Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kosmonaut je populární přes všechny režimy, je to hrdina, objevitel a hlava otevřená, taky jsem chtěla být (a docela dlouho, celou základku).
Po ne úplně přímé cestě k profesní profilaci jsem chemik - technolog vody a docela si nestěžuju. Dobře mně to živí (vodu nedělám, ale jsem „v oboru“), má to perspektivu a na rozdíl od spousty jiných profesí je to k něčemu (až budou všichni kulturologové, sociální pracovníci a HR specialisti k ničemu, moje odbornost bude stále dosti v kurzu…máme to v rodině, bratr je kameník, taky solidní existence).
Kdybych si dnes mohla vybrat profesi, chtěla bych být rentiér a vědec amatér nebo cestovatel.
Rodič jsem poměrně obětavý, ale s radostí jen „na částečný úvazek“, celoživotní naplnění by mi to asi nedalo.
Já chtěla být asi princezna nebo něco takového, později jsem cynicky tvrdila „hlavně žádné děti“ (nedej bože vlastní!)…nakonec si i dovedu představit, že bych měla jako životní náplň jen kopu dětí, ale asi je to jen taková idealizace čehosi.
Momentálně pracuju na tom, aby ze měl byl pedagog, nebo ještě lépe, pedagog pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami… a všechny mé dosud před dětmi a mezi dětmi odpracované roky jsou naplněné prací s dětmi (učila jsem, vedla kroužky pro předškoláky, dělala vychovatelku apod.).
A pokud bych mohla volit bez ohledu na realitu, chtěla bych psát nebo ilustrovat knížky pro děti (prostě hlavně žádné děti,že
).
BaroF máš opravdu bezvadnou ikonku.Omluva za OT.
Zajímavá diskuze ![]()
Já jsem chtěla být vojandou, ale na vojenskou mě nevzali. Tak jsem šla na zdrávku a baví mě to. Jsem sestra na ARO ![]()
Jinak jako malá holka pořád něčím jiným, modelkou, letuškou, atd … ![]()
Betty03 píše:
(…) Takže se mi vlastně splnilo i to psaní knížek, i když trochu jiný styl a žánr.Práce je to klidná, nestresová, takže se po mateřské budu těšit. Zas ale do práce nespěchám, až nastoupím, budu se snažit co nejdéle držet co nejmenší úvazek /jak rodinné finance dovolí/, abych se mohla max. věnovat dětem. Protože už na výšce jsem při debatách na téma náš cíl říkala: můj životní cíl je mateřská dovolená
(ve smyslu, že o to mi v životě šlo na prvním místě - mít rodinu a děti - s vědomím, že je to a) nesamozřejmé a b)to nejdůležitější - zejména nalezení toho pravého partnera pro život). Holky z výšky mi říkaly, že si tehdy v duchu ťukaly na čelo, to je teda kariéra, a po letech když jim biologické hodiny zatikaly, najednou viděly, že to opravdu je to, co si nejvíc přejí.
Betty, dneska jsi mě podruhé rozbrečela (poprvé příspěvkem k tématu „olympiáda“). Ty ses opravdu měla stát spisovatelkou…
Já jsem chtěla být tanečnicí u tyče,viděla jsem striptýz s Demi Moorovou a řekla jsem si to je ono,ale naštěstí mě to přešlo!:)Na Zš jsem chtěla být učitelkou,na gymplu mě chytly práva,i když mám mimi,tak je teď studuju,naštěstí mi všichni pomáhají,Natašo,moje ségra studuje medicínu,je to hrůza,daleko horší než práva!!!!
Jéjku Lulje, to asi nebude mnou, ale tím těhotenstvím - pamatuju se, že jsme s kámoškou jako těhotné koukaly s prvníma dětma na Hledá se Nemo a taky jsme bulely (jak ten tatínek velrybák hledá tu ztracenou velrybičku
), zatímco naše dětičky to nechalo zcela chladnými. To ty hormony.
Já uvidím, jestli ještě dám dohromady souvislou větu, až ta mateřská skončí
![]()