Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den,
Letos budeme s manželkou už sedm let. Je mi 33 let a manželce o tři roky méně. Náš vztah byl skvělý až do doby než se nám narodil po roce manželství syn. Manželka byla na mateřské a já chodil do práce, ovšem když mi čas dovolil tak jsem manželce pomáhal jak to šlo. Stávalo se totiž, že když jsem přišel z práce domů tak manželka seděla u počítače či u televize a synek řval nepřebalený v postýlce, občas jsme se skrz to chytli, chvíli byl klid, ale pak se to opakovalo stále dokola jako na kolotoči. Tato situace se stupňovala, a když syn šel ve třech letech do školky, tak se manželka už do práce nevrátila a až dodnes je doma, bez zaměstnání. Za tu dobu manželka přibrala o přibližně 40 kilo. Jelikož neustále po celý den jí sladké. Nevychází téměř z domu, jen třikrát do týdne se dokope si dopoledne zajít do cukrárny co máme přes ulici, pro velkou krabici zákusků a sladkých tyčinek. Doma si pak lehne na gauč, jí a dívá se na filmy či je na počítači. Není schopná ani vyzvednout našeho synka ze školky. Jelikož se vracím z práce až k večeru, tak synka vyzvedávají moji rodiče. Poté se pro něho stavím a jedeme domů. Manželku často najdu jak spí na gauči, doma je neuklizeno a o vaření není ani řeč, ani ona sama nedodržuje svoji intimní hygienu (myje se jedenkrát za dva týdny a někdy ani to ne). Jelikož mám rád v bytě pořádek nastupuji tedy „uklízecí směnu“. Mnohokrát jsem to manželce nadhodil, ale vždy jsme se jen pohádali. Ona říká, že nemůže pracovat ani uklízet, jelikož je těžce nemocná a špatně se jí dýchá (ve skutečnosti co vím, tak není. Je jen obézní a nemoc si vsugerovala). Stejně tak si vsugerovala, že mám někoho jiného. Neustále mi to vyčítá a co víc navádí proti mě už i synka. Říká mu, že jsem si našel novou maminku a že je oba chci opustit, což není absolutně pravda. Před nedávnem jsem jí řekl, že chci požádat o rozvod, ale ona mi doslova řekla, že na to nikdy nepřistoupí a pokud jí podám, tak mi udělá ze života peklo a postará se o to abych se nevídal se synkem (nejde ji o mě, ale o finanční zajištění). Přitom o našeho synka se starám daleko více než ona, jezdíme spolu o víkendu na výlety, učím ho rybařit a teď před nedávnem jsme spolu byli na horách. Samozřejmě vše bez ní, jelikož ona samozřejmě ve své lenosti nikam jet nechce a jsem za to osobně se přiznám i rád. Já spím na nafukovací matraci v obývacím pokoji a manželka v ložnici, kde opět až do noci má puštěnou televizi a přitom se cpe zákusky, brambůrkami a kofolou. Napadalo mě zda nemohlo manželce nějak přeskočit v době mateřské dovolené (až do té doby byla úplně normální). O rozvod požádat chci, ovšem mám strach aby manželka nedostala našeho synka do péče. Jsem z toho trochu rozpačitý i nešťastný a nevím co dělat. Mimo rozvod nevidím žádné východisko, jelikož takto se žít nedá. Máte prosím někdo podobnou zkušenost, děkuji za případné info.
@Honza87 píše:
Dobrý den,
Letos budeme s manželkou už sedm let. Je mi 33 let a manželce o tři roky méně. Náš vztah byl skvělý až do doby než se nám narodil po roce manželství syn. Manželka byla na mateřské a já chodil do práce, ovšem když mi čas dovolil tak jsem manželce pomáhal jak to šlo. Stávalo se totiž, že když jsem přišel z práce domů tak manželka seděla u počítače či u televize a synek řval nepřebalený v postýlce, občas jsme se skrz to chytli, chvíli byl klid, ale pak se to opakovalo stále dokola jako na kolotoči. Tato situace se stupňovala, a když syn šel ve třech letech do školky, tak se manželka už do práce nevrátila a až dodnes je doma, bez zaměstnání. Za tu dobu manželka přibrala o přibližně 40 kilo. Jelikož neustále po celý den jí sladké. Nevychází téměř z domu, jen třikrát do týdne se dokope si dopoledne zajít do cukrárny co máme přes ulici, pro velkou krabici zákusků a sladkých tyčinek. Doma si pak lehne na gauč, jí a dívá se na filmy či je na počítači. Není schopná ani vyzvednout našeho synka ze školky. Jelikož se vracím z práce až k večeru, tak synka vyzvedávají moji rodiče. Poté se pro něho stavím a jedeme domů. Manželku často najdu jak spí na gauči, doma je neuklizeno a o vaření není ani řeč, ani ona sama nedodržuje svoji intimní hygienu (myje se jedenkrát za dva týdny a někdy ani to ne). Jelikož mám rád v bytě pořádek nastupuji tedy „uklízecí směnu“. Mnohokrát jsem to manželce nadhodil, ale vždy jsme se jen pohádali. Ona říká, že nemůže pracovat ani uklízet, jelikož je těžce nemocná a špatně se jí dýchá (ve skutečnosti co vím, tak není. Je jen obézní a nemoc si vsugerovala). Stejně tak si vsugerovala, že mám někoho jiného. Neustále mi to vyčítá a co víc navádí proti mě už i synka. Říká mu, že jsem si našel novou maminku a že je oba chci opustit, což není absolutně pravda. Před nedávnem jsem jí řekl, že chci požádat o rozvod, ale ona mi doslova řekla, že na to nikdy nepřistoupí a pokud jí podám, tak mi udělá ze života peklo a postará se o to abych se nevídal se synkem (nejde ji o mě, ale o finanční zajištění). Přitom o našeho synka se starám daleko více než ona, jezdíme spolu o víkendu na výlety, učím ho rybařit a teď před nedávnem jsme spolu byli na horách. Samozřejmě vše bez ní, jelikož ona samozřejmě ve své lenosti nikam jet nechce a jsem za to osobně se přiznám i rád. Já spím na rozkládacím gauči v obývacím pokoji a manželka v ložnici, kde opět až do noci má puštěnou televizi a přitom se cpe zákusky, brambůrkami a kofolou. Napadalo mě zda nemohlo manželce nějak přeskočit v době mateřské dovolené (až do té doby byla úplně normální). O rozvod požádat chci, ovšem mám strach aby manželka nedostala našeho synka do péče. Jsem z toho trochu rozpačitý i nešťastný a nevím co dělat. Mimo rozvod nevidím žádné východisko, jelikož takto se žít nedá. Máte prosím někdo podobnou zkušenost, děkuji za případné info.
Nemá deprese? Nebo jinou duševní nemoc? Já bych si s ní promluvila, ukázala fotky před 40 kily a řekla jí, že se dobrovolně ničí. Že musí vyhledat lékaře.
Pokud je to opravdu tak, jak pises, a mas nekoho, kdo ti to u soudu dosvedci, pak mas velkou sanci ziskat syna do sve pece. Never tomu, ze to neni mozne. Znam par pripadu, kdy otec deti do sve pece dostal. Treba az na odvolani, ale dostal. Nepodlehej hre na city, ze dite patri k matce. Ne, dite patri oboum rodicum. Stylem zivota tvoje zena nejde prikladem vlastnimu synovi.
Mám 6 letou dcerku, další dítě na cestě, celé těhotenství mám nevolnosti, ráno chodím s dcerkou do školky, přijdu domu, uklidim, uvarim apod. A takhle je to skoro každý den. A přijde mi že jsem neschopná že toho nedokážu více. Jsem vděčná zato že partner jezdí do obchodu, obchody mi nedělají vůbec dobře a jsem mu za to strašně moc vděčná, že mi takhle pomáhá
no ale tenhle příběh popravdě mě docela zaskočil. Myslím si že každá žena by chtěla takového muže, podle mě dítě do péče nedostane, a podle toho co píšete si myslím že by stim neměla ani nejaky problém, ještě k tomu jak se k cele té situaci postavíla. Takže můj názor na vaši situaci je, hooonem rychle utéct k čemu vám je taková žena, když není schopná se změnit a nic pro váš vztah nedělá.
Má nějakou rodinu? Někoho zvenku, kdo by dokázal zhodnotit její stav? Vždyť ti už si toho museli všimnout. Chápu tě, je to na palici, ale pokud je to opravdu psychické, tak jí rozvodem spíš ublížíš. Opravdu už v tobě není alespoň špetka lásky, kvůli které by ses jí snažil pomoct. Asi budeš takový ten typ, co skáče, jak ženská píská. Protože jinak by to asi takhle daleko nedošlo
neber to, prosím, ve zlém.
Klobouk dolů, že jsi to vydržel takto dlouho. Jinak těžké radit v této situaci. Každopádně bych zkusil kontaktovat právníka nebo někoho z azylových domů. Je pravda, že do azylových domů chodí většinou ženy, proč to nezkusit. Pokud bude soud, tak tam budeš potřebovat své tvrzení nějak doložit. Případě mít svědky.
Kamarade to je jednoduché. ROZVOD je cesta. Pak si zazadej o výhradní péčí ona nemá prací tak ho zajisti nemůze takze ho dostanes. A zbavís se toho vorvaně doma. na nic nečekej a už začni zjištovat co a jak. jo a nebud blbe. j
@Andrewww píše:
Kamarade to je jednoduché. ROZVOD je cesta. Pak si zazadej o výhradní péčí ona nemá prací tak ho zajisti nemůze takze ho dostanes. A zbavís se toho vorvaně doma. na nic nečekej a už začni zjištovat co a jak. jo a nebud blbe. j
V dobrém i zlém ti nic neříká, co? Ty asi nemáš ženskou.
@Russet píše:
V dobrém i zlém ti nic neříká, co? Ty asi nemáš ženskou.
jasny takze chlap je typuji 5 let bez sexu bez rodineho zivota ale ma se prizpusobit. to je konec tady jste prdly… ona ja tak líná že lenochod je proti ní Zátopek
Tak to že přibrala, ok, to že nikam nechodí je taky její věc, ta žárlivost už je nepřijemná, ale že nechodí do práce a ani doma neuklidí je fakt hrozný. Prostě neexistuje nemít praci když mám dítě. Mateřská v pohodě, ale pak je nutný, aby se oba rodiče snažili zabezpečit rodinu. Vůbec si nedovedu představit, že bych v tom chlapa takhle nechala napořád. Vydělává dobře, ale taky se kvůli tomu hrozně dře. Já bych v takovém vztahu nechtěla být, nedivím se ti. Máte být tým a pokud jí není psychicky dobře, má to říct a začít se léčit. Tohle opravdu není cesta.
@Andrewww píše:
jasny takze chlap je typuji 5 let bez sexu bez rodineho zivota ale ma se prizpusobit. to je konec tady jste prdly… ona ja tak líná že lenochod je proti ní Zátopek
Ne přizpůsobit. Nabídnout pomocnou ruku. Ne hned podepisovat rozvodové papíry.
Zkusila bych psychologa. Tohle fakt není normální.
Ať to dopadne jakkoliv, budeš vědět, ze jsi udělal maximum.
Vím, ze to zní pošetilý, ale třeba se manželka nakonec srovná.
Jestli někdy byla fajn, může si na to vzpomenout. Držím palce
Kamarád měl něco podobného, žena před svatbou kolem 50 kg, pak dva porody, po druhém měla snad jen 47 kg, vše v pohodě, ale potom se mu pár let na to doslova vyzrala na 110 kg.. Kamarád měl snahu, nabídl jí, že budou spolu sportovat, zdravě se stravovat, chtěl jí pomoc, ale ona nechtěla. Řekla mu, že ji ma mít rád takovou jaká je a neřešit vzhled.. Nedokázal s ní nic fyzicky mít, rok čekal a snažil se ji přemluvit, ať s tím něco dělá, ale bylo to marné.. Tak odešel, rozvedl se a ona pak kynula dal.. Tady to bude podobné, paní nebude mít zájem něco na sobě změnit, můžeš Tedy jedině zachránit sebe i syna..
@Dlouhá punčoška píše:
@Honza87Zkusila bych psychologa. Tohle fakt není normální.
Ať to dopadne jakkoliv, budeš vědět, ze jsi udělal maximum.
Vím, ze to zní pošetilý, ale třeba se manželka nakonec srovná.
Jestli někdy byla fajn, může si na to vzpomenout. Držím palce
Ale to by paní sama musela chtít něco s tím udělat, ostatní to za ni sami nevyřeší.
Jinak šanci získat syna do péče máš velkou.. Dělej si fotky z výletů, domluv s rodiči, aby dosvedcili, že pravidelně vyzvedavaji syna, a že Ti s tím pomohou, sezen si svědky, kteří ví, jak to u vás chodí.. A velkoryse pak se pak můžeš vzdát výživného, abys dal najevo, že ti nejde o peníze, ale o syna