Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Depka ze samoty
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.3.20 01:00
- Citovat
- Upravit
1.3.20 13:12
@Anonymní píše:
Máš pravdu, že komunikace je důležitá. U nás jsem na to byla sama. Manžel byl nespokojený, ale nebyl schopný o tom mluvit. Jen to vždycky sklouzlo k výčitkám z jeho strany a já z toho byla unavená a otrávená. Když už potom přišel a řekl, že takto to dál nechce. Já jsem také věděla, že to takto nejde a už jsem byla ve fázi, že i já jsem s tím chtěla něco dělat. Ovšem on už nechtěl. To mu vyčítám nejvíce, že se nepokusil s tím něco dělat. Vlastně mě z té „letargie“ probralo až jeho jasné sdělení, ale to už bylo pozdě, on nechtěl. To měl udělat dříve než si našel milenku, v té době jsem ještě nevěděla, že jí má. Předtím člověk neví, o co přichází a sám se cítí ukřivděný, cože to po něm ten druhý chce, vždyť dělá maximum. Chyba je vždycky na obou stranách.
JJ, hádky a výčitky jsou zbytečné, problém se tím jen prohlubuje, bohužel člověk je občas frustrovaný z toho, že ho druhá strna neslyší a poté už dělá jen chyby jak v komunikaci tak i v dalších věcech,
milenka není konec světa, pokud se máte rádi stálo by za to pokusit se váš vztah zpravit ale to je samozřejmě na vás a na vaší situaci. Každopádně přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.20 20:15
@NewAge píše:
JJ, hádky a výčitky jsou zbytečné, problém se tím jen prohlubuje, bohužel člověk je občas frustrovaný z toho, že ho druhá strna neslyší a poté už dělá jen chyby jak v komunikaci tak i v dalších věcech,
milenka není konec světa, pokud se máte rádi stálo by za to pokusit se váš vztah zpravit ale to je samozřejmě na vás a na vaší situaci. Každopádně přeji hodně štěstí.
Konec světa to není. Samo o sobě zjištění milenky by mně až tak nevadilo. Vím, že se to stát může, když je krize. Chtěla jsem s tím něco dělat, ale on nechtěl, protože byl zamilovaný.
- Citovat
- Upravit
2.3.20 01:42
@Anonymní píše:
Konec světa to není. Samo o sobě zjištění milenky by mně až tak nevadilo. Vím, že se to stát může, když je krize. Chtěla jsem s tím něco dělat, ale on nechtěl, protože byl zamilovaný.
Škoda pro něj, uvidíte třeba se něco změní, čas ukáže, přeji hodně štěstí a hodně sil.
Osobně si myslím, že pokud se někdo zamiluje tak to o něm neříká zas nic tak zavržení hodného jako když někdo jen tak někde.. něco…jedno s kým a pod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.20 06:53
@NewAge píše: Škoda pro něj, uvidíte třeba se něco změní, čas ukáže, přeji hodně štěstí a hodně sil.
Osobně si myslím, že pokud se někdo zamiluje tak to o něm neříká zas nic tak zavržení hodného jako když někdo jen tak někde.. něco…jedno s kým a pod..
To neříká. Ale ten člověk většinou pálí mosty, protože je to jak droga. To nějaký jednorázový úlet je určitě jednodušší na vyřešení situace, stejně tak když jde jen o sex. Když jsou v tom city, tak je to špatné, s tím se těžko něco dělá. A jinak děkuji.
- Citovat
- Upravit
2.3.20 12:38
@Anonymní píše:
To neříká. Ale ten člověk většinou pálí mosty, protože je to jak droga. To nějaký jednorázový úlet je určitě jednodušší na vyřešení situace, stejně tak když jde jen o sex. Když jsou v tom city, tak je to špatné, s tím se těžko něco dělá. A jinak děkuji.
To je pravda, když si někdo něco vezme do hlavy a pálí kvůli tomu mosty bez ohledu na to komu tím ublíží tak to je vlastně horší než úlet.. Nicméně pokud se potom probere bude možná ublížený on..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.20 11:26
@Anonymní píše:
Máš pravdu, že komunikace je důležitá. U nás jsem na to byla sama. Manžel byl nespokojený, ale nebyl schopný o tom mluvit. Jen to vždycky sklouzlo k výčitkám z jeho strany a já z toho byla unavená a otrávená. Když už potom přišel a řekl, že takto to dál nechce. Já jsem také věděla, že to takto nejde a už jsem byla ve fázi, že i já jsem s tím chtěla něco dělat. Ovšem on už nechtěl. To mu vyčítám nejvíce, že se nepokusil s tím něco dělat. Vlastně mě z té „letargie“ probralo až jeho jasné sdělení, ale to už bylo pozdě, on nechtěl. To měl udělat dříve než si našel milenku, v té době jsem ještě nevěděla, že jí má. Předtím člověk neví, o co přichází a sám se cítí ukřivděný, cože to po něm ten druhý chce, vždyť dělá maximum. Chyba je vždycky na obou stranách.
Jen na pocatku k te komunikaci doporucim nesmrtelnou knihu: Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, je pro páry, kde oba vědí, že vztahu chteji dat sanci a musi do toho jit oba. Najde se v té knížce podle mě kazdy, muzi i zeny a to tak, ze si uvedomi spoustu veci, ale zadny z nich se nebude citit vinen.
Vidim, ze jste to měla podobné jako já: delší vztah, pocit jistoty, který už nic nenahradí, my ženy máme častěji pocit, že je třeba se snažit něco s tou nejspîš oboustrannou nespokojeností udělat, že to za to stojí a proto chceme do partnerske poradny, ten terapeut, mediator, je hrozne dulezity, protoze pred nim partneri nevyčítají, pouze popisují své prožitky a pocity a pro druheho to tudiz neni výčitka a nedotkne se ho to tak osobně a treba i pochopi, ze to co pro nej doted bylo vycitkou je vlastne volani o pomoc. Snaha fajn, ale kdyz druha strana se snaží zachránit pouze sám sebe a ne vztah a prijde s tim, ze ma milenku a nemůže to pustit, klidne rekne, ze prijde o vsechno, o deti o sve rodice, nevi co mluvi a musi, musi za tim jit, tak jednostranna snaha je na nic. Opustil nas, odesel k ni, po 14 dnech byl zpatky a ja stastna a naivni kyvla, i kdyz jsem zminila, at zkusi bydlet jinde, na chvili na neutralni pude. Nechtel to, vratil se, slibil ze tamto skonci… jenze: nebyl to tem samy clovek, aspon pro me ne a nebyl to ten nas vztah. Vydrzel se 14 dni ke mne chovat jak kdysi na zacatku a pak se to uklidnilo a moje intuice mi uz nedala pokoj: snazila jsem se byt mirnejsi, nevycitat, stare spory nechat lezet, omlouvat ho za ruzne nenalady a vycitky ci hloupe poznamky a vecne stezovani… nebylo to ono a pak zase ze dne na den rozhovor o tom, jak nam to nefunguje a druhy den po mych argumentech zase byl presvedcen, ze u nas musi a chce zustat… jenze tyden na to zjistil, ze s ni ceka dite a tim padem mi doslo, ze mi ty mesice doma lhal, nechodil pozde jenom z prace, mel nas obe zaroven, podvadel me a tohle jsem tedy oprqvdu necekala. Pokud mi intuice rikala, ze jsou v kontaktu, tak tohle by me nenapadlo, vazne porad jsem mu jeste tolik verila. Strasne to boli, vsechno s nim spojene je nejak uspinene. Zradil, lhal, podvadel a rodina mu nestala za to. Jsem moc zlomena, sice vsechno v sobe jeste mam, ale on je u ni, kam jsem ho poslala, doma se takhle fungovat nedá, aby si odskocil k ni a zas u nas byl. Je to hrozne tezke obdobi. Hlavne si jak uz jsem nekde cetla, nesmi opousteny brat na sebe vinu. Ano chyby delame porad a vsichni, ale tohle je jen o hlave toho druheho, city mit muzeme, ale mozek nam rika, jak se k nim postavit. Jsem holt “stara skola” a bohuzel, co ničí a co už nebude, to odcházejícím dojde až příliš pozdě… je v tom velka davka sobectvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.20 14:44
@Ticha voda u nás už to není nová záležitost. Trvá to dva, tři roky. Už mně to všechno splývá, bylo to tak ošklivé období, že jsem ho vytěsnila. Nejdříve se s milenkou také rozešel… Je to na dlouhé vyprávění a nechci to tu všechno psát. Pokud chceš, mohu ti napsat SZ. U Vás je to špatné, že s ní čeká dítě. Z toho jsem popravdě měla také obavy, aby k tomu nedošlo, protože ona se kvůli němu rozvedla.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Máš pravdu, že komunikace je důležitá. U nás jsem na to byla sama. Manžel byl nespokojený, ale nebyl schopný o tom mluvit. Jen to vždycky sklouzlo k výčitkám z jeho strany a já z toho byla unavená a otrávená. Když už potom přišel a řekl, že takto to dál nechce. Já jsem také věděla, že to takto nejde a už jsem byla ve fázi, že i já jsem s tím chtěla něco dělat. Ovšem on už nechtěl. To mu vyčítám nejvíce, že se nepokusil s tím něco dělat. Vlastně mě z té „letargie“ probralo až jeho jasné sdělení, ale to už bylo pozdě, on nechtěl. To měl udělat dříve než si našel milenku, v té době jsem ještě nevěděla, že jí má. Předtím člověk neví, o co přichází a sám se cítí ukřivděný, cože to po něm ten druhý chce, vždyť dělá maximum. Chyba je vždycky na obou stranách.