Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Znám. Ty, co tvrdí, že děti nechtějí. Ty, co děti mít nemůžou a vlastně i jednu, která se v 36 rozešla před svatbou. Vypadají v pohodě. Spojuje je zběsilé postovani domácích mazlíčků na FB. U dcery bych to neresila.
Tak je to její svobodná volba. Je možný, že se to pak v 35/40 zlomí a pak to bude honit na poslední chvíli a nebo už bude moc pozdě, ale s tím taky nic neudělá. Prostě se s tím smiřte.
Znám, mám dojem že takových žen je čím dál víc, ne že by to byly davy, ale je jich víc než v předchozích generacích, tezko říct jestli budou v budoucnu litovat, teď vypadají spokojeně. Nic s tím neuděláš, moji rodiče taky mají vnoucata jen ode mě, od sestry ne, neřeší to. Jsou radi, že jsme obě spokojene a žijeme jak jsme si přály.
Asi i takové ženy jsou.
Já děti taky nikdy nechtěla, sice jsem neměla vyloženě k dětem odpor, když měla ségra dítě, tak jsem jí s prckem pomáhala, přebalovala, uspávala.. a bavilo mě to, ale svoje dítě jsem nikdy nechtěla, vlastně ani nevím pořádně proč.
No a dneska na starý kolena (35) čekám dítě. Nebylo to, že bych najednou přepla a strašně po něm toužila, ale tak nějak mi to došlo, že bych se tomu už nebránila. Jo, mám strach a někdy si říkám, že jsem do toho neměla jít.. ale to snad přejde.
Každopádně tohle rozhodnutí je na každé ženě a nemá smysl někoho přemlouvat, vyčítat a tak.. chápu, že tě mrzí, když nebudou vnoučata, ale pokud si vybrala cestu bez dětí, bylo by fajn to respektovat. ![]()
1. nech ji žít vlastním životem. Čím méně ji budeš tlačit do toho, aby žila podle tvého, tím příčetnější vztah budete mít.
2. takovéhle radikální odmítání dětí může být tím, jak se dítě cítilo v dětství. Je docela možné že si ji tím svým „smyslem života“ zaplavila tak, že ji to ubližovalo.
@Anonymní píše:
Dobrý den. Dcera už od dětství tvrdila, že děti nikdy nechce mít. Nemá k nim žádný vztah, snad nikdy si miminko nepochovala a neumí s dětmi komunikovat. Říkala jsem si, že spoustu holek tvrdí, že nikdy žádné děti nechtějí a časem z toho prostě vyrostou, dospějí k tomu. Taky neznám ve svém okolí žádnou bezdětnou ženu. Jenže dceři bude 31 a když jsem se jí nedávno ptala, jestli už s přítelem neuvažovali o miminku, tak mi řekla jestli jsem se nezbláznila. Přece prý vím, že děti ráda nemá a s přítelem žádné nechtějí. Ona žije jenom zvířaty, těch mají plný dům a dvůr. Pro ně by dýchala, ale na dítě se ani nepodívá. Já tohle nedokážu pochopit, děti miluju odjakživa a jsou pro mě smyslem života. Samozřejmě mě mrzí, že bych od ní nikdy žádné vnoučátko neměla. Víc se ale bojím, že se to v ní přece jen jednou zlomí, ale už bude pozdě. Nebo vážně může žena dobrovolně zůstat bezdětná a nikdy toho nelitovat? Znáte někoho takového?
Jako mama bys mela postoj sve dcery respektovat. Nechce deti? Je to jeji rozhodnuti. Me taky nikdo nenutil mit druhe dite, kdyz mi jedno staci ![]()
Ano znám také několik. Buď se dítě nehodilo do rodinného uspořádání s novým partnerem nebo nechtějí, případně u dalších vzdálenějších si myslím, že to nejde. Nevím, neptám se.
Každopádně ve 24 jsem také vehementně tvrdila, že děti nechci. Nikdy jsem je nechovala, nelíbily se mi atd. Čas na vlastní přišel až po 30tce, ale ostatní mě stále moc neberou. Až ve věku, kdy to jsou spolužáci/kamarádi našich dětí, mají něco společné.
@Alušáček píše:
Znám, mám dojem že takových žen je čím dál víc, ne že by to byly davy, ale je jich víc než v předchozích generacích, tezko říct jestli budou v budoucnu litovat, teď vypadají spokojeně. Nic s tím neuděláš, moji rodiče taky mají vnoucata jen ode mě, od sestry ne, neřeší to. Jsou radi, že jsme obě spokojene a žijeme jak jsme si přály.
Já myslím, že jich není víc, jen dřív bylo totální tabu, aby žena něco takového vůbec vyslovila.
Znam. Nezbyde ti nez jeji prani respektovat, je to jeji zivot, ne tvuj
to ona se bude pripadne sama sobe zodpovidat, pokud se to v ni zlomi za 20 let a uz to nepujde.
To ti zakladatelko nikdo nepoví. Znám lidi, co děti neměli a nikdy nelitovali. Hůř, znám lidi, co děti měli a pak si uvědomili, že je nechtějí… Mám jednu jedinou kamarádku, co děti nikdy nechtěla a ve 41 letech se rozhodla honit ivf, ale fakt je jediná, koho takového znám. Takže bych spíš řekla, že pokud někdo celoživotně říká, že si děti nepřeje, tak to tak většinou zůstane.
Jedná spolužačka že školy nikdy nechtěla a ani nechce děti. Je jí 35, má chlapa, který už má dítě z předešlého vztahu a ona je ráda, že už žádné nechce. Oba dva slušně vydělávají a užívají si po světě. Když to někomu tak vyhovuje, tak ok. Já bych si život bez dětí nedokázala představit.
Takových žen je spousta. Některé z nich podlehnou tlaku společnosti/partnera a aspoň jedno to dítě si pořídí. A pak jsou v hloubi duše nešťastné, že mají život, o který vlastně nestály. A pak jsou ženy, které zůstanou bezdětné a žijí spokojený život. Buď cestují, věnují se kariéře nebo se obklopí zvířaty. A co jsem tak vypozorovala v okolí, cizí děti nemá rádo většina lidí.
@Tableta píše:
To je přece v pořádku. Ne každej je připosranej z děcek. Chce mít život bez dětí, tak ať ho má.
Když to teď přeženu, a nemyslím to přímo na tebe!, tak nikdo nemá povinnost porodit dítě jen proto, že někdo chce vnouče, pravnouče,…
To já přece neříkám. Jen se bojím aby jednou nezůstala sama. Já tu věčně nebudu, sourozence nemá, ten její přítel je docela o dost starší a kamarádku se kterou se vídá často má jednu ze střední.
Dobrý den. Dcera už od dětství tvrdila, že děti nikdy nechce mít. Nemá k nim žádný vztah, snad nikdy si miminko nepochovala a neumí s dětmi komunikovat. Říkala jsem si, že spoustu holek tvrdí, že nikdy žádné děti nechtějí a časem z toho prostě vyrostou, dospějí k tomu. Taky neznám ve svém okolí žádnou bezdětnou ženu. Jenže dceři bude 31 a když jsem se jí nedávno ptala, jestli už s přítelem neuvažovali o miminku, tak mi řekla jestli jsem se nezbláznila. Přece prý vím, že děti ráda nemá a s přítelem žádné nechtějí. Ona žije jenom zvířaty, těch mají plný dům a dvůr. Pro ně by dýchala, ale na dítě se ani nepodívá. Já tohle nedokážu pochopit, děti miluju odjakživa a jsou pro mě smyslem života. Samozřejmě mě mrzí, že bych od ní nikdy žádné vnoučátko neměla. Víc se ale bojím, že se to v ní přece jen jednou zlomí, ale už bude pozdě. Nebo vážně může žena dobrovolně zůstat bezdětná a nikdy toho nelitovat? Znáte někoho takového?