Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Inspirovala mne diskuze, jak nejlépe říct dítěti, ze je adoptovane? Zajímá mě, jak to mate v případe, ze je děťátko z darovaneho vajíčka. Budete mu to říkat, nebo si tajemství necháte pro sebe a díteti tímto nezatizite jeho délkou dusíku? ![]()
Myslím, že na tohle je hodně hodně času. Minimálně do doby, než začne dítě samo chodit po doktorech a líčit rodinnou anamnézu: tam už by bylo dobrý, aby vědělo, že dědičnost chorob z matčiny strany se ho netýká.
Pokud nehrozí, že to děcku někdo vpálí, tzn. se to neví po sousedech a tak („a to víš, že ani nejsi svojí mámy?!“), tak myslím, že je fakt čas až do období po pubertě.
Já zase zastávám názor, že je dobré to říct co nejdříve. Ještě ve chvíli, kdy dítě nemá analytické myšlení a přijme tuto věc, jako fakt. Prostě pokaždé, když se s malým dítětem budete bavit o tom, jak vzniklo, tak jde říct, že mamince dala jedna hodná paní vajíčko, ze kterého pak páni doktoři pomohli vytvořit miminko a dát ho do bříška, kde rostlo. A postupně s věkem budou přicházet otázky, které toto budou doplňovat.
Vyhnete se tím tak momentu nepříjemného překvapení, až to jedno dítěti budete muset říct od nuly.
Asi blba otazka kdo je uveden v rodnem liste?
Kdyz darovane vajicko neni od biologicke matky?
Kdyz chlap nema dobre spermie a daruje nekdo jiny tak taky neni uveden v rodnem liste ne?
Dekuji za vysvetleni
V rodném listě je uvedena matka, která dítě porodí. Stejně, jako je tam uveden partner matky (manžel), i pokud nebyly spermie od něj.
V tomto případě bych to dítěti neříkala. Maminka ho porodila a že buňky dodal někdo jiný bych si nechala pro sebe. Něco jiného je u adopce, tam bych to řekla.
@luciekal píše:
Asi blba otazka kdo je uveden v rodnem liste?
Kdyz darovane vajicko neni od biologicke matky?
Kdyz chlap nema dobre spermie a daruje nekdo jiny tak taky neni uveden v rodnem liste ne?
Dekuji za vysvetleni
Samozřejmě, že je v RL uvedená matka, které dítě porodila. A chlap? To by jako byla kolonka prázdná? Nebo by hledali kontakt na dárce spermií? No ten by měl radost ![]()
Samozřejmě, že je uveden manžel…
@jannina1 píše:
V tomto případě bych to dítěti neříkala. Maminka ho porodila a že buňky dodal někdo jiný bych si nechala pro sebe. Něco jiného je u adopce, tam bych to řekla.
Vůbec? Vidíš, to mě ani nenapadlo. Jak se pak vyrovnáš s tím, když se bude řešit zdravotní stav rodičů (kvůli dědičnosti atd.). Nehledě na to, že bych měla pocit, že svému dítěti lžu. Ale je pravda, že co člověk, to názor.
Jelikoz jsi to dite odnosila a porodila, brala bych to jako sve, totez treba z darovane spermie. Asi bych to nerekla..
@Slečna Ferka píše:
Myslím, že na tohle je hodně hodně času. Minimálně do doby, než začne dítě samo chodit po doktorech a líčit rodinnou anamnézu: tam už by bylo dobrý, aby vědělo, že dědičnost chorob z matčiny strany se ho netýká.Pokud nehrozí, že to děcku někdo vpálí, tzn. se to neví po sousedech a tak („a to víš, že ani nejsi svojí mámy?!“), tak myslím, že je fakt čas až do období po pubertě.
Já myslím, že tady stačí, aby maminka při společných návštěvách lékaře s dítětem a dotazech na rodinnou anamnézu vždy jen zmínila, že je z darovaného vajíčka (= její rodinná zátý se ho netýká). Dítě to vezme jako fakt a až ho to začne zajímat co to znamená, tak mu to normálně vysvětlit, nedělat z toho žádnou vědu (že s tím genetickým materiálem holt někdo vypomohl).
@batist píše:
Vůbec? Vidíš, to mě ani nenapadlo. Jak se pak vyrovnáš s tím, když se bude řešit zdravotní stav rodičů (kvůli dědičnosti atd.). Nehledě na to, že bych měla pocit, že svému dítěti lžu. Ale je pravda, že co člověk, to názor.
No, četla jsem o tom i článek, kde psali, že dědičnosti se přikládá zbytečně velký význam. Spousty chorob rodiče nemají a má je dítě, vidím to i u nás a v okolí.
A vy znáte choroby dárce a jeho příbezenstva? Řekla bych to jen v případě, pokud rodiče mají v rodě nějakou závažnou chorobu a dítě by se jí obávalo, jinak ne.
Ja si myslim ze o tom nemusi nikto nic vediet. Pravda, okrem doktora.
Na druhu stranu, moja mama zastavala nazor „v nasej rodine ziadnu dedicnu chorobu nemame“, aby doktori vysetrili vsetko, a nedrzali sa len jednej cesty na zaklade dedicnosti.
Problemy by som videla az sa to dietatko bude snazit o vlastne dietatko a „samo“ by to neslo.
Myslím, že dědičnost má naopak větší význam, než se jí přisuzuje. Dokazují to např. experimenty na zvířatech, kde se prokázala dědičnost např. navyklého chování.
Ale to je vedlejší. Spíš by mi vadilo lhát dítěti o jeho původu. Nevidím v dnešní době nic špatného na tom, že dítě vniklo z darovaného vajíčka.