Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Annie4789 Respekt je ale neco jineho. Pletes si respekt s bezmyslenkovitym poslouchanim autoritativniho ci manipulujiciho rodice.
Respekt je, ze te dcera vyslechne (moznost byt doma, dojizdet, vyzvedavani dedou) a vezme v potaz i to ze ji treba vzhledem k financni situaci nemuzes nebo nechces financovat bydleni na private. A ty zase budes respektovat, ze ma jiny nazor a podle nej se na sve triko a pripadne vetsinu nakladu zaridi.
Ze se o tom doma pobavite jako dva dospeli lide. Ne ze ty budes mit pocit, jak je dospele dite nevdecne, protoze nechce delat to, co chces ty.
@Annie4789 píše:
Odkreji tedy anonym, mám dvě dcery, ale syna nemám. Jedné je teprve 12. Jinak hádám, ze kdyby psala dcera, tak ji řeknete, ze musí své rodiče respektovat, jak už jsem tu někde četla
no tak to máš docela blbé, jestli máš stejný náběh na poruchu osobnosti- tedy neschonost vnímat druhé lidi jako samostatné bytosti, ne jak věci sloužící tvému životu jako zde proslulá Meh.
A ne- dcery které se snaží vymanit z manipulací svých sebestředných matek, které se je snaží mít pod kontrolou a nedovolují jim žít svůj vlastní život fakt nenabádáme k tomu, aby dělaly to, co psychopatky chtějí.
A ne - respekt není automatický a vynutitelný - respekt je něco, co si člověk musí zasloužit a především je potřeba aby byl vzájemný.
Ty svou dceru nerespektuejš. A ona je zvyklá, že ještě navíc si vynucuješ poslušnost a strach silou, proto odchází a proto se velmi pečlivě připravila na to, aby si ji nemohla donutit dělat to, co chceš ty.
Svou koontrolou ji ubližuješ. Buď si to přiznáš a začneš se učit fungvat jinak a nebo ji ztratíš. Je to jedinná cesta, jak může žít svůj život.
@Annie4789 píše:
Odkreji tedy anonym, mám dvě dcery, ale syna nemám. Jedné je teprve 12. Jinak hádám, ze kdyby psala dcera, tak ji řeknete, ze musí své rodiče respektovat, jak už jsem tu někde četla
Ahoj, jsem první, co jsem odpověděla. Dojíždění je hnusné. A ve škole ty přednášky nenavazují, jsou mezi nimi pauzy. A profesoři se často na přednášku nedostaví, tak další pauza někde na chodbě. Dceru bych k dojíždění v žádném případě nenutila. Na koleji jsem nikdy nebydlela, spolubydlení - klidně.
kdo dojíždění nezažil, nepochopí. Nejde o jeden den, o jeden týden, o jeden měsíc, ale to každodenní. Náročné na čas, na peníze, vysává síly.
@Anonymní píše:
Tak třeba to, ze kdybych já přišla za svými rodiči v 19, že chci bydlet sama (nebo s přítelem, to by bylo ještě horší), tak mě pošlou někam… ale určitě ne samotnou bydlet. Proto mě dceřin “drzý” dotaz velmi vyděsil
A právě kvůli studiu, by bylo lepší, aby byla doma, má tu vše zdarma, nic nám přispívat nemusí a kdyby končila nějak v pozdních hodinách, i tak autobus či vlak jezdí každých 15-30 min, je to opravdu frekventovany spoj, tak pro ni můj otec ochotně přijede, sám se ji nabídl
Meh57, neprehanej a nechej dospelou dceru zit. Ale tobe bude chybet chuva zdarma, ze?
Ty jo a v kolika letech tedy bude mít dovoleno se odstěhovat, aby to dle tebe nebylo drzé? Ve 30,40 nebo 50?
nasetrila si, chce bydlet sama a nechce aby pro ji do školy jezdil děda
to je fakt drzost. Víš, že pak má nárok vás dát k soudu a požadovat výživné? To by mě zajímalo co bys pak řekla na tohle.
Myslím, že Annie4789 není autorka dotazu. Má pouze jeden jediný příspěvek. I jako anonymovi by se počet příspěvků též započítával, nebo ne?
@JancaS84 píše:
Me57h ten anonym nebyl nutný, všichni dobře ví kdo to píše.
Ta to nebude, Naposled tady bal v srpnu
Měla jsem podobný problém, ale z té druhé strany. Když jsem šla na VŠ, tak jsem se odstěhovala na studentský byt s mým přítelem. Bydleli jsme cca 1.5 h od toho města a mě se nechtělo dojíždet. Mojí matce se taky nelíbilo, že budu s přítelem bydlet a přišlo jí to zbytečný…tak to dopadlo tak, že jsme se pohádaly a já stejně šla
vystudovala jsem, přítel taky, z přítele je manžel, máme spolu hypotéku, psa, oba fajn práci a máme se rádi. S matkou se bavím velmi omezeně.
@milami
Nezapočítal ![]()
Jinak… dcera měla dost mírnou výchovu. Vždy měla dobre známky (ale to by nic neměnilo i kdyby měla ctyrky), nikdy jsem ji nic nezakazala, nebyl důvod. Je mi jasné, ze mi vždy nerikala pravdu, kam jde atd. Nerozmazlovali jsem ji, ale když si něco přála tak jsme to prodiskutovali a rozhdoli se (nebo ji umožnili si na to nasetrit). Doma pomáhala sama, sama si hledala brigády… Proste se divím, ze chce tak moc vypadnout
a netušila jsem ze je to tak běžné
dnes večer si s ni o tom ještě promluvim ![]()
Ráno jsem byla opravdu rozhozená, musím to vstřebat a vaše názory opravdu pomohly ![]()
@Annie4789 Co by za to někteří dali, kdyby se jim děti chtěly osamostatnit
nedivím se jí, že nechce dojíždět…je to otravné…a zkusit si bydlet s přítelem a zjistit, že jídlo neskáče do lednice samo a vyprané prádlo do skříně taky ne, nemůže být na škodu ![]()
Ukáže se jak jste ji vychovala. Takže jestli se něčeho bojíte a vadí vám to tak jen proto, ze se bojíte, ze jste vy selhala.
Prosim te, je to uplne normalni, ze se chce osamostatnit, hodinu dojizdet by se mi taky nechtělo…
Ma neplnoleta pubertalni dcera rika, ze se tesi az nebude bydlet s nami ![]()
@Anonymní píše:
Tak třeba to, ze kdybych já přišla za svými rodiči v 19, že chci bydlet sama (nebo s přítelem, to by bylo ještě horší), tak mě pošlou někam… ale určitě ne samotnou bydlet. Proto mě dceřin “drzý” dotaz velmi vyděsil
A právě kvůli studiu, by bylo lepší, aby byla doma, má tu vše zdarma, nic nám přispívat nemusí a kdyby končila nějak v pozdních hodinách, i tak autobus či vlak jezdí každých 15-30 min, je to opravdu frekventovany spoj, tak pro ni můj otec ochotně přijede, sám se ji nabídl
Holka má recht. Ať od tebe zdrhá co nejdál.
Měla by ses jít léčit. Tohle fakt není normální ![]()
Dcera je trumbera, že se nepřihlásila na vysokou alespoň tři hodiny na dojezd
vše ostatní už bylo řečeno.
A v čem je jako bydlení na koleji lepší než bydlení v podnájmu? Chápu, že se ti třeba nelíbí, že chce bydlet s přítelem, ale je dospělá a v jejím věku už spolu některé páry normálně bydlí. Já na koleji byla, ovšem zvlášť jsem si to tam neužívala, společná kuchyňka a divné spolubydlící - to je něco, na co nevzpomínám ráda, a jakmile to šlo, našly jsme si s kamarádkou (přítele jsem neměla) byt, kde jsme vydržely několik let. Rodiče z toho nadšení taky moc nebyli, ale co už. Nájem jsem si platila sama. A osamostatnila jsem se tam víc než na koleji, zvlášť třeba co se vaření týče.