Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja mam taky nekdy podobne stavy. Deti mam dve, jednoho skoro 4 leteho a druhemu bude 9mesicu. Ten maly take spatne spi, ale uz je to mnohem lepsi. Obcas jsem ouplne mimo, nic nestiham, ale ucim se ted myslet pozitivne a brat veci tak jak jsou a je mi mnohem lepe.
Myslim, ze kazda matka si timhle projde. A jsi dobra, ze u toho jeste pracujes, ja bych to nezvladla. ![]()
určitě bych e vyprdla na „stresovou“ práci!! jestli tě stresuje tak to není v pořádku a jako práce to stojí za kulový. podle mě každá ráce jde zcela přerušit,jen se musí chtít! najdi si koníčky,s manželem se domluv na občasném hlídání aby jsi si mohla odfrknout,zkus na spaní jiný režim,jinde postýlku,jiné mlíko na uspání,vyvětrat,dát milovaného plyšáka,světýlko…cokoliv co by jen zdánlivě mohlo pomoct k lepšímu spaní…
zavolej kámošce a jděte s prckama na kafe do koutku,oni si tam polezou a ty si popovídáš s někým podobně „postiženým“
![]()
Zkus si zajistit třeba hlídání…někoho kdo by malého odpo vozil v kočárku ty se prospíš, uklidíš si, zajdeš ke kadeřníkovi, tohle ti neskutečně vleje energii do žil… uvidíš.....já byla taky KO ale pracovala jsem , takže jsem se domů vysloveněna malou těšila…
a co o víkendu ?manžel at vstane a ty se vyspíš oběd at zajistí on třeba z restaurace prostě aby sis o víkendu odpočinula…jinak na práci byhc se vyprdla ![]()
Buď v klidu, takové stavy máme každá… mně pomáhá rada co mi dala ségra: nebude mu 10 měsíců vždycky ![]()
@Anonymní píše:
Asi mi teď spousta z Vás napíše na co si stěžuju, že mám jedno dítě, obdivuju ty matky, co jich mají třeba pětať jsem ráda, že ho mám, že je zdravej…
Tak já mám sice jenom tři, ale pamatuju si, že jedno je na sviňu. Člověk kolem něj pořád skáče, chce mu ve všem maximálně vyhovět, má dojem, že se dítěti musí neustále věnovat, a to strašně vyčerpává. Navíc 10 měsíců je takový na houby věk. Jsi na sebe moc tvrdá.
Pokud pracovat musíš, aby ses udržela v obraze, tak peníze vydělané bych věnovala na hlídání prcka, pokud nemá nějakou šílenou separační úzkost, tak to třeba 2h s přehledem zvládne.
Pokud nejde hlídat a dítě řve, když s ním nejsi, zaplať si paní na úklid, ať se nemusíš vyčerpávat domácností.
Jinak doporučuju dítě naučit, že v noci se zkrátka nevstává, obě děti měli občas sklony prohlásit 4 v noci za ráno a vstávat, ale já mám svůj spánek příliš ráda, než abych se jim podřizovala. Takže nerozsvěcet, mluvit jen velmi potichu, třeba pochovat a vrátit do postýlky. Nemyslím tím vyřvávání (můj limit na běžný pláč je 10min, hysterický řev jdu tišit okamžitě), ale zkrátka dítěti dát najevo, že v noci se spí a hotovo.
A taky - uč dítě samostatnosti. Měl by být schopen hrát si sám, přijde mi, že nejvíc jsou děti přístupné samostatné aktivitě ráno po snídani, jsou vyspané, většinou dobře naladěné, já dám prcka zkrátka na zem a jdu si udělat kafe a přes to vlak nejede. Má tu spoustu hraček, různé hudební, takže teda to kafe piju za strašlivých zvuků infantilních písniček, nejlépe opakujícíc se jedna a tatáž znovu a znovu, ale mám tu svoji chvilku na kafíčko, počíst na netu…
Když dítě spí přes den, tak zásadně nedělám domácí práce, ale sednu na net, ke knížce, k filmu nebo spím.
Důležité je moct aspoň cca jedenrkát týdně vypadnout bez prcka, i když je to jen blbej nákup, zkrátka přijde muž z práce, nechám děti a honem jedu - paráda.
Pokud se nenaučíš pořádně relaxovat a budeš se jen vydávat z energie pro dítě, pro domácnost, pro práci, tak ti fakt žádná zbýt nemůže, musíš ji i někde brát ![]()
holky,nejhorší je, že rady typu, zajdi si někam s kamarádkama mi nepomáhají…nechce se mi s nikým stýkat
doma rozhodně nesedíme, v pátek jsme byli spolu s malým na bruslích (on samo v kočáru
. Moji rodiče mi docela pomáhají, dneska odpo přijde malého vozit taťka, což je tak na hodinu a půl a jsem za to neskutečně vděčná…ale asi prostě neumím vypnout
malý teď spí, tak se snažím rychle poklidit a občas kouknu sem…spíš jsem možná rozmazlená a neumím se smířit se změnou režimu?!
fakt nevím, navíc už jsem měla mimčo až ve 32 letech, takže už jsem byla zvyklá jinak žít…nevím
Sára
@nevsik píše:
určitě bych e vyprdla na „stresovou“ práci!! jestli tě stresuje tak to není v pořádku a jako práce to stojí za kulový. podle mě každá ráce jde zcela přerušit,jen se musí chtít! najdi si koníčky,s manželem se domluv na občasném hlídání aby jsi si mohla odfrknout,zkus na spaní jiný režim,jinde postýlku,jiné mlíko na uspání,vyvětrat,dát milovaného plyšáka,světýlko…cokoliv co by jen zdánlivě mohlo pomoct k lepšímu spaní…
zavolej kámošce a jděte s prckama na kafe do koutku,oni si tam polezou a ty si popovídáš s někým podobně „postiženým“![]()
No to vis, ze to jde, ale mezitim by cloveku ujel vlak a po matersky by nesehnal praci…jsou holt obory, kde se clovek musi porad vzdelavat a udrzovat „ve hre“…mam to samy. Kdyz s tim seknu, tak po detech, treba za 5 let, jsem ve svem oboru nepouzitelna;-)
Takze bych praci nevzdavala, spis bych si na aspon jedno odpoledne v tydnu nasla hlidani, o vikendu at se stara muz. Vyprdni se na domaci prace. Na kafe bych sla, ale ne s prckama a s kamoskou, co ma deti-hadam, ze kakani a papani nechces asi moc probirat, co takhle kolegyne z prace, bezdetna kamaradka-zkratka totalne jiny konverzacni tema? A nebo jet na nejaky relaxacni vikend, bez spunta, nevim teda, jak to mas s kojenim a tak…Jit se nekam pobavit, „zaparit“…
Najmi si chůvu nebo povolej babičky a stanov si pravidelně třeba 1-2× týdně 2 hodiny, kdy budeš sama, doma nebo venku. Je fuk, jestli si pustíš muziku na plný pecky a vysmejčíš byt, nebo se vyspíš, uděláš si nehty, umeješ vlasy, nebo budeš jen tak lenošit na gauči, vyrazíš na nákupy nebo za sportem. To je fuk. Potřebuješ si prostě odpočinout, vypnout. Jsem sama se dvěma dětma a trochu pracuju. Kdybych si neřekla o hlídání, byť jen na nákupy, lékaře a pracovní schůzky (je jich málo), ale i tam si od dětí „odpočinu“, bylo by to podstatně náročnější.
@Anonymní píše:
holky,nejhorší je, že rady typu, zajdi si někam s kamarádkama mi nepomáhají…nechce se mi s nikým stýkatdoma rozhodně nesedíme, v pátek jsme byli spolu s malým na bruslích (on samo v kočáru
. Moji rodiče mi docela pomáhají, dneska odpo přijde malého vozit taťka, což je tak na hodinu a půl a jsem za to neskutečně vděčná…ale asi prostě neumím vypnout
malý teď spí, tak se snažím rychle poklidit a občas kouknu sem…spíš jsem možná rozmazlená a neumím se smířit se změnou režimu?!
fakt nevím, navíc už jsem měla mimčo až ve 32 letech, takže už jsem byla zvyklá jinak žít…nevím
Sára
Odpověděla jsi si sama…
Gladys, ty jsi to vystihla naprosto skvěle…tohle mi je blízké…k tomu hlídání…malej je skvělej a určitě by se nechal hlídat,…já jsem jeden den dopo přímo v kanceláři a to mi hlídá maminka…a je to ok,…jenže naši už jsou hodně staří a nemůžu je taky pořád využívat…to mě taky trápí…manželovi rodiče zase pracují a bydlí jinde…ale bohužel k nám nepřijedou ani o víkendu…takže my musíme k nim…a to je pak celej víkend rozježděnej…na profi hlídání ale nemám…peněz vydělám zatím jen tak bych pokryla náklady a něco našetřila na další rok, až mi skončí rodičák a náklady budou ještě větší o zdrav. a soc…
tak nevím, jak jsi to jizvíková myslela, že jsem si odpověděla sam…ale spíš teď potřebuju podpořit, než „odstřelit“
Anonymní, já tě chápu, jsem vlk samotář, sociální kontakt si realizuju převážně zde na emiminu a jsem spokojená. Relax je pro mě jít si někam cournout po krámech či zalézt z knihou, poslední dobou taky jízda autem.
Jestli neumíš vypnout, tak nevím přesně co poradit. Co jsi dělala jako relax před dítětem, co tě bavilo, jaké jsi měla koníčky? Odpíchla bych se od toho. Někdy člověk úplně s úžasem zjistí, co všechno přestal dělat kvůli dítěti a přitom není důvod to nedělat.
Ahoj děvčata. Myslím, že název tématu je vše vypovídající. Mám doma jednoho skoro 10 měsíců starého špunta, který je dost živý, za což jsem samo velmi ráda. Ale nějak to přestávám fyzicky i psychicky zvládat, jsem totálně vyšťavená
asi nejhorší je ta psychivká únava, kdy mě nic nebaví a v podstatě se celej den těším, jak prcek usne. V noci špatně spí, takže to mi taky nepřidá. Dneska vstával ve 3 v noci a byla jsem s ním vzhůru až do 4, pak jsem nemohla usnout a o půl sedmé už zase vstával, to si ho vzal manžel, ale jen do půl osmé než šel do práce. Asi mi teď spousta z Vás napíše na co si stěžuju, že mám jedno dítě, obdivuju ty matky, co jich mají třeba pět
ať jsem ráda, že ho mám, že je zdravej…já tohle všechno vím, ale ta únava a bezmoc je momentálně silnější než já…hodně asi dělá i to, že částečně stále pracuju, mám profesi, kterou nemůžu zcela přerušit a je to velmi stresová práce.....
holky, najde se aspoň nějaká zpřízněná duše?
nezlobte se za anonym Sára