Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Černá Madonna píše: Více
Protože se nic moc jiného dělat nedalo. Já jsem tahala každý týden do/z knihovny batoh plný knížek, ale upřímně řečeno, mít takové možnosti, jako mají dnešní děti, tak zdaleka tolik nečtu. A i za nás bylo spoustu spolužáků, kteří horko, těžko přelouskali tu povinnou četbu.
@Liberalissima píše: Více
Taky záleželo na knihovnících. Jsme měli dobrou knihovnici a ta se o tu půjčovnu starala příkladně hodně hodně let.
Nové knihy byly pořád. Jsem chodila celé dětství do knihovny pro knížky pro sebe i pro mamku, knihovnice jí vždycky vybrala 4-5 knih a poslala jí je, nikdy nesahla vedle.
Už tehdy v 70-80 letech dělala literární soutěže pro děti a z fondu nakoupila ceny, první cena byla knižka, další ceny byly třeba památník, pastelky, fixy, blok a podobně.
@Černá Madonna píše: Více
Právě mi přijde, že teď je toho nepoměrně víc, tehdy měl každý v knihovně tu stejnou Loukotkovou a Jiráska ![]()
Co teda bych řekla, že se jediné zhoršilo, tak je kvalita překladů. Jsou hotové rychle, ale nejsou zdaleka tak kvalitní. Přešla jsem kvůli tomu na čtení primárně v Aj, ale dobrý překlad má svoje nenahraditelné kouzlo…
@Anna766 píše: Více
Tak to je hezké…já v tomto měla v 90 relativně smůlu, soušky ve školce a škole, knihovnice, všechny zamrznuté snad v sedmdesátých letech, v knihovně odrbaný kocour Modroočko a šlus. Naštěstí doma i u babiček byly knihovně doslova hromady, nikdo si nedělal hlavu v kolika letech co čtu, takžev první třídě jsem už jela Májovky, Svět podle Garpa v jedenácti, apod ![]()
Dobrého knihovníka jsme pak měli na gymplu, byl to takový ten správný batikovaný bosý exot, co má rád puberťáky, ten mě seznámil s Pratchettem
Čtení je snad jediné, na co z dětství ráda vzpomínám..
Příspěvek upraven 19.05.24 v 17:39
Kolem mě se tedy četlo dost. Ale nějak si nevzpomínám že by někdo četl ty klasiky jako je Čechov, Jirásek, Tolstoj nebo Dostojevskij či Puškin. Na ruské klasiky se chodívalo spíše do divadel.
@Liberalissima píše: Více
Dodnes si pamatuju jak se paní knihovnice jmenuje. Dělala to při práci, později v důchodu a opravdu tím žila. Dostala za to i cenu. A to jsem ze vsi z pohraničí.
@Jahru píše: VíceŽejo, já byla se svým čtením exot už v půlce devadesátých
Příspěvek upraven 19.05.24 v 17:38
@Jahru píše: Více
Já vím, však jsem psala, že byla jiná doba…
Mě bavilo číst jen to, co jsem si sama vybrala v knihovně. ![]()
Ale přímo povinná četba mi taky zrovna nic moc neříkala.
My jsme měli zřízenou takovou pracovní knihovnu. Skládala se převážně z knížek darovaných, občas se uvolnily nějaké peníze a koupil se nový titul, i když to byl problém, jelikož moc na výběr nebylo. Naštěstí jsme měli v práci slečnu a její maminka pracovala v knihkupectví, tak se někdy podpultovka zadařila. Já jsem tu knihovničku měla jednu dobu taky na starost a fakt mě to hodně bavilo. Do městské knihovny chodím už dobrých 40 let. To už bych pomalu mohla dostat inventární číslo
Ale je teda fakt, že v poslední době to dost flákám, holt ty internety, to je mor. ![]()
@Černá Madonna píše: Více
Třeba mladší dítě čte hodně i teď, ale do povinné četby se musí nutit. Starší dítě četlo rádo do té doby, než muselo začít psát čtenářský deník a teď tomu moc nedá ![]()
@Lorre píše: Více
No jasný. ![]()
Však každá zkouknutá nebo alespoň částečně přečtená stránka se počítá. ![]()
@Černá Madonna píše: Více
A přestaň mi posílat tvoje nahé fotky, nechci je
@Jahru píše: Více
No přesně tak.
U nás to bylo stejný…
Na prvním stupni ho to ještě bavilo a četl rád a úplně dobrovolně. ![]()
Ale, časem to začal vnímat jako nutnou povinnost a žádné zvláštní potěšení z toho neměl.
![]()
@Lorre píše: Více
Tak až o ně příště budeš zase škemrat, tak si trhni nohou. ![]()
@lilith1 píše: Více
A jak se to od Šmahelové jmenuje? Já mám od ní pár knížek. Třeba Žena roku 1900.