Dcera nechce chodit ven

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Kaleidoskop

31.3.21 22:29

načítám...

Taky přidám příspěvek z pohledu dospívajícího.. Je mi sedmnáct a vždy jsem byla dost přátelská. Ideální odpoledne bylo s partou někde venku, těžko mě dostat domů včas. Když ale začala tahle celá korona věc, dost se to změnilo. Jet autobusem přes město si vyžádalo panický záchvat, takže se nebojte, že je v tom sama. Jak už bylo řečeno, mohly by jí pomoct drobnosti jako vynášení koše, apod. V těchto dnech je pro mladé těžké žít šťastně. Osobně mám pocit, že mi utíkají ty nejhezčí možné roky života, cítí se tak i spousta mých přátel. Možná to neříká, ale bude potřebovat Vaši podporu. Držím palce, vydržte to spolu 🌼

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.4.21 00:30

načítám...

@Aquarius79 píše:
Rozumím dobře tomu, že tedy jde ven i když by raději nešla? Pak se s tím pere z donucení. Jestli je to městská lokalita bez toho, aniž by se mohla cournout někde sama, pak ji tak trošku chápu. Dívat se na respirátorské obličeje není žádná sranda, a je jedno, jestli to je v lidlu, nebo kaufu. A zkusila jste jí nadchnout třeba pro geocaching?

Neřekla bych z donucení. Na začátku by chtěla zmizet, ale po chvilce se začne smát taťkovím fórkům a je v pohodě. Jsme ve městě, ale na jeho kraji, takže to je tady volnější. Za panelákem je plác ohraničenej stromama s houpačkou, tam se někdy během týdne s kámošema zhoupla a byla na cigárku, což jsme už (díky bohu) vyřešili. Řekal bych, že se bojí nějaké nečekané situace, ke které nebude vědět jak se postavit. Přemýšlím, jestli to není i ze strachu ze zodpovědnosti. Od svých narozenin často říká, že nechce mít 18, protože od ní všichni budou něco očekávat. Nevím kde na tom byla, protože ani já, ani manžel od ní nic neočekáváme. Což ji neustále jak kolovrátek opakujeme.

Citovat
Upravit

Anonymní

1.4.21 00:31

načítám...

@Ou píše:
Izolace a zátěž z toho, co je okolo se jí projevilo jako sociální fobie. Ještě k tomu si přijde jako úplněně neschopná a nejhorší na světě.
Není to ničí vina - kombinace nějaké vrozené stydlivosti a vyšší citlivosti k úzkoti, dospívání a pandemie je prostě velká zátěž.

Je potřeba najít cestu aby byla ochotná se svěřit s tím, že je zaplavená úzksotí (taky je možný že nejdřív vůec potřebuje pochopit že to, co se jí děje je úzkot), zjistit že ji akceptuješ i když je zaplavená úzkosti a pak pomali začít tu úzkost řešit.

Pořiď si tuhle knížku, nejdřív to proji ty a pak to zkuste nějak projít i s dcerou.

https://obchod.portal.cz/…z-se-nestyd/

A kdykoliv můžeš volat pro poradu či podporu na rodičovskou linku

https://www.rodicovskalinka.cz/

Pokud to nepůjde zvládnout takhle, tak zajděte společně všichni co bydlíte v jedné domácnosti do rodinné terapie - bude jednodušší aby dcera překonala obavu a spolupracovala a dočistí to i s nějaké případné další obtíže
http://www. soft-zs. cz/akreditace/terapeuti#

A teda kdyby ani to nefungovalo, tak antidepresiva není něco, co se má odkládat až po té, co bude mozek úplně zničený rozhozenou neurochemií, ale pokud se nasadí včas, tak stačí mírnější a kratší dobu, ale to co popisuješ imho ještě není vyloženě na léky.
Zkus to nejprve svépomocí a tvou pomocí s tou knížkou, když to nepůjde, přiberte terapii a tam se pak dá konzultovat, jestli má smysl ulevit si léky.

Děkuju. Já si to prostuduju. :palec:

Citovat
Upravit

Aquarius79

1.4.21 00:52

načítám...

@Anonymní píše:
Neřekla bych z donucení. Na začátku by chtěla zmizet, ale po chvilce se začne smát taťkovím fórkům a je v pohodě. Jsme ve městě, ale na jeho kraji, takže to je tady volnější. Za panelákem je plác ohraničenej stromama s houpačkou, tam se někdy během týdne s kámošema zhoupla a byla na cigárku, což jsme už (díky bohu) vyřešili. Řekal bych, že se bojí nějaké nečekané situace, ke které nebude vědět jak se postavit. Přemýšlím, jestli to není i ze strachu ze zodpovědnosti. Od svých narozenin často říká, že nechce mít 18, protože od ní všichni budou něco očekávat. Nevím kde na tom byla, protože ani já, ani manžel od ní nic neočekáváme. Což ji neustále jak kolovrátek opakujeme.

Obávám se, že to nebude o vás a manželovi. Přítel od ní může něco očekávat, či okolí bude očekávat, že má přítele atp. Mohou to být různé společenské tlaky, kterých si všímá, či pravděpodobně už je i zažívá, ale třeba je zatím zdárně odráží a má strach, že s plnoletostí už se jí to nebude dařit. Je to křehký věk. Možná zavést filozofování o budoucnosti a třeba se rozpovídá, co jí trápí.

Citovat
Upravit

Maartina7

1454

936

1.4.21 00:59

načítám...

Nejste jediná, která to řeší… Není to týden, co jsem mluvila s kamarádkou a její 15ti letá dcera je na tom podobně. Studuje on-line, ráda čte, ráda maluje, s kámoškama je on-line. Všechno v pohodě - chytrá, bezproblémová holka. ALE…
Má jít ven - a odpor. Má být ve skupině lidí(aktuálně jen rodina) - a odpor. Ona chce prostě být ve svém pokoji a bez kontaktu.
Fakt tápou a neví, jak moc tlačit do sociálního kontaktu.
Byla jsem s ní cca před dvěmi měsíci a je vidět, že potřebuje jakoby svůj prostor(má na to věk), ale jinak je to fakt chytrá a vstřícná holka. Jenže taky na ní leze puberta a nesnáší mámu, její zájmy nikdo dospělý nechápe, všichni jsou tak nějak trapný… No a ted se v tom jako rodič vyznej - je to normální puberta nebo na tu holku doléhá, že nemá reálný sociální kontakt a bude to mít vliv na celý její život???

načítám...
Citovat
Zmínit

Tyna04

1.4.21 23:08

načítám...

Precti si neco o socialni fobii - treba by to odpovidalo. Jedna se primarne laicky receno o strach z lidi, pocit neustaleho hodnoceni okolim, pocit, ze te neustale nekdo soudi, kazdy kolemjdouci te pozoruje a hodnoti. Jak vypadas, jak se chovas..vyhybas se vetsimu mnozstvi lidi, mas problem navazat socialni vazby, zaclenit se do kolektivu. Pred cizimi vypadas jako velmi stydliva bytost, introvert. S lidmi, ktere znas, ale muzes byt svuj, nestydis se, nemas problem s nimi vyrazit kamkoliv. Nejvetsi problem ale nastava prave, kdyz mas jit nekde sam. Lide se socialni fobii maji problem treba s telefonovanim, videohovory, kdyz uz musi, radeji veci resi osobne. Jsou velmi citlivi a casto trpi tim, ze nemuzou byt tim, kym opravdu jsou, protoze se boji, ze by je tak svet odsoudil. Pomaha psychoterapie, antidepresiva do zacatku a hlavne ochota bojovat a situacim, ktere jsou cloveku nepohodlne, se nevyhybat - naopak, aktivne do nich vchazet.

načítám...
Citovat
Zmínit

Liberalissima

12878

30992

2.4.21 01:04

načítám...

Jako popravdě, já se jí moc nedivím. Co člověk jen tak sám, venku. Já třeba miluju procházky po přírodě, ale chodit v zimě sem tam ve městě, všechno zavřené a ještě nervy, aby mě nezastavil policajt kam a proč jdu - co je na tom pěkného

Jinak v jistém věku (okolo dvacítky) jsem měla deprese a sociální fobie, u mě to bylo traumatem. Ale přešlo to samo časem. A to dokonce než jakékoli podpory, kterou vaše dcerka ve vás má. Takže bych nezoufala :kytka: