Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Za podmínek, které popisuješ, bych tam dceru nenechala ani omylem.
Pokud s manželem chcete mít nějaký večer úplně bez dětí (a babička souhlasí s výpomocí), je u takhle specifického dítěte potřeba na tom postupně pracovat - ne hodit dítě i babičku do vody a ahoj, pěkně si tu spolu poplavte a my jdeme do klubu.
Pokud tohle manžel za tři roky života s handicapovaným dítětem nepochopil, tak máte úplně jiný problém než nějaké spaní u babičky.
@Suzume-chan píše: Více
Asi tak… Vždyť ta babička to ani neví a ani nevíte, jestli bude souhlasit. Připadá mi to jako nesmysl a ty pod nátlakem manžela, který se taky starat neumí a ani nechce.
Za danách okolností ani náhodou. A bohužel souhlasím s ostatními, že máte doma asi závažný neřešený problém.
Manžel pravděpodobně doteď nepřijal, že máte celkem závažně postižené dítě, k tomu asi ještě na tom nejste finančně úplně ok, protože je zvláštní, že máte tak málo místa, že u Vás nemůže přespat nikdo další, třebaže děti mohou spávat s Vámi a navíc asi ještě manžel cítí, že je potřeba něco dělat s Vaším vztahem a takhle(nevhodně), to dává najevo.
Nejprve by asi bylo vhodné zeptat se babičky, zda by vůbec byla ochotna učit se péči o takové dítě. Pokud ano, tak učit se po hodinách až se dojde k celé noci. Nejsem schopna vůbec odhadnout, jak moc je dané dítě adaptabilní a kolik má babička času a jak dlouho by trvalo, než to dojde do fáze vhodné na hlídání v noci. Může to být 4 měsíce, ale taky dva roky. V každém případě jste s uvažováním o tomto asi měli začít mnohem dříve a že nevzešel impuls, je i tvoje chyba.
Může nastat sitauce, že seena to babička nebude cítit nebo to zkusí a nedá to.
Pak je třeba začít uvažovat o placené službě a jsme zpět u toho, zda by to vůbec bylo finančně možné, když jste v situaci, kdy není ani rozkládací gauč pro návštěvy.
No holky, mame to náročný.
Starsi dcera, ktera nedávno teprve oslavila 5, má Aspergerův syndrom, adhd, je hypersenzitivni. Je bystrá, ale velmi náročná na péči jako jiné děti s autismem. Takze jsem vubec rada, ze uz si aspon ji začala babicka ted brát, vzala si ji zatim asi jen 5×, i to je velká pomoc.
Hlídání malé jsem do teď skrz specifickou péči neresila, nechci uplne specifikovat, co ji je, ale kdybych o postiženi věděla v těhotenství, šla bych na ukončení, takže žádná sranda no.
Peněz moc neni, jsem 5 let doma, jeden plat, to ale všechny znáte asi.
Do práce nemuzu, čekáme na místo ve speciální školce a az bude, určitě tam dcerka nebude hned na celý den, kdo vi, jak to půjde.
Manžel to nedává, to víme, radeji se od toho distancuje a snaží se tedy vydělat, co to jde, ale jak uz to tak bývá, chlapi tyto situace často nezvládají. Ja musim, nic jineho mi nezbyde.
Takze ano, i tohle manželství poznamená.
On je v praci s kolegy, kteří mají běžně pro děcka hlidani a vidi se v tom.
Jenomže kolegové mají starší děti a taky zdrave, to je proste jiná situace.
K dětem samozřejmě nemá vztah jako ja…
@LucaObr píše: Více
Pokud o tom neví, tak zbytečně řešit… Třeba by do toho ani nešla
Verze u vás mi přijde ideální… Já taky nemůžu mít děti u sebe, jedině tímto způsobem
@LucaObr píše: Více
Dřív než budete plánovat akce, musíte mít hlídání, pokud o tom babička neví, chodí do práce a má svůj osobní život, nemůžete jí oznámit ze dne na den - hlídáš. Sama mám postiženého syna a když poprvé přespal u našich, byl tam zvyký, mamka ho hlídala někdy i přes den na pár hodin, chodila s ním na procházku…atd. ty nic takového za sebou nemáš. Postavila bych se manželovi a řekla radikální ne, on si musí uvědomit, že to není jen o něm, ale sladěná musí být celá rodina. Nejvíc je mně v této situaci líto babíčky, na kterou chce manžel všechno hodit a nějak to dopadne ![]()
Příspěvek upraven 15.07.26 v 11:02
Manžel mi třeba na to řekne, že jsem na hovno, ze ostatni ženský by to neřešily a daly dítě takto pryc, a ze jde sam.
Nebere ohledy na me ani na děti vetsinou, nechape citlivost děti.
Mylsim ze pro babi a hlavne dcerku by to byl takto šok.
A ja se budu celou dobu strachovat.
Jediná rozumná verze mi prijde, ze by ji tedy pohlídala do pulnoci u nas, pokud by dcerka usnula, do pulnoci bude spat a my si muzeme užít chvili pro sebe.
Jinak manžel neni žádný tyran,, nez se narodili děti, byl normalni, ale s tímto neumi pracovat, mnohokrát jsem ho posilala k psychologovi, aby byl mentálně a emočně schopny, takový zápřah lepe snaset
To fakt nemáte v bytě místo kam by se dala na noc dát na přespání rozkládací matrace na které by klidně spal manžel tedy a babička v posteli normálně.
Nebo ať babičce cestu pak domů zaplatí manžel taxíkem a nemusí nikde cestovat sama v noci.
@LucaObr píše: Více
Pro člověka, který své ženě řekne, že „je na hovno“, nechá na ní péči o jedno handicapované a jedno autistické dítě a jde si sám po svém, nemám ani slušné pojmenování… natož omluvu.
Jak jsem psala, máš úplně jiný - a o dost závažnější - problém než nějaké přespání u babičky… přesněji řečeno, v kontextu vašeho vztahu a vašeho rodinného fungování řešíš v tuto chvíli naprostou prkotinu.
@Venetia To nemáš v bytě místo na rozkládací matraci? Nebo na karimatku?
Pokud nemáte specifická vnoučata, pak by to samozřejmě bylo jiné. ![]()
Příspěvek upraven 15.07.26 v 10:59
@LucaObr To je hustý… Asi bych trvala na párové terapii a terapii pro manžela.
Máme taky specifické dítě (ne tolik tedy) a vím, že je to někdy i pro ty chlapy těžký. Ale váš cíl je předpokládám to zvládnout.
![]()
Na tahání dítěte k babičce bych se vykašlala. ![]()
Pokud je mala mentalne na urovni 20m a zustala by v dome se schody, kde neni zvykla, s osobou, ktera se treba jen tak neprobudi.. tady vidim mnohem horsi rizika nez proplakana noc (a to by mne nestalo za to). Az by se probudila a sla te hledat.. urcite ne.
Kdybych osobne stala o nocni akce, tak bych nejdriv natrenovala s babickou (pokud se na to vubec citi) a ucite spani organizovala u nas, i kdyby babicka spala v me posteli a ja si nafoukla matraci. Nebo si domluvila prespani u kamaradu.
No, ale pokud by mi drahy pan manzel rikal takove veci, posledni, co bych resila, by bylo, jak si s nim zaridit vice casu. Bud se sebou neco zacne delat a zacne na sobe pracovat, nebo to dlouhodobe nedate. Mate nalozeno a samospadem to nepujde.
Nevyjadřuju se k chování manžela. Dítě bych předchozí zkušenosti na noc hned taky nedala, ale co mě teda zaráží je to, že pokud babička je ochotná hlídat, tak to nemáte ve 3 letech dávno zajeté…