Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Proč bys ty měla být špatný člověk?
Vždyť ty za to nemůžeš, že oni nemají zájem. Zajem si přece nevynutíš. Naopak buď rada, že aspoň jedna strana z rodiny funguje ![]()
Upřímně, nemám ráda tenhle přístup, který mají některé matky pocit, že děti musí mít neustále samé výlety a zážitky a že to je to správné trávení času a odměnou je lepší vztah s dětmi.
Mám širokou rodinu, s někým jsem byla na výletech, u někoho jsme prostě jen byli u nich nebo u nich na zahradě a nikdy opravdu nikdy mě jako dítě nenapadlo, že jedno nebo druhé je lešpí nebo horší.
Obě strany se o nás vždy s láskou starali. Nikdy mě nenapadlo, že bych z nějakého důvodu měla kvůli tomu jako dítě k někomu mít jiný vztah a myslím si, že ani moji matku nenapadlo, někomu vnucovat určitý životní styl viz. ty a chata.
Příspěvek upraven 14.07.24 v 11:29
Já jsem v dětství téměř cele prázdniny trávila na chatě v lese u vody a byly to krasne časy na které moc rada vzpomínám. Žádné moře, žádná zoo, hrady, zámky. To pouze výjimečně.
Prostě někteří. lidi jsou peciválové a ty nezměníš. Je dobrý, když dítěti zajímavý program nabídneš Ty, tvoje strana rodiny. A u druhé části rodiny bude mít ten klidný odpočinkový víkend.
@Anonymní píše: Více
Moc to řešíš. Proč bys měla být špatný člověk? Když s někým není domluva, tak není, neřešila bych a program bych plánovala po svém.
Řešíš kraviny. Když nechtějí, tak nechtějí, začni to respektovat a netlač je neustále do něčeho, o co nestojí. Ono dětiček neubyde, že nemají zážitky ze všech stran.
Po těch dřívějších zkušenostech bych tuhle část rodiny z plánování vyloučila ![]()
Taky jsem pro umírněné zážitky a organizovaný čas jen přiměřeně. Nevidím důvod nutit jet na nějakou chatu někoho, kdo nechce.
Nemůžete k nim prostě jet jen na návštěvu, víkend?
Vždyť ani ty děti neocení přemíru výletů a zážitků. Spíš bys jim měla dát prostor, ať můžou trávit společný čas po svém.
Nic neděláš špatně. Ani oni nic nedělají špatně. Prostě jste jiné osobnosti s jiným, ale ne lepším nebo horším životním stylem. Pro děti je jen dobře, že mají možnost stýkat se s i lidmi jiného založení, než jsou ony samy nebo jejich rodiče.
@Anonymní píše: Více
Tohle je peklo, ta představa, že každý musí mít dobrodružné vzpomínky se všemi, bez toho ty děti asi nevyrostou. Pak nemá být dnešní generace jeden ádéháďák vedle druhého. A ta tvoje přehnaná reakce na tu situaci, to je teda taky něco.
Nikdy bych neplánovala nějaký pobyt na chatě s padesáti jinými příbuznými, z té představy mám osýpky
Zakladatelko, možná doufají, že se poučíš, aby ti to nemuseli říct natvrdo, že o to nestojí.
Co vlastně po nich chceš? Věnuj se svým, ale nechtěj po nich, aby byli z tebe a z dětí na větvi a nechali se manipulovat.
Ty sis prostě vytvořila představu, že děti nesmí být ochuzeny o zážitky a vůbec nebereš v potaz, že druhá strana o to nestojí. Pak se utápíš v sebelítosti, že ostatní neskáčou, jak ty pískáš… Za chvíli tě budou mít akorát tak plné zuby.
Zdravím všechy., žádná rada na to není, ale asi se jen potřebuji vypsat. Jsem ještě doma s dětmi a čas od času jedu na pár dní k mé straně rodiny, která bydlí dost daleko. Takže pokaždé výlety a tak, někdy jedeme i na nějaký kratší pobyt někam. I mé samotné přijde nefér, že jsou naše děti takto jen s mou stranou rodiny a s druhou stranou rodiny jsou max na víkend u nich. Že budou mít takové dobrodružné vzpomínky jen s jednou stranou. S manželovou stranou rodiny jsem se domluvil, že přes známého zajistím chatu za minimální částku kousek za hranicemi v Rakousku a můžeme tam jet. Všichni byli pro, děti nadsené. Až jsem všechno domluvila a chtěli jsme se známým doladit přesný termín, tak najednou všichni z rodiny couvli, že vlastně jet nechtějí. Upřímně jsem to obrecela, jsem za idi*ta. Známý říká, že to chápe, když jsem mu vysvětlila situaci. Ale já už na to opravdu nemám. Není to poprvé, co jsem takhle něco domlouvala. A už nemůžu. Nemám už ani nervy na to jet teď s nimi někam na výlet, když mě takto „vypekli“. Děkuji všem co to dočetli až sem. Pořád mám pocit, že jsem prostě špatný člověk, když teď radši zbalim děti a pojedu za svou stranou rodiny, kde vím, že děti nebudou zklamané, než abych čekala, jestli se u nas někdo někdy objeví nebo ne…