Dilema - druhé dítě...

Anonymni
21.9.08 13:01

Dilema - druhé dítě...

Ahoj
promiňte že jsem se nepřihlásila, ale své dilema příliš nesděluji ani svému blízkému okolí a mám s tím trochu problém i tady…
Asi se mi moc nedá poradit, ale potřebovala jsem to dostat ven.
Nevím,jestli je to úplně běžné. Přepadla mě chuť na druhé děťátko, jenže na druhé straně - jsem po první mateřské jeden rok v práci, a prostě mě to tam baví, líbí se mi tam, a chci tam zkrátka ještě tak dva roky zůstat. Není to kvůli penězům ani závratné kariéře (jsem učitelka na střední), ale zkrátka svou práci mám taky hodně ráda, a láká mě to tam.
Prosím není nutno v tom hledat žádný podtext, prostě v životě jsem pracovala zatím jen dva roky (což mi připadá málo), je mi 30 let, a těžko si představuju další 3 roky doma.
S tím, že všechno v životě nelze naplánovat, samozřejmě počítám.
Už před prvním otěhotněním mě „mateřský pud“ přepadl velmi silně, až nečekaně, pak se ozval když bylo malé asitak půl roku (taky silně), to jsem potlačila, a teď se ozval, když jsou malé skoro čtyři roky.
Ale taky silně. Např.: v lékárně jsem se otočila a viděla jsem v kočárku sedět chlapečka - a vhrkly mi slzy do očí (asi jsem trochu šáhlá…) a byla jsem ráda, že jsem vůbec řekla magistře, že chci multivitamíny.

Nevím, jestli mě někdo pochopíte, ale zároveń VELMI chci teď zůstat v práci. Během první mateřské mi potom práce nejdřív vůbec nechyběla, potom trochu, potom hodně.
Jenže teďka mě opravdu silně zasáhlo tohle. Pohled na miminkovské oblečky za výlohou, případně novorozeně v autosedačce se u mě rovná pohledu např. do zamčené cukrárny plné dobrůtek nebo jak to mam přirovnat.

Díky jestli si na mě najdete čas.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
21.9.08 13:01

A podpis:
Péťa

(dopsala jsem to trochu zpocená… jsem asi prdlá)

  • Nahlásit
  • Citovat
9549
21.9.08 13:50

No, co poradit… Já jsem taky učitelka, na ZŠ, práce mě taky baví (že bych po ní plakala, tak to ne, ale normálně baví), když jsem otěhotněla, měla jsem odučeno 6 let, taky je mi 30 :wink: a říkala jsem si: makat budeš až do smrti, nikdo mě nedostane dřív než po 3 letech do práce, ani heverem… rok se s rokem sešel, Anežka má 2 roky a já od září chodím 2× týdně učit 8) Nevěřila jsem, že tohle někdy udělám, zvlášt ve školství, kde kariéra zamrzne na postu třídního učitele, o platovém postupu taky radši moc nemluvit, ale jo, udělala.. A jsem ráda! Je to parádní, jeden den doma, druhý den v práci, to bych mohla celý život :lol:
Co tím chci říct… že tě chápu. Ale! Jako učitelka budeš opravdu makat, dokud udržíš moč a křídu, takže pokud máš pudy ;) , neváhej a jdi do toho, ve školství ti opravdu nic neuteče! My máme v plánu druhé dítko tak do dvou let, možná nastoupím příští rok na celý úvazek a jak si pak budu vážit toho, že mám doma dvě děti a ne 25 :roll:
Opravdu, jsou to jen 3 roky doma… do důchodu máme jako třicítky… kolik??? nepočítat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2237
21.9.08 13:57

Ahoj,

a co ucis? Neslo by to delat treba jen formou doucovani nebo jen na castecny uvazek???

Ja mela deti rychle po sobe, ale krom porodu jsem si stale nechavala aspon dve hodiny anglictiny tydne (do pul roku) a pak jsem pribirala praci dle hlidani a prizpusobivosti deti.

Jinak chapu jak ti je…ja si ted taky musim rozumove zduvodnovat, proc pockat s dalsim tehu a taky jsem namekko ze vsech miminek kolem ( a ze jich je tu nejak moc…) I kdyz ja uz dve cacory doma mam, takze je to trosku jina situace.

Terik

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
21.9.08 13:58

Péťo - já ti tááák rozumím…
Sice nejsem po mateřské v zpátky v původní práci (synovi ještě nebyly 2 roky), ale v poslední době to taky čím dál víc řeším… Původně jsme chtěli děti blízko sebe, ale nemohli jsme kvůli mému akutnímu císaři. Pak jsem o dvě mimi přišla hned v začátku těhu (nevíme, proč). A teď bych na jednu stranu hroně moc chtěla (mám trochu výčitky vůči synovi - chtěli jsme mu dopřád sourozence co nejdříve), na druhou stranu se mi, ač na rodičáku, začla docela dařit „kariéra“ (to slovo nemám ráda) (v pondělí jsem udělala advokátní zkoušky, od podzimu budu na půl úvazku učit na univerzitě atd.), což jsou šance, které se moc nezahazují. Na druhou stranu bych taky moc další dítě chtěla… Tak jsem taková trochu rozdvojená a doufám, že se to vyřeší nějak „samo“ :wink: (protože vím, že až na to přijde, tak to dítě bude samozřejmě přednější)
Takže jsem Ti asi moc neporadila… No asi bych to nechala přírodě stejně, jako jsme to teď udělali my. Ono stejně není nikde psáno, že se Vám zadaří hned napoprvé, takže nějakou dobu si třeba ještě v práci pobudeš. Čímž samozřejmě nechci nějak strašit, jen že prostě jsou věci, které se naplánovat nedají :wink:
D.

  • Nahlásit
  • Citovat
470
21.9.08 14:02

No, vzhledem k tomu že mi končí v dubnu mateřská tak jsem řešila podobné dilema - druhé dítě nebo práce. Po pár letech na mateřské se asi každé ženě začne stýskat po nějaké normální práci. Já jsem zvolila druhé dítě - moc bych ho chtěla.
A abych z toho nezblbla občas najdu nějakou brigádu, na kterou se fakt klepu :lol:
Myslím že to také můžeš zkloubit, pokud ti nebude špatně můžeš chodit do práce i těhotná a po porodu třeba jen na pár hodin

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
300
21.9.08 14:07

Péťo, já osobně bych v takové situaci volila druhé dítě. Protože to můžeš mít jen po omezenou dobu, ale pracovat budeš minimálně do 65. A když bych byla doma s druhým, zkusila bych třeba pracovat na nějaký miniúvazeček, pokud by mi práce pořád tak hrozně chyběla.
Držím palce, ať se dobře rozhodneš!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
21.9.08 14:28

tak ani nevíte, jak jsem vám vděčná. Říkala jsem si, jestli tohle někdo kromě mě vůbec řeší…
Já učím cizí jazyky a historii, ale chtěla jsem si teď dotáhnout aspoň jeden ročník k té státní maturitě - to je asi taky jeden z důvodů, proč se mi teď nechce vpodstatě tak nějak „utéct“, ty studenty jsem si docela oblíbila, taky je teďka nechci nechat „ve štychu“ protože vím jak je těžký,když se těsně před maturou změní učitel… a kor před tou blbou státní.

Ach jo. Ohledně důchodu :lol: :lol: :lol: :lol: to máte pravdu, a chci vidět jestli se vůbec nějakýho důchodu dočkáme :lol: :lol: Ale to bych opravdu nerada v osmdesáti, nahluchlá, skoro slepá, o dvou francouzských holích - to bych nerada krotila puberťáky :-)))))) leda bych si hodně naspořila a potom šla předčasně - ha ha.
No jsem sama upřímně zvědavá, jak se teda rozhodnu…

Třeba sem časem ještě něco připíšu. Ale cloumá to se mnou ukázkově, dámy, když už dochází až na to, že při představě dítěte natahuju k pláči, tak to už je u mě docela drsný… Taky si vzpomínám na porodnici a na to všechno, jako že bych tam chtěla /nejsem úchyl???/

  • Nahlásit
  • Citovat
2766
21.9.08 14:30

Souhlasím s holkama,do práce pak budeš chodit ještě dlouho a teď nevíš,jak rychle se mimi podaří.Ve tvém oboru určitě nebudeš mít problém pracovat třeba jen pár hodin.Já tohle neřešila,neměla jsem oblíbenou práci a první dítě pro mě „až“ ve třiceti,takže bylo jasné,že druhé bude následovat.Trošku ti závidím,že se máš kam vrátit,já si vůbec nedovedu představit,co budu dělat a táááák dlouho.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
21.9.08 14:37

(to jsem zase já, zakladatelka)
ještě dodávám:
u nás v práci je neustálý problém s jazykáři (jako asi všude). Na druhé straně máme hodné a ochotné vedení.
Do práce jsem se vracela ve 2,5 letech naší malé, protože potřebovali, abych tam vzala pár hodin, potom jsem postupně přibrala celý úvazek.
Práce mě naplňuje, ale naprosto jsem nečekala, že mě takhle silně zasáhnou ty „pudy“, a hlavně že to bude jak blesk z čistýho nebe, prostě najednou to bylo a není mi s tím pomoci.
je to tady a vím o tom stále. Že by to ženské tělo se najednou „vzbudilo“ a zacvičilo s náma?? Je to daný přírodou - myslíte si totéž??

Protože to nebylo tak, že bych o tom přemýšlela. Prostě najednou to začalo. Já to u sebe vždycky poznám tak, že začnu extrémně koukat po miminkách. Tak to bylo u naší první berušky.

  • Nahlásit
  • Citovat
884
21.9.08 15:13

Jdi do mimi, těch ročníků, co dovedeš k maturitě, ještě bude!

Před čtyřmi roky jsem jako třídní dostala studenty, které jsem si taky oblíbila. Byla jsem jasně přesvědčená, že to spolu dotáhneme k maturitě a potom někdy třeba půjdu na mateřskou. Pak přišly pudy. A loni jsem svoje svěřence opustila těsně před Vánoci, půl roku před jejich maturitou. Když jsem jim 1. září sdělila, co nás onen školní rok čeká, nesli to těžce. Takový je ale život, budou se muset poprat i s horšími věcmi. Odmaturovali samozřejmě i beze mě. Teď už, počítám, spousta z nich po mně ani nevzdechne. Tak by to bylo, i kdybych neodešla, a třeba by mě mrzelo, jak jsem se jim tolik věnovala, a oni si po matuře jednoduše zmizeli. Místo toho mám ale super holčičku, a aby se mi po práci nestýskalo, začínám si brát nějaké doučování. Až přijdou pudy zas, práci řešit nebudu (teda pokud budu furt úča :oops: )

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
21.9.08 15:51

Gamo - trochu Ti závidím, že to neřešíš…
Já bych opravdu potřebovala TO neřešit… No třeba se mi to eště v hlavě překoulí. Že po nás potom nevzdechnou, to je asi pravda..
Ačkoli třeba mně letos přinesly dvě studentky bonbonieru, že mi jdou poděkovat, že jsem je připravila - jednu na maturitu a druhou na přijímačky…
No objetí vlastního dítěte se to pochopitelně nevyrovná, o tom není sporu.
Tak žeeeee bych zdrhla??? :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
8147
21.9.08 16:57

Vůbec nepíšeš, co na to potencionální otec potencionálního dítěte?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5544
21.9.08 17:20

Jako stredoskolska ucitelka cizich jazyku ti radim - jdi na materskou! statni maturity zvladnou i bez tebe, i kdyz myslis, ze ne nebo je nechces nechat ve stychu. Pracovat budes jak mourovata az do duchodu.
Jazyk muzes doucovat a nebo vzit aspon nejakej miniuvazek, pokud mas teda hlidani.
Ja se do prace nehodlam vratit driv nez po 2-3detech. Doma zacinam treti rok (mela sem rizikove tehu), mam doucovani 3hod tydne a naprosta spokojenost. Po pubertacich se mi absolutne nestyska a statni maturita me chava klidnou. :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
21.9.08 21:35

Ahoj ještě jednou (šla jsem se ještě mrknout!)
Jo „potenciální otec“ - tedy manžel :lol: manžel pudy nemá, ale není ani proti - druhé dítě do budoucna rozhodně chceme, ale mysleli jsme právě až bude naší prďolce tak 6… To byl původní „plán“, na kterém jsme se dohodli.
Mě puberťáci nevadí…

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama