Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co se svým životem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
8.4.16 12:32
co se svým životem?
Zdravím vás všechny:-)
Nerozhodnost. To je můj kámen úrazu, nevím co chci, nebo chci všechno…jsem věčně nespokojený depresivní člověk, který umí jen závidět lidem, co třeba zažívají horší věci, ale umějí se radovat ze života. Druhým poradit umím, sobě ne…ale začnu od začátku, abyste mě mohli pochopit. Třeby tady ty bláboly píšu sama pro sebe a nepochopí je nikdo, protože já sama sobě nerozumím. Nicméně budu velice ráda i za Vaše reakce či názory… To máte tak, asi jako každá holka jsem toužila po dokonalém muži 
dokonalém vztahu, práci a životě. A je dost těžké si uvědomit, že dokonalost opravdu není. Já už teda patřím mezi ty, kteří si o dokonalosti mohou opravdu už nechat jen zdát. Sama nejsem aboslutně dokonalá, spíš bych řekla, neschopná a nerozhodná. Ve všem. Nicméně, abych začala mluvit konkrétně… Prostě jsem se loni přestěhovala za přítelem do vzdáleného města. Zanechala jsem v rodném městě přátele, rodinu…a jako nezaměstnaná jsem odjela za přítelem, kde jsem si našla práci a začala se osamostńovat. Jenže…dlouho mi trvalo a myslím, že s tím bojuji stále, že mi chybí přátelé a rodina…neřekla bych, že bych byla tak nesamostatná, spíš, prostě mi bylo smutno. Neznámé město a neznámí lidé a jen přítel. Když jsem si začala tak nějak zvykat přišla jsem o práci - však to víte, ted je vše na dobu určitou atd..- a je mi jasné, že v tom nejsem sama, že práci řeší každý druhý. Nicméně jsem ale v těsném začátku těhotenství potratila a bylo to ve stejném okamžiku jako, když jsem se dozvěděla o té výpovědi. Takže jsem přišla o téměř o vše. Sice mám ted brigády a chodím aktivně na pohovory, dokonce hledám i jiné možnosti v jiných oborech. Ale cítím se i tak vyčerpaná, k ničemu, hledám chyby ta, kde nejsou, neumím se radovat z maličkostí. Do toho cítím, jak se mi hroutí vztah. Sice jsme se v nedávné době zasnoubili, ale ta velká zamilovanost jakoby opadla a najednou mám pocit, že přiteli nerozumím. Že se vlastně ještě vdávat nechci, že bych chtěla abychom si více uživali..přítel je hodně introvertní a moc přátel nemá a takřa nemáme společné známé, je dost tvrdohlavý a někdy mám pocit, že přes náš věkový rozdíl (je o 10 let starší), jsem já v tom páru ta starší. Už před rokem sliboval, že se budeme stěhovat, ale stále žijeme v podnájmu, příjde mi, že vše moc trvá, že pořád jen na něco čekám. Až příjde z práce on, až se konečně rozhýbe to bydlení, až budu mít práci…až, až, až…a navíc cítím se tak osaměle… sice si voláme s kámoškama, rodinou ale nemohu je přece pořád zatěžovat, každý má svých starostí dost. Já vlastně nevím co mám dělat, zanechat vztah a vrátit se domů, nebo být nadále s partnerem..kdy jsem si trochu náš vztah představovala jinak? Mi na něm hodně záleží a miluji ho, ale přiznám se, že do svatby se mi v nejbližší době nechce..navíc, když ted vidím více těch věcí, co mi vadí a co jsem asi předtím neviděla. Přece bych měla být zamilovaná, těši se na svatbu…jenže když bych se vrátila domů, litovala bych..třeba, že jsem tak jednat nemusela…a že bych byla jak bez práce, tak navíc i bez partnera… příjdu si jak schizofrenik. Už mám z toho stresu i zdravotní potíže..Plácám se v něčem, čemu ani nerozumím. Vím, že se dá vše vyřešit v pohodě, ale proč se tedy nedokážu uklidnit, být v klidu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.4.16 12:39
Já bych si o tom promluvila s partnerem, od toho ho přeci máš, ne? Třeba ti poradí, třeba něco změní, nebo třeba zjistíš, že do budoucna by to s ním stejně nešlo a vrátíš se. Taky jde o to, jestli máš ty pocity dlouhodobě nebo ve výkyvech (např. měsíční )..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 12:39
Možnosti a) odejdeš, možnost b) budeš se trápit
Hlavně se uklidni. Já být tebou, šla bych zpět do rodného města. Za 1. je tam rodina, která tě pozdrží. Za 2. si najdeš práci. A za 3. nevím zda jsem dobře pochopila, píšeš, že ted s přítelem moc nevycházíte. Já si myslím, že tobě je jen smutno, (o to víc ti bylo smutno když jsi přišla o dítě) + tě trošku přítel stresuje. Práci by jsi si našla, byla by jsi s rodinou.. a přítel? Buď by to pochopil, nebo nepochopil. 
Podle mě, je to pro tvůj psych. stav, asi nejlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 12:43
Coby kdyby, chceš vše, nemáš nic, pořád na něco čekáš, ostatním závidíš.
Takové jsem měla dvě kamarádky. Dodnes trčí rodičům na krku a pořád si jen stěžují.
Chce se to odpíchnout.
Co si vzít kus papíru a na něj si v bodech napsat, co chceš na sobě zlepšit, případně kam se v životě posunout a napiš si, dokdy to chceš stihnout. A postupnými krůčky se pak dostávej k tomu, co chceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 12:45
Já řešila krizi ve vztahu tak, že jsem se na pár dní vrátila k sobě domů (mám volný byt).Samozřejmě jsme si nejdřív promluvili, řekla jsem mu, jak se cítím, už to mi hrozně ulevilo, to vědomí, že mi rozumí, že mě chápe. Stačily 4 dny absolutně o samotě, abych se s brekem a s urovnanýma myšlenkama vrátila zpět a teď už vím, že se ho nikdy nepustím. Taky jsem nevěděla, jestli ty „maličkosti“ co mi na něm vadí, jsou pro mě důležité, nebo ne. Samozřejmě, že ne.Tak to jen k tomu vztahu. Drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 13:09
@xavierka píše:
Zdravím vás všechny:-)
Nerozhodnost. To je můj kámen úrazu, nevím co chci, nebo chci všechno…jsem věčně nespokojený depresivní člověk, který umí jen závidět lidem, co třeba zažívají horší věci, ale umějí se radovat ze života. Druhým poradit umím, sobě ne…ale začnu od začátku, abyste mě mohli pochopit. Třeby tady ty bláboly píšu sama pro sebe a nepochopí je nikdo, protože já sama sobě nerozumím. Nicméně budu velice ráda i za Vaše reakce či názory… To máte tak, asi jako každá holka jsem toužila po dokonalém muži
Moc to prozivas. Potrat Te poznacil. Az najdes praci a dostanes se do kolektivu budes malinko vic optimista. Nemovitost vlastnit je dobre, ale pride mi ze vo vztahu to uplne super neni. Rozmysli co chces co nejdriv, aby pak casem si nezistila ze to ani nechces.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.16 13:12
TAké jsme s přítelem od sebe o 11 let, také jsem se přestěhovala z Ostravy do Mělníka. Nechala jsem doma rodinu, přátele, dobrou práci. Je to už 6 let a stále jsem nenašla nové přátele/ krom jedné/ Také jsme měli krizi, ale vydržela jsem a teď jsem spokojená mamina 3 letého kluka. Já bych neutíkala z boje…ta zamilovanost pomine u každého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ferret
8.4.16 13:14
Když máš pocit, že pořád jen na něco čekáš, tak něco udělej, aby se to pohnulo. Hledej bydlení, zjisti a sepiš, co v té souvislosti bude potřeba vyřídit, v jakém pořadí, naplánuj to… Nějak na sobě pracuj, vzdělávej se, choď třeba cvičit nebo běhat (tím se ti také zlepší nálada).
Taky si třeba sepiš, co ti vadí na partnerovi a jestli to jsou prkotiny, nebo něco zásadního, s čím bys nedokázala dlouhodobě žít (třeba by tě to omezovalo apod.). Když to uvidíš na papíře, bude se ti to líp hodnotit.
Ještě mě zarazila jedna věc: „Že se vlastně ještě vdávat nechci, že bych chtěla abychom si více uživali..“ Užívání svatba svatba přece nebrání, já bych spíš řekla, že je to naopak 
- Citovat
- Upravit
8.4.16 13:34
Ahoj něco podobného jsem prožívala taky ( akorát já měla teda práci pořád ) Nicméně ti chci říct po rodině se ti bude stýskat vždycky a musíš přítelovi říct že on je ted tvoje rodina a že ho potřebuješ sám na to nepřijde kamarády si najdeš nové a věř nebo ne já tu bydlím už 4 roky a všechno je o hodně moc lepší, mám ted sice nového přítele, ale jsem štastná.
Je to logické: chceš všechno – protože musíš nad něčím přemýšlet a něco plánovat – aby si se nenudila – a aby se ti nemohlo stýskat. To je normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
