Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Možná trochu kontroverzní téma, ale jak se chováte s dětmi na návštěvě? Mám dvě velmi aktivní děti, takže si celkem představím, co dovedou, opravdu neočekávám, že dítě má způsobně sedět na zadnici a tiše koukat před sebe. Sama dětem dovolím vzít si nabízené občerstvení, hrát si s nabízenými hračkami, případně si slušně vyptám co potřebujeme, jestli se můžou podívat tam a tam atd. Když už jsou moc divocí, navrhnu jít ven nebo odcházíme, podle situace. Ale… občas k nám někdo s dětmi přijde a popravdě, jsem úplně zděšená. Nemám žádné extra blízké kamarádky, kterým bych to naplno řekla, takže spíš takové zdvořilostní „ať si děti pohrají“. No dětičky nám vlezou bez ptaní či omluvy absolutně všude, když jsem posledně vyprovodila 3leté dítě, které skákalo! v postýlce pro mimino s buchtou v ruce, jeho maminka si ani nevšimla.Že nám lezou do skříní, postelí s jídlem v ruce, otevřou si špajzku a vyjídají jídlo a rodič si v klidu popíjí kafíčko vedle, rozbijí naše hračky a beze slova je tam nechají pohozené a podobné případy, no prostě jsem zděšená, jak si to může někdo dovolit.
Dovolíte svým dětem udělat „kůlničku na dříví“ z domova návštěvy?
Ne, nenechávám, naštěstí mám děti vychované. Zvěř si domů už neberu, z toho jsem vyrostla. Můj dům, můj hrad.
Tak toto ani náhodou, a ještě jsem takovou návštěvu nezažila. S kamarádkami ctíme pravidlo, že se dodržují ta pravidla, u koho jsme (takže i když některá kamarádka má normálně volnější výchovu, tak u nás automaticky krotí dítě tak, aby se jelo podle našich domácích pravidel - slušně řekne „Ano Aničko, já vím, že doma to můžeš, ale tady u tety mají jiná pravidla…“
Chodí k nám děti 2-7 let, 1-3 kusy. Většinou zmizí do pokojíčku a pár hodin je nevidíme, přijdou si něco zobnout, napít nebo jim to donesu tam. Je to tam jako po výbuchu, ale to nevadí. Předem je upozorním, ať nechají na pokoji kočky a neskáčou po posteli.
To samé když jdeme my někam, většinou o dceři nevím. Pokud je něco drobivého nebo mastného, musí sedět u stolu, tyčinky mi nevadí.
Vždy jsme si hráli v pokojíčku nebo venku, když jsem byla dítě. pokud jde o malé děti, někdo z dospělých vždy hlídá a nejsou samy. Co popisujes jsem nezažila a nedovolila bych.
@zrcadlo Já právě nehodlám u dveří návštěvě vštěpovat pravidla domácnosti, nejsme někde v zoo.
Že děti drobí, křičí apod., s tím se počítá, ale jaksi jsem automaticky předpokládala, že tohle si děti nedovolí ani doma, natož u cizích! A když, tak se aspoň omluví. No, moje chyba, příště budu přísnější. ![]()
Ne nedovolí a nedovolila bych ani doma. Pokud je u mě někdo na návštěvě a jeho děti se chovají nevhodné (z mého pohledu), požádám rodiče, ať si děti srovnání, že u nás platí taková a taková pravidla. ![]()
Můj byt, moje pravidla.
Pokud matka bez ochoty nějak zasáhnout, krotim já.
@Anonymní píše:
@zrcadlo Já právě nehodlám u dveří návštěvě vštěpovat pravidla domácnosti, nejsme někde v zoo.Že děti drobí, křičí apod., s tím se počítá, ale jaksi jsem automaticky předpokládala, že tohle si děti nedovolí ani doma, natož u cizích! A když, tak se aspoň omluví. No, moje chyba, příště budu přísnější.
Tak my ta pravidla o sobě víme navzájem, resp. máme dost empatie na to, abych zaregistrovala např. pohled kamarádky a zeptala se „Je tohle ok, může to?“ nebo se zeptala rovnou „Děti si chtějí vzít do pokoje okurku, jak to doma máte, můžou jídlo do pokoje?“ A otázkami a odpověďmi jsme tak nějak zjistili, kdo má kde mantinely.
A domů zvu jen kamarády, se kterými jednáme otevřeně a kteří se umějí chovat. Takovou návštěvu hrůzy, jakou líčíš, si fakt neumím představit (a nevím, proč to dobrovolně podstupovat opakovaně).
Tak já zažila a raději anonymně. Nejednalo se o děti, ale puberťáky. Svagrova tři děti, přijeli se podívat po tom co jsme koupili nový dům. Děcka se tady chovali jako stádo ovcí, houpali se na sedačkách až mi málem vylomili kraj, udělali mi bordel v šatně, drobili jídlo no prostě hrůza, čekala jsem, že aspoň otevře pusu a něco jim řekne. My v té době děti ještě neměli. Děti mají velmi rozmazlene a namyslene, matinka je s nimi doma, v životě na práci nesahla a děti jsou celé ona, výchovou, my jsme víc a hotovo. Návštěva to byla otresna, demolice začala hned během prvních 20ti minut, jakmile mi ale sáhli na me tehdy čerstvé štěně a začali jej sikanovat, tak už jsem na její reakci nečekala, udělala jsem s nimi krátký proces a vykopla je z domu. Je to vždy o rodičích.
Něco podobného máme v rodině. Děti mi prohrabaly skříně. Našly si tam uklizené věci. Zničily několik drahých hraček, kdy s nimi úmyslně triskaly o zem - proto jsem je tam taky uklidila. Moje děti tiše napomínaly, že si s tím hrát nemají. Vyzraly lednici a mama se jen smála, že to jsou děti. Seděly jsme v obýváku a mě opravdu nenapadlo, že mám jít hlídat lednici, když to nedělají ani me děti.
Už je nezvu. Nemam na to nervy. Sice to udělalo problémy v rodině, ale za ten klid mi to stojí.
Moje děti jsou hodně akční a živé, ale tohle by neudělaly - pokud by je někdo úmyslně nerozjel. To pak neznají mantinely a balíme.
Něco podobného jsem zažila s tehdy 11 letymi synovci. Měli k nám přijet na víkend přespat, a jelikož jsme tehdy měli 1 obytnou mistnost, využila jsem situace a odjela jsem na víkend k rodičům. Říkala jsem si, ze si to beze me chlapi stejně vice uziji. Ale jak! Netušila jsem, ze je manžel nechá rozbít můj notebook, jist brambůrky a pit colu v posteli, kam jsem jim ja blba povlikla to nejlepší povleceni pro návštěvy, a spousta dalšího bordelu. Přijela jsem a zděsila jsem se, povleceni se už nevypralo, notebook zůstal prasklý, a manžela jsem s argumentem: vždyť jsou to děti! poslala víte kam. Už nikdy víc!
Ještě dodám, že to bylo v nástavcích a museli si přitáhnout židle. Naše děti to ani nevěděly, ale návštěva prošla vše. Oblečení letělo ven. Prostě děs a hrůza.
Bylo by mi trapně, kdyby moje dítě něco někde rozbilo, hodně umazalo. Dítě si si krotim nenechavam rabovat, maj i mu špinavé ruce než jde do prostoru… ji se u stolu, i doma, občas dám do ruky kousek jabka nebo tak, něco co nic moc nezamaze. Drobky mi taky až tak nevadí. Ale na návštěvě drobky sbiram… Kdyby se něco stalo, tak se omluvím, nebo zaplatím škodu.
Děti mého bratra, je něco otřesného, po skoro 4 letech mají vybydleny byt po rekonstrukci a když prijedou k nám, bojíme se, co nám tu zničí, jsou absolutně nevychovane, se vším hází, po sedacce skáčou a švagrové je to fuk, když jsem například naznačila taktně, že do špajzu ne, že tam občas máme bubaka, tak hned na deti ne neboj, dnes tam bubak není. A jde se tam podívat jeste s nimi. vrchol. Vsechno dětem dovolí, jejich deti absolutně nerespektují ne od rodičů… hruza hruzouci a pak jen slyším povzdech, že se moc nevidame…
Možná trochu kontroverzní téma, ale jak se chováte s dětmi na návštěvě? Mám dvě velmi aktivní děti, takže si celkem představím, co dovedou, opravdu neočekávám, že dítě má způsobně sedět na zadnici a tiše koukat před sebe. Sama dětem dovolím vzít si nabízené občerstvení, hrát si s nabízenými hračkami, případně si slušně vyptám co potřebujeme, jestli se můžou podívat tam a tam atd. Když už jsou moc divocí, navrhnu jít ven nebo odcházíme, podle situace. Ale… občas k nám někdo s dětmi přijde a popravdě, jsem úplně zděšená. Nemám žádné extra blízké kamarádky, kterým bych to naplno řekla, takže spíš takové zdvořilostní „ať si děti pohrají“. No dětičky nám vlezou bez ptaní či omluvy absolutně všude, když jsem posledně vyprovodila 3leté dítě, které skákalo! v postýlce pro mimino s buchtou v ruce, jeho maminka si ani nevšimla.
Že nám lezou do skříní, postelí s jídlem v ruce, otevřou si špajzku a vyjídají jídlo a rodič si v klidu popíjí kafíčko vedle, rozbijí naše hračky a beze slova je tam nechají pohozené a podobné případy, no prostě jsem zděšená, jak si to může někdo dovolit.
Dovolíte svým dětem udělat „kůlničku na dříví“ z domova návštěvy?