Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co když budu navždy sama?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
4.3.20 22:40
@Anonymní píše:
Krásný večer přeji,
pro někoho tohle bude příspěvek úplně o ničem a bude si říkat, že jsem úplně blbá - možná právem.
Ale musím se zeptat, protože nad tím dumám už pár let.
Přemýšleli jste někdy nad tím, že zůstanete navždy sami? Jo, haha.. Úplně chápu vaše pravděpodobné reakce, ale prosím vážný názor.
Znám pár lidí, kteří si tuto životní cestu vybrali dobrovolně - a o tom ani mluvit nechci. Přemýšleli jste někdy, že zůstanete do konce života sami, aniž byste však chtěli? Protože já za těch šest let, co se pokouším udržet jakýkoli vztah zjišťuji, že toho asi nejsem schopna. A ne že bych nechtěla, to je ten problém, nejdůležitější jsou pro mě právě vztahy.. A už dlouho a hrozně trpím, že mi nic nefunguje a vážně nevím, co dělám špatně. Protože partneři mě pošlou do háje dřív, než něco vůbec může začít - většinou s tím, že jsem moc dobrá, mám na lepšího, nechtějí mi ublížit, jsem kamarádka,… Znáte to.
Za svůj ne úplně dlouhý život jsem měla jen jeden vážnější vztah (haha, 4 měsíce), a to když mi bylo 16. Od té doby se topím v samotě. Nedobrovolně.
A tak moje otázka zní, jsou lidi jako já navždy sami? Protože já si nemůžu pomoct a prostě se cítím jako největší ztracenec. Neumím asi úplně popsat svoje pocity, ale cítím jako bych se v téhle situaci zasekla a nedostanu se ven..
Je tady někdo, kdo to má stejně? Nebo někdo, kdo takhle už delší dobu žije? A má rady, jak se naučit žít sám a neumřít při tom?
Mockrát děkuju
A nevíš v čem by mohla být chyba když od tebe všichni,, utíkají,,? Já mám za sebou nevydareny 9 letý vztah, tak si můžeme popovídat. Taky jsem vztahový typ a chybí mi to, nějaké ženy v záloze mám ale ani u jedné se necítím na vztah.
- Citovat
- Upravit
4.3.20 22:45
Kdyby byly v ** ryby, nebyl by třeba rybník.. Hele, na kdyby se nehraje. Můžu se zeptat, kolik ti je, že takto uvažuješ? Tohoto jsem se bála v pubertě.. Než jsem přišla na to, že čím víc nad tím člověk uvažuje, tím spíš sám skončí 
je mi 38, nebojím se toho.. Nenapadlo Te, že chyba není v tobě, ale v nich? Že podvědomě hledáš špatný typ chlapa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.20 22:49
@Anonymní píše:
A nevíš v čem by mohla být chyba když od tebe všichni,, utíkají,,? Já mám za sebou nevydareny 9 letý vztah, tak si můžeme popovídat. Taky jsem vztahový typ a chybí mi to, nějaké ženy v záloze mám ale ani u jedné se necítím na vztah.
Jo to je dobrá otázka.. Odpověď bohužel ale asi neznám. Ale nemyslím, že by to bylo něco „tuctového“. Vždy jsem se snažila být maximálně tolerantní, dávat prostor, nebrečet, nevyčítat chyby ani nedělat tyhle další věci, co chlapi prostě nemusí. A podle mě ošklivá taky nejsem 
Každopádně když jsem se těm mužům „snažila vyjít vstříc“, měla jsem aspoň tu zálohu, jak píšeš. Když mě ale všichni pořád odmítali, tak jsem se na to vyprdla a začala být stoprocentně sama sebou (nic moc se nezměnilo, jen už jsem asi nenechala se sebou tak zametat) - no a v tu chvíli jsem ztratila i ty „zálohy“ a už o mě nikdo ani nezakopne.. Což docela zabolí 
- Citovat
- Upravit
4.3.20 22:51
Zakladatelko a kolik ti je? Mě to přijde že jediný co děláš špatně je že vybíráš špatný chlapy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.20 22:54
@martina.se píše:
Kdyby byly v ** ryby, nebyl by třeba rybník.. Hele, na kdyby se nehraje. Můžu se zeptat, kolik ti je, že takto uvažuješ? Tohoto jsem se bála v pubertě.. Než jsem přišla na to, že čím víc nad tím člověk uvažuje, tím spíš sám skončí
No pubertu už mám doufám za sebou, to byl děs.. Je mi 25, jasný, není to moc, pořád jsem malý pívo.. 
Ale strach mám občas příšerný. A když nemám strach, tak ho vystřídá beznaděj nebo úplný útlum všeho. Co mě ale děsí tak nějak nejvíc, je můj vnitřní pocit.. Prostě si ani v nejmenším už neumím představit, že bych s někým mohla být.. 
- Citovat
- Upravit
4.3.20 22:57
@Anonymní píše:
No pubertu už mám doufám za sebou, to byl děs.. Je mi 25, jasný, není to moc, pořád jsem malý pívo..
Tak to tak nehrot.. Od toho se hodně věcí odvíjí.. Začni se opravdu věnovat sama sobě.. Tomu, co tě baví atd.. Když se najde ten pravý, tak se tvůj pocit změní 
on člověk často tu svoji nejistotu vyzařuje.. Pak přitahuješ špatné lidi, co na tobě parazituji.. A z toho je kolotoč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.20 22:58
@Ravedd píše:
Zakladatelko a kolik ti je? Mě to přijde že jediný co děláš špatně je že vybíráš špatný chlapy
Je mi 25.. Nevím, jestli je to v partnerech nebo ve mně, ale co se týče výběru, vždycky jsem se řídila srdcem a vždycky to byli hodní, milí, citliví chlapi.. Jenže potom než jsem se stihla vzpamatovat, byli fuč.. A jak jsem psala výše, jediná vysvětlení byla typu „jsi pro mě moc dobrá“.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.3.20 23:04
@martina.se píše:
Tak to tak nehrot.. Od toho se hodně věcí odvíjí.. Začni se opravdu věnovat sama sobě.. Tomu, co tě baví atd.. Když se najde ten pravý, tak se tvůj pocit změní
Snažím se to neřešit, protože vím, že to je stejně k ničemu Jen mě prostě poslední dobou sžírá otázka, co když ten pravý prostě nepřijde. Asi bych nebyla první ani poslední, kdo bude v životě sám.. Asi bych jen potřebovala vědět, jak se s tím poprat, kdyby to tak fakt dopadlo - no a prostě jaký jiný smysl životu dát?
- Citovat
- Upravit
4.3.20 23:09
Já už se s tím tak nějak smířila, že budu sama, vlastně mi to i celkem vyhovuje, ale mám dvě děti. Kdybych je neměla, asi bych to s takovým klidem nebrala. A jo, je to tím, že si vybírám špatné typy. Zrovna včera jsem nad tím rozjímala. Všichni kluci/chlapi, co se mi kdy od dětství líbili nebo jsem do nich byla zamilovaná, byli chuligáni, až na dva, ale ti už oba mají přítele. 
Jo a jsem jen o 3 roky starší než ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 23:11
@Anonymní píše:
Snažím se to neřešit, protože vím, že to je stejně k ničemu
Najdi si koníček, porid si zvíře.. To je fuk.. Vždy je důvod, když si ho najdeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 23:23
@Anonymní píše:
No pubertu už mám doufám za sebou, to byl děs.. Je mi 25, jasný, není to moc, pořád jsem malý pívo..
Tak já mám pro změnu kámoše, kterému už bylo 30 a má obdobný pocity jako ty. V pohodě kluk, chytrej, trochu už mu začínaj kouty 
a nešťastnej, jak s ním holky doposud mávaly jak s hadrem. Vážný vztah veskrze žádný. A přitom on by tak rád holku, co to myslí se vztahem vážně. Nechcete seznámit? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
4.3.20 23:39
A to myslis sama jako bez chlapa? Tomu rikas samota? Pche, je mi 38, mam dve deti, kazde s jinym, a momentalne jsem singl. Vubec se nebojim, ze budu sama, a kdyz, tak jen kdyz to tak budu sama chtit. Kazdopadne ted si sama vubec nepripadam. Tem zviřatum nevěřím, ale ze života si je zatim neodezenu. Na uplne stari mame plan s kamoskama, ze si zaplatime stejnej pečovatelak a konečně si to dopovime 
Hele, chce to mít plan na par kroku dopredu, hned se žije líp 
nepropadej depresi ani nebuď zoufala ani se buhvijak neprizpusobuj tem zvířatům. Jestli mas uprimne rada muzsky, tak si driv nebo pozdeji nekoho naraziš, proste jim to davej najevo! Nedelej z nich modly, o to nestoji nikdo. Hlavne nehledej chlapa, aby ti naplnil život. Uzij si mladi, utece to rychle
- Citovat
- Upravit
4.3.20 23:49
Je mi 40 a s chlapama jsem to už vzdala, co naděláš, hold, to někdy nevyjde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.20 23:51
Je mi přes 40, mám dvě krásný a relativně malý děti. Jsem sama 8 let. A jsem spokojená, někdy i šťastná Neříkám, že tomu tak bude navždy, nevadi nevadilo by mi to, muže mám ráda , nechám se překvapit, nicméně užívám si, jak to je teď.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Krásný večer přeji,
pro někoho tohle bude příspěvek úplně o ničem a bude si říkat, že jsem úplně blbá - možná právem.
Ale musím se zeptat, protože nad tím dumám už pár let.
Přemýšleli jste někdy nad tím, že zůstanete navždy sami? Jo, haha.. Úplně chápu vaše pravděpodobné reakce, ale prosím vážný názor.
Znám pár lidí, kteří si tuto životní cestu vybrali dobrovolně - a o tom ani mluvit nechci. Přemýšleli jste někdy, že zůstanete do konce života sami, aniž byste však chtěli? Protože já za těch šest let, co se pokouším udržet jakýkoli vztah zjišťuji, že toho asi nejsem schopna. A ne že bych nechtěla, to je ten problém, nejdůležitější jsou pro mě právě vztahy.. A už dlouho a hrozně trpím, že mi nic nefunguje a vážně nevím, co dělám špatně. Protože partneři mě pošlou do háje dřív, než něco vůbec může začít - většinou s tím, že jsem moc dobrá, mám na lepšího, nechtějí mi ublížit, jsem kamarádka,… Znáte to.
Za svůj ne úplně dlouhý život jsem měla jen jeden vážnější vztah (haha, 4 měsíce), a to když mi bylo 16. Od té doby se topím v samotě. Nedobrovolně.
A tak moje otázka zní, jsou lidi jako já navždy sami? Protože já si nemůžu pomoct a prostě se cítím jako největší ztracenec. Neumím asi úplně popsat svoje pocity, ale cítím jako bych se v téhle situaci zasekla a nedostanu se ven..
Je tady někdo, kdo to má stejně? Nebo někdo, kdo takhle už delší dobu žije? A má rady, jak se naučit žít sám a neumřít při tom?
Mockrát děkuju