Devítiletá dcera se dohaduje - je to puberta?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 17:23
Dcera se dohaduje

Zdravím,
mám dotaz ohledně naší devítileté dcery. Nevím jestli jsou to už první ozvy puberty nebo je to něčím jiným, ale poslední rok se s námi doma neustále o něčem dohaduje. Už nezbylo žádné „bezpečné“ téma. Je jedno o čem se bavíme, vždy je závěr stejný… nesouhlasí, lidé kolem lžou a jsou zlí. Často dramaticky odchází s bouchnutím dveřmi nebo hlasitým křikem. Má někdo doma podobný problém a nějaký nápad jak domů vrátit klid, soulad a pohodu?

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
Reakce:
 
Helileli
Závislačka 2954 příspěvků 17.04.18 17:39

Já teda mám syna, ale poslední dobou taky cítím první záchvěvy puberty. Já mu řekla na rovinu, že se k sobě budeme chovat slušně, že já mu taky neodsekavam, že je mi to nepříjemné, když na mě mluví tak a tak. Zatím to zabralo.
Možná by pomohlo si na rovinu promluvit, říct, jak se vy po takovém výstupu cítíte, že vám doma není příjemně, když každý dialog skončí scénou.
A myslím, že celkově je třeba i slušnost říct dceři promiň, nechtěla jsem tě naštvat, navedela jsem, že k tomu máš tak vyhraněný názor, já se s tebou nechci hádat. Třeba se pak taky omluví, že křičela, řekla vám, že jste zlí.
Hlavně nebagatelizovat její pocity, názory, to je cesta do pekel. Zatím jsou dost malí na to, aby se zarazili, za tři čtyři roky už na nás nebudou třeba mluvit vubec :mrgreen:

 
Paola21
Závislačka 3535 příspěvků 17.04.18 17:48

Řekla bych, že na ní přišla brzká puberta - puberťáci nikdy nesouhlasí s rodiči a se staršími „trapnými“ dospělými

 
janablízka
Kecalka 104 příspěvků 17.04.18 17:52

Mám desetiletého vnuka a je to stejné jak u Vás on má ve všem pravdu všichni ostatní ho nemají rádi nesouhlasí s tím co chtějí rodiče. Puberta je hrozná, ale nevzpomínám si že se setrou by jsme měly takovou pubertu. Prostě je nutné vysvětlit to tak jak píše Helileli.

 
terinka4444
Hvězda diskuse 67797 příspěvků 17.04.18 17:53

Jak vrátit soulad a pohodu? Jednoduše, třískla by dveřma, sebrala bych jí na týden mobil, křičela by, změnila bych heslo k wifině a nedostala by ho. U nás stačí říct, že ji neodvezu do stájí a mám klid, už ani nepípne. Myslet ať si myslí, co chce.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 18:04

@Helileli Ano, tak přesně to se snažíme všechno dělat. Příklad z dnešního dne, který mě právě dohnal sem k diskuzi.

Když šla dcera ze školy volala, že zašla s kamarádkou do nauky a ta si tam bude dělat úkoly tak jestli by tam mohla zůstat půl hodiny s ní a udělat si úkoly. Řekla jsem, že ano, protože jsem jí chtěla ukázat, že jí věřím a chci jí dopřát trochu zodpovědnosti. Za 40 minut volala, že úkoly udělat nestihly, omluvila se mi, ale už bylo cítit, že je nervózní tak jsem jí řekla jen, že to teď řešit nechci a promluvíme si až dojde domů. Po příchodu domů jsem jen ve zkratce řekla, že ty nestihnuté úkoly nám způsobí zpoždění, ale rozebírat jsem to nechtěla takže jsem ji poslala do pokoje ať si nachystá školu na další den, vytáhne úkoly apod. Sotva jsem se otočila už rabovala a hledala co by snědla. Od oběda uběhla hodina a chvilka. Tak se jí ptám co měli na oběd, že je divné, aby byla tak záhy hladová. V tu chvíli už začala být nabroušená, že nějaký maso a celkově vůbec nevěděla co dnes vlastně jedla. Podle toho jak jí doma si dovedu představit jak asi obědvá ve škole, ale nechtěla jsem hned dělat vševěda tak jsem se snažila bavit dál, že by se mohla podívat na jídelníček apod. Během rozhovoru si vzala schůdky a šla do skříňky pro snídaňové cereálie. Řekla jsem jí, že ty jíst na svačinu nebude, protože je to sladké a jsou určené jen na snídani. To ji rozčílilo a i přes to, že jsem řekla ne pokračovala ve vytahování. Tak jsem svoje ne zopakovala, už začala roztáčet otázky „proč“ i přes to, že jsem jí zdůvodnění už řekla a stále a stále dokola. jakmile pochopila, že nepovolím začala, že si dá suchary. I na ty jsem jí řekla, že ne, protože máme doma čerstvý chleba a ten teď budeme jíst přednostně, protože ztvrdne a suchary si může dát jindy až nebude čerstvé pečivo. V tu chvíli se vztekla, zavrávorala a padala dolů s košíkem v jedné ruce a suchary ve druhé. Instinktivně jsem ji chytla za ruku a zabránila tomu, aby spadla. No v tu chvíli jekot jako blázen - asi se lekla, to samé i já samozřejmě - odložila košík, sbalila se a běžela brečet do pokoje s tím, že jsem zlá, že jsem ji škaredě chytla a udělala obličej - pevně sevřené rty, dělám to nevědomky a automaticky, když jsem nazlobená - a že jsem po tom natahování o jídlo byla - a i tím, že jsem se prostě lekla. Nechala jsem ji tedy uklidnit, až se vrátila začala jsem hned právě tím vyříkáním si jak na mě taková situace působí, jakým způsobem se bavit můžeme - v klidu sednout a vyříkat si co kdo udělal a proč, případně spolu i nesouhlasit, ale bez křiku a v rámci nějaké základní slušnosti - a jakým se bavit nemůžeme - křičet, bouchat dveřmi, hystericky brečet. Vysvětlila jsem i proč a zeptala jsem se jestli tomu rozumí. Až jsem si tady tu první část vysvětlily nabídla jsem jí, že si můžeme o tom co se stalo promluvit a říct si jak jsme tu situaci vnímaly a vysvětlily si proč se to stalo. Nejdřív jsem jí řekla co se stalo z mého pohledu a pak jsem počkala na její úhel pohledu, potom jsme si k tomu ještě každá řekla svoje - tady se kupodivu už nedohadovala - a říkám „je to vše?“ chceš k tomu ještě něco říct nebo je to uzavřené?" řekla, že už nic nemá, takže jsem to uzavřela a chtěla se pohnout dál. No asi za hodinu došlo k další zámince skrz její chování a hned ta samá reakce, po uklidnění „ty lžeš…“ tak se ptám v čem lžu „ve všem..“ ptám se na cokoliv konkrétního u čeho má tenhle pocit… a hned vytáhla situaci s obědem. Tu uzavřenou, ke které neměla už co víc říct a vše bylo vysvětleno a hlavně tady s tímto to nemělo souvislost. A proč to uvádím? Takový scénář má u nás totiž téměř vše. Na něčem se domluvíme, vyřešíme to apod., ale při jakékoliv jiné zámince je to zpět a patláme se ve všem stále dokola dokolečka a není možnost tomu utéct. všechno nám s tímto trvá neskutečně dlouho a je to opravdu vyčerpávající pro obě strany.

A co je pro mě asi nejhorší, i když se snažím třeba si zapamatovat co je ta „horká půda“ je to bez šance. Vždy je nová, lehce obměněná a i když už na něco svůj názor řekla má ho další den už opět jiný např. oblíbená barva… dnes je to červená, ale když řeknu další den, že má nejradši červenou odpověď bude znít ne, nejradši mám růžovou a když řeknu, ale včera jsi ji nejradši měla odpoví ne, ty lžeš a opět se hádá popř. se urazí…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 18:07

@terinka4444 Ano takto nějak bych to řešila asi i já, ale jakmile řeknu, že něco nebude nebo to splním zahájí jekot… nejhlasitější ječení jakého je schopná a trvá to třeba i půl hodiny. Takže namísto řešení je to jen příšerný stres pro mě i pro ni… na tuto metodu jsem už rezignovala :nevim:

 
Heivka
Závislačka 3199 příspěvků 17.04.18 18:18

Jo když jsem s tím, že je zlá vyrukovala v pubertě na mojí mámu tak mé odpálkovala s tím že jsem celá po ní, tím mi vždycky vzala vítr z plachet.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 18:22

@Heivka chytré, zkusím :lol:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 18:55

Nikdo nic? Potřebovala bych nějakou radu jak tady těmto hádkám věčným zabránit nebo je alespoň omezit na minimum…

 
evi3
Extra třída :D 11827 příspěvků 17.04.18 19:44

Dcera má 10,5. Dohaduje se o všem možném. Jsou věci, které neřeším - co si obleče do školy, pořadí jak si splní to co má, na co si utratí penízky od babiček. Pak jsou věci, které hlídám - čas na mobilu, čas na internetu, kam bez rodičů může a kam ne.

Snažím se vše vysvětlit, ale stále častěji ukončuji dohadování větou „protože jsem to řekla“ nebo „o těchto věcech rozhodují rodiče“.
Dcera se pak urazí, po chvilce jde s tím požadavkem za manželem, kde dopadne úplně stejně.
Pak si trochu pobrečí, jaké má strašné rodiče a za pár minut už je u mně a objímáme se.

Je to jak na houpačce a asi bude hůř :mrgreen:.
Co mně těší je to, že se nedohaduje ve škole s učiteli. A někde se to dohadování a hledání nejlepšího řešení (i hádkou) naučit musí.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 20:12

Já bych řekla, že jsi měkká. Píšeš, že si dcera měla udělat úkoly s kamarádkou a neudelala. Už se to by měla pocítit důsledek toho že na ni není spoleh. Pak řekneš, že si má jít dělat školu a ona si jde pro cereálie? Pokud má hlad nabídla bych ji polévku či něco z čeho se fakt mají, pokud nechce, nemá hlad a může si jít vesele dělat školu na kterou se před tím vyflakla. Takže bych ji nahnala k aktovce a vůbec bych se s ní nebavila. Za to že jsi zla a že lžeš bych ji ukázala, jak to vypadá, když jsi zla a když lžeš. Tzn sebrat mobil nebo tak něco aby viděla jak jsi zla a slíbit něco a pak nedodržet aby viděla jak to vypadá když máma lže. Moje 6ti léta má taky průpovídky, ale (zřejmě to odkoukal od holčičky ze školky a nerada musím přiznat, že některé slovní obraty, naštvané výrazy tváře spíš má ode mě :oops: ) ale pořád se drží nějakých mezí. Tohle chování mi přijde trochu přes čáru a měla by pocítit důsledky. Přeji pevné nervy a ať se dílo daří :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 20:14

Omlouvám se za překlepy, mobil si píše co chce :roll:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.04.18 20:45

Se vším bych se asi vypořádala, ale co mě trápí je ta reakce na cokoliv v podobě hurónského řevu. Ten bohužel ví, že funguje, protože nestojím o hanbu po celém paneláku, kterou už stejně mám jelikož, když spustí je to slyšet opravdu hodně… jsem zoufalá :,(

 
terinka4444
Hvězda diskuse 67797 příspěvků 17.04.18 20:59
@Anonymní píše:
Se vším bych se asi vypořádala, ale co mě trápí je ta reakce na cokoliv v podobě hurónského řevu. Ten bohužel ví, že funguje, protože nestojím o hanbu po celém paneláku, kterou už stejně mám jelikož, když spustí je to slyšet opravdu hodně… jsem zoufalá :,(

promiň, ale ona tě normálně vydírá. Mám jedenáctiletou, není to takový rozdíl. Spustila by řev, tak bych jí sflákala, že by si to víckrát nedovolila. Ty se jí bojíš dát i trest, aby neřvala a nedělala ostudu, takhle velké dítě. Důrazně bych jí upozornila, přesně těmito slovy, že bude-li ječet na celé kolo, tak jí zmlátím a zmlátím ji pokaždé, když to udělá. Garantuju, že to zkusí párkrát. Nechat se vydírat takhle starým dítětem, to se mi zdá velmi nebezpečné. Má tě na háku, dovolí si k tobě cokoliv si zamane.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Co je zač bipolární porucha, kterou má trpět dcera premiéra Babiše?

Nevíte, co je bipolární porucha? Vzpomeňte si na Karla Svobodu! Tak zněl... číst dále >

Uspěje album Vondráčkové Růže na rozdíl od propadáku The Perfect Kiss?

To, že její nový film The Perfect Kiss je propadák, ji neodradí od další... číst dále >

Články z Ona Dnes

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >

KVÍZ: Kdo byl svatý Martin a co se v jeho svátek jí, pije a dělá?

Po roce 1989 se opět začaly dostávat ke slovu tradice, kterým bývalý režim... číst dále >