Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ještě podotknu, že jsem tam byla, protože jsem přišla o miminko a doktorka měla podezření ještě na nádor v děloze a měla jsem být vklidu. Nazájem jsme si pomáhali a bylo to OK, aspon jsem si to mysslela. Omlouvám se za ten román, ale zkráceně to napsat nešlo.
Našla bych si doktory v místě bydliště,snažila bych se pochopit,že máma mi dala najevo,že asi to soužití nedělá dobrotu( už chtějí mít svůj klid,možná po nich chcete víc,než už jsou schopni sami v těch letech zvládat),nehledala bych mouchy tam,kde nejsou a nečekala vděk. Proč? Finančně vypomáhat jim nejspíš chcete z vlastní vůle-vyplívá mi z toho,co píšeš,nebo to má nějaký skrytý důvod. A jestli nechcete,je to také vaše věc,pro změnu to musí pochopit rodiče.
To,že mám tak vyjela,mi připadá proto,že jsi nechtěla akceptovat její první prosbu. Někteří lidé takto bohužel raéagují…Ovšem vůbec to nemusí znamenat,že má máma tvou sestru raději ,než tebe. Nejspíš je u nich častěji a z toho vyplívají jiné vztahy mezi matkou a dcerou . Ovšem nemusí to zákonitě znamenat,že tebe ráda nemá.
Ahoj, me jen napada, jestli ten delsi pobyt Tvuj s prckem u nich nebyl takovym spoustecem negat.reakci, ze neni zvykla maminka byt delsi dobu s malym ditetem. Kolik mu je ? A sestra ma dite ?
Vim, ze je to neco jineho, ale napisu, co jsem vypozorovala u mamy ja -
mama je hrozne hodna, a starsiho syna, kteremu uz je 15let, vzdycky hrozne rada hlidala. Brala si ho na vikendy od pul roku, v lete, o vanocich, mohli se pretrhnout. Chodila sice jeste tehdy do prace, ale byla proste mladsi, bylo ji 48, takze relativne mlada babicka.
Ted mam druhe dite (20mes), moje sestra 2 male deti. A hlidani ? Temer neni. Prijde, kdyz potrebuju - k dr, k holici, neco zaridit,apod. Ale je na ni uz videt, ze to dela pro me, ze ma pocit ze musi, a ne proto, ze by si chtela uzivat s tim vnoucetem. Sestre dokonce rekla (a to je na nasi mamu fakt vykon), ze obe deti hlidat nebude, ze na to proste nema. O Vanocich jsem to na ni i videla, ze ten srumec kolem ji proste nedelal dobre na nervy.
Pritom je jinak strasne hodna, pro nas by se „rozdala“.
Tak me napadlo, jestli to u Tebe nemuze byt podobne, jestli uz Vas - kdyz to reknu takhle na plnou hubu
- nemela uz plny zuby
i kdyz zpocatku Te treba pozvala apod.
Ono male dite doma… kazdy na to proste nema.
Jo a jinak moje mamka ma taky v posl.dobe tendenci vsechno rikat x krat
je to hrozny no …
Anonymní: mojí mamce je 46 let, tátovi 53. A naopak,když jsem byla těhu, tak mi vyčítala, že malou vůbec neuvidí, že jí uvidí jen z rychlíku. To, abysme tam byli, mi navrhla sama s tátou. Ano, finančně jim pomůžeme rádi a nikdo jim to nevyčítá. Vytáhla jsem to poprvé až ted, když mi vyčetla že nemají klid atd. Ale, šetříme si taky na svoje bydlení, nemáme ještě nic, oni mají chalupu a barák. Klidně jde ke kadeřnici za litr a utratí za blbosti, ale pak nemají na splátku, která je psaná na mě a mně posílají exekuce, už se mi to jednou stalo, takže defakto nám nic jiného nezbývá než to zaplatit za ně.A s těmi doktory se to má tak. Ona ví, že já do zahraničí nechtěla a na české doktory nedám dopustit a že mě svým způsobem nalomí abysme se vrátili zpět do čr kvůli doktorům a ona vídala více malou. Podotýkám, že jí vidí více než jakýkoli jiní prarodiče, i má sestra to tvrdí. A ona tam nebydlí. Bydlí ve svém.
Nakukovatelko, no ono se to má spíše tak, že by ráda tam měla malou, a nás ne. To přijde i s tím, že si jí vezme na léto na chalupu, což tedy ani omylem. Malé bude rok a naopak, malou miluje a je s ní ráda, ale asi máš pravdu v tom, že to prostě nedělá dobrotu. Holt si tam budeme muset najít pronájem, když budeme potřebovat být v čr. jenže to když jsem chtěl audělat tak se cítila uražená a naštvaná, že raději budeme v pronajatém než u nich. Kdo se v tom má pak vyznat? máma je na malou děsně fixovaná. Brečela třeba i jen, když jí neviděla jeden den nebo když jsme odjížděli tak šíleně brečela, když jí vidí přes skype tak taky děsně brečí. Je to až nezdravé dle mojí sestry.
Jinak zvyklá je, jednodo tříletáka hlídá a sestra dítě nemá.
Ale jako bybička a dědeček jsou naši skvělí, úžasní, to musím nechat, al etak trochu něčím vykoupené asi no
Já myslím, že kamenem úrazu byl ten tříměsíční pobyt.Je to opravdu dlouho..To se zkazí i hezké vztahy.Přestože jste to finančně kompenzovali, tak vlastně jste tam museli být i když rodiče třeba už nechtěli..Je to dlouhá doba na to , aby člověk tolerovat další osoby u sebe v soukromí, přestože jsou to vlastní děti..
To že opakuje stále prosbu o nalezení doktorů v místě bydliště - no je jasné, že když ty tu prosbu ignoruješ,( i když z praktických a pochopitelných důvodů) tak ona prostě tlačí a tlačí..Já se jí nedivím.
Dále také cítí závazek vůči vám té půjčky, kterou ještě kolikrát musíte splatit vy za ně - to je taky blbý pocit..
Nemyslím si, že to, že má se sestrou " jiný" vztah musí nutně znamenat, že je lepší a s tebou horší..je prostě jiný, nic víc..Děti jsou jiné, nejsou všechny stejné - to poznáš s vlastními dětmi..
Jenže tím jak mamka byla rozrušená, uražená ( tvým odporováním) a naštvaná, tak to vyznělo, že sestru má raději ( i když to tak možná necítí)..
Zkus to brát jinak - jaké jsou vaše vztahy, když tam u nich nejste nuceni přebývat..Pokud dobré a bez výkyvů, tak to bych brala jako mustr..Tohle byla jen vyostřená situace, kdy ani jedna strana nebyla v duševním klidu ( ty po zákroku, ona stále s návštěvou v domě)..
Maminka není dokonalá bytost - píšeš jaké má mouchy..Ber to tak jak to je a zbytečně neňoupej bebíčko..
Určitě se vztahy zlepší po nějaké odstupu.. ![]()
Potom nechápu,proč to píšeš sem,jednou nářek,podruhé zastání.. Vyřídila bych si to spíš v kruhu rodinném,í nějak nevím,co tady vlastně očekáváš ...... ![]()
tohle za vás tady těžko někdo vyřeší ![]()
Anonymní, píšu to sem asi jako každý jiný, když se potřebuje vykecat a taky bych ráda znala názor jiného člověka, jestli si to myslím špatně či ne. Nejsem dokonalá a některé věci třeba beru víc osobně než jsou, proto se ptám.
Lizneth, děkuju, no ono s těmi doktory je to spíše tak, že ví, že bych nejraději byla v čr než jinde a přes ty doktory se mě to snaží dotlačit, jestli víš jak to myslím, ale doktory si tady najdu a tak dlouhý pobyt už prostě nebude možný, to je jasné. Ikdyž zpočátku budou uražení, není to dobré a tvrdila jsem to od začátku. To naši a manžel mě přemluvili,že je zbytečné platit za pronájem,no nechala jsem se ukecat, špatně.
Řekla bych, že se prostě máte plné zuby.
Je to vše trošku zmatené, jsou v tom znát emoce. Osobně si myslím, že tvoje máma reaguje fakt nemožně, ale řekla bych, že jsou to spíš zkraty z nervozity.
Rychle bych se přestěhovala, než by to zanechalo nějaké ještě horší šrámy.
Dítě můžu mít sebevíc ráda,ale pokud mi narušuje delší dobu soukromí,může to vyústit i v takovou hádku.Jak píšeš,rodiče už žijí sami,jsou zvyklí na určitý rytmus a pravda mět někoho tři měsíce nakvartýrovaného doma.Chtěli ti pomoct,ale holt už jste tam byli moc dlouho.Sama si seš vědoma,že v afektu řekneš i něco,co nechceš,ale zpět už se to vzít nedá.
Není to tak dlouho,taky jsem měla výstup s dcerou,řekla jsem jí,jak to vidím já a i to,že se zachovala nezodpovědně vůči nám a hádej jak to dopadlo.Dcery se to dotklo,omezila se mnou jakýkoliv kontakt,podle mě trucuje.Mrzí mě to,možná by napsala podobné nářky jako ty,i když jsme se chytly kvůli něčemu jinému a nepletla jsem tam ke komu mám jaký vztah.Moc mě to mrzí,ale omlouvat se jí,nebo vnucovat nebudu.Děti nějak od rodičů vyžadují neustálou péči,chtějí být samostatní,ale jakmile jim teče do bot obrací se na rodiče,protože ví,že rodiče je neodmítnou.Taky píšu zmateně,ale přiznám se,že mi to v hlavě šrotuje.Byla jsem v právu,co jsem řekla,ze tím si stojím a k mé smůle na to prozatím doplácím já.
Hmmm, tak ja jsem byla v podobny situaci a nez jsme odjizdeli do zahranici, tak jsem doma s ditetem byla pul roku. Pokud zakladatelka pise, ze rodice bydli v baraku a ne v garsonce, tak si nejsem uplne jista, ze se za tech par tydnu tak vyrazne narusovalo jejich soukromi…Navic, kdyz vsichni vedeli, ze se jedna o docasnou situaci a ze si pak naopak dcery i vnucky uz moc neuzijou. Kazdopadne situace urcite vychladne po odstehovani a maminka prestane mit tolik moznosti k manipulaci.
AHoj holky, omlouvám se za anonym, ale je to lepší, kdyby mě někdo vyčmuchal.
Mám jeden takový problém a neumím si ho sama v sobě vnitřně moc vyřešit. Nevím, jestli to nepřeháním, ale prostě mi to hrozně trápí.
Byla jsem nějakou dobu u rodičů s prckem. Byla jsem po zákroku a bydlíme v zahraničí, tak jsem potřebovala pomoc. Vše bylo vpohodě, jo občas nějaká výměna názorů byla, ale jinak vše vpohodě až do dne, kdy jsme odjížděli. Moje máma už po xté mi opakovala jednu a tu samou věc dokola a to abych si našla doktory, tam kde bydlíme. Trochu hlasitěji jsem jí řekla, aby to pořád nerozebírala, že to nechci pořád řešit a neřešíme teď tento problém. Ano, neřekla jsem to zcela vklidu, trochu jsem zvedla hlas, aby viděla, že už mě to nebaví, ale ona se urazila a odešla. V ložnici začala šíleně brečet, tak že to bylo slyšet i přes zavřené dveře, šla jsem za ní, co se děje a prý nic. Pak šla za sestrou a řekla jí, že jsem na ní hnusně vyjela, což není pravda. No a už to jelo. Tak jsem za ní šla a říkám jí at toho nechá, že jsem na ní nevyjela, jen jí trochu více upozornila at toto pořád neřeší za nás a že taky nebyla pořád příjemná. Řekla mi, že jsem debil, že jsem dala na cukroví krabici, byť to nebyla pravda, uraženě odešla, že jsem na počítači a neodpustila si k tomu nevybíravou poznámku. No to se naštvala a začala ječet. A už to jelo. Pak jsem za ní šla s prckem dolu, že jdeme za babí a nechci se hádat poslední den a nic, sebrala se a odešla do jiného pokoje. Za chvilku za mnou přišla a začala to zase rozebírat at si nemyslím, že je to vpořádku, že není a že kvůli nám nemají tři měsíce soukromí, snaží se co můžou a já jsem na ní taková. Zůstala jsem na ní koukat, protož mě to zarazilo, že mi vyčítala, že tam jsme. Podotýkám, že jsme jim ale za to také dali peníze. No nechala jsem to být. Ovšem asi dvě hodiny na to mi to vyčetla znovu, že tam kvůi nám nemají soukromí a klid, tak jsem jí řekla, že my se jim snažíme pomáhat zase jinak. FInančně, platíme za ně, občas půjčku necelých 8tisíc, loni to bylo asi půl roku, teď dvakrát. Postupně to splatili, ale opět dluží skoro 20tisíc a k tomu ještě 60tisíc a to se cítila uražená, že jí to vyčítám. Říkám, že nevyčítám, že jen říkám, že jsme se snažili pomoci zase jinak, ale že ona mi vpálila dvakrát, že kvůli nám tam nemají klid atd. No a pak jsem se jí zeptala, proč když jí něco řekne sestra jí to řekne, upozorní jí at není drzá, byt třeba nebyla, ale se mnou se začně hned strašně hádat a na to mi řekla, že k sestře má jiný vztah. To mě dostalo na kolena. Jiný vztah, protože já jsem měa děsnou pubertu, chodila za školu, byla držkatá a měla ráda kluka, kterého ona nesnášela, i propadala. Z toho všeho jsem se ale dostala a rodičům jsem dost pomáhala. To je ale jiná. Ale prostě mě hrozně dostalo a mrzí, že mi řekla, že se sestrou má jiný vztah, tak proto se k ní chová jinak. Nechápu to. Pubertu jsem měla před více jak 8mi ety a bylo to pak vcelku OK, žádné velké problémy. Strašně mě to mrzí a nevím jak se s tím vyrovnat. Přebrala jsem si to tak, že sestru má prostě raději, protože měla pubertu vklidu. O tom, že ale dělala spoustu věcí za jejich zády už ale rodiče neví, to je ale jedno, mám svou sstru ráda. Myslíte si, že to cítím přehnaně ukřivděně? Že to řeším zbytečně? Mě to prostě ale strašně mrzí, nečekala jsem ani to, že mi vyčte moje bydlení dva měsíce tam a už vůbec ne že se sestrou má jiný vztah a že každá jsme jiná.Prosím, co byste dělali Vy?