Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Mela jsem tez akutni sekci v plne narkoze. Dcerce je 2,5r a srovnana s tim nejsem do dneska- naopak mam z porodu sileny trauma. Uplne ti rozumim, ja dcerku poprve videla az po 3 dnech a to sem jeste byla tak zrychtovana, ze mi ji nedali abi pochovatNad odbornikem uvazuji uz delsi dobu, ale nechci byt za hysterku.
Muzu vedet, proc presne ti delali sekci v celkove narkoze? Mela jsem ji taky, ale zadnou jinou maminku, ktera rodila v celk. narkoze neznam.
Dcera je dneska v poradku?
@Anonymní píše:
Jsem z toho nějaká špatná. Mému dítěti je už rok a já se pořád nějak nedokážu vyrovnat s tím, že jsem měla CS a že jsem svoje dítě nejen, že neporodila klasickou cestou, ale taky že jsem vlastně vůbec nevnímala jeho první chvíle v životě. Byla jsem uspána a po císaři, když mě vzbudili, tak si to vůbec nepamatuju. Mám jen fotky, ale vzpomínku žádnou. Až po několika hodinách na JIPu. Vím, že změnit se to nedá, ale začínám mít pocit, že to není moc normální, abych z toho byla tak špatná i po takové době. Pochopila bych to v době šestinedělí, ale po tak dlouhé době..nesetkal se někdo s podobnou situací? Jak řešit? Jsem zralá na psychologa snad?
Nebo to jednou přejde?
Naprosto ti rozumim, me to taky obcas prepadne a to mam od porodu vic nez ty, vzdycky kdyz nejaka kamaradka porodi prirozene, tak jim to moc zavidim a to fakt mc, nekdy jsem ve stadiu, ze bych si poridila dalsi dite, jen abych porodila normalne
. Ale zaroven se bojim, ze by to dopadlo stejne a to bych uz asi byla na psychynu. Jako vzpomenu si na to jen obcas a jinak me to netrapi, ale jsem zklamana sama ze sebe, kamoska ma za sebou dva cisare a je z toho nestastna. Ma v planu dalsi dite, ale to uz bude muset na cisare, druhy mela zbytecny ![]()
Taky rozumim a pocity sdilim, u mne tak dopadli oba porody. Casem je to lepsi, ale jen v tom, ze ty pocity, myslenky nejsou kazdy den, intenzita je stejna. Soude podle maminho podani par veci z jejiho porodu a pobytu v porodni (sekci ale nemela), taky to neni zadna novinka, jen se o tom dnes vic bavime.
To jako fakt? Mate zdravý děti a brecite ze ste neporodily přirozeně? Boze proč? To mate pocit ze ste selhaly? Jo a některý ste docela sobecký… Místo aby vám bylo líto ze prckove byly třeba par dni bez vás tak fnukate ze dítě šlo jiným otvorem
@Anonymní píše:
To jako fakt? Mate zdravý děti a brecite ze ste neporodily přirozeně? Boze proč? To mate pocit ze ste selhaly? Jo a některý ste docela sobecký… Místo aby vám bylo líto ze prckove byly třeba par dni bez vás tak fnukate ze dítě šlo jiným otvorem
Proc anonymne? A jo, je to jedna z veci, co je mnohym z vas nejvic lito.
Jak už jsem nesčetněkrát tady psala, NECHÁPU a NESOUHLASÍM s tím šíleným prosazováním přirozených porodů za každou cenu. Sestřenku nechali rodit přes 40hod a i přes prošení o sekci ji nepovolili. Nakonec to skončilo kleštěmi a mimi několik týdnů na JIPce
. Naštěstí je v pořádku.
Já porodilas dvojčata plánovanou sekcí v 39tt a jsem za to RÁDA. Holky byly v tzv. kolizní poloze a jinak to nešlo. A i kdyby nebyly, za sekci bych bojovala do posledního dechu! Radši na JIP budu já než moje děti!!!
@selia píše:
Proc anonymne? A jo, je to jedna z veci, co je mnohym z vas nejvic lito.
A proč ne?
Jen nevim jestli se mnou souhlasite nebo ne ![]()
@Anonymní píše:
To jako fakt? Mate zdravý děti a brecite ze ste neporodily přirozeně? Boze proč? To mate pocit ze ste selhaly? Jo a některý ste docela sobecký… Místo aby vám bylo líto ze prckove byly třeba par dni bez vás tak fnukate ze dítě šlo jiným otvorem
A co ty, nemáš odvahu na to, napsat tady takový slint pod vlastním nickem? Že by ti docházelo, jak je to hloupé a zbytečné?
A nenapadlo tě, že ta separace miminka po SC k tomu traumatu patří?
Když ono je to těžké. Tady racionální uvažování a důvody prostě nepomůžou. On je člověk samozřejmě vděčný za to, že má zdravé dítě, že to dopadlo dobře, ale ten červík viny, nebo selhání prostě hlodá. A příspěvky ve stylu jak je to malicherné a že má být ráda za zdravé dítě prostě nepomáhají. I kdyby to byla stokrát pravda. Navíc stačí nějaká hloupá poznámka z okolí a je to zpět. Mně třeba jedna mladá doktorka před druhým porodem řekla, že to vidí na dalšího císaře, že když jsem nezvládla porodit dítě 3,3 kg, tak větší už tuplem ne. To bylo jak facka. I když vlastně racionálně měla pravdu.
@Elenloth
vůbec to nemyslím zle, já zas měla strach z přirozeného porodu po 4 potratech, strach o miminko byl prostě obrovský. Možná bych zas měla trauma z normálního porodu. Pokud se s tím hlava neumí vypořádat, tak je dobré navštívit odborníka a vyrovnat se s tím ![]()
@Anonymní píše:
To jako fakt? Mate zdravý děti a brecite ze ste neporodily přirozeně? Boze proč? To mate pocit ze ste selhaly? Jo a některý ste docela sobecký… Místo aby vám bylo líto ze prckove byly třeba par dni bez vás tak fnukate ze dítě šlo jiným otvorem
Tady nejde tak úplně o to, že to šlo jiným otvorem, ale o to, že díky tomu „jinému otvoru“ jsme přišly o první chvíle, někdy i dny, kdy naše miminka byla na světě. A rozhodně to není fňukani, my z toho taky nejsme odvarene, že se v nás tyhle myšlenky tvoří. Takže pokud máte potřebu tu dělat důležitou, zkuste to prosím v jiné diskuzi. Nepochopila jste absolutne, o čem tu je řeč. ![]()
Má význam řešit něco, co už se stalo a nedá se to vrátit zpátky? Není to škoda času a energie?
Já pořad nechápu ten „pocit viny a selhání“. Ona je to vina rodičky, když například tak jako u mne, dítě mělo hlavičku posunutou, netlacilo tedy správně na děložní cipek a ten se neotviral? Je to moje vina a selhání? Ne, u žádného akutního císaře se o tom nedá mluvit. Proto tyhle pocity proste neumím pochopit. Není to nici vina, proste to tak někdy je, ani příroda neni dokonalá. A člověk by měl byt spis vděčný, ze ta možnost SC existuje, pac bez toho by to zhusta dopadlo asi dost špatne.