Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Blba situace a otec deti to za me pekne nedomyslel. Pokud měl novou rodinu a v ramci ni postavil dum, kde bydleli, tak chtit polovinu by mi bylo blbe, byt ze zakona na to pravo je. Ale zde fakt plati, ze stesti jednoho plyne z nestesti jineho. Predstavte si sebe v kuzi te pani s ditetem. To at si kazdy srovna se svym svedomim.
Je to vzdy o celkovem kontextu, ale z tech informaci zde bych zvazil:
V emocich se narychlo nevzdavat dedictvi, ale zatim uzavrit smlouvu - oni at si bydli zadarmo, ale staraji se o udrzbu
V klidu zvazit - moralne spravedlivy by mi prisel takovy podil, jako kdyby byli manzele, resp. meli to v SJM, tj. jestli se nemylim 1/6. Tj. bud toto jako dedictvi po otci nebo se i vzdat - fakt by zalezelo na tom kontextu, vztazich…
Neco jineho by bylo, kdyby barak napred postavil a pak si nasel pani a mel s ni dite, ale pokud meli dum spolu a jen papirove byl na jednoho z nich, tak doufam, ze by me ty penize tak nezlakaly, abych po nich chtel polovinu
@Ales851 píše:
Blba situace a otec deti to za me pekne nedomyslel. Pokud měl novou rodinu a v ramci ni postavil dum, kde bydleli, tak chtit polovinu by mi bylo blbe, byt ze zakona na to pravo je. Ale zde fakt plati, ze stesti jednoho plyne z nestesti jineho. Predstavte si sebe v kuzi te pani s ditetem. To at si kazdy srovna se svym svedomim.
Je to vzdy o celkovem kontextu, ale z tech informaci zde bych zvazil:
V emocich se narychlo nevzdavat dedictvi, ale zatim uzavrit smlouvu - oni at si bydli zadarmo, ale staraji se o udrzbu
V klidu zvazit - moralne spravedlivy by mi prisel takovy podil, jako kdyby byli manzele, resp. meli to v SJM, tj. jestli se nemylim 1/6. Tj. bud toto jako dedictvi po otci nebo se i vzdat - fakt by zalezelo na tom kontextu, vztazich…Neco jineho by bylo, kdyby barak napred postavil a pak si nasel pani a mel s ni dite, ale pokud meli dum spolu a jen papirove byl na jednoho z nich, tak doufam, ze by me ty penize tak nezlakaly, abych po nich chtel polovinu
A jak to měl podle Tebe otec dětí domyslet? Napsat cely dům na přítelkyni, po které by pak dědil jen jejich společny syn a druhého syna hodit přes palubu?
Ten syn od zakladatelky ale není v pozicí, že by šel a chtěl po nich polovinu domu, on ji ze zákona automaticky dostane a musí si rozmyslet, jak s tím naloží…
@Ales851 píše:
Blba situace a otec deti to za me pekne nedomyslel. Pokud měl novou rodinu a v ramci ni postavil dum, kde bydleli, tak chtit polovinu by mi bylo blbe, byt ze zakona na to pravo je. Ale zde fakt plati, ze stesti jednoho plyne z nestesti jineho. Predstavte si sebe v kuzi te pani s ditetem. To at si kazdy srovna se svym svedomim.
Je to vzdy o celkovem kontextu, ale z tech informaci zde bych zvazil:
V emocich se narychlo nevzdavat dedictvi, ale zatim uzavrit smlouvu - oni at si bydli zadarmo, ale staraji se o udrzbu
V klidu zvazit - moralne spravedlivy by mi prisel takovy podil, jako kdyby byli manzele, resp. meli to v SJM, tj. jestli se nemylim 1/6. Tj. bud toto jako dedictvi po otci nebo se i vzdat - fakt by zalezelo na tom kontextu, vztazich…Neco jineho by bylo, kdyby barak napred postavil a pak si nasel pani a mel s ni dite, ale pokud meli dum spolu a jen papirove byl na jednoho z nich, tak doufam, ze by me ty penize tak nezlakaly, abych po nich chtel polovinu
Ne, ona se rozhodla si ho nevzít! Neohrozily by ji dluhy z manželství a tudíž pro ní z něj neplynou jeho výhody. A mě by se to stát nemohlo, na to aby se dům napsal jen na muže bych nikdy nepřistoupila. To si měla probrat s ním, jeho první dítě s tím nemá co dělat.
@Sisika9 Ale oni nebyli manželé a on ho postavil jen za své peníze…ona nedala nic…
Tak pokud nemají na vyplacení, tak se dům prodá a peníze rozdělí ne? Hele je to blbost toho otce, že byl dům jen na něj. Ničeho bych se nevzdavala.
@Monchichik píše:
@Sisika9 Ale oni nebyli manželé a on ho postavil jen za své peníze…ona nedala nic…
Presne tak. Navic diteti je 8 let, kdyby byla v planu svatba a/nebo castecny prepis domu, byl opravdu dostatek casu na to, to udelat.
@Anonymní píše:Řešení se nabízí, aby tvůj syn vyplatil svého bráchu třeba tím bytem… Pokud to tak nějak vyjde, případně jinak, ale vzdávat se majetku ze soucitu nebývá dobré řešení.
Osobně bych mu řekla, ať si tu půlku domu nechá na sebe napsat do katastru a bráchu s jeho mámou tam nechá dál bydlet a vypořádat se pak mohou kdykoliv..napadá vás jiné řešení?
On dům postavil ale i na úkor toho prvního syna. Jestli opravdu na nej platil jen nutné minimum a nic navíc, žádné dárky, dovolene atd… kdyby se choval k prvnímu synovi lépe a staral se o nej, neměl by tolik peněz a dům by byl horší/menší/měl hypo… dědictví bych se určitě nevzdala, souhlasím s většinou, zkusit se s nimi domluvit ze tam výměnou za péči o dům smí bydlet dal, ale zatím nikdo neví, co z druhého syna vyroste. Samozřejmě přijít v osmi letech o otce je pruser, není potřeba jim házet klacky pod nohy, ale buďme fér. Dědí se proto, ze je někdo něčí potomek, a to syn je. Stejný syn jako ten druhy. To ze má majetky od zakladatelky nemusí nikoho zajímat. Stejně tak jako názor prarodičů.
@Magda26 Já naprosto nechápu vzdávat se dědictví jen proto, že mám víc než ten druhý…však se matka toho druhého taky může postarat, aby měl její synek víc…mají dostat každý půl…to je spravedlivé…a nečumět co má ten druhý…
Proč by mělo mít vliv, že to “otec nestihl zařídit”? A to říká kdo, že to nestihl? A že nechtěl pro syna polovinu domu? Zemřelý otec měl dvě děti. A ty si ted rozdělí dědictví. Otec evidentně nechtěl být spolumajitelem domu se svou přítelkyní, takže věděl, že dědit budou děti.
Já si naopak myslím, že by si syn zakladatelky to dědictví měl vzít tuplem. Ze strany otce péče nebyla, pamatoval na něj polovinou domu (já si nemyslím, že je to náhoda). A mít peníze a koupit si něco hodnotného a trvalého a říkat si “to mám od táty”, je myslím, moc fajn terapie za ty promarněné roky, smíření se se smrtí. Je to spojení s otcem.
@Monchichik píše:
@Sisika9 Ale oni nebyli manželé a on ho postavil jen za své peníze…ona nedala nic…
Bylo to podáno, že ho postavil za své peníze, protože ona byla na rodičáku se společným dítětem, takže to jako „jeho“ peníze fakt neberu. Ale v případě že budem brát, že ona nijak nepřispěla, tak o to spíš nevidím jediný morální důvod ani dilema, proč by tam měla zadarmo bydlet a nebo dokonce, aby se první dítě vzdalo svého podílu ![]()
Já bych si podíl na domu rozhodně nechala, ale zároveň bych rozhodně žádala vypořádání už při dědickém řízení. Spoluvlastnictví přinese jen problémy, nic jiného. Ať si matka bratra vezme hypotéku a vyplatí druhého bratra. Určitě už pracuje, když je synovi 8 let. Nebo ať se dům prodá a prestehují se do bydlení, na které mají peníze. Sentiment není na místě, stěhování ještě nikoho nezabilo.
Kdyby otec chtěl, aby pritelkyni něco zůstalo, dávno by si ji vzal nebo by sepsal závěť. Takže to očividně nechtěl.
@Premek_Orac píše:
Ahoj,
co člověk má mít, to si ho najde, a o co má přijít, přijde. V tuto chvíli bych z nároku na dědictví necouval. Vzdát se půlky domu může vždy, bydlet je tam může nechat (a např. to ošetřit smlouvou, že po dobu pěti let mohou jeho polovinu bezplatně užívat za podmínky udržování stavu domu apod.)
Pořád je to jeho syn a vzešel z jeho lásky.
Presne toto som chcela take navrhnout.
Když je nechá bydlet ve své polovině, bude mít x let na talíři, proč jim to nedal, že jsou ve stresu. Plus bude platit opravy, protože žena sama s dítětem na to nebude mít. A třeba za 5 let budou v úplně stejné situaci, protože macecha bude pořád počítat s tím, že mladého prarodiče zpracují… (a možná se jim to povede, nalomený už je). Vyřešit dědictví rovnou a smysluplně využít dědictví od táty. A nemám na mysli nacpat je do macechy, která nestála o kontakt.
Tvůj syn je ve velmi těžké situaci. Jak se znám, taky bych velmi váhala a bojím se, jestli bych ustála nátlak prarodičů, kteří mě (co jsem tak pochopila) mají rádi.
Tím, že na syna dlabal bio otec, si myslím, že podvědomě má strach, aby ho neodepsali i prarodiče. Nevím, v jaké je syn situaci, zda má už rodinu a kolik je mu let. V každém případě se tyto křivdy kolikrát nedaří zpracovat celoživotně.
Souhlasím ale s názorem, který tu už zazněl, a to, že dědictví po otci by syn měl brát jako odčinění za jeho nezájem a v žádném případě bych se dědictví nezříkala!!!
Přišlo mi jako ideální nechat v domě bratra s matkou dejme tomu do bratrova dostudování zadarmo bydlet, ale na druhou stranu to, co napsala @tulipán je víc, než reálné. Prarodiče budou syna léta deptat, manipulovat a zpracovávat, až se zřekne toho jediného, co mu po otci zůstalo.