Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dilema - mít dítě x nemít dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
30.7.24 10:52
Dilema - mít dítě x nemít dítě?
Milé ženy, prosím o radu. Potřebuji pomoc a nutně potřebuji jiný úhel pohledu. Nevím ani jak to napsat. Zkusím to nějakým způsobem napsat. Byla jsem na vyšetření plodnosti a mám poslední šanci moci být těhotná (IVF metodou) a mít dítě. Zvažuji pro i proti. Chtěla jsem děti, ale osud mi je přirozenou cestou nedopřál. Už nejsem nejmladší (je mi 46 let), nemám partnera (přítel by mi pomohl), zůstala bych single matkou, bez jakékoliv podpory ze strany partnera. Jsou dva scénáře - mít dítě a nemít dítě, v obou scénářích se cítím dobře, takže se ve mně momentálně perou dvě osoby - jedna, která dítě chce, druhá si dokáže představit život i bez dítěte - žádná nevyhrává, je to pořád remíza. Jsem finačně zajištěná, tudíž z této strany strach nemám. Dokážu si přestavit život s dítětem, uvědomuji si, že to bude náročné, protože na vše budu sama, úplně na vše a nebudu si moci stěžovat, protože jsem si to sama vybrala. Uvědomuji si, že dítě může onemocnět a třeba i zemřít, co pak bude? Vím, že tento scénář bych psychicky nedala, vím, že bych se zhroutila. Nevím, jestli bych třeba dokázala v životě pokračovat, to je jeden z důvodu proti mít dítě. Také se bojím přivést dítě na tento svět, na svět, kdy může třeba přijít třetí světová válka, neboť tento konzumní svět k tomu spěje. V scénáři s dítětem se toho moc bojím. V druhém scénáři bez dítěte - vím, že budu pokračovat ve svém životě… ve studium, budu si plnit sny, ale zase tady naopak nevím, jestli za pár let nebudu pociťovat prázdno. Vím, že zájmy, sny si mohu plnit i s dítětem. Mohu cestovat, dělat koníčky, apod. Uvědomuji si, že vše nebude růžové. Jsem zodpovědná žena (někdy až moc), proto moc přemýšlím, zvažuji. Už mi to nedělá dobře. Stojím nad propastí, přes kterou sice vede bezpečná cesta, ale já ji bohužel nevidím, takže když šlápnu do prázdna, tak se může stát, že šlápnu na tu cestičku, ale také že šlápnu, kde cestička není a spadnu dolů. Nechci ublížit dítěti ani sobě. Vím, že dítě je závazek do smrti, není to závazek jen na rok, či dva, do smrti, dokud neumřu, tak se budu muset starat, ne že bych nechtěla, chci. Bojím, abych se za pár let neodsuzovala za své rozhodnutí. Abych se netrestala za to, že budu mít nebo naopak nebudu mít dítě. Nemám s kým o tom mluvit. Mluvila jsem jen s mámou. Máma mi říkala, že si to musím rozhodnout sama, že mi v případě, že se dítě narodí, pomůže, ale také neví, jak dlouho mi bude moci pomáhat, protože je jí téměř 70 let, a obě nevíme, jak dlouho ještě na tomto světě bude. Nemám opravdu koho se zeptat. Všechny ženy v mém okolí měly děti s milujícími partnery, takže toto dilema prostě nemusely řešit ani mi nedokážou odpovědět na otázku: „Co byste dělaly na mém místě?“ Já prostě toho milujícího partnera nemám, mám jen omezený čas na to, abych se rozhodla mít či nemít dítě. Vím, že jsem silná žena a že bych se o dítě dokázala sama postarat, nejen dokázala, ale musela, protože ono by za nic nemohlo, ono by se na svět neprosilo. Vím, že spousta žen to dokázala, ale já žádnou takovou ve svém okolí nemám. Nemohu se tudíž zeptat. A stejně byl by to jen jeden úhel pohledu. Vím, že pěstounská péče není pro mě, nedokázala bych jim dítě vrátit. Vím, to. U nás (v České republice) je dítě v pěstounské péči 1 rok a pak jde dál. Za rok si na to dítě zvyknu natolik, že jim ho nebudu chtít vrátit a hodně by se mi stýskalo, proto jsem už předem pěstounskou péči zamítla. Adopce jednotlivcem je možná, ale plná překážek, nevím, jestli bych to dokázala zvládnout, proto se rozhoduji mít spíše biologické dítě. Prosím o radu. Proč jste chtěly mít děti? Proč jste nechtěly mít děti? Jsem zmatená. Když si tuto otázku položím sama sobě, nedokážu na ni odpovědět tak, abych se rozhodla, proč dítě mít a proč dítě nemít. Chtěla bych mít dítě, ale zároveň se strašně bojí. Je to normální? Děkuji za rady a odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.24 10:58
@Viaderm píše: Více
Hodne tvrde, v tvem veku, kdyby to vyslo, se velmi vyznamne zvysilo riziko na ruzna postizeni, autismus u diteze. Tedy ze se budes treba muset o to dite stale starat i jako dospele. Myslus ze v 60ti ti to pujde v pohode, starat se o 20ti leteho? Ani omylem bych do toho nesla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:00
Mrzí mě, že ti život nejde podle přestav a snů 
Nevšimla jsem si, zda jsi psala, co jiného v životě děláš a zda tě to naplňuje: práce, cestování, sport, cokoli? Osobně zcela upřímně říkám, že mi na dítě (zvlášť pokud na něj budeš sama) přijdeš už stará, v podstatě jsi ve věku babičky 
Neupínala bych se tedy ani na to, že IVF vyjde a donosíš zdravé dítě. Já bych do toho asi už nešla. Našla bych si v životě jinou náplň, klidně práci s dětmi, ale v podstatě cokoli, kde se dá realizovat. Držím palce, ať se rozhodneš správně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:01
@lilith1 píše: Více
Hmmm… máš pravdu, to je taky jedna z možností, tu jsem rovněž zvažovala. Potižené dítě, bych samozřejmě neporodila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:03
@Viaderm píše: Více
No jenze autismus a jine choroby, se na uzv nezjisti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:05
A jak ženy říkají, že ve 40 nejsou staré, že miminko zvládají apod., ano, teď stará nejsi. Ale jsi připravená i na to, že budeš mít puberťáka doma v 60-65 a vyživovací povinnost klidně do 70? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:05
Napíšu to hnusně-nemít, je ti skoro 50. Jestli jsi chtěla dítě, měla jsi se rozhodnout dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.24 11:12
Já osobně bych v tomto věku a být sama do dítěte nešla. A to mám poslední dítě ve 40, které jsem opravdu po ztrátě dítěte chtěla a miluji ho nadevše. Je to hodně náročné a to mám partnera. Zkusila bych hostitelskou péči, pestounskou nebo adobci. Kdybych opravdu toužila dát lásku a péči někomu dalšímu.
Přeji co nejlepší rozhodnutí
- Citovat
- Upravit
30.7.24 11:12
@Viaderm ber to i z pozice toho možného dítěte -) až bude končit SŠ, ty se budeš chystat do důchodu, otce mít nebude, sourozence mít nebude a prarodiče? buď už taky ne, nebo za nimi bude chodit do DD či LDN. A budou ho čekat starosti s péčí o stárnoucí matku a bude na vše sám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:24
Ve 46 letech bych toto už opravdu neřešila a už vůbec ne, kdybych na to měla být sama. Prostě do čtyřiceti maximální max hranice. Je mi líto, ale ty rizika už jsou příliš velká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.24 11:25
Z těch důvodů, co píšou holky, bych se také spíš přikláněla k tomu do toho nejít. Máš alespoň dětné sourozence? Moje sestra je také bezdětná, ale moje děti bere jako svoje. Je s nimi denně v kontaktu, bere je na dovču, přespávají u ní, platí jim spoření, dává jim kapesné. Často jí říkám, že máme sdílené děti. 
A děti na tom samozřejmě lišácky profitují. Když něco nekoupí maminka, koupí teta… 
- Citovat
- Upravit
Ounou
30.7.24 11:51
Já jsem stará matka, ale ve tvém případě bych už do dítěte nešla a realizovala se jinak (píšeš, že svůj život máš v tomto ohledu vyřešený). A jak kvůli věli, tak kvůli zvýšenému riziku různých onemocnění.
- Citovat
- Upravit
30.7.24 11:52
A mimochodem, fajn partner by ti mohl být větší oporou a realizací, než dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.24 11:53
Ve tvém věku a situaci bych už dítě neměla. A přijala bych toto rozhodnutí s jeho klady a zápory bez dalšího šťourání se v tom, jaké by to bylo kdyby…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
