Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
narážím na poměrně specifický problém. Mám za sebou pár hodně špatných vztahů a doma u rodičů to taky nikdy nebylo zrovna růžové. Uvědomila jsem si, že mám tendenci vyhledávat muže stejné jako byl můj otec - s nekonzistentním chováním vůči mně. Prostě střídavě milující a odtažité. Jenom v takových vztazích se cítím „v klidu“, jenže zároveň to jsou vztahy, kde mě ten druhý měl na háku, nesnažil se, chyběla opora… Prostě všechno špatně.
Jenže teď, když se o mě snaží někdo „normální“, část času cítím vnitřně hroznou paniku a úplně mi to blokuje pozitivní emoce. Jsem si jistá, že intuice to není, protože jde o úplné hlouposti - že mi řekne kompliment, že proaktivně jde a vybere restauraci,.. Zkrátka jakmile se muž v naprosto normálních mezích snaží a dává najevo zájem, vlastně mě to odhání. Měla jsem chuť s ním randit, vlastně všechno bylo ok, dokud nezačal zájem opětovat. Děje se mi to vlastně se všemi muži.
Neprošla jste si některá něčím takovým? Jak to odbourat? Nechci se odsoudit k bytí ve vztazích s lidmi, kterým jsem ukradená.
Taky mě zájem mužů děsí.
Mě děsí i zájem žen. Asi ne tak, jako děsí vás, ale potíže s tím mám taky. Že bych si měl někoho pustit k sobě, že mě bude hodnotit a kupy dalšího se bojím a vlastně trošku i to, o čem píšete vy. Vím to, důvody znám, takže když z toho mám hrůzu tam, kde bych ji mít neměl (u žen, které k sobě pustit chci, ač z toho mám i tak strach), tak prostě ten rozum zapojím a ty blbé pocity sice neodeženu, ale uvědomím si, proč je mám, že s tou ženou nesouvisí. A kdybych se nechal těmi obavami ovládnout a utekl bych, tak toho budu nejspíš do konce života litovat. Stavím to, po čem toužím nad mé strachy a i když není snadné se těch obav zbavit a taky mi dělají v hlavě zmatek, tak já nechci utíkat, zvlášť když tuším, že je to ta pravá. Doufám, že ona utíkat nebude, i když se toho bojím. Tím se na závěr dostávám k tomu, co mě motivuje k tomu překonání mých strachů úplně nejvíc - představa, že bych tu osobu navždy ztratil.
Vůbec to není specifické, vizte teorie citové vazby. Ale to už asi znáte.
Příspěvek upraven 15.10.23 v 13:51
@phdr.jelen píše:
Taky mě zájem mužů děsí.Mě děsí zájem žen. Asi ne tak, jako děsí vás, ale potíže s tím mám taky. Že bych si měl někoho pustit k sobě, že mě bude hodnotit a kupy dalšího se bojím a vlastně trošku i to, o čem píšete vy. Vím to, důvody znám, takže když z toho mám hrůzu tam, kde bych ji mít neměl (u žen, které k sobě pustit chci, ač z toho mám i tak strach), tak prostě ten rozum zapojím a ty blbé pocity sice neodeženu, ale uvědomím si, proč je mám, že s tou ženou nesouvisí. A kdybych se nechal těmi obavami ovládnout a utekl bych, tak toho budu nejspíš do konce života litovat. Stavím to, po čem toužím nad mé strachy a i když není snadné se těch obav zbavit a taky mi dělají v hlavě zmatek, tak já nechci utíkat, zvlášť když tuším, že je to ta pravá. Doufám, že ona utíkat nebude, i když se toho bojím. Tím se na závěr dostávám k tomu, co mě motivuje k tomu překonání mých strachů úplně nejvíc - představa, že bych tu osobu navždy ztratil.
Vůbec to není specifické, vizte teorie citové vazby. Ale to už asi znáte.
Vy nejste ženatý? Jste single?
@Klopotkova píše:
Vy nejste ženatý? Jste single?
Jsem single. Ale v sobě jsem pro někoho zadaný.
@phdr.jelen píše:
Jsem single. Ale v sobě jsem pro někoho zadaný.
Takže nehledáte partnerku, chápu to dobře?
@Klopotkova píše:
Takže nehledáte partnerku, chápu to dobře?
Ne, v žádném případě nehledám. Ani tady, ani jinde na internetu, ani v reálu. Ono by to bylo dost divný, kdybych hledal ve chvíli, kdy jsem v sobě pro někoho zadán, ale nehledal jsem v době, kdy jsem pro nikoho zadán nebyl.
@phdr.jelen píše:
Ne, v žádném případě nehledám. Ani tady, ani jinde na internetu, ani v reálu. Ono by to bylo dost divný, kdybych hledal ve chvíli, kdy jsem v sobě pro někoho zadán, ale nehledal jsem v době, kdy jsem pro nikoho zadán nebyl.
Tak se hlavně vnitřně neblokujte, byla by to škoda. Jste jistě velmi inteligentní a zajímavý muž. ![]()
@Klopotkova píše:
Tak se hlavně vnitřně neblokujte, byla by to škoda. Jste jistě velmi inteligentní a zajímavý muž.
Blokuju se furt, ale umím se naštěstí odblokovat. Když chci. Hlavně aby mě neblokovala druhá strana.
A děkuji, moc si vážím toho, co jste napsala. ![]()
@Livin píše:
Ahoj,
narážím na poměrně specifický problém. Mám za sebou pár hodně špatných vztahů a doma u rodičů to taky nikdy nebylo zrovna růžové. Uvědomila jsem si, že mám tendenci vyhledávat muže stejné jako byl můj otec - s nekonzistentním chováním vůči mně. Prostě střídavě milující a odtažité. Jenom v takových vztazích se cítím „v klidu“, jenže zároveň to jsou vztahy, kde mě ten druhý měl na háku, nesnažil se, chyběla opora… Prostě všechno špatně.
Jenže teď, když se o mě snaží někdo „normální“, část času cítím vnitřně hroznou paniku a úplně mi to blokuje pozitivní emoce. Jsem si jistá, že intuice to není, protože jde o úplné hlouposti - že mi řekne kompliment, že proaktivně jde a vybere restauraci,.. Zkrátka jakmile se muž v naprosto normálních mezích snaží a dává najevo zájem, vlastně mě to odhání. Měla jsem chuť s ním randit, vlastně všechno bylo ok, dokud nezačal zájem opětovat. Děje se mi to vlastně se všemi muži.
Neprošla jste si některá něčím takovým? Jak to odbourat? Nechci se odsoudit k bytí ve vztazích s lidmi, kterým jsem ukradená.
Dobrý den, nejste nijaká zvláštnost.
Takových jako Vy je spousta.
Mezi muži jsou i tací, kteří ženě do zadku
nelezou, a přitom ženu velmi milují.
Jen dá práci je najít. Hledejte.
Nezlobte se za upřímnost. Mějte se.
Byly doby kdy chlapi pro princeznu
zabíjely draky a dnes jsou za princeznu.
@Klopotkova píše:
Tak se hlavně vnitřně neblokujte, byla by to škoda. Jste jistě velmi inteligentní a zajímavý muž.
Jsem hloupý a dost možná i špatný člověk. Myslím to vážně.
Teď to myslím s Vámi velmi dobře, ale toto je otázka na VELMI DOBREHO psychologa, protože nejspíše má Vás problém velmi hluboké kořeny.
Osobně Vám v tomto držím palce.