Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Mne sa toto meno tiez velmi paci. Na Slovaci take nemame
@1010 píše: Více
Ne tak hned třeba Jani, Jančo a po čase klidně Janičko, Jano ale nikdy, pokud to tedy někdo vysloveně neřekne, to pak jo, to říkám jak dotyčný chce, ale jinak vždycky nějakym jiným tvarem, než základním. Já beru jména v základní tvaru dobrý tak do rodného listu a do občanky, ale ne na normální oslovování. Mě když někdo řekne Matěji (stává se to výjimečně), tak mi to přijde strašně formální, neosobní, samozřejmě že nikoho neopravuju, když se tak stane, přežiju to, ale brrrr ![]()
@Matt 02 píše: Více
No…a říct ti v první vteřině Matějíčku…je taky brrr…
@1010 píše: Více
No to jo, tak mi taky nikdo neříká, říkají mi Maty, Máťo, Mates. Matýsku jen v rodině, nejčastěji rodiče, občas manželka. Nemyslím to tak, že to hned musí být Matějíček, ale tak Maty je určitě lepší než Matěji ![]()
@Gituš píše: Více
a Abigail je tvárné jméno? jaké používáte oslovení, jaké zdrobněliny? já jsem velký příznivce neobvyklých jmen, ale tohle nějak nedokážu uchopit
@Matt 02 píše: Více
No presne. Nechapu, proc tu hned nekdo vytahuje tu snad nejzdrobnelejsi variantu. Samozrejme je hrozne, kdyz mi nekdo rekne Janicko. Ale Jani, Janco uplne v pohode. Mnohem lepsi nez Jano. To jsem snesla jen od jednoho klienta, ktery mi vykal a oslovoval me “pani Jano”. Od nej to znelo dobre. Jinak me vetsina vykajicich oslovovala prijmenim.
A nekolikrat zminenou Marii bych taky nikdy neoslovila zakladnim tvarem. Rikat dospele zene Marusko mi prijde ponekud zvlastni, ale mnohe si tak samy rikaj, tak se prizpusobim. Tvary Mareno a Mano jsou hrozne. Ale klidne bych rikala Maru, Majko.
A treba takovou Katerinu jsem nikdy neslysela oslovovat zakladnim tvarem. Snad krome Pekarova cisare
Jasne, ze dospele nebudu rikat Katusko nebo Kacenko. Ale Kato, Kacko, Kaci podle jejich preferenci.
@Janča6 píše: Více
Protože tyhle lidi bohužel kolem sebe mám…teď třeba kolegyni…která se hned pustila do zdrobněliniček…
@stinga píše: Více
Ano, Abigail [Ebigejl] je [Eby] Abby. Případně byla Ebinka. Jednu dobu se jí líbila varianta Gail [Gejl]. Mimo to, děti mají ještě druhá jména, kdyby „náhodou“. Ale ty běžně nepoužívají (máme cizí příjmení).
Naštěstí tady u toho jména stačí ta Abby a vystačilo ji to napříč školkou a školou úplně v pohodě. Samotná Abigail je dost měkké jméno, takže není problém, když ji říkají lidé i celým jménem. Na naší Abb to sedí jako ulité, nikdy ani slovem neřekla, že by se jí jméno nelíbilo - ale znovu bych ho nedala, to je pravda
. Tehdy před lety to mělo velký smysl, manželova životní kamarádka se tak jmenovala, znala jsem ji, byla to skvělá žena, ale bohužel ji byl vyměřen hodně krátký čas na zemi… ale čas mění pohled i na tyto věci…
Ale popravdě, na 100% jsem spokojená jen se jmény synů, Sebastian a Maxmilian. U holek bych to bývala měnila každou chvíli, divím se, ze holky nemají tendence si ta jména měnit, kromě nejmladší, co se jí říkalo jednu dobu Pipa/Pípa tak všechny ostatní jsou fakt spokojené.
Kdyby ale jména měnit chtěly, nebránila bych jim, ale ofiko až v 18 ![]()
@Gituš píše: Více
Mít jméno dítěte jako pietu za někoho, to je hodně blbý. To se ti nedivím, že se tvůj pohled změnil.
@Anonymní píše: Více
To je sice hezké, že jí doma říkáte pěkně, ale při výběru jména je důležité i to, jak zní v oficiální podobě, na úřadech jí nikdy nebudou říkat zdrobněle. Osobně se mi jméno Meda nelíbí, ale je teď hodně populární. Myslím, že ji to přejde, taky jsem párkrát rodičům řekla, že se s výběrem fakt moc nepřetrhli, ale scény jsem nedělala
zkuste doma v klidu vymyslet nějakou přezdívku, co by se jí líbila. Nechat si říkat úplně jiným jménem taky není nic moc, děti okolo v tom budou mít bordel a budou se třeba smát stejně, jako teď. Pokud to třeba dělají
Někdy si děti hledají identitu skrze hru s jmény, je to běžné. Zkusila bys začít tím, že budete doma třeba pro radost používat oba jména – její původní i to, které si vybrala. Časem se třeba smíří se svým vlastním a začne ho mít ráda. 🌻
Šest let je ještě věk, kdy se děti s vlastním jménem teprve „sžívají“. 🙂 Možná to jméno prostě nezní tak, jak si ho představovala, ale časem si k němu opravdu může najít cestu. Pokud ale ne, svět se nezboří, když v dospělosti bude chtít změnit jméno na to, které jí lépe sedí.