Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera mě vytáčí do běla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
smajlik345
1.1.22 22:31
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 22:31
@Mallorka píše: Řekla bych, že nějaké trable s klukem. Anebo někoho vánoce prostě neberou…a na ty pohádky…porad stejně, mně už též nebaví.
Chápu. U nás to bylo vždy tak že jsme si udělali aspoň jeden společný večer/odpoledne. Abychom byli spolu. Já, ona, manžel. Nemyslela jsem koukat na pohádky cely den 
nepřidala se dnes ani na novoroční procházku kterou mame takovou tradiční 
ale zase jsem ji nechtěla přemlouvat. Kluk mě napadl, ale většinou se zmínila že se s někým schází, teď dlouho nic, ještě je ten tip, co si spíš doma na ně zanadává, když jí naštvou (nenechala se sebou nikdy zametat 
)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 22:33
@bigl píše:
Fakt chceš, aby dvacetiletá dcera přišla z brigády a koukala s vámi na pohádky?
Nejde o ty pohádky, proboha.. 
jen o to s námi trochu víc mluvit a nebýt jen u sebe třeba. Vy se všichni chytáte těch pohádek ale to jsem uvedla jen jako příklad. Normálně si k nám ještě nedávno sedla když jsme na něco koukali..
- Citovat
- Upravit
1.1.22 22:38
Jejda nechej ji. Má volno nebo maká na brigádě.
Vždyť máš úžasnou holku. Už si zvykni, že je velká a čas si organizuje sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 22:39
@Anonymní píše:
Nejde o ty pohádky, proboha..
Normálně se smiř s tím, že většina puberťáků se zavře do pokoje a nemluví s rodiči. Tak má asi opožděnou pubertu, no. Moje dcera to dělá od 14, že přijde a zavře se do pokoje, nepřipadá mi na tom nic divného.
Mně připadá normální, že prostě puberťák nemá potřebu sedět s rodiči, nebo prarodiči a plkat o ničem. Tohle spíš dělají „nenormální puberťáci“, ti normální se zavřou, dělají si svoje a dlabou na okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 23:03
Jsem jen o par let starsi a mam v zive pameti, ze v tomhle veku se moje spolecenskostba nalada hodne odrazela od toho, jak se mi darilo s klukama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 23:27
@hospodki píše:
Bych čekala, ze ta by zmínila jak tím zničila Vánoce cele rodině a hlavně synackovi
Přesně, zakladatelka na mě působí, že ji dceřino depresivní chování trápí. Me57h by to popsala z pozice ublížené rodiny s tím, že holka nemá žádný vážný důvod se takhle chovat, i bolavé srdce by byl jen rozmar. Navíc pochybuji, že by prošly zavřené dveře. 
Zakladatelko, tipuji nešťastnou lásku nebo nějakou existenciální krizi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 23:33
Třeba je holka smutná, že si nemůže domů pozvat kluka. Jsem zjistila, že i v tomhle století jsou některé matky, tak mimo. Že zakazují doma mládeží partnera a sex.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.22 23:34
@Anonymní píše:
Tak to nevím.
Myslím, že chodila, je to u lidí, které znám a abych začala alespoň trochu konverzaci než si zalezla při příchodu domů, tak jsem se třeba ptala na ty osoby, jak se mají, co u nich novýho, jak se vyvinula nějaká situace (která se řešila) a to jsem se pak třeba dozvěděla že je pravda (bydlíme na menším městě cca 15 tis ob) co mne říkala, tak kdyby tam nechodila tak by se to nedozvěděla.
Ano, studuje výšku, teď ve druhém ročníku. Normálně ji zvládala, zkoušky nejsou a nebyly problém, byly zkoušky a vždy vše dala, tudíž jsme nikdy nemuseli s manželem nějak tlačit na to aby se učila, navíc jsme při jejím přechodu na vš změnili pohled, že teď je to v jejich rukách, ona to taky tak pojala. Ale jak to má teď tak to nevím. Těžko zjistit. Když se jí manžel ptal na jednu zkoušku co jí čeká tento rok v zimě (studuje to samé co má on - ale není to že bychom ji nutili! Ona sama si to vybrala, chtěla to, naopak manzel byl ten kdo ji to ještě rozmlouval aby nelitovala - to jen abychom se vyhly tomu že studuje něco co by nechtěla, vybrala si to sama) tak odpověděla,,No nevim, uvidíme, bude to těžký” z toho člověk moc nedostane
Já chodila také na VŠ, známky jsem měla hezké. Rodiče také netušili, že trpím depresemi. A já nic neříkala, ani jsem nevěděla, že mám deprese, jen mi vše přišlo na nic, vše šedivé a nejlépe jsem vnímala představu, že umřít by bylo skvělé. Jenže já byla velmi zodpovědná a studium jsem nechtěla pokazit. Schopnost učit se v depresi je ale malá, tak jsem se dopovala všemi možnými léky, abych fungovala. Rodičům jsem nic neřekla, protože jejich schopnost chápat psychické obtíže je na bodu mrazu. Jejich otázky typu: Jak se máš, jak to jde, jsem chápala spíš jako otázku, na kterou očekávají odpověď, že dobře, případně odpověď o společensky vhodných problémech, tak jsem řekla, že dobrý a měla klid od odpovědí plných neporozumění nebo hloupých pobídek dát si dort, jít na procházku a neválet se doma. Takže, pokud vám dcera odpovídá, že jí nic není, tak se s vámi nehodlá zřejmě z podobných důvodů bavit. Pokud se s ní bavit chcete, musíte jí přesvědčit, že to má smysl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 23:46
20 let, druhák na VŠ, do toho brigáda. Sice to bude už 6 let, ale to že vánoční svátky přestaly být svátky si pamatuju do teď. I když píšete, že zkoušky vždy zvládala dobře a samostatně, tak to neznamená že nejsou těžké/stresující/je jich spousta/v téměř stejných termínech a dost často tohle vše dohromady.
Zároveň jak píše většina výše se k tomu v tohle věku přidá nějaký kluk/muž.
Možná s vámi nechce komunikovat protože prostě neví jak to vše co se v ní děje pojmenovat. Moje máma mi dělala přesně to co vy vaší dceři. Jen chodila a všude si stěžovala jak to má těžké protože její dcera (já) jen leží v posteli a nesejde ani na společné odpolední kafíčko. Zatímco já - ano, ležela v posteli ale mezi učebnicemi prožívala nejhorší chvíle svého života - stres ze školy, osamění a pocit méněcennosti kvůli jednomu idiotovi, výčitky a deprese že nejsem dost dobrá/že za nic nestojím atd atd. Zároveň i ve 20ti je člověk prostě pořád mladé tele a neví co se životem už to samo o sobě je náročný proces na psychiku.
Do dneska mám tohle mámě za zlé a neodpustila jsem jí, že místo pomoci mě touhle svoji sebestřednosti ještě srážela víc k zemi.
Upřímně doufám, že vaše dcera neprožívá nic takového. Každopádně vám radím nechte ji dýchat. Přestane s výčitkami, naopak ji nabídněte péči - doneste svačinu a čaj do postele, zkuste pohladit nebo obejmout když o to bude dcera stát. Opakujte jí že jste tu pro ni kdyby si chtěla promluvit, ale netlacte jí do toho. Třeba přijde, třeba ne.
Prosím anonym velmi osobní.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 23:49
Chovas se dost divne. Jak jako, ze tebe to vytaci?
Tva dcera se evidetne trapi, dej ji klid a netlac na ni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Napadlo mě to taktež po 1 řádku, ale byla jsi rychlejší