Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dá se zpomalit čas? :)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ncc1701
12.3.12 12:58
Já to mám podobně, během stíhám postřehnout sotva mojí existenci v posteli, tedy vstávání a pak najednou zase usínání.. pořád je úterý a sobota (to jsou moje dva pracovní dny mimo domov), za chvíli budu mít další narozeniny, zase bude vedro, a tak pořád dokola 
Když jsem byla dítě, bylo všechno pomalý, pořád jsem se na něco těšila a nemohla se dočkat. Teď bych to vrátila zpátky
- Citovat
- Upravit
12.3.12 13:01
ncc1701 píše:
Já to mám podobně, během stíhám postřehnout sotva mojí existenci v posteli, tedy vstávání a pak najednou zase usínání.. pořád je úterý a sobota (to jsou moje dva pracovní dny mimo domov), za chvíli budu mít další narozeniny, zase bude vedro, a tak pořád dokola
mam to taky tak. Prijde mi, ze vcera bylo pondeli a ehjle, dneska uz je dalsi pondeli.
Nejvic me mrzi, ze mi ditko roste pred ocima a uz se to nikdy nevrati a ani se to nebude opakovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 13:10
Myslím, že to tak má každý dospělý, bohužel. Radu na to žádnou nemám. Jedině snad nepřemýšlet pořád o budoucnosti a minulosti, protože tím si ukrajujeme z toho okamžiku, který právě je. A myslím si, že lidi se dost často zaobírají tím, co bylo a co bude. Líp se to říká, mnohem hůř provádí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
12.3.12 13:14
Taminka píše:ncc1701 píše:mam to taky tak. Prijde mi, ze vcera bylo pondeli a ehjle, dneska uz je dalsi pondeli.
Já to mám podobně, během stíhám postřehnout sotva mojí existenci v posteli, tedy vstávání a pak najednou zase usínání.. pořád je úterý a sobota (to jsou moje dva pracovní dny mimo domov), za chvíli budu mít další narozeniny, zase bude vedro, a tak pořád dokola
Nejvic me mrzi, ze mi ditko roste pred ocima a uz se to nikdy nevrati a ani se to nebude opakovat
Děti ještě nemám, takže se zatím nostalgicky vracím ke svýmu dětství, k houbaření s tátou, k tomu, jak mě máma vyzvedávala ve školce a na rohu v malé samoobsluze mi pak kupovala lízátko, na společné výlety na kole na zahradu, když ještě neměli auto, na první kočku, druhou kočku, později na společně strávené večery, na prahu dospělosti potom zlepšení mého vztahu s bráchou a naše společný výlety… přijde mi, že všechno tohle je pryč paradoxně od doby, kdy před rokem umřel kocour, kterýho jsem měla od svých deseti let. Ten byl svědkem toho všeho a byl živoucím důkazem, že zas tolik ten čas neletí, když i on pořád žije. A to už měl dávno brácha svou rodinu a já žila od devatenácti taky mimo… Posledním pojítkem je byt mých rodičů, který se ovšem rozhodli, že letos ho definitivně opustí. A to bude konec mýho dětství
- Citovat
- Upravit
12.3.12 13:37
Jistěže se dá zpomalit čas. Jenom se musíš vymanit z vnímání času jako něčeho lineárního, fyzikálně uzákoněného. Všimni si, když třeba sedíš na nudném školení nebo něčem podobném, čas běží hrozně pomalu. Stejně tak se toho dá docílit meditací apod., ale stačí i daleko míň. Prostě se v nejšílenějším běhu dne na chvíli zastavit a uvědomit si kde jsi, kdo je kolem tebe, co děláš. „Uzemnit se“. Zkus třeba nějakou jednoduchou činnost- vaření vody na kávu. Děláš to běžně, automaticky, myslíš u toho na úplně jiný věci. Zkus se soustředit. Na to, jak držíš konvici, kterou rukou pouštíš vodu, jak silný proud etc., prostě vnímej to, co děláš a sama sebe. Všimni si, že když si večer přehráváš, co jsi ten den dělala, kolikrát to vidíš jakoby z pohledu třetí osoby. Jsi celý den mimo sama sebe a pak nemáš šanci si vychutnat okamžik. Spoustu činností děláš automaticky a tím přicházíš o spoustu prožitých minut. Samozřejmě se tak nedá existovat celý den, protože by ti všechno zabralo mnohem víc času a ono se dneska musí pospíchat, jinak to nejde. Ale aspoň na pár minut denně, v nějaké hezké chvilce, se drž vlastního těla a vnímej všemi smysly. Zní to jako duchovní kecy a je to hrozně náročný na provedení (taky mi to moc nejde), ale funguje to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
saracenka
12.3.12 14:01
já si myslím ,že ten kdo je štastný tomu to utíká a ten kdo je neštastný ,pro toho je i den i minuta moc dlouhá 
- Citovat
- Upravit
12.3.12 14:06
Mam podobny problem, je mi casu na zbytecnosti moc lito, hledam a hledam cestu jak to vse zpomalit a uzivat se kazdy okamzik. No jde to, ale dre to.
Ja mam zazite takove ty uteky do sebe sama, jak pise Dessie. Proste se na chvili zastavim treba u hezkeho stromu a premyslim o tom, ze jsem ted prave tu, u toho stromu, prohlizim si jak je krasny. Pomaha mi to. Dale mi pomaha uteky do lesa, chodim tam se psem, behat nebo jen tak na prochajdu. Jsme tam sami, je tam klid, priroda, je cas premyslet jen tak, o nicem. V lete casto praktikuji takove to vecerni zhodnoceni co se za den udalo. Vylezu na balkon, je teplo, krasny vzduch, koukam do tmy a prehravam si okamziky z ubehleho dne.
No a nejjednodussi recept je - vyhodit televizi a pocitac Ty totiz zabiraji nejvice casu a cas u techto spotrebicu leti nejrychleji. Misto toho se vice venovat svym nejblizsim nebo sobe. Ale ani u nas to moc nejde. Manzel vzdy prvni co udela po rpichodu z prace - pusti si TV a notas. Ufff…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 14:06
No uprimne me zacal cas utikat az s detmi.
Predtim jsem sice mela zajimavou praci, hodne jsme cestovala apod, ale nikdy mi neprislo, ze to tak leti.
Pak jsem nastupovala na materkou a prislo mi to silene, ze mam byt doma 6 let (chtela jsme dve deti) Rikala jsem si, ze to je jako vecnost. No a koncem roku mam nastoupit do prace a najendou mi to prijde, ze jsme byla doma jen par mesicu…
Opravdu Te nechci strasit, ale mylsim, ze to bude jeste horsi
Jedina rada je nevnimat jak cas leti a kolik ti je - uzivej si teto chvile - a nepremyslej co bylo pred rokem a co bude za rok. Proste zij timto okamzikem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 21:01
…jo čas se dá zpomalit tím, že nebudeme žít tak hekticky. Zbavíme se počítačů, telefonů a odstěhujeme se někde na vesnici
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Pro někoho to možná bude úsměvné, ale poslední roky mi ubíhají strašně rychle. Máme to oba s manželem stejně. Myslím že to začalo když jsme začli podnikat, čas letěl strašně rychle. A teď když už máme vše zaběhnuté, máme na sebe spoustu času, jsme spolu 24hodin denně a aktivně pracujeme cca 5 hodin denně bych čekala že se to trochu zpomalí, ale ten čas letí ještě rychleji. Abych to nějak popsala, tak dny běží jako minuty a týdny jako hodiny… Nechci aby to vyznělo jako stěžování, naopak - máme se krásně, jsme spolu strašně šťastní, užíváme si života, ale jsme opravdu mladí a trochu mě děsí že je najednou březen?! Nejhorší je, že děti ještě stále nemáme (nemůže je mít přirozenou cestou takže máme za sebou IVF neúspěšně a další nás čeká). Je mi jasné, že až přijdou dětičky tak se to ještě zrychlí, ale to už si tedy opravdu nedokážu představit. Mám pocit, že mi život utíká mezi prsty a bojím se že se to nedá zastavit… Je to prostě divné, je mi 26 let manžílkovi 33 a mám krásný život, jen prostě moc zrychlený, jako když někdo přetáčí film (náš život) směrem vpřed…
Máte někdo recept jak to trochu zastavit? Ať má den zase 24 hodin… Chci si jednou třeba užít 9 měsíců těhotenství a ne jen 9 týdnů (tak mi to opravdu připadá!). Jasně, někdo namítne počkej až to bude 50, toto poletí, ale už teď je to fakt divně všechno zrychlený… Takhle si stále s manželem pořád říkáme: To už je zase pondělí? Zase víkend? To už jsou zase vánoce? Co s tím? Jsem moc šťastná že máme krásný život, ale ten čas se prostě asi zbláznil