Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám děti 6 a 3/4 roku, 4,5 roku a 22 měsíců. Ti starší už jsou nenároční. Ale obávám se, že to je klid před bouří (pubertou) ![]()
Malé děti malé starosti, velké děti velké. Je to tak. Teď prožíváš s dětmi nejhezčí období. Je to fajn než nastoupí do školy. Pak už jsou jen povinnosti.
Tak je to tak, starosti jsou pořád, jen prostě jiné. Někdy právě i horší. Už několikrát jsem si říkala, že to úsloví malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, se dost často zakládá na pravdě.
Ja mam aktualne 2 a trictvrte a rok, a prijde mi, ze ta starsi uz je uplne super funkcni - v porovnani s tim mladsim previtem.
A jak rika moje babicka: vydrz, cas hraje pro vas, jeste tak rok, rok a pul a uz se to bude dat!
Taze ja v to verim!!!
Větší děti mají už obsáhlejší zájmy - a ty se s nimi jako rodič snažíš držet krok, ať už to jsou lyže, brusle, společenské hry, domácí úkoly, což jsou činnosti časově, fyzicky a duševně náročné a taky se u nich s věkem vyprofilují různé osobnostní rysy, se kterými je potřeba počítat a pracovat s nimi. U malých dětí jsou dvě roviny - řve/neřve. U větších už je těch pocitů víc a u více dětí, které spolu interagují, vznikají denně situace, které je učíš řešit a de facto než se to naučí, sloužíš jako jejich katalyzátor ty.
Nenazvala bych to „pořádné starosti“ ale ve výsledku to může být často náročnější než celý den á 1h nakojit a přebalit.
V určitých věcech to je samozřejmě lepší, ale v mnoha věcech to je horší.
Dětem je 7 a 5. Chodím do práce a náš život se smrskl na to, že píšeme úkoly, plánujeme, kdo kdy vyzvedne děti, odveze na kroužky. Do toho samozřejmě nemoci, kterých je u nás víc než kdy dřív. Od ledna jdeme z nemoci do nemoci. S manželem jsme ani jeden zatím neodchodili cely měsíc bez OCR. Minulý týden jsme byli v práci a zítra jsme zase doma. Takže stres, kdy nám to zaměstnavatelé přestanou tolerovat.
Starší má nějakou předzvěst puberty, připadá si velký, odmlouva, nepomáhá, protestuje. Do toho, jak je ve škole, tak se zvyšují jeho nároky, protože to vidí u spolužáků.
Mladší má několikáté období vzdoru, kdy je neustále v opozici…
Takže ano, jsou dny, kdy jsem naprosto vystavena. Všechno je v poklusu. Málo se vidíme a sice už se tak často v noci nebudí, ale jak je méně času přes den, tak hodně věcí dohanim přes noc.
Aktuálně plánujeme třetí dítě a přiznávám, že se těším, že si odpočinu a nebudu muset řešit hlídání a logistiku.
@divine woman píše:
Malé děti malé starosti, velké děti velké. Je to tak. Teď prožíváš s dětmi nejhezčí období. Je to fajn než nastoupí do školy. Pak už jsou jen povinnosti.
Ted s tebou uplne souhlasim ![]()
Babička říkávala: Malé děti šlapou mámě po klíně, velké po srdci. Asi nejhorší je dívat se na vlastní děti, když dospívají a získávají životní zkušenosti a ty musíš jen přihlížet, i když víš, že dělají hloupost.
@Teruška85 Také nad tím přemýšlím. Máme děti rok a 2,5let, to starší je již super. Nevím, jak to bude dál, ale hádám, že tak fyzicky náročné jako permanentní nevyspání a nošení/zvedání ročního dítěte, to snad již nebude.
@Teruška85 Naše nejstarší dítě má dvacet a nejmladší je batole, tak podám svoji zkušenost
Určitě se rodinný rožim bude uvolnovat v tom smyslu, že se děti postupně osamostatnují, jsou čím dál šikovnější a lépe komunikují
Jak nastoupí do školy, počítej s tím, že se jim občas nebude chtít jít a odpoledne budou odmítat psát domácí úkoly
Na druhu stranu budou samostatnější, nebudou na tobě tak závislé a nebudeš je mít pořáíd za zadkem
Pak přijde puberta, samostatná kapitola
Ale mám za to, že když mají děcka dobrý základ, dá se přežít, akorát se připrav na drzé a uštěpačné kecy
Osobně si myslím, že je dobré děti omalička zapojovat do domácích prací a chodu rodiny, pak ta puberta je snesitelnější - puboš prostě ví, že tohle udělat musí a hotovo
Ještě je tu v dospívání riziko, že se blbě nebo neštěstně zamiluje, na to je dobré připravit jeho i sebe a pokud to přijde, být mu/jí oporou ![]()
Nesouhlasím s tím “nejkrásnějším” obdobím a podobnými vymysly. Když dítě je chytré, umí mluvit, ale má svou hlavu kolem těch 3 let, tak to muže být sakra náročný hlavně psychicky. Muže to být peklo. Vím i čem mluvím.
Zrovna dneska jsem nadávala, že naše už by v 7 letech mohla trochu fungovat, že jsem si tedy nepředstavovala nonstop zápřah až bůhví do kdy. Za sebe můžu říct, že nějaké velké změny se nekonají. Sice už nese. e do plen a v noci spí, ale starostí neubylo, zase se objeví nové.
Mám děti stejně staré a už tak rok si to jen chvalim. Povinnosti začnou až se školou, kolotoč začne až půjdu natvrdo do práce. Teď děcka vypustí na zahradu, dám jim jídlo a pití na stolek a pohoda, oba se spolu zabaví.
@divine woman toho se bojím upřímně nejvíc, nešťastných lásek, zlomených srdcí a hlavně těch kravin z nerozumu
@řeřicha taky už jsem byla docela happy, děcka v pohodě, ale pak přišlo období temna s neustálým kolotočem nemocnosti a období vzdoru, takže aktuálně nic moc