Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
CS - nejde se smířit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.8.17 22:48
Já tedy neměla SC, ale dítě jsem po porodu neměla, i jsem se dodnes nesrovnala s celým průběhem porodu. Nad nějakým odborníkem také přemýšlím (jsem 7m. od porodu)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.17 22:55
Já mám sekce dvě a trápí mě to hlavně v době, kdy biomatky řeší domácí porody a úžasné splynutí s matkou zemí.. jde o tu dnešní dobu, ten ekobio trend. Musíš zapojit rozum a neoddávat se emoční stránce. Vím že je to těžké, ale je to tou dobou a tím tlakem okolo. Neboj, matku nedělá položení na bříško a bonbóny z placenty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.17 22:57
Ahoj no asi tě nepodpořím, protože to moc nechápu. Císaře jsi měla přece z nějakého důvodu ne? Asi to tak bylo nejlepší pro tebe nebo pro miminko.
Já jsem taky byla na císaři, dvojčata narozená 33+2 tt. ale chtěla jsem být vzhůru ale protože jsem si mohla vybrat. Kdybych si vybrat nemohla brala bych to jako hotovou věc. Kojit mi taky nešlo a abych se tím zbytečně trápila na to teda fakt nemám 
co mám kamarádky se stejně starými dětmi tak mám tři a kojíla jen jedna, dalším to taky nešlo.
Bohužel, teď s tím nic neudělaš a akorát si tím zatěžuješ hlavu. Nemyslí na blbostí a prosím tě, ještě teda další věc, byla jsi mimo pár hodin ale pak jsi měla miminko u sebe ne? Co mají dělat ti rodiče, co mají miminko/a na Jipce měsíc? i déle? nebo na intermediálním oddělení a vidí ho třeba dvě hodiny denně nebo dva dny v týdnu protože bydlí 150 km daleko a nemůžou každý den prijed?
to je podle mě mnohem mnohem horší.
Nemyslíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.17 22:58
Pokud to resis denne nebo alespon velmi casto a zaplavuji te stale intenzivni emoce, muze jit o posttraumatickou stresovou poruchu. Trpela jsem tim po normalnim nekomplikovanem porodu taky, kvuli bezduvodnemu odnosu ditete, trvalo to cca rok, pak jsem to konecne prezvejkala, akceptovala to, nasla jsem si v tom pro sebe nejaky smysl, pouceni pro dalsi zivot a odplynulo to.
Zpetne muzu rict, ze jsem pred porody hodne resila jejich prubeh, nezasahovani, bonding a zpetne si rikam, sakra, ja to fakt prehanela. Deti odrostly a ukazalo se, ze na tom porodu a prvnich okamzicich, minutach atd. svet nelezi a nepada. A to jsem jedno z deti rodila planovane doma a bonding byl ukazkovy. Z sirsi perspektivy a s vetsim odstupem clovek vidi, ze je to vicemene fuk, jak to probehlo.
- Citovat
- Upravit
Janli
30.8.17 23:03
Doporučuji ti kineziologii. Takovéto bloky a zažrané emoce ti terapeut pomůže zpracovat a odblokovat. Pro mě je to lepší než psycholog.
- Citovat
- Upravit
30.8.17 23:04
Ahoj, taky jsem skončila na sc, taky jsem se s tím špatně vyrovnávala. Podruhé jsem taky skončila na neplánované sc (plánován byl normální porod), paradoxně mi druhá sc pomohla srovnat se situací. Poprvé jsem měla pocit, že jsem selhala, že to prostě mělo proběhnout vysněně přirozeně. Dostala jsem druhou šanci rodit normálně, vše opět vypadalo normálně a opět to nevyšlo, prostě to nešlo a já pochopila, že jsem to ovlivnit nemohla, že jsem dělala co jsem mohla.
Tak jako tak to časem přejde, neboj Otázka nezní zda, ale kdy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.17 23:07
Měla jsem něco podobného, ačkoliv asi ne tak intenzivní. Mluvila jsem o tom už s lékaři v porodnici - jaké se u mě objevily pocity, co vlastně při tom porodu proběhlo, proč se to stalo… Hodně mi to pomohlo, domů už jsem odcházela se vším srovnaná. Takže bych ti nějaké posezení s odborníkem asi doporučila, pokud se s tím nedokážeš vypořádat sama a zasahuje ti to tolik do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.17 23:07
@RenattaSedla samozřejmě, vím že jsou rodiče, co na tom jsou mnohem hůř a mít miminko na JIP to musí být strašlivý. Měla bych nad svou situaci mávnout rukou. A věřte, že bych strašně ráda, ale i když si řeknu tohle, stejně si nějak mozek dělá co chce a prostě tam to nevyrovnaní je. 
Není to, že bych se chtěla sama litovat a vyžívat se v tom. Strašně ráda bych tohle neprožívala, ale prostě to nějak nejde. Na začátku jsem si říkala, že to přejde, že za pár týdnů se mi to z hlavy vygumuje a bude to ok. Ale není. Prostě není připadám si trochu jako blázen, jako bych nebyla normální, když to pořád řeším. Nevím proč se to děje, když spoustu jiných maminek taky rodilo císařem a nic takoveho neprožívaji.
- Citovat
- Upravit
30.8.17 23:13
@mau-mau píše:
Já mám sekce dvě a trápí mě to hlavně v době, kdy biomatky řeší domácí porody a úžasné splynutí s matkou zemí.. jde o tu dnešní dobu, ten ekobio trend. Musíš zapojit rozum a neoddávat se emoční stránce. Vím že je to těžké, ale je to tou dobou a tím tlakem okolo. Neboj, matku nedělá položení na bříško a bonbóny z placenty
Nemas pravdu. Ja nejsem zadna bio, eko, blazniva slunickarka, deti klidne krmím parkama, pribinakama a cokoladou, a presto take nemam dodnes dobry pocit ze svych SC. A to je to uz 16, resp. 5 let. Prvni akutni, takze narkoza, mimco jsem viděla az asi za 5 hodin, druhy plánovaný, ve spinale mimco jsem viděla hned. Pro me je císař něco nepřirozeneho. A i když nejsem ekobio matka, tak i přesto si myslim, ze porod by mel probehnout tak, jak to vymyslela priroda 
Asi me to uz netrapi, jako zakladatelku, je to oproti zakladatelce spousta let, ale dokazu ji pochopit. Uvidis, ze cas vsechno otupi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.17 23:14
@Michelle_M já bohužel neměla možnost mluvit o tom už v porodnici. Lékaři se chovali hnusne a doktorka co byla u mého akutního neplánovaneho císaře byla „fakt Hrozně milá“ 
když me pomalu zjebala, jestli vím co jsem jim tam na sále vyváděla a tvářila se pěkně kysele. Koukala jsem na ni jak blázen 
- Citovat
- Upravit
30.8.17 23:19
@srpen89 píše:
Nemas pravdu. Ja nejsem zadna bio, eko, blazniva slunickarka, deti klidne krmím parkama, pribinakama a cokoladou, a presto take nemam dodnes dobry pocit ze svych SC. A to je to uz 16, resp. 5 let. Prvni akutni, takze narkoza, mimco jsem viděla az asi za 5 hodin, druhy plánovaný, ve spinale mimco jsem viděla hned. Pro me je císař něco nepřirozeneho. A i když nejsem ekobio matka, tak i přesto si myslim, ze porod by mel probehnout tak, jak to vymyslela priroda
Já přece neříkám, že ona je taková, ale že je to tou masáží ekobio matek. Čti, co jsem napsala. Vůbec jsem nepsala, co mi tu vyčítáš, ze nemám pravdu. Já taky nejsem ekobio, spíš naopak, ale ty články o přirozenosti porodu spodem na mě pochopitelně taky působí. Tomu se nevyhneš, přirozená krása mateřství a takové ty termíny, to léta všude kolem dnes a denně. Taky mě mrzí, že mám obě děti SC, ale co nadělám.. v Knize Osudu to bylo takhle napsáno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.17 23:20
@srpen89 vidím,že nejsem jediná, kdo se s tím setkal. Čímž samozřejmě nemyslím, že bych to někomu přála tyhle pocity. Ale je dobrý když tu dostanu alespoň částečně odpověď na svůj problém díky stejne situaci jiných. Snad to časem opravdu otupí a jednou si řeknu, že o nic nejde. Děkuji za příspěvek
- Citovat
- Upravit
30.8.17 23:20
@Anonymní píše:
Jsem z toho nějaká špatná. Mému dítěti je už rok a já se pořád nějak nedokážu vyrovnat s tím, že jsem měla CS a že jsem svoje dítě nejen, že neporodila klasickou cestou, ale taky že jsem vlastně vůbec nevnímala jeho první chvíle v životě. Byla jsem uspána a po císaři, když mě vzbudili, tak si to vůbec nepamatuju. Mám jen fotky, ale vzpomínku žádnou. Až po několika hodinách na JIPu. Vím, že změnit se to nedá, ale začínám mít pocit, že to není moc normální, abych z toho byla tak špatná i po takové době. Pochopila bych to v době šestinedělí, ale po tak dlouhé době..Nebo to jednou přejde?
Uplne netusim co ti vadi, ze jsi mela cervix score. To mame vsechny a pořád.
Nepouzivej zkratky, kdyz nevis jejich vyznam.
Pokud te i po roce trapi sectio cesarea, tak si zkus napsat duvoc proc to nešlo vaginalne a take mozne nasledky kdyby te nechali porodit. Byla by jsi mrtva ty nebo tvoje dite.
Kazdy nemuzeme mit vsechno, mam dva cisare a bohuzel jinak to nešlo. Prvni by se udusilo uz pri pokusu o otoceni a nebo kdyz by bylo hlavou jeste v porodnich cestach, predpokladam, ze bych si uz druhe neporidila, protoze bych nemela pouzitelnou pipku. A druhe by asi šlo, kdyz bych nemela zabetonovane cesty a ono nenarostlo do odhadu 4500g…
Zajdi na terapii, povznes se nad situaci. Neni dulezite jak přišlo dite na svet, ale ze jste v poradku spolu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.17 23:22
Byla jsem na tom byla dost podobně. Sekcí jsem rodila jednovaječná dvojčata a je mi fajn teprve od od doby, kdy jsem přirozeně porodila další dítě. Bylo to takové zadostiučinění, byť to někteří nepochopí…
Momentálně jsem v situaci, kterou popisuje @RenattaSedla Miminko máme 2m na JIP 60km od bydliště, vídáme je 1hod týdně. Vím, není to tak daleko, ale vzhledem k tomu, že to je několikáté dítě v rodině + pracovně vytížený manžel, je to hodně složité. Je to pokaždé jiná situace a přiznám se, že doposud jsem se nerozhodla, co je horší, vím, že jsem se u těchto myšlenek dávno přistihla, ale fakt nevím, prostě nevím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jsem z toho nějaká špatná. Mému dítěti je už rok a já se pořád nějak nedokážu vyrovnat s tím, že jsem měla CS a že jsem svoje dítě nejen, že neporodila klasickou cestou, ale taky že jsem vlastně vůbec nevnímala jeho první chvíle v životě. Byla jsem uspána a po císaři, když mě vzbudili, tak si to vůbec nepamatuju. Mám jen fotky, ale vzpomínku žádnou. Až po několika hodinách na JIPu. Vím, že změnit se to nedá, ale začínám mít pocit, že to není moc normální, abych z toho byla tak špatná i po takové době. Pochopila bych to v době šestinedělí, ale po tak dlouhé době..
nesetkal se někdo s podobnou situací? Jak řešit? Jsem zralá na psychologa snad? 
Nebo to jednou přejde?