Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dej mi pokoj !! Říkáte to dětem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.6.14 15:50
Malýmu jsem to ještě neřekla, ale vím, že ve stresu bych to řekla určitě, taky se mi to nelíbí, to je právě to, co člověk musí trénovat, prostě se snažit i v nervech zachovat vlídnou tvář a neodsekávat, co si z toho odnese dítě? za pár let, až si třeba budu chtít popovídat uslyším jen "Dej mi pokoj! " ale je to pro mě těžký, jsem občas unesená shonem, nebo unavená, a když pak malej má svůj den, tak jsem asi na ránu, a mrzí mě to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 16:08
@darushka píše:
Ja si myslim, ze tohle urcite jednou rekne kazda matka a nikdo mi nevymluvi, ze to v zivote svemu ditku nerekl
No, jasně, že jo. Nikdo není dokonalý. Akorát to nesmí být standard.
Než půjdu pro děcko do školky, tak ještě napíšu, co jsem slyšel od jednoho dětského psychologa. Totiž, že příliš dokonalé manželství může taky škodit.
Vyprávěl, že za ním přišla jedna žena s tím, že její manželství je v troskách.
No, a když se pídil po podrobnostech, tak z ní vyšlo, že jí manžel v afektu řekl, „ty kozo pitomá!“. A protože ona vyrůstala v rodině, kde by si nikdy nic takového neřekli, tak to považovala za rozvrat manželství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 16:26
„Dej mi pokoj“ neříkám, „nech mě chvíli v klidu“ ano, „neotravuj mě“ jen v případě, že dítě pořád něco opakuje i po vysvětlení situace (např. chce jít na hřiště, ale ještě na to není čas, na někoho třeba čekáme atd. a opakuje to pořád dokola).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 16:30
A myslím si, že je hodně rozdíl i v kontextu, tónu hlasu a případnému (ne)vysvětlení, když na dítě jen štěknu „Dej mi pokoj!“ anebo když mu vysvětlím, že jsem unavená a chci mít chvilku klid, ať si jde něco udělat/s něčím pohrát a za chvíli si třeba můžeme přečíst knížku nebo něco postavit atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 17:30
Mám dvě děti 3 a 5 a taky jich mám někdy plné zuby. Nemám hlídání ani tatínek nefunguje a tohle jsem jim řekla maximálně dvakrát a hrdá jsem na to nebyla. Spíše jak tady některé píšou používám, mírnější formu, jako přijdu za chvilku, nechej maminku chvíli odpočinout, pak se ti budu věnovat, nebo zahrejte si něco sami pak si pohrajeme spolu, nebo prostě teď ne, později, ale neotravuj, dej mi pokoj mi přijde trochu drsné i když je to v podstatě to samé. 
Záleží taky na tom jak často se to používá a dítě se takto odmítá a zase naopak, když je některé dítě, které se ani chvilku samo nezabaví tak je to taky na hlavu no. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.14 17:40
@eumedon píše:
No, jasně, že jo. Nikdo není dokonalý. Akorát to nesmí být standard.Než půjdu pro děcko do školky, tak ještě napíšu, co jsem slyšel od jednoho dětského psychologa. Totiž, že příliš dokonalé manželství může taky škodit.
Vyprávěl, že za ním přišla jedna žena s tím, že její manželství je v troskách.
No, a když se pídil po podrobnostech, tak z ní vyšlo, že jí manžel v afektu řekl, „ty kozo pitomá!“. A protože ona vyrůstala v rodině, kde by si nikdy nic takového neřekli, tak to považovala za rozvrat manželství.
Přesně, někde se normálně říká ty jsi blbá, nebo koza, nebo kamarádka normálně malému říká ty jsi blbec Pepíku, což mi přijde moc, ale nemyslí to nijak zle, a někdy je oslovení že je někdo blbý už přes čáru. Můj manžel má taky požadavek, že normální je se celý rok nepohádat (jeho rodiče jsou rozvedení) a mi na tom, že se pohádáme nepřijde nic divného a nijak mi to vztah k němu nenabourává (naši se dohadují celý život a rozvedení nejsou, fungují spolu). Manžel po hádce nekomunikuje je dlouho naštvaný já o ni za chvilku nevím. Máme kvůli toho dost problémy. (on má problémy) Nevím co s tím dělat, jak mu vysvětlit, že pohádat se není konec světa, nebo že pohádat se neznamená, že ho nemám ráda. Anonymní P
- Citovat
- Upravit
17.6.14 18:01
@Evulina píše:
Neříkám. Připadá mi, že to musí dítě hodně zasáhnout, jak kdybych mu řekla „nechci tě“..
Hodně se nám osvědčují principy podle Respektovat a být respektován. Evče se snažím vždycky všechno logicky vysvětlit, proč se něco má nebo nemá dělat, když chci, aby mi fakt dala pokoj, tak řeknu třeba „Evi, já si jen tohle dodělám a pak si půjdeme hrát (nebo dělat cokoli jiného), ty přeci také nemáš ráda, když tě někdo při hře ruší“. Je to opravdu někdy k nevíře, ale zabírá to
Jen je to náročnější na postřeh a argumentaci od rodičů, ale věřte, že to stojí zato.
Argumentací jsem vychovávala starší dítě a když se mi to báječně povedlo, tak jsem si myslela, že jsem snědla všechnu moudrost světa. A pak se mi narodilo druhé dítě, pro které je trpělivost slovo naprosto neznámé. Od malinka musím být naprosto k dispozici a hlavně jen já. Vysvětluju a vysvětluju, ale vůbec nikam to nevede. Pravda jisté úspěchy mám, třeba když řeknu, že žvýkačku dostane až doma, tak neřve hned, ale za pětiminutovou cestu se mě milionkrát zeptá, kdy už budeme doma Pokud je ještě zastávka pro pečivo, tak to jdeme domů s brekem. Už je docela velké a stejně si to vysvětlit nedá. 
Nebo teď jsme čekali návštěvu a řekla jsem (už zoufalá), že návštěva přijede, až dovařím. Tak už nepadala otázka, v kolik přijedou, ale jestli už mám uvařeno. Poslouchat to hodinu a půl co 2-5min je na rozeběh s hlavou proti zdi Dítě sice chápe význam slova chvilku, ale nevydrží to, tak co s tím pak???
Stejně tak se nezabaví samo, což je dost velký problém, když musím doma pracovat. Asi bych pak byla na hřišti stejně zpruzelá, když už bych předpokládala, že aspoň tady s kamarády si vyhraje samo a já si popovídám s kamarádkami a ono ne. Moje dítě má tedy výhodu, že na hřiště chodíme sami, takže aspoň mám jistotu, že diskuze není o mně 
Snažím se krotit, ale v zoufalství ze mě taky občas vypadnou věci, které si pak říkám, že jsem si měla odpustit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 18:15
@Anonymní píše:
Přesně, někde se normálně říká ty jsi blbá, nebo koza, nebo kamarádka normálně malému říká ty jsi blbec Pepíku, což mi přijde moc, ale nemyslí to nijak zle, a někdy je oslovení že je někdo blbý už přes čáru. Můj manžel má taky požadavek, že normální je se celý rok nepohádat (jeho rodiče jsou rozvedení) a mi na tom, že se pohádáme nepřijde nic divného a nijak mi to vztah k němu nenabourává (naši se dohadují celý život a rozvedení nejsou, fungují spolu). Manžel po hádce nekomunikuje je dlouho naštvaný já o ni za chvilku nevím. Máme kvůli toho dost problémy. (on má problémy)
Ono existuje přísloví „Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka.“ Takže k výbuchu hádky dojde asi skoro všude a dokonce podle toho psychologa dítěti není na škodu, když je u toho. Za předpokladu, že i v té hádce se nejde pod určitou úroveň (tím myslím to, že manželce nikdy nenadávám do k.rev, apod.) a že po uklidnění následuje usmiřování. Tedy vysvětlení, co mi vadí a hledání jakéhosi kompromisu, oboustranně přijatelného modu vivendi. Nesmí tam dojít k situaci, kdy hledám, jak tomu druhému co nejvíc ublížit, jak ho zasáhnout a to usmiřování a hledání cesty k sobě je taky důležité.
Takováta nafouknutost a ublíženost je na nic, přijde mi to infantilní. Hýčkat si svoji křivdičku. Kde je vůle, tam je i cesta a pokud v hádce nedošlo na opravdu hrubé urážky, je i cesta k sobě navzájem tam, kde je oboustranná vůle.
Ale hádka přijde většinou po signálech který jeden z partnerů neregistruje a hádka je asi poslední signál, že je zde opravdu problém k řešení.
Pro děti je to potom přínosem.
Jsem si vzpomněl, že máme doma takové pravidlo, že u oběda neběží televize. No, a jednou nás dcera ukecala, že jsme jí televizi povolili. Civěla na ni a skoro se netrefila lžičkou do pusy. Předestřel jsem, že to byla chyba, že jsme to povolili a že oběd bez televize je dobré pravidlo. Byla kolem toho trochu diskuse, kterou ukončila sama dcera tím, že beze slova vstala a televizor vypla.
Za to si od nás obou vysloužila potlesk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.14 18:22
@eumedon píše:
Ono existuje přísloví „Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka.“ Takže k výbuchu hádky dojde asi skoro všude a dokonce podle toho psychologa dítěti není na škodu, když je u toho. Za předpokladu, že i v té hádce se nejde pod určitou úroveň (tím myslím to, že manželce nikdy nenadávám do k.rev, apod.) a že po uklidnění následuje usmiřování. Tedy vysvětlení, co mi vadí a hledání jakéhosi kompromisu, oboustranně přijatelného modu vivendi. Nesmí tam dojít k situaci, kdy hledám, jak tomu druhému co nejvíc ublížit, jak ho zasáhnout a to usmiřování a hledání cesty k sobě je taky důležité.Takováta nafouknutost a ublíženost je na nic, přijde mi to infantilní. Hýčkat si svoji křivdičku. Kde je vůle, tam je i cesta a pokud v hádce nedošlo na opravdu hrubé urážky, je i cesta k sobě navzájem tam, kde je oboustranná vůle.
Ale hádka přijde většinou po signálech který jeden z partnerů neregistruje a hádka je asi poslední signál, že je zde opravdu problém k řešení.
Pro děti je to potom přínosem.
Jsem si vzpomněl, že máme doma takové pravidlo, že u oběda neběží televize. No, a jednou nás dcera ukecala, že jsme jí televizi povolili. Civěla na ni a skoro se netrefila lžičkou do pusy. Předestřel jsem, že to byla chyba, že jsme to povolili a že oběd bez televize je dobré pravidlo. Byla kolem toho trochu diskuse, kterou ukončila sama dcera tím, že beze slova vstala a televizor vypla.
Za to si od nás obou vysloužila potlesk.
No to je právě ono, na to usmiřování a dovysvětlování většinou nedojde, protože manžel nechce slyšet, nechce se už bavit, nechce se ani usmířit, je naštvaný den, dva, a pak to nějak vyšumí a nejsem schopná to v něm nijak změnit, on si tvrdí pořád to samé, že se nemáme hádat.
- Citovat
- Upravit
17.6.14 18:48
@eumedon píše:
Děti se od ostatních dětí naučí všelijaké výrazy, něco i přinesou do školky. Dcera mi jednou říkala „blbečku“. Ale už jsme jí to i s manželkou vysvětlili a už to nepoužívá.Prostě některým výrazům se chceme vyhnout a „neotravuj“ patří mezi ně, stejně, jako „blbečku“.
Je to hrubé.
Když nechci, aby tak děti mluvily se mnou, tak sám s nimi tak mluvit nesmím. Pokud něco takového dítě donese odjinud, tak mu s manželkou vysvětlíme, že někteří lidé takto mluví, ale my takto nemluvíme.
Doma (ani nikde jinde) nás tak mluvit neslyší a pak můžeme chtít po dceři, aby ani ona takto nemluvila.
No u nás to je docela těžký - my sprostě doma nemluvíme, ale muž s tím má doteď problém, protože je z rodiny, která pro sprostý slovo nejde daleko. Dává si ale pozor, je to dobré. No a když pak je ale Evička chvíli u babičky, přinese domů hlášky typu „do p..le“ apod. a já pak jí pracně vysvětluju, že se to neříká a proč, ale někdy fakt nevím jak argumentovat, když babička s dědou takhle mluví.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 18:52
@Evulina píše:
No u nás to je docela těžký - my sprostě doma nemluvíme, ale muž s tím má doteď problém, protože je z rodiny, která pro sprostý slovo nejde daleko. No a když pak je Evička chvíli u babičky, přinese domů hlášky typu „do p..le“ apod. a já pak jí pracně vysvětluju, že se to neříká a proč, ale někdy fakt nevím jak argumentovat, když babička s dědou takhle mluví..
Tak jí řekni, že u babičky mají jiná pravidla a vy doma máte taky jiná pravidla. Výsledkem bude, že dcera tak bude mluvit u babičky (ať si babička rozmyslí, jestli jí to nevadí), ale doma tak mluvit nebude.
My to tak máme i s tou televizí. U babičky jede televize furt, i u jídla. Dcera tím argumentovala, tak jsme jí řekli, že u babičky si dohodli jiná pravidla, než jsme si stanovili my u nás doma. To akceptovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 18:53
@eumedon píše:
Tak jí řekni, že u babičky mají jiná pravidla a vy doma máte taky jiná pravidla. Výsledkem bude, že dcera tak bude mluvit u babičky (ať si babička rozmyslí, jestli jí to nevadí), ale doma tak mluvit nebude.My to tak máme i s tou televizí. U babičky jede televize furt, i u jídla. Dcera tím argumentovala, tak jsme jí řekli, že u babičky si dohodli jiná pravidla, než jsme si stanovili my u nás doma. To akceptovala.
To zní dobře, díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.14 23:05
Když třeba zaženem holky do postelí a tu se vrátí jedna, že čůrala (mají vedle postelí nočníky), tak jdu vylejt, vzápětí druhá, že kakala, nakonec zas kaká ta první Tak si cestou říkám Šiš potvory dejte pokoj, ale teda napřímo natvrdo bych jim to neřekla 
Když potřebuju chvíli klidu, tak se starší není problém, normálně vysvětlím a ještě mě prdelka chodí přikrýt a dát pusu. Mladší pustím pohádku nebo prostě holky odvedu do pokojíku s tím, že teď si tu budete chvíli hrát samy, tady je nočník, tady pití, zobání, pastelky, kostky, knížky a páá Nemám důvod dávat najevo nějak opovržlivě, že obtěžujou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
19.6.14 08:51
Dejte mi pokoj říkám ve chvíli, kdy mám plné ruce práce a holky mají zrovna super den, kdy se kvůli všemu řežou, hádají a chodí jedna na druhou žalovat. Tisíckrát je jdu srovnat, jednou je v právu jedna, pak zase druhá. Když už po tisíc první zase s křikem přiběhnou a řvou máááááááámííí ona mi bere tohle, ona mě štípe atd…Řeknu jim dejte mi pokoj.
- Citovat
- Upravit
19.6.14 13:28
Říkám a pyšná na to nejsem. Ale občas toho mám fakt nad hlavu. Někdy i zařvu. Snažím se ovládat a zlepšovat se, ale ono pokud vám je zle, nevyspíte se několik nocí a manžel na služebce, tak zkrátka vám někdy nervy ujedou a někdy mi nervy ujedou prostě jen tak, protože dokonalá nejsem. A ano, starší dítě na mě používá samozřejmě to samé, v tu chvíli vždy poznám, že to jsou vlastně moje slova, zpytuji svědomí a nic ji na to neříkám.
Venku si dávám víc pozor, protože vím, že spousta matek je dokonalých a pak by mě někde takto zdrbly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
