Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám dědu, který se podruhé oženil a já jeho ženu nemám ráda. Je to dominantní sebestředná žena, zdatná manipulátorka a uzurpátorka. Kdykoli s ní mluvím, cítím se zle, cítím z ní žárlivost a nevraživost schovanou pod maskou usměvů a lehké konverzace. Je to asi tak příjemné, jako chodit po minovém poli.
Děda je submisivní a téměř zcela v její moci. Buď dělá, co ona řekne, nebo čelí silnému psychickému nátlaku a má doma peklo, které už ve svém vysokém věku nemá sílu zvládat. Jsou spolu už 35 let a s pokročilým věkem se to zhoršuje.
Ten děda mě má rád a chce se se mnou vídat. Já ho mám taky ráda a chci se s ním scházet, vždycky si hezky popovídáme. Ale s ní ne, ji vidět nechci.
Jenže je to čím dál těžší, ona naše individuální schůzky nesnese, asi z nich cítí nějaké ohrožení či co, trvá na tom, ať chodím k nim a setkáváme se tam. Ale taková návštěva je pak celá jen o ní, nemám z toho nic jiného, než špatnou náladu. A tak se už moc nescházíme.
Uvědomuju si, že dědovi roky letí a ubývat nebudou, a tak se občas překonám a jdu k nim, ale vždy odcházím jen vyšťavená a rozhozená. Na příjemné rozhovory s moudrým a vzdělaným dědou už jen vzpomínám.
Máte nějakou radu?
(Napadlo mě zařídit jí na tu dobu nějaký program, ale nenapadá mě jaký. A sama by ho asi stejně absolvovat nechtěla…)
A děda za tebou sám přijet nemůže? Snad ho jeho manželka nehlídá na každém kroku, nebo jo? Jestli jo a on nemá sílu se jí vzepřít, tak s tím asi těžko něco uděláš. Leda se zkusit proti té paní vnitřně obrnit a nenechat se vysávat. I kyž taky znám tyhle typy a jak můžu, radši s ejim vyhnu. Chápu tě.
Sama říkáš, že dědovi roky letí, takže bych skousla jeho manželku a navštěvovala ho. Koneckonců byla to jeho volba se s ní oženit a ani rodina nemá právo soudit jeho výběr.
Po návštěvě se snaž myslet na to pozitivní, žes ho opět viděla, a ne jak ona byla strašná.
Z tvého příspěvku soudím, že ti toho děda spoustu dal, tak zkus teď ty jemu dát ty společné návštěvy.
A ještě mě napadá, že můžete přece s dědou vyrazit na krátkou procházku. Jeho manželka může jít taky, ale prostě tím, že půjdeš vedle dědy, tak se budeš moct bavit jen s ním.
@Denisa56 Technicky vzato může. Ale on není takový, že by vyloženě utekl, ať se děje co se děje. To se těžko vysvětluje, on je stará škola, slušně vychovaný v ještě ryzích zásadách, k ženám hodně submisivní. Zpravidla ji o plánované schůzce informoval předem a pak se buď dozvěděl, že zrovna v tu dobu se musí něco strašně „důležitýho“ udělat nebo někam jet, třeba k doktorovi, nebo že přijde někdo jiný apod. A jak je hrozný, že ji tam nechá, když ji zrovna něco bolí apod. Zároveň samozřejmě stálé řeči o tom, že přece ať přijdu k nim, že proč bychom se měli scházet sami, že pořád někde chodí. Nechodí, je s ní celé dny, se mnou cca 1× za 3-4 týdny na dvě hoďky u kafe.
Mě by to stačilo, víc nechci, ale pro ni je problém i to.
Máš pravdu, asi mi nezbývá než chodit k nim a budu zkoušet získat nadhled, aby mě to tak nerozlaďovalo.
Asi se zeptám blbě, ale jak to fungovalo předchozích 35 let? by člověk řekl, že takový „základní problém“ se za ty léta už vyřeší, ať tak či tak.
Nebo nastala nějaká opravdu velká změna?
Pokud děda dokázal 35 let odolávat drsné ženě a vydupávat si návštěvy s tebou, to se za ta léta vyvdaná babi s tebou nesrovnala??
Jinak co poradit, pokud děda na tajné schůzky nemá, tak holt chodit k nim, víceméně na přepadovky, aby se z toho paní nemohla vymluvit a cestou tamodsud si dát panáka na nervy
co jiného poradit? ![]()
@montchitchi Jo, máš pravdu, skousávám, co to jde
a budu dál, protože pak by mě to mrzelo.
Jen chci podotknout, že jeho volbu ženy jsem nikdy nesoudila, vzali se ještě před mým narozením, já to vždy brala, jak to je. Vadit mi začala až vlastně v dospělosti, ale i tak souhlasím, že je to jeho volba a jeho věc a nikdy jsem se slůvkem nezmínila, že si ji brát neměl nebo něco takového.
Jenže teď dost narážíme s tímto. Ona jak stárne, tak se stává závislejší a o to je to horší. Třeba ty procházky jsou dobrý nápad, jenže ona právě už hůř chodí a potřebovala by jít celou dobu zavěšená.
Přemýšlela jsem, že bychom ji vždycky odvezli třeba někam na masáž a pak měli prostor pro rozhovor, ale zjistila jsem, že masáže bývají celkem krátké (do 30 minut). Hledala jsem nějaké lázně, kde by se třeba mohla koupat v nějakém léčivém roztoku nebo tak něco, ale buď je to hříšně drahé nebo krátké, nejčastěji obojí. Jiní příbuzní jezdí jen příležitostně, takže je žádoucí, aby je viděl i děda a ne aby se ztrácel za mnou.
Tak to asi zůstane mojí pravidelnou zkouškou trpělivosti a odolnosti ![]()
@Mar__tanka1983 To se neptáš blbě, dřív jsem byla dítě, vídala jsem oba když jsme k nim jezdili na prázdniny a nic neřešila. Později v pubertě a dospívání jsem je neviděla řadu let nebo jen zřídka a krátce. Až před několika lety, jsem se usadila v jejich městě a znovu navázala častější kontakt. Jako dospělá je vidím úplně jinak a tehdy se začalo ukazovat, že s jeho ženou si už moc nesednu, ale nebyl problém zajít k nim občas na zdvořilou návštěvu a jinak se vídat ve městě na kafi jen s dědou.
Jenže jak stárnou, je to s ní stále horší. Je méně pohyblivá než on, a zdá se, že na jeho aktivitu a aktivity žárlí. Zlom nenastal v jednu chvíli, spíš pozvolna jí to stále více vadí, až to došlo do stadia, kdy to už děda moc nedává a když se domlouváme, že se uvidíme, tak cítím, že už je pro něj schůdná jen ta varianta u nich. Že cokoli jiného by ho stálo moc psychických sil.
Jo panáka, jasně! To mě nenapadlo. Ale ne cestou odtamtud, ale cestou tam!
Jsem téměř abstinent, ale tohle je přesně ta chvíle, kdy jeden pořádnej panák sedne. To rozhodně zavedu. ![]()
@Lomikára Je pravda, že stářím vyplouvají na povrch spíše ty negativní povahové vlastnosti. Bohužel, tohle fakt nezměníš a nic jiného než to akceptovat ti nezbývá. Hele, ber to tak, že máš jedny z posledních let, kdy si dědu užít, prostě z toho nasosej maximum pozitivního a zbytek se snaž neřešit. Držím palce ![]()
Mám to podobně, jenže s tím rozdílem, že chodí k nám. Za ty roky mě taky nějak nevadila, ale poslední dobou jsem radši, když příjde sám. Ona příjde, většinou nic nechce, max. kafe, nic neřekne, sedí. V podstatě je hodná, ale mám taky pocit, že když jsme sami řekneme si mnohem víc. Ale nechci hrotit situaci a komplikovat mu život.