roku mi nepřijde zas tak krátká doba, když kolem sebe vidím ty dlouhodobé vztahy, které se rozpadají, protože stojí dlouho na jednom místě. Samozřejmě vím, že chlap se těší až si bude moc s prckem hrát a až mu řekne, co ji trápí a nebude jen brečet. Ale přijde mi přehnané, když chci jít do obchodu, který máme dvě minuty od baráku a můj chlap není líný vzít malou a jít do kačárkárny pro kočárek a jít se mnou, hlavně aby s ní nebyl sám doma tu chvíli.
@Lucivek88 píše:
Asi jsem potřebovala slyšet od zkušených maminek, že se to časem zlepší!Jsem a budu k němu tolerantní a vytrvám než si k tomu sám najde cestu
Hele když to budeš hrotit, akorát se začnete štěkat mezi sebou a půjde to celý do kelu. Zbytečně si zkazíte ty první měsíce s miminem. Promluvte si, řekni mu že ho chápeš, naval na něj víc práce v domácnosti ať máš na mimino čas a nejsi uštvaná. Ven choďte spolu, teď je hezky tak si poseďte někde na zahrádce, udělejte si to hezký a uvidíš, že to bude jenom lepší a lepší ![]()
VALNÁ VĚTŠINA chlapů není na malý novorozence, dvouměsíční miminko, co je jí, spí a řve, jim moc neříká, neví, jak se k dítěti chovat, mají pocit, že ho „rozbijou“ a svoji bezmoc přetavují v to, že se starat nechtějí.
Takže není co vyčítat, to, že ti pomáhá (uklidí, uvaří,…) je určtitě fajn a je to známka toho, že vás má rád.
Souhlasím s @Tiger-lily a ostatními, které řeknou, že pro chlapa je dítě parťák až když je opravdu parťák.
Můj chlap byl s kočárkem asi tak třikrát, na dětském hřišti možná pětkrát. Ale teď s ním chodí na ryby, na kolo, bere ho do garáže, na motorky, ke zvířatům atd atd atd. A v deset večer je musím rozhánět, protože spolu leží v posteli a vykládají si.
Někdy chlap potřebuje trochu postrčit (jako říct mu, že tříletý už není porcelánová panenka a ať si začne tvořit vztah i větší než jen „táta, co chodí do práce a jednou za týden mě vykoupe“, aby to neprošvihl), ale neřekla bych, že jsou na místě výčitky, že chlap celý natěšený nebere do ruky kočár s uřvancem jen co překročí práh bytu ![]()
Manzel se teda staral sam od prvniho dne.
Ze zacatku trochu tapal - bal se, aby male neublizil. Ale za dva tydny uz delal uplne vsechno, i krmil z lahvicky (nemohla jsem kojit). Ono je to hodne taky o pristupu te zenske - nabidnout chlapovi at si to zkusi, povzbudit, pochvalit.
Male je ted 8 mesicu, byva o vikendech pres den jen s manzelem, chodim na brigadu. Zvladaji to skvele, jsou to partaci a male nevadi byt s nim, protoze je zvykla odjakziva ze se o ni stara i tata. Zname synek za tatou pomalu ani nechce do naruce, neni na neho proste tolik zvykly. Znama rikala, ze ho tatinek nikdy ani nekoupal nebo neuspaval. Sam doma by s nim klucik bez mamy nevydrzel ![]()
O mimino se od narozeni staral a rad. Umel vse koupani, krmeni, oblikal, resil teplotu v dome, lital do lekarny i k dr chodil s nama. Na prochazky spolecne, ale obcas vzal i sam. Nutno rict, ze jsme meli pohodovy mimino na UM, ktere cca od 2 mesicu spalo v noci 7 hodin. Nebyli jsme vystaveny no
@Lucivek88 píše:
@terien Dva a půl roku mi nepřijde zas tak krátká doba, když kolem sebe vidím ty dlouhodobé vztahy, které se rozpadají, protože stojí dlouho na jednom místě. Samozřejmě vím, že chlap se těší až si bude moc s prckem hrát a až mu řekne, co ji trápí a nebude jen brečet. Ale přijde mi přehnané, když chci jít do obchodu, který máme dvě minuty od baráku a můj chlap není líný vzít malou a jít do kačárkárny pro kočárek a jít se mnou, hlavně aby s ní nebyl sám doma tu chvíli.
Třeba je jen nejistý a bez zkušeností, tak se na něj nezlob. Prostě choďte spolu, on postupně okouká co a jak nebo sám něco zkusí, pochovat a utišit, potom třeba i to koupání.
Manžel koupal hned zpočátku, já se bála ![]()