Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těžký život melancholika
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Majulis
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.9.14 16:15
Ahoj a co třeba zkusit si říct - co se stane, když něco nedopadne, jak chci já? Bude to nějaká obr tragédie nebo to nebude jen podle mých představ? Dřív jsem taky zbytečně moc řešila, ale teď si už vybírám, co za řešení stojí a co ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.14 16:51
To přejde, já byla taky taková a s narozením druhé dcery jsem spíše extrovertnější typ ženy. I když i teď mívám občas stavy stydlivosti. Především v případech, kdy se ty stavy týkají intimního života. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.14 17:13
Já jsem se rozhodla ten malý hlásek vzadu, co mě shazuje a pořád pochybuje a pak třeba říká „vidíš, jak jsi blbá“ zcela ignorovat. Nikdy mi nic chytrýho neporadil, tak proč ho brát v potaz 
Začla jsem se vnímat jako člověk rovnocený těm okolo. Moji hodnotu neurčuje, kolik vydělávám peněz, jestli jsem dodělala VŠ, jestli jsem v zaměstnání úspěšná, to jsou jen kulisy, důležité je, jak mě berou moji nejbližší.
Neúspěchy beru jako zkušenosti a při správném úhlu pohledu se dá na jakékoli negativní zkušenosti najít něco dobrého, přinejmenším rozhodnutí, že příště to udělám jinak nebo neudělám vůbec 
A ano, když nejde o život, jde o ho.no, je to tak, všechno to lidské pinožení, šplhání někam do výšin imaginárních žebříčků úspěšnosti, na ničem z toho nesejde, je to jen zábava pro lidstvo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.14 17:36
@Bibi239 píše:
Já jsem se rozhodla ten malý hlásek vzadu, co mě shazuje a pořád pochybuje a pak třeba říká „vidíš, jak jsi blbá“ zcela ignorovat. Nikdy mi nic chytrýho neporadil, tak proč ho brát v potaz
Začla jsem se vnímat jako člověk rovnocený těm okolo. Moji hodnotu neurčuje, kolik vydělávám peněz, jestli jsem dodělala VŠ, jestli jsem v zaměstnání úspěšná, to jsou jen kulisy, důležité je, jak mě berou moji nejbližší.
Neúspěchy beru jako zkušenosti a při správném úhlu pohledu se dá na jakékoli negativní zkušenosti najít něco dobrého, přinejmenším rozhodnutí, že příště to udělám jinak nebo neudělám vůbec
A ano, když nejde o život, jde o ho.no, je to tak, všechno to lidské pinožení, šplhání někam do výšin imaginárních žebříčků úspěšnosti, na ničem z toho nesejde, je to jen zábava pro lidstvo
Zakladatelko, se mnou melancholie mávala dost v pubertě, a pak mi to zůstalo až do dospělosti. Jediná obrana je „vzmužit se“ . Zní to blbě, ale je to tak. Prostě si pořád opakovat staré známé pravdy, že co tě nezabije, to tě posílí, že když nemůžeš zpátky, musíš jenom dopředu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
19.9.14 19:32
Mě někdy pomáhají pořady o vesmíru. Člověku pak přijde, že jsme tu tak krátkou dobu, že to v životě vesmíru nic neznamená a tak bysme si ten kratkej život neměli kazit zbytečnými starostmi. Bohužel to mě nefunguje vždycky 
- Citovat
- Upravit
25.9.14 14:07
@Majulis píše:
Zajímalo by mě, jestli je tu nějaký melancholik a jak se potýkáte se svým životem. Já jsem byla od mala labilní melancholik, introvert. Všeho jsem se bála, styděla jsem se.. tohle všechno mi zůstalo do dospělosti. Jsem stydlivá a život si neumím užívat, protože jsem ze všeho nervózní a nad vším přemýšlím. Jízda autem, škola, práce. Vždy se něco najde. Úplně závidím život flegmatikům. Svagrová vždy mávne rukou a řekne vy*er se na to a ještě se tomu zasměje. Já jsem vždycky naopak byla takový uzlíček nervů. Neumím se uvolnit, vypnout a neřešit pořád něco. Je tu někdo podobný? Nemáte nějaký tip jak s tím bojovat?
Jsem úplně totéž, stydím se ale dokonce i tak, že i tady na emiminu radši zkracuji každý den o něco podpis, aby se nenašel někdo, komu by třeba vadil 
bohužel, opravdu.
Lidé v mém okolí berou mou povahu tak, jak je, nechají mě přemýšlet, ale nenechají mě se zbytečně trápit, jen prostě neřeknou „vys-r se na to“, ale říkají to jinak maminka mě od narození zná a ta ví, jak na mě
Ale cizích lidí se stydím, moc se s nimi osobně nebavím, nestýkám apod, je mi to nepříjemné. Tady na diskuzi, jak se píše, je to fajn, člověk probere co potřebuje a je prostě schovaný nebo jak to nazvat..
PS: maturita pro mě byl úplný konec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 14:09
@Majulis
To je zajímavá úvaha
já teď neustále přemítám o svém budoucím dítěti, pláču 5× denně (to nejsou hormony, to přešlo - bývalo hůř) štěstím a pak strachy o dítě… když se pohádám s přítelem, pláču a přemýšlím nad svýma chybama..
to s tím vesmírem by mi snad mohlo pomoci…
ovšem zas mě to dovede k úvaze o tom, že sakra, život nemá smysl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
30.9.14 14:11
Taky docela často pláču. Někdy štěstím, někdy se mi prostě chce plakat a utápět se v melancholii. Jsem taková citlivka no
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.14 21:26
Neporadím, jak to omezit, páč to mám dost podobně.. je fakt, že děti trochu pomohly, ale ne zas tak moc…
Pru*er je, že to tak mám jen na veřejnosti.. doma si tu extrovertnost vynahrazuju víc než dost
- Citovat
- Upravit
6.6.15 11:42
Ahoj já jsem taky melancholik je mě 30 let a opčas přijde takový stav že prostě brečím, já vímže když si dám pivo tak jsem nachylnější abych brečel ale, někdy si prostě nemužu pomoct.Moc se ve všem babrám a i když mám 10 uspěchu a 1 neuspěch tak řeším jen neuspěch a navíc jsem dyslektik a dysgrafik a všechno si moc beru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.15 23:44
Bohuzel i ja sem patrim. Zivot je pro me utrpenim. Lidi kolem me mi prijdou nechutne povrchni a zkazeni. Mam na vas jednu dulezitou otazku: Jak si hledate praci (jakou a kde) a jak si hledate partnera (jakeho a kde)? Najit vhodneho partnera a praci jsou dve naprosto zasadni veci v zivote. S temi mam prave obrovsky problem… No, povidejte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zajímalo by mě, jestli je tu nějaký melancholik a jak se potýkáte se svým životem. Já jsem byla od mala labilní melancholik, introvert. Všeho jsem se bála, styděla jsem se.. tohle všechno mi zůstalo do dospělosti. Jsem stydlivá a život si neumím užívat, protože jsem ze všeho nervózní a nad vším přemýšlím. Jízda autem, škola, práce. Vždy se něco najde. Úplně závidím život flegmatikům. Svagrová vždy mávne rukou a řekne vy*er se na to a ještě se tomu zasměje. Já jsem vždycky naopak byla takový uzlíček nervů. Neumím se uvolnit, vypnout a neřešit pořád něco. Je tu někdo podobný? Nemáte nějaký tip jak s tím bojovat?