Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Od narození dětí říkám, že kdyby se rodily roční, mám klidně čtyři. Kdyby se rodily dvouletý, mám jich klidně deset.
Ten první rok je prostě a jednouše STRAŠNEJ, někdo si to užívá, pro mě to bylo utrpení. Rok a půl starý dítě vypustíš na hřiště, vrazíš mu do ruky lopatku a kyblík a nazdar. A neboj se řečí, že bude hůř, tomu nevěř, bude líp. Čím jsou děti starší, tím je to lepší a úplně nejlepší je, když jdou do školky a ty zpátky do práce. ![]()
Takže moje rada: PŘEŽÍT a těšit se, už tohle léto bude fajn, jakmile ti začne prcek stabilněji chodit, začne pomalu mluvit atd. atd. atd.
@Anonymní píše:
holky,nejhorší je, že rady typu, zajdi si někam s kamarádkama mi nepomáhají…nechce se mi s nikým stýkatdoma rozhodně nesedíme, v pátek jsme byli spolu s malým na bruslích (on samo v kočáru
. Moji rodiče mi docela pomáhají, dneska odpo přijde malého vozit taťka, což je tak na hodinu a půl a jsem za to neskutečně vděčná…ale asi prostě neumím vypnout
malý teď spí, tak se snažím rychle poklidit a občas kouknu sem…spíš jsem možná rozmazlená a neumím se smířit se změnou režimu?!
fakt nevím, navíc už jsem měla mimčo až ve 32 letech, takže už jsem byla zvyklá jinak žít…nevím
Sára
Je to jenom o organizaci času a režimu. Změň to! Na úklid si sežeň paní (a místo uklízení odpočívej), k dítku hlídání (a tehdy pracuj), rozděl zátěž na víc lidí, vyspi se(!), nemůžeš chtít zvládnout všechno! Udělej to tak, abys byla spokojená ty i dítě… ![]()
@Anonymní píše: .....na profi hlídání ale nemám…
Sežeň si studentku VŠ. Jsou časově flexibilní, nejsou to žádný potrhdíla, peněz tě budou stát polovinu co profi hlídání… ![]()
Neboj, bude líp! Protože pak ti sice dítě bude pořád něco mlít, ale u toho mi třeba utírá nádobí, čte si knížku, sbírá prádlo a nemusim pořád vymýšlet, čim to dítě zabavit. Když byla ve věku tvého prcka, byla na zemi a povídala jsem jí, co dělam a normálně jsem u toho vařila, věšela prádlo a tak. Třeba krámovala linku nebo vyndavala kolíky z košíčku, to je fuk. Sem tam spadla, nechala jsem ji a už si příště dala pozor a já nemusela pořád hlídat dítě stáním mu za zadkem. Tenhle věk je prostě na tvoji neustálou pozornost nejnáročnější, vydrž
A už to tu zaznělo, když dítě spalo, šla jsem spát taky. Nebo si sedla k netu, ke koníčkům, k práci… domácnost jsem dělala s dítětem a dost se tim i zabavilo. Teď už je to horší, ale pořád to jde, jak spí oba, dělam svoje věci.
@Anonymní píše:
holky, nějaká jste psaly, že to bude lepší…pravdou je, že mě taky ubíjí, jak pořád poslouchám…„a bude hůř“…až bude chodit, až bude běhat, až bude to a ono…a to mě taky dost nervuje
@Anonymní píše:
A asi bych potřebovala poradit, jak učit dítě samostatnosti…já se snažím, ale malej pořád všude stoupe a nemůžu od něj prostě jen tak odejít, ani do jiné místnosti
Proč ne?
Mám jen o 1 měsíc staršího. Nebezpečné skříňky mám zadělané pojistkama, na některých rozích chrániče, nebezpečnější části bytu zabarikádované, aby se tam nedotal (těžký kufr, krabice atd. - já překročím, dítě nepřeleze). A třeba prsty už ví, že bolí, když si skřípne. Takže si dává pozor…
(fakt, jednou jsem ho pozorovala, jak je opatrnej a dovírá zásuvku tak, že ač ji držel za hranu, tak před dorazem dá prsty pryč
)
Já nefoukám každé bebino. Nechávám ho, ať se otrkává sám, zabraňuji pouze nejhoršímu… ![]()
(Ale uznávám, že jsem trošku matka drsňačka, že se s tím moc nepářu.)
@Lakynka píše: Řekla bych, že tohle je nejhorší věk ohledně tohodle. Já bych zkusila třeba krabici se spousta věcma, to by se mohl zabavit, prohrabovat:). Taky každé dítě je jiné a stačí malý fígl a hraje si samo, jiné visí na mamce až do 3 třeba.Za mě je to pořád lepší:)…
Přesně tak. Výborně funguje krabice s Lego duplo kostkama, krabice s autama a vláčkama staršího, krabice s dřevěnýma kolejema, šuplík s pokličkama (vyskládá ven, sem tam vrátí nějakou zpátky). Já ho nechávám, ať se zabaví sám…
(případně s bráchou, když jsou spolu)
@Anonymní píše:
holky, nějaká jste psaly, že to bude lepší…pravdou je, že mě taky ubíjí, jak pořád poslouchám…„a bude hůř“…až bude chodit, až bude běhat, až bude to a ono…a to mě taky dost nervuje
Sežeň si tu chůvu! Protože toto je bohužel pravda.
Pro mě bylo nejhorší období mezi 1-2 rokem života: chodí, všude se dostane(!), ale nedomluvíš se s ním, ještě tě neposlechne a je tak nebezpečnej sám sobě, takže pořád akorát hlídáš a nemůžeš nic.
@Loll píše: … Rok a půl starý dítě vypustíš na hřiště, vrazíš mu do ruky lopatku a kyblík a nazdar…
Dobře, opravuji, nejhorší je to mezi 1-1,5 rokem. Od 1,5 roku se to začíná zlepšovat. ![]()
@Anonymní píše:
tak nevím, jak jsi to jizvíková myslela, že jsem si odpověděla sam…ale spíš teď potřebuju podpořit, než „odstřelit“
myslela jsem to tak, že sis v tom příspěvku napsala sama, kde je problém…
chceš podpořit? Mám tři děti, dvojčata jsou od mladšího 14 měsíců. Nemám žádné hlídání, jako opravdu žádné. Jsme na všechno s manželem sami a jelikož on je od rána do večera v práci, tak je to na mně. Takže moje podpora je, jsou na tom jiné mnohem hůř než ty…Přestaň fňukat, když mimino usne vlez si do vany a klid
@Loll píše:
Od narození dětí říkám, že kdyby se rodily roční, mám klidně čtyři. Kdyby se rodily dvouletý, mám jich klidně deset.Ten první rok je prostě a jednouše STRAŠNEJ, někdo si to užívá, pro mě to bylo utrpení. Rok a půl starý dítě vypustíš na hřiště, vrazíš mu do ruky lopatku a kyblík a nazdar. A neboj se řečí, že bude hůř, tomu nevěř, bude líp. Čím jsou děti starší, tím je to lepší a úplně nejlepší je, když jdou do školky a ty zpátky do práce.
Takže moje rada: PŘEŽÍT a těšit se, už tohle léto bude fajn, jakmile ti začne prcek stabilněji chodit, začne pomalu mluvit atd. atd. atd.
Naprosto souhlasím!!!! První rok je nejnáročnější a potvrdilo mi to i spousty jiných maminek. Musíme vydržet ![]()
Měla jsem to úplně stejně. Nyní má syn 17 měsíců a od jeho zhruba roku je to lepší. Byla jsem na dně skoro každý den, partnerovi jsem na rovinu řekla jak se cítím, snaží se mi pomáhat. Začala jsem brát homeopatikum Sepia, cítila jsem se lépe. Ale chce to zkoušet různé metody, hlídání apod. Snažím se prostě smířit s tím, že na sebe nemám tolik času, kolik bych chtěla. Držím palce, vím, jak se cítíš.
…
nezakládala si nedávno už stejnou diskuzi
Přijde mi to strašně povědomé - i ty samé odpovědi..
Jizvíková, máme jen sprcháč
a to je právě to co jsem nechtěla, aby super matky se třemi dětmi psaly, jak jsou na tom jiné hůř…nikdy nevíš, co vše ten druhý musí prožít a zvládnout, nepíšu tady vše…
Lizbeth, ne nezakládala, ale asi je nás takových víc, zkusím pohledat ![]()
@Wiolla píše:
Sežeň si studentku VŠ. Jsou časově flexibilní, nejsou to žádný potrhdíla, peněz tě budou stát polovinu co profi hlídání…
Já o tom taky přemýšlela, ale nevím, nevím, dát dítě někomu, koho neznám…
@tasa píše:
Já o tom taky přemýšlela, ale nevím, nevím, dát dítě někomu, koho neznám…
Tak je fakt, že já tu svoji znala. Resp. nejdřív u mě 2 roky uklízela (jako cizí člověk) a až pak jsem jí svěřila dítě (teď děti). Samozřejmě člověk na doporučení je nejlepší o tom žádná, ale když to jinak nejde… Nicméně na to oťukání by snad stačila i kratší doba. Prostě nejdřív být s nimi - ona v obyváku s dítkem, zakladatelka zavřená v ložnici s notebookem nad prací.
Vím, že svěření dítěte někomu (komukoliv) je (psychicky) hrozně těžké! Ale taky je rozdíl, jestli necháš dítě chůvě celý den a jsi v trapu (jako já teď) nebo ho dáš v kočárku chůvě jen na 2 hoďky „vyvenčit“ (což i to by zakladatelce mohlo pomoct, páč to nějaký odreagovací shopping stihne). Já třeba vím (a potvrdila mi to páteční téměř tragická zkušenost), že se na svoji chůvu můžu 100% spolehnout. Ale jak říkám, ta má děti 2× týdně na celý den a to je už jiná liga. ![]()