Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Čím jste chtěli být?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
17.2.10 20:41
Čím jste chtěli být?
Tak mě napadá nové téma:
Čím jste chtěli v životě být? Baví vás současné zaměstnání/povolání? Co vám vadí ve své práci? Nebo co vám vaše zaměstnání dalo/vzalo?
Já začnu:
Chtěla jsem být právničkou. Jenže jsem moc líná na to, abych dokázala tohle povolání vystudovat. A v Plzni už to nejde… 
.
V současné době jsem ošetřovatelkou na LDNce, není to procházka růžovou zahradou - je to dřina neskutečná. Kdo ví a zná, bude souhlasit. Obzvláště, když vybavení naší nemocnice zažilo ještě Marii Terezii 
. Takže žádné polohovatelné lůžka, pokoje po 5-ti až 6ti lidech, apod.
Ale krom dřiny mi tohle povolání pomohlo ovládat své emoce na veřejnosti, což mi dřív dělalo docela problémy… 
. A jsem pokornější k životu, ke stáří a možná jsem malinko zmoudřela.
A co vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.2.10 20:47
Tak já chtěla být zdravotní sestra a jsme zdravotní sestra Můj tajný sen je na farmacii ale strávit dalších 6 let na vysoké se mi nechce 
Ale kdybych se měla ted rozhodovat znova tak bych šla dělat marketing, nebo grafiku 
Práce mě baví maximálně, pracuji v nemocnici u lůžka.je to záhul ale fakt mě to baví a vnitřně mě to naplňuje.
PS:A naprosto chápu co myslíš tím že vaše nemocnice pamatuje Marii Terezii 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 20:48
Hezké téma:) Já odmalinka všechny příbuzné a návštěvy učila, zkoušela, vyvolávala, zakládala jim žákovské knížky, psala jedničky a poznámky … a hádejte, co ze mně je? Jo, jo… vydrželo mi to do dospělosti:) A moje starší dcera je jako můj klon .. taky z ní bude určitě úča:)))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 20:51
Já jsem vždy chtěla být zvěrolékařkou. Doteď jsem sběratel veškeré havěti co jde a chovala jsem doma od pavouků po psa snad všechno. Táta mi to tehdá rozmluvil, že bych musela i dřít u krav a tak, a to se mi tehdá už tak nelíbilo, dnes už vím, že jsem to měla vytrpět, protože pracovat se zvířaty by mě vážně moc bavilo. I teď se občas zasním a přemýšlím, že bych si tu veterinu snad i udělala.
Nakonec jsem vystudovala Hotelovou školu a pracovala jsem ze začátku jako servírka a před mimísem už jako manager restaurace. Musím říct, že tahle práce mě taky šíleně baví. Ať už to bylo jen blbé běhání po place s pitím nebo už starost o chod restaurace, mělo to něco do sebe. Naučila jsem se být profesionál za každou cenu. Naučila jsem se pracovat sama na sobě. Naučila jsem se vycházet s lidmi, které bych už od pohledu nejraději nakopala do zadnice, také trpělivosti apod. Ale taky jsem zjistila, že nenávidím v práci lenost a moji podřízení to se mnou neměli lehké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 20:51
Radúno, jestli děláš v LDNce, tak to máš můj obdiv. Jak jsem chlap, tak tohle by mě psychicky složilo.Když mně v rajhradském hospicu umírala babička, tak jsem na opakované návštěvy taky neměl sílu.
Jako malýkluk jsem strašně moc chtěl být kosmonautem. Chtěl jsem totiž dělat něco, co dělá málo lidí na světě. V patnácti jsem chtěl být leteckým mechanikem u dopravních letadel. (Letadla mě fascinujou dodneška.) Pak jsem chtěl pracovat v televizi (což se mně částečně splnilo - jako externí autor jsem psával otázky pro AZ-kvíz…) A jinak se po zbytek života potácím okolo strojírenských fabrik…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 20:54
Já chtěla být řidička autobusu…líbilo se mi,že se vždy všichni řidiči zdraví
A jsem vychovatelka,ale 10 let jsem učila na 1.stupni,to mě moc bavilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.10 20:56
Krásné téma 
!!!
Svůj příspěvek vkládám anonymně hlavně proto, že mě sem chodí číst i lidé z mého okolí, kteří toho zneužívají. Tak se omlouvám.
Ale k tématu. Kdysi dávno ještě na Střední škole jsem si strašně přála být zdravotní sestrou. Bohužel zůstalo jen u toho snu, protože mi rodiče nedovolili vstup na Zdrávku 
. Vystudovala jsem jinou SŠ, která je mi prakticky k ničemu, protože se zabývat charitou a případně spoluprácí s nepřispůsobivými spoluobčany, narkomany a různými jinými lidmi -formou sociální pracovnice, nehodlám.
V zaměstnání jsem nespokojená, ale chci to brzy změnit. Mám sen. Chtěla bych dálkově dostudovat obor Porodní asistentka. Možná je v mém případě už na studium pozdě (30let), ale sny jsou od toho aby je člověk začal uskutečňovat, ne?
Zaměstnání jsem vyzkoušela několik. Ale ani v jednom jsem nebyla spokojená na 100%. V současné době pracuji jako dělnice v jedné menší firmě. A co mi tam vadí? Hlavně to povýšené jednání k lidem. To že jsem dělnice ještě neznamená, že mám jen ZŠ - jak si spousta lidí z vedení zřejmě myslí. Navíc je to zaměstnání, které mi nic nedává a neobohacuje mě. Je to z nouze ctnost, protože doba je zlá a člověk má aspoň nějakou práci. Myslím, že jestli se mi podaří splnit si svůj sen, tak budu konečně spokojená. Mám velmi ráda práci s lidmi, ale ne jako sociální pracovnice.
Tak to je za mne. A už se těším na další příspěvky.
- Citovat
- Upravit
17.2.10 20:58
Jé, to je dobré téma
Já jsem jako dítě chtěla být kosmonaut. Strašně mě fascinoval (a stále fascinuje ) pohled na otevřený vesmír. Zjistila jsem si, že musím umět anglicky, tak jsem se začala učit. Pak jsem ale viděla dokument, že kosmonauty trénují na takovém trenažéru, kde s ním točí kolem 3 os. Na to konto jsem tedy vlezla na kolotoč s názvem Galaxie, pracujícím na obdobném principu a bylo mi ale taaak strašně zle, že jsem se kariéry kosmonauta vzdala
Pak jsem uvažovala o učitelce, ale nevěděla jsem, jestli bych na to měla nervy, byla jsem dřív hrozný nervák a hlavně jsem měla zkušenost s učením mého bratra se třemi dys, kterého jsem po 10 minutách chtěla vždycky zabít Dneska už myslím, že bych to zvládla v poho.
Dále jsem zvažovala práva, vždycky mě bavilo hledat mezírky v předpisech, školním řádu, slovíčkařit atd. Tam mě ale jaksi nechtěli (ani v té Plzni)
Nakonec mi můj tehdy ještě přítel doporučil obor Informační a znalostní management, který se nově otevíral u nich ve škole. Tam jsem se dostala, vystudovala a jednou z možností uplatnění je knihovna. Ta myšlenka se mi začala někdy ve druháku líbit moc a nakonec tam teda pracuju (teď teda s mateřskou pauzou )
A co mi to dalo / vzalo?
Určitě jsem se naučila jednat s lidma, neposlat hned každého idiota do …ehm… no, tam kam patří, i kdyby si to stokrát zasloužil.
Díky PC školením se nebojím mluvit před větším počtem lidí a něco jim přednést / vysvětlit.
Vzalo mi to hlavně iluzi o tom, jak je práce v knihovně pohodová a nenáročná
A trochu mě štve, že si nemůžu dělat všecko podle sebe, furt musí někdo něco schvalovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 20:58
No já jsem chtěla být od malička asi maminkou Teď když se mi to plní si říkám že jsem si teda nevybrala úplně jednoduché povolání, ale zatím mě to baví a hrozně moc naplňuje.(jak kdy, zrovna teď nemám žádné akutní těhu problémi a kluci spí, ráno se uvidí jestli to bude pořád tak bezva )
Jasně že jako dítě jsem se ségrou hráli na školu, na veterinu atd. ale hry s klukama na maminku a tatínka na ty nikdy nezapomenu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 21:03
taky se připojuji, já chtěla být zdravotní sestrou a jsem jí, práce mě zatím baví, taky pracuji jen 6 měsíců v koutku duše by jsem si přála vlastnit zverimex, kterej by nebyl předraženej a měl výběr zdravých zvířat, ale to je jen sen , protože vím, že nejsem tip na podnikání a u nás na vesnici by to ani nešlo, takže mě láká vše kolem zvířat ale držím se zdravotnictví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 21:04
Tak u mne to byl kosmonaut, pak žena v domácnosti A na střední jsem si říkala že psychologie by nebyla špatná… Ale vzhledem k domácímu zázemí dopadla (zatím) ta žena v domácnosti Jen škoda že jsem si nenašla manžela kterého příjmy by mi umožnily toto povolání vykonávat tak do 10ti let věku nejmladšího…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 21:09
Sákryš, to by bylo kosmonautů, nepostavíme si orbitální stanici…?
Strojní díly dodám já, vy sežeňte to ostatní… Raketu dodá Putin s Medvěděvem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TehotnaTerezka
17.2.10 21:10
to ja jako mala chtela byt spisovatelkou a nakonec pres odbocku na hotelovce, je ze me knihovnice, coz neni zase tak daleko, i kdyz s knizkama moc do styku neprijdu, to spis PC
- Citovat
- Upravit
17.2.10 21:12
jee, uzasny tema!!
No ja jsem byla takova neambiciozni a zustalo mi to, o zadnem konkretnim povolani jsem nikdy nesnila.
Pred materskou jsem 8 let delala takovou profi asošku bez kostymku generalnimu rediteli ve statni sfere a k tomu takovy administrativni vedlejsak. Bylo to hodne narocny, ale moc me to bavilo, taky diky skvelym lidem, se kterymi jsem delala.
Ta prace mi dala hrozne moc, no to bych se rozepsala… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.10 21:13
Já chtěla být taky nejdřív kosmonautka a pak letuška, jenže jsem byla vždycky moc vysoká, když jsem chtěla jít na nábor, měli v ČSA výškový limit - převyšovala jsem o 5 cm, tááák jsem aspoň pilotka ale jen jako hoby.
Příspěvek upraven 17.02.10 v 21:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
