Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
pryč a to co nejrychleji, tohle se nezmění a bude se to jen stupńovat. Mám to z vlastní zkušenosti a věř, že líp ochráníš mimino, se kterým zmizneš, než mu např ve 4řech vysvětlovat, proč tatínek uhodil maminku, proč se motá a pod.. Jestli máš možnost, uteč a to hodně rychle.. Čim dýl budeš čekat, tim horší to bude..
A to s ním ještě stále jsi? Neblázni a hlavně nevěř tomu, že se to s příchodem miminka změní. Jestli máš kam jít, tak na nic nečekej a běž.
Holky, asi máte pravdu. Chci aby moje dítě vyrůstalo vklidu, začnu to řešit, dokáže opravdu jen slibovat a já mu už nevěřím ani slovo
…děkuji vám za rady
Anonymní píše:
No ano, udělal to právě i v těhotenství a to mi doktor říkal, ať se nestresuju ať tomu prckovi neublížím, protože mám samé záněty a říkal, že i tohle je nebezpečné pro plod, tak ať mu ještě nepřidávám. I když mě přestal fyzicky napadat, tak jsem samozřejmě ve stresu z toho kde asi je a co dělá, když o sobě nedá vědět. Nemám kam odejít, třeba bych to už udělala, nebo jsem možná tak blbá a pořád doufám..Chodil i na antabus a léčil se takto, ale VÍM, že úplně pít nepřestane…Dítě bylo chtěné, snažili jsme se skoro půl roku. Má dítě už i z předešlého vztahu a mívá jí pár dní jednou cca za dva měsíce, taky se stalo, že jí tady měl a opil se, pak se o ni staral…
Ještě doplnění.. můžeš jí klidně do azyláku, aspoň pro začátek, tam by Ti mohli hodně pomoct.. ale fakt zmiz.. já taky myslela, že nemam kam jít a teď jsem už 2 roky fuč a konečně v klidu..
třeba by ti otec pomohl i když nesouhlasil s těhotenstvím. Zkus to doma s rodiči probrat. ![]()
Jenže azylák se taky musí z něčeho platit, já nemám nárok na žádnou peněžitou výpomoc…
já můžu říct, že ač můj muž nepije nějak trvale, ale dá si rád, už bych do naše vztahu nešla.. podle mě alkohol ve vztahu je na nic, nic dobrýho nepřináší.. a člověk se nemění, to si jen my ženy stále nalháváme, že se chlap změní.. a pak se neustále opakuje naděje a zklamání.. a to ubíjí..
socina píše:
třeba by ti otec pomohl i když nesouhlasil s těhotenstvím. Zkus to doma s rodiči probrat.
Nevím, mám strach…Musela by si ho znát, taky nás vychoval takovým „razantním“ postupem. Navíc jsem z domu vypadla proto, protože tam po sobě pořád jen řvou a otec sprostě nadává, což úplně nesnáším…
jájaana píše:
já můžu říct, že ač můj muž nepije nějak trvale, ale dá si rád, už bych do naše vztahu nešla.. podle mě alkohol ve vztahu je na nic, nic dobrýho nepřináší.. a člověk se nemění, to si jen my ženy stále nalháváme, že se chlap změní.. a pak se neustále opakuje naděje a zklamání.. a to ubíjí..
Mrzí mě, že s tím máš vlastní zkušenost. Ano, asi si to stále jen nalhávám, on se nezmění. I podle toho, co mi tvrdili o jeho předešlém vztahu, tam to měl podobné jako teď se mnou..
Ouvej, je mi z toho celého nějak marně … píšete, že jste
z domu vypadla proto, protože tam po sobě pořád jen řvou a otec sprostě nadává, což úplně nesnáším…
a najednou je to zase v nějaké podobě zpátky, že … jako byste tomu nemohla uniknout … možná si teď připadáte nějak jako chycená v pasti, ne ?
Anonymní píše:
katyca: Vím, že mi na to řekne, že není alkoholik , tak že se nikam léčit nepůjde, navíc podle mě mu už bude asi jedno jetli od něj odejdu, ještě spí, by mě zajímalo jaký bude jak se probudí, to mi začne říkat, že jsem od něho už měla odejít, že pořád jen slibuju, tak vždycky s oblibou říká…
co azyláky a tak, možnosti jsou. vím o čem luvím, jsem v podobné situaci. jen to nesmíš vzdát.to by bylo to nejhorší. mysli na dítě a čas do porodu využij k tomu vše zařídit pro odchod a vytvoření zázemí. v okolí jsou určitě nějaké organizace, kam se obrátit
katalyzator píše:
Ouvej, je mi z toho celého nějak marně … píšete, že jstez domu vypadla proto, protože tam po sobě pořád jen řvou a otec sprostě nadává, což úplně nesnáším…a najednou je to zase v nějaké podobě zpátky, že … jako byste tomu nemohla uniknout … možná si teď připadáte nějak jako chycená v pasti, ne ?
No příjde mi, že jsem si tím ale vůbec nepomohla, já jsem doufala, že jsem konečně potkala toho pravého, budu s ním šťastná ale dopadlo to takhle no..Dovolil si ke mě to, co ještě nikdo…
Issobel píše:
Já bych odešla po první facce.
Tohle jsem si taky vždycky myslela, ale jsou to většinou silná slova. Když je vztah pěkný, tak to člověk nedokáže hodit za hlavu tak rychle kvůli jednomu „úletu“, obzvlášť, když je v tom díte.
Každopádně v této situaci rychle pryč …
Granda píše:Anonymní píše:co azyláky a tak, možnosti jsou. vím o čem luvím, jsem v podobné situaci. jen to nesmíš vzdát.to by bylo to nejhorší. mysli na dítě a čas do porodu využij k tomu vše zařídit pro odchod a vytvoření zázemí. v okolí jsou určitě nějaké organizace, kam se obrátit
katyca: Vím, že mi na to řekne, že není alkoholik , tak že se nikam léčit nepůjde, navíc podle mě mu už bude asi jedno jetli od něj odejdu, ještě spí, by mě zajímalo jaký bude jak se probudí, to mi začne říkat, že jsem od něho už měla odejít, že pořád jen slibuju, tak vždycky s oblibou říká…
Teď se jdu podívat na internet, stáhnu čísla a budu volat, zajdu se i osobně zeptat, to bude nejlepší
Asi jo. Toho otce bych ale taky úplně nezavrhoval - teda až přestanete mít strach. Oni otcové mají své děti rádi, víte? Ať už otec souhlasil nebo ne, to bude teď vedlejší; třeba bude mít řeči, ale o tomhle by stálo za to mu říct - stejně se to jednou dozví. Jo a škola, taky tam to ošetřit…