Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcerka jde raději za babičkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.7.15 09:07
@Anonymní píše:
Ano, s Verunkou jsem sama. Holky docela dost spinkají, tak se muzu věnovat jí. Třeba dneksa-8večer, a tchýně klepe na okno, ze Verunka spinká vedle, ze uz usla.Tak co uz jsem měla dělat ze.
Základní problém vidím stále u Tebe a to v tom, že nemáš nastavena jasná pravidla. Sama se dostáváš do nesmyslných, zbytečných situací. Čtyřleté dítě chodí, předpokládám, pravidelně spát cca kolem té osmé… což znamená, že v sedm hodin má sedět doma u večeře. Nechápu, jak může dojít k situaci, že se máma v osm hodin dozví, že usnulo jinde.
Stačí si nastavit pevná pravidla typu „v pondělí a v pátek máš, babičko, volno, tj. Verunka u Tebe může spát. Jinak spí doma a každý den - i když Tě přijde navštívit - bude v sedm hodin doma. Přivedeš mi ji sama nebo si pro ni mám vždycky přijít?“ Totéž s odpoledními návštěvami - neexistuje, aby tam dítě odešlo bez předchozí domluvy, jen tak samo od sebe… Kromě toho, udělej si s dětmi vlastní program a máš po problému… ale to se Ti příliš nehodí do krámu, že? Je to pohodlnější, když Ti prarodiče holku v takovém rozsahu hlídají a věnují se jí, to chápu - ale pak to holt chce také přijmout fakt, že některé věci nebudou podle mého gusta, ale podle nich.
Zbytek raději nekomentuju - dítě ukázalo motýla babičce a maminka žárlí, že neběželo za ní… 
To je přesně o tom, že jsi sama vztah s babičkou nezažila. Já ano - a když si to zpětně vybavuju, chovala jsem se jako malé dítě přesně jako Tvoje dcera. Maminka byla naprostá samozřejmost, babička něco mimořádného - to je prostě život. Moje dcera dělá dnes totéž a já jsem za to ráda, je to obrovské obohacení dětského života.
Totéž s tím přeřeknutím „maminka-babička“, to jsou takové malichernosti, to je neuvěřitelné… Já sama se kolikrát přeřeknu - příležitostně mi hlídá děti dědeček a já čas od času prohlásím „dej to tatínkovi, totiž dědovi“, apod. Když jsme třeba týden u tchánovců, začnou se přeříkávat všichni - děti každou chvíli řeknou babičce a dědovi mami nebo tati (protože jim tak říkáme my dospělí), děda prohlásí „zavolej maminku“ a myslí svou ženu, tj. babičku… Tohle jsou tak zbytečné, hloupé žabomyší války, tak zbytečné otravování si toho období, kdy jsou děti malé… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 09:39
Reagovala jsem po přečtení prvních 3 příspěvků, ted dočítám že je to složitější…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.15 10:40
Holky, chlap je porád v práci. Ale uz jsem mu to řekl, jediné co mi na to řekl, ze reším blbosti.Ze to moc prozívám. Ale nedávno zazil něco podobného. Kdyz se utíkala eptat, táty, zda muze jít s tchánem na reku, pršla a ríká já jdu na reku děda to dovolil, a járíkám, a děda je tvůj tatíneknení musíš se zeptat mě, nebo tatínka, zda ě pustíme. A tchán to bere, je pohodár. Jedno mi tchán erekl, z tchýně Verunku miluje hodně, ze vždy chtěla dcru bohužel. A prej ze to tchýni ríkat nemám, ze se mu to zdá prez ščáru
- Citovat
- Upravit
14.7.15 10:46
@Anonymní píše:
Holky, chlap je porád v práci. Ale uz jsem mu to řekl, jediné co mi na to řekl, ze reším blbosti.Ze to moc prozívám. Ale nedávno zazil něco podobného. Kdyz se utíkala eptat, táty, zda muze jít s tchánem na reku, pršla a ríká já jdu na reku děda to dovolil, a járíkám, a děda je tvůj tatíneknení musíš se zeptat mě, nebo tatínka, zda ě pustíme. A tchán to bere, je pohodár. Jedno mi tchán erekl, z tchýně Verunku miluje hodně, ze vždy chtěla dcru bohužel. A prej ze to tchýni ríkat nemám, ze se mu to zdá prez ščáru
tvůj muž to vystihl, řešíš blbosti, moc to prožíváš. A jestli by mě vadilo, že dítko řekne, děda to dovolil? Vůbec ne. Děti to berou úplně jinak, prostě je s dědečkem, tak se ho zeptá..Holka, ty se z toho asi zblázníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 10:52
@mojmira píše:
tvůj muž to vystihl, řešíš blbosti, moc to prožíváš. A jestli by mě vadilo, že dítko řekne, děda to dovolil? Vůbec ne. Děti to berou úplně jinak, prostě je s dědečkem, tak se ho zeptá..Holka, ty se z toho asi zblázníš.
Zakladatelko- to je snad jasné, že holka zkouší, jestli jí to projde, na tom není nic divného, to dělají všechny děti. Děda jí dovolil jít na řeku, tak jde - je na Tobě a manželovi, abyste si nastavili pravidla. „Ne, Verunko, nejdeš na řeku, protože za chvíli bude pršet - děda to sice dovolil, ale platí, co řekne táta nebo máma. Vždycky se nejdřív musíš zeptat nás.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 11:47
Moje starší dcera kdysi občas říkávala mně i babičce univerzálním slovem mabi - nikdy jsem to neřešila.
Když je tady babička nebo my u ní, tak mi kolikrát řekla babi… a já jí řekla, ano synáčku a obě jsme se nasmály…Tátovi občas řekne dědo. A babička mně řekne jménem mé dcery a plete se to všechno…
Sama jsem měla vztah s babičkou krásný. Byl to jediný člověk, který mi nikdy neublížil slovem ani činem- skutečně. A nemůžu říct, že bych ji měla raději než mámu, která na mě neměla moc čas a byla přísná, občas pěkně zuřila kvůli různým rodinným věcem. Ale jsem moc ráda, že mi nikdo do vztahu já a babička nekecal. Řekla bych, že moje dcera babičku taky miluje, chce u ní spát o prázdninách občas o víkendu. Určitě jsem na ní přísnější já. Já jí ten vztah ráda dopřeju. Ony ty děti si občas potřebujou od rodičů odpočinout minimálně stejně jako rodiče od dětí. Buď veselejší, dopřej jí to, třeba nastav teda nějaké hranice, dcera z tebe může cítit negativní energii.
Ovšem pravda je, že je zvláštní, když samu sebe tchýně pojmenovala jako maminku. No, to nevím, do jaké míry z její strany přehání nebo ne. Jediné řešení je promluvit s babičkou a pak také věnovat se malé a hlavně se s ní radovat, aby z tebe cítila pozitivní příliv energie.
Určitě bych babičce hodila na chvíli mladší a podnikla jen něco s dcerkou, šla s ní na zmrzku apod. Jen vy dvě. Měla bys třeba každý týden mít jen dcerku na určitou dobu a ten čas věnovat jen a jen jí. Pokud si tedy myslíš, že ten vztah je narušený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 12:09
HOlky, alejá myslím, že tady je to skutečně mnohem složitější než, že by zakladatelka chtěla bořit pěkný vztah s babičkou. To podpoří každá z nás, ale kde jsou ty hranice? To je podle mě ten kámen úrazu, že nejsou stanovený a potom je jen krůček k tomu, aby se babička pokoušela rovnat do role maminky. Já vím, že je to mnohdy k neuvěření, ale kdo nezažil asi nepochopí, opravdu to je příšerný pocit a nevyřeší se to jinak než, že se maminka prosadí a stanoví pevná pravidla i přes pár slz a mračení. J8 v popisu zakladatelky úplně vidím moji mámu před sedmi lety, kdy ty pravidla nefungovali, jakmile jsem si to uvědomila a nastavila je, začlo to být v pohodě, ale trvalo než je začli všichni brát vážně. Ono tam potom dochází i kpodrývání rodičovské autority a to je u těchle prcků o hubu do budoucna, samozžejmě je to proto, že rodič to dovolí.
Zakladatelko rada někoho, kdo to zažil. Sedni si stanov si, co ano a co ne. Seznam s tím v klidu všechny strany, připrav se na mručení, snahu tě zvyklat, oblomit, možná i urazit. Stůj si pevně za svým, dej jim všem najevo, že si vážíš pomoci a jsi ráda, že mají takový krásný vztah, ALE pravidla určuješ ty, jako rodič. Nebudeš bránit ve styku za určitých okolnosti a ty s manželem máte VŽDY poslední slovo i kdyby se babi s dědou stavěli na hlavu. Samozřejmě ty pravidla musí být rozumné a pro obě strany výhodné, aby jsi nakonec nedocílila toho, že ten vztah pokazíš, ale neboj čas a zkušenosti ti ukáží, co ano a co už je moc nebo málo. Držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 17:42
@Paradise Souhlasím s Tebou, do puntíku. Ty, které tady problém zlehčují, pravděpodobně nikdy nemusely zažít situaci, kdy by nějaký čas bydlely(ať dobrovolně nebo třeba opravovali svůj byt/dům, u jedněch z rodičů. Nebo kdyby tam nedejbože nuceně rodina bydlela trvale.
Pokud každý bydlí ve svém a hrabe si na svém písečku, tak se pravidla nastavují mnohem jednodušeji - nepřijdeme, nejsme doma(přitom můžeme být, nikdo to nekontroluje),máme vlastní program. Prostě se zavřou dveře za babičkou a dědou a je klid. Jdeme domů a vy se třeba stavte na hlavu. Nikdo se nás nepokouší zlomit, ví, že urážet se nemá cenu a děti/prarodiče nebudou přemlouvat. POkud je má ale ve spodním patře, má je pořád za zadkem, je to mnohem, mnohem složitější říct, že teď to bude tak a tak a stát si za svým. A to nemusí na žádné straně stát extremista. Prostě babička je doma, nemá co dělat a přirozeně touží po společnosti vnoučete, které má v domě. Že tím narušuje soukromí a chod druhé rodiny, jí už jaksi nedochází.
Upřímně, já bych na to neměla, na soužití ať s vlastními rodiči nebo tchánovci. Z nucených důvodů jsem to zažila kdysi s jedním dítětem necelý rok.Jsem ráda, že jsem utekla, dokud byl čas. Dítě jsem si potom doma srovnala a nastavila pravidla. Konečně jsem mohla volně dýchat. A o penězích to vůbec nebylo, místo, aby oni pomáhali nám, jsme ještě podporovali my je. Dokud jsme byli pohromadě, bylo to mnohem těžší. Právě o tom co píšeš, odstřihnout dědu od vnuka v určitý čas, stanovit ta pravidla a stát si za svým. Zpracovat, že se někdo třeba urazil atd.
Obdivuju Tě, že Tobě se to povedlo. Přesně od Tebe by si v této situaci měla zakladatelka vzít rady k srdci.Od toho, kdo tak žije a vypracoval se k funkčnímu soužití. Ne od toho, kdo o tom ví třeba jen tak z vlaku a na podobných diskuzích si kompenzuje to, že jeho děti třeba babičku s dědou ani nemají, že zemřeli dřív, než děti stačily vyrůst a nemohli se navzájem ani užít. To potom mrzí taky, ale je to na jinou diskuzi.
Souhlasím s tím, že je potřeba zdůraznit, že si váží pomoci a ví, že to babička myslí dobře. Ale pokud něco neudělá, řídí se do záhuby.
A co se týče chlapa, myslím si, že se nechce hádat z vlastní matkou, proto říká, že řeší blbosti.Je to problém, který je z jeho pohledu lepší nevidět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kacik1988
14.7.15 18:05
Mě by to teda vadilo dost. Máme oboje prarodiče 10 minut chůze od nás, ale nikdo nás nekontorluje. Když chceme, pozvem je na návštěvu, nebo k nim jdem my, ale když máme svůj program, tak OK. My máme výhodu že mý rodiče ještě pracují takže jsou rádi za svůj klid 
a tchyně je bohužel nemocná, takže tam ta energie taky není. Tchán je kapitola sama pro sebe. Řečeno ve zkratce, oběma prarodičům stačí hlídat 2 hodiny když jdu třeba k lékaři 
Dcera 3,5 roku obě babičky miluje, ale aby se jí něco stalo (odřela si koleno, spadla z kola, bouchla se…), a nešla za mnou… To by mi bylo moc líto… A nikde jinde sama beze mě nespala, sama nechce, my jí v tom nebráníme ale ani nepodporujem a nenutíme. můj otec jí jednou přemlouval ať tam spí, ona nechtěla, on pořád do ní ryl, malá už skoro plakala až jsem se naštvala a řekla mu, že on si svoje děti užil tak teď ať naše dítě nechá laskavě zase nám, až bude sama chtít tak proč ne ale když nechce tak nechce. A od té doby je klid. Mrzelo by mě, že si odejde kdy chce a řekne že jde radši k babičce. Chápu zakladatelku, že brečí do polštáře, já bych brečela taky…
- Citovat
- Upravit
14.7.15 20:46
@Paradise píše:
HOlky, alejá myslím, že tady je to skutečně mnohem složitější než, že by zakladatelka chtěla bořit pěkný vztah s babičkou. To podpoří každá z nás, ale kde jsou ty hranice? To je podle mě ten kámen úrazu, že nejsou stanovený a potom je jen krůček k tomu, aby se babička pokoušela rovnat do role maminky. Já vím, že je to mnohdy k neuvěření, ale kdo nezažil asi nepochopí, opravdu to je příšerný pocit a nevyřeší se to jinak než, že se maminka prosadí a stanoví pevná pravidla i přes pár slz a mračení. J8 v popisu zakladatelky úplně vidím moji mámu před sedmi lety, kdy ty pravidla nefungovali, jakmile jsem si to uvědomila a nastavila je, začlo to být v pohodě, ale trvalo než je začli všichni brát vážně. Ono tam potom dochází i kpodrývání rodičovské autority a to je u těchle prcků o hubu do budoucna, samozžejmě je to proto, že rodič to dovolí.
amen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 21:30
@Jana206 nikdo nemusí mít rodiče za zadkem, každý se může postarat o to, aby jako dospělý člověk žil na své náklady bez rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 21:49
@Jana206, no… a představ si, že já jsem společné soužití (se svými tchánovci) zažila… a přesto mám názor, jaký mám.
Vždycky se dají nastavit pravidla - že Tys to nezvládla, neznamená, že to nejde.
Zakladatelka navíc se svou tchyní v jednom domě nežije.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.15 06:27
@terinka4444 To bylo myšleno obrazně. Pokud žijí ve dvojdomku nebo těsném sousedství, mají přehled jeden o druhém, ať chtějí nebo ne.
Tím jsem myslela, že mezigenerační vztahové problémy se můžou projevit bez ohledu na to, jestli jeden druhého podporuje(často si tady přečtu podobnou diskuzi a potom ze zakladatelky vyleze, že tchýni vlastně nic říct nemůže, protože je finančně podporuje),jestli jeden druhému má být za co vděčný nebo ne. Hlavně je to o povahách.
@BohunkaP Pochopila jsem to tak, že zakladatelka žije buď ve dvojdomku nebo těsném sousedství, dcerka usnula „vedle“.Asi máš rozumné tchánovce a jste všichni rozumní lidé, schopní se domluvit.
Babička ze strany otce dětí bydlí 5 minut chůze. Je to tak od začátku, co tu bydlíme. Nemám s tím za ta léta sebemenší problém. Teď je už sama. Vidíme se obden, klidně se tam stavujeme pokaždé, když jdeme kolem. Nevadí mi to, protože vím, že se všichni vrátíme domů, včas, tak jak to mám nastavené já. Nedojde k žádnému přemlouvání ze strany dětí nebo babičky(a děti to taky zkoušely, na mě i na babičku, nemysli si, že ne).Jenže babička mě podpoří, nemá taky ráda akce bez domluvy. Má i svůj program. Děti si ráda vezme, ale vždy po předchozí domluvě s námi.
Naši, to je jiná písnička. S těmi se domluvit nikdy nedalo a nedá. Ani dřív, ani po odstěhování 30 km daleko. Žijí ve svém vlastním světě. Kdybych to rozepsala, bylo by to na román. Mají pořád tendenci s námi „orat“,co jim říkáme, jakoby ani neslyšeli. Pokud by tchýně zakladatelky byla podobná nátura a manžel k tomu staví stylem, že ty problémy nechce vidět(jako já tenkrát u vlastních rodičů),tak to bude mít v budoucnu těžké, při soužití v těsném sousedství prakticky neřešitelná situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.15 13:49
No me tu trosku pripada jestli si tchyne nehraje na maminku. Kdyz se tak prerekla a i mala ti rekla. Ze nejsi jeji prava maminka… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.15 14:40
Já to vidím takhle - jasně babička bydlí vedle, dcerka už je dost velká, byla zvyklá mít mámu jen pro sebe a najednou bum - doma dva malí křiklouni. Vetřelci, kteří si pro sebe zabrali maminku a maminka ted nemá zdaleka tolik času se jí věnovat, i kdyby se sebevíc snažila. Tak se malá víc upnula na babičku, a taky tím maminku jakoby ze svého hlediska trestá ( to je ta věta - ty nejsi moje maminka).
A že se babička splete a řekne pojd maminka ti to zaváže a pak se opraví, že babička, to se stává i mně a dost často. Stejně jako když řeknu hele co dělá táta, teda dědeček. Anebo při posledním rodinném setkání, kde bylo krapet víc dětí, to bylo, jako kdybychom všechny účastnice četly jména z kalendáře než jsme vybraly to správné. A jak tam lítali strejdové, tátové, dědové a vůbec všichni ti rodinní příslušníci. A nikdo tím nemyslel nic zlého. Prostě přeřeknutí.
Věř tomu, že je to prostě jenom na čas, než se malá srovná s těmi miminky, ale bud si jistá, že ty jsi pro ni pořád ta jediná máma na světě. I kdyby se všichni kolem ní rozdali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
