Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Dančula píše:
Ahoj všem, potřebovala bych poradit…nevím jak dál, jsem nespokojená s přítelem již delší dobu.Je mi 35 let, přítel je stejně starý, jsme spolu 12 let, děti nemáme a o svatbě se nemluví. Vlastně co přítele znám, tak má neustálé finanční problémy, dlouho nepracoval, já ho několik let živila, hodně peněz jsem mu napůjčovala, které mi dodnes nevrátí a vím, že ani nevrátí. Před šesti lety si našel práci, kterou dělá dodnes, podniká v dopravě, ale stále ty finanční problémy jsou, nedává mi stejně žádné peníze, bydlí u mě v bytě, já platím nájem a on by měl kupovat jídlo, ale ne vždy ho kupuje, podle toho, jak má peníze. Zjistila jsem, že má dluhy na zdravotním i sociálním, v rodině si taky popůjčoval peníze a to nemluvím o sobě..a stále má pocit, jak mu nikdo nepomáhá, jak je na všechno sám. Já mu dala už tolik šancí, že jsem nějak přestala věřit, že se něco zlepší. Plánovala jsem s ním rodinu, doteď se nám nezadařilo, a já si říkám, že je to možná i lepší, mám i strach, že by mě a miminko, když budu na mateřské neuživil, má sám problémy se sebou…a tak si říkám, jestli se raději nerozejít, on sice nebude chtít, protože ví moc dobře, že ve mě má podporu, místo toho, aby to bylo obráceně, ale já jsem už z těch jeho finanč. problémů unavená…Nemůžu se s ním bavit o jeho podnikání, to se hned pohádáme, on nesnese, když mu kdokolik mluví nějak proti a není stejného názoru jako on, umí být až agresivní a arogantní, on je přeci pan podnikatel, už jsem nějak alergická na slovo podnikatel…nevím co dělat a jsem z toho zoufalá, je mi už tolik kolik mi je a chci miminko ale ne za takových podmínek…
Tedy narovinu, pořídit s takových chlapem dítě by byla velká blbost - finanční i lidská. Tak doufám, že to neuděláš. Vlastně nechápu, když čtu ten popis, co na něm máš.
Já už ani sama nevím, bude to znít asi blbě, ale ten zvyk…a možná lítost…nevím, ale mám toho už dost…a to není úplně vše, to se nedá vše napsat do pár řádků…a taky mám možná strach, abych si někoho našla a konečně měla to miminko…já vím, že bych si někoho našla, mám ale strach, abych to mimi vůbec stihla…
Taky mi vadí jeho výbušná povaha, ve vzteku je schopný být agresivní…a vulgární. Taky mi řekl, že by za 15.000,– ani nevstával do práce!!! chtěla jsem, aby si našel třeba brigádu, aby si rychleji splácel dluhy, ale to jsem nepochodila…
@Dančula píše:
Já už ani sama nevím, bude to znít asi blbě, ale ten zvyk…a možná lítost…nevím, ale mám toho už dost…a to není úplně vše, to se nedá vše napsat do pár řádků…a taky mám možná strach, abych si někoho našla a konečně měla to miminko…já vím, že bych si někoho našla, mám ale strach, abych to mimi vůbec stihla…
Tak ho stihneš s hovadem? Co čekáš, že bude dál? Klasické místní scénáře matek, co měly dítě s nevhodným partnerem. Hádky, násilí, dluhy, exekuce…Zase tak stará nejsi, aby jsi neměla dítě s někým normálním.
@Burj Chalifa píše:
Tak ho stihneš s hovadem? Co čekáš, že bude dál? Klasické místní scénáře matek, co měly dítě s nevhodným partnerem. Hádky, násilí, dluhy, exekuce…Zase tak stará nejsi, aby jsi neměla dítě s někým normálním.
Já vím, já mám takovou asi blbou povahu, že jak si na někoho zvyknu, tak se mi těžko opouští, ale vím moc dobře, že to nikam nevede, bude to znít asi divně, já vím, že mě má rád, ale dál to už nemůžu tolerovat, vím, že lidi se nemění…
@Dančula píše:
Já vím, já mám takovou asi blbou povahu, že jak si na někoho zvyknu, tak se mi těžko opouští, ale vím moc dobře, že to nikam nevede, bude to znít asi divně, já vím, že mě má rád, ale dál to už nemůžu tolerovat, vím, že lidi se nemění…
Odpověděla sis sama. Pokud do toho opravdu chceš říznout, udělej to hned a neztrácej čas.
A taky je mi jasný, že když si najdu jiného přítele, tak už s dítětem, protože já nechci mladšího, ale někoho v mém věku…a o to je to taky těžší, když má partner dítě z předešlého vztahu…
@Dančula píše:
A taky je mi jasný, že když si najdu jiného přítele, tak už s dítětem, protože já nechci mladšího, ale někoho v mém věku…a o to je to taky těžší, když má partner dítě z předešlého vztahu…
Dítětem se současným partnerem bys vše jen zkomplikovala.Za prvé - on má na dítě nárok, je jeho otcem, dále by Ti a vlastně oprávněně vstupoval do života. Dále nevěř, že každý chlap je štěstím bez sebe, když musí přijmout nepokrevní dítě, minimálně pro tuto skutečnost nejsi pro řadu potencionálních partnerů už zajímavá.
@Burj Chalifa píše:
Dítětem se současným partnerem bys vše jen zkomplikovala.Za prvé - on má na dítě nárok, je jeho otcem, dále by Ti a vlastně oprávněně vstupoval do života. Dále nevěř, že každý chlap je štěstím bez sebe, když musí přijmout nepokrevní dítě, minimálně pro tuto skutečnost nejsi pro řadu potencionálních partnerů už zajímavá.
Ale já teď myslela něco jiného, že když se rozejdu s přítelem a najdu si jiného, takže ten nový partner bude mít určitě už i dítě, protože chlapi v mém věku většinou už dítě mají…jako, že si najdu partnera, který už dítě bude mít, a myslím, že to pak taky do vztahu dost zasahuje, když dítě není obou dvou, já nevím.
Ahoj, tak já se přidám, se svou zkušeností. Já dítě se zadluženým „panem podnikatelem“ mám. Mají tu nehospodárnost bohužel v rodině, v mládí se zamotal do dluhů, pak přišla jeho nemoc, co nás srazila na dno. Pořád něco splácí, vydělává, pořád je v práci, po kšeftech, ale všechno jde buď na jeho splátky, nebo zpět do podnikání, které on doufá, že rozšíří a tím dluhy splatí. Je to celkem naprd, musíme bydlet v jednom bytě s jeho matkou
. Naštěstí jsme ty dluhy zjistila před svatbou, takže se ani žádná nekonala. Už mu nepomáhám, nemá to cenu a tajně si spořím, páč bych se z toho jinak zcvokla. A vypadá to, že když se do jeho hospodaření neangažuju, tak je to lepší a snaží se svoje průsery napravovat. Kdyby nebyly ty jeho za…ý dluhy, tak jsme ideální pár - jako otec a partner je skvělý, skoro se nehádáme, ale je to tím, že jsem od sebe ty jeho problémy odstřihla. Jsou mi fuk. Ale u nás to jde, když bydlíme s tou tchýní, o náklady se podělíme. Ale zase je to náročnější, nemáme vlastní prostor.
Nevím, jak ti to pomůže. Už jsem si prostě zvykla, že od života nemůžu pořád žádat plnou penzi, holt musím něco strpět a něčeho se vzdát. Radši Anonymka ![]()
@Dančula píše:
Ale já teď myslela něco jiného, že když se rozejdu s přítelem a najdu si jiného, takže ten nový partner bude mít určitě už i dítě, protože chlapi v mém věku většinou už dítě mají…jako, že si najdu partnera, který už dítě bude mít, a myslím, že to pak taky do vztahu dost zasahuje, když dítě není obou dvou, já nevím.
A jsi si jistá, že budeš mít to cizí ráda jako to své? A on na oplátku to Tvoje? A jeho dítě-děti Tě přijmou? Víš, život není červená knihovna, kde se všichni milují, nikomu nic nevadí. Děla to na mě dojem, že se bojíš, že bys nikoho nenašla a tak dopředu děláš kompromisy.
@Burj Chalifa píše:
A jsi si jistá, že budeš mít to cizí ráda jako to své? A on na oplátku to Tvoje? A jeho dítě-děti Tě přijmou? Víš, život není červená knihovna, kde se všichni milují, nikomu nic nevadí. Děla to na mě dojem, že se bojíš, že bys nikoho nenašla a tak dopředu děláš kompromisy.
Já nevím, kdybych si našla přítele, který má už dítě, tak spíš mám strach, abych si s dítětem dobře rozuměla a nebyly pak kvůli tomu konflikty, z toho mám strach…ale zase vím, že když budu mít partnera ráda, tak určitě i jeho dítě, já mám děti ráda.
@Dančula píše:
Já nevím, kdybych si našla přítele, který má už dítě, tak spíš mám strach, abych si s dítětem dobře rozuměla a nebyly pak kvůli tomu konflikty, z toho mám strach…ale zase vím, že když budu mít partnera ráda, tak určitě i jeho dítě, já mám děti ráda.
Nechci Ti brát iluze, předsevzetí je to hezké, ale nemusí to tak být. Prostě vlastní a nepokrevní, vždy to tam je. A může to být tak i u partnera.Nebo i dítěte, které Tě nepřijme.
@Burj Chalifa píše:
Nechci Ti brát iluze, předsevzetí je to hezké, ale nemusí to tak být. Prostě vlastní a nepokrevní, vždy to tam je. A může to být tak i u partnera.Nebo i dítěte, které Tě nepřijme.
A z toho mám asi i strach…asi jsem divná, já už nevím, možná bude lepší nad tímhle moc nepřemýšlet…
Ale určitě nechci dítě s někým, s kterým nejsem vlastně šťastná, přemýšlím nad rozchodem, proč je tak těžké, když vím, že se s ním jen trápím?
@Dančula píše:
A z toho mám asi i strach…asi jsem divná, já už nevím, možná bude lepší nad tímhle moc nepřemýšlet…
Ale určitě nechci dítě s někým, s kterým nejsem vlastně šťastná, přemýšlím nad rozchodem, proč je tak těžké, když vím, že se s ním jen trápím?
naopak, přemýšlet je třeba a zejména v takové situaci. Neschovávej se před nepříjemnými myšlenkami a otazníky. Neodsouvej je, jako odsouváš rozhodnutí opustit špatného partnera.Ne, už to pro Tebe není těžké, protože celkem realisticky jsi ho popsala. Jednej pragmaticky a zařiď si vlastní život. Prodlužováním této situace nebo nedejbože otěhotněním s ním si zavaříš na velký malér.