Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdybych dítě neměla, a moc po něm toužila moje hranice pokusů by byla 41-42 let. Pak už bych se spíš zajímala o pěstounskou, hostitelskou péči, mebo úplně jinou životní náplň. Ale to jsem já, ty jsi třeba jiná ![]()
Jedna maminka tu je co měla dítě v 45, @Dollores
Já už bych se v tomto věku bála podstupovat ivf, pak těhotenství a v brzké době přechod, tohle je hormonální bomba a bála bych se následné rakoviny a co pak bude s dítětem, kdo by se o něj postaral? Nemluvím o různých vrozených vadách, kterých je teď všude plno a nejdou rozpoznat na utz. 46 let je strašně moc, to byla moje máma už rok babička.
Můj názor je, že toto jsi měla rozseknout ve čtyřiceti. Bez partnera bych o tom neuvažovala už vůbec. Co když se s tebou něco stane?
Nepíšeš, zda máš sourozence případně širší rodinu, která by se případně postarala? Čtu jen o mamince.
Zabývám se genealogií, a pravda je, že hned několik mých předkyň v tomto věku potomka mělo, takže ono to vlastně ani proti přírodě není. Jenže to šlo o 6. nebo taky 20. dítě, a tatínek k tomu byl taky. Jedná moje pra- teta měla posledního syna v době, kdy bylo její vnučce 11 let.
@Viaderm píše: Více
proč jsi to neřešila kolem/do 40!?
promiň, ale my byli nejstarší rodiče ve školce a skoro i ve škole, a to jsem holky získala ve 34, emmanželovi bylo chvíli předtím 40… můžu ti říct, že aktuálně těsně před 50 mám sakra co dělat s pubertou, navíc se začal ozývat zdravotní problém v oblasti, která ještě do loňska klapala jak hodinky
a celkově i té energie je o dost méně… život bez dítěte jsem zcela jasně odmítala už od 18, vdala se brzo a hned chtěla dítě, toužila jsem po něm z více důvodů (i když jsem vedle toho ještě dálkově vystudovala dvě vš a budovala kariéru), ALE jednoznačně jsem od 18 věděla, že nechci a nebudu žít bez dítěte, za každou cenu.. čekala jsem na něj/ně 13 dlouhých bolestivých let…
absolutně nerozumím tomu, že ve 46 (!!) se v tobě perou dva hlasy zda dítě mít či nemít
netušíš vůbec, do čeho se sama bez partnera chceš pustit…
ať jde o výrazně zvýšené riziko VVV u dítěte, tak za pár let nemoci u tebe (!)
jako porodit si vlastní vnouče- vážně? ve tvém/našem věku jsou některé moje kámošky už babičky…
Nechci číst reakce, aby mě neovlivnily. Ale pokud nebylo s kým si pořídit dítě doteď, asi to tak má být. Nepokoušela bych osud. Nic Vám nebrání věnovat se dětem ve volnočasových aktivitách. Kdybyste byla učitelka, vychovatelka, kdybyste měla celou pracovní dobu kolem sebe děti, už byste kolikrát na vlastní rodinu hledala zbytek energie. Vy to možná vidíte díky rodinám kolem, že jste v něčem pozadu, o něco ochuzená. Fakt je ale ten, že to, co člověk nemá, si dost idealizuje. Řada rodin má velké problémy. Finanční, zdravotní, pracovní. Zkuste se na svou pozici podívat nikoli z toho, co nemáte, ale naopak z toho, co máte. Ve Vašem věku jste asi v dobré pozici v práci, máte vlastní bydlení, jste zdravá. To je přece moc fajn. Ono není snadné žít sama i bez dítěte, natož s ním.
Nesla bych do toho.
Když jsem se snažila o druhé dite, tak jsem měla strop do 40. A to jsem to snažení měla dost potrápené..
A to teda me bylo od lidi podsouvane, jak já bych dite po 40 + zvladla
Jako samoživitelka ok, ale ve 46 letech?
To fakt neee, vždyť mysli na to potencionalní dítě…
Kdyby to bylo o 10 let dřív tak ano, za určitých podmínek ( zvlášť co se týká zázemí, práce a finančního zajištění). V 46 už absolutně ne. To už nejspíš budu babička ( nevlastní, nejstarší vlastní dítě bude mít skoro 20 let, bude maturovat, mimino už v tomto věku fakt ani náhodou)
Takhle pozdě už bych do toho nešla.
Byl by z něj akorát sirota. ![]()
Otce mít nebude, sourozence mít nebude a o prarodiče přijde.
Sotva bude dospělý bude se muset postarat o starou matku.
Těžký život by měl, chudák dítě.
Je to na tobe, drive se taky deti rodily takto pozde, ale nejednalo se o 1. dite ale o nekolikate a ty zeny na to nebyly samy (ne ze by to mely jednoduche, ale mely dalsi deti, ktere se taky staraly a ta pece o deti byla jina). Mrkni na youtube na dil Ceske milovani o starsich prvorodicek, tam mela jedna dvojcara v podobnem veku, ale te tragicky umrela v 11 letech dcera https://youtu.be/627s-eKNOcM?…
Osobne bych do toho nesla, obzvlast sama. Clovek nikdy nevi, jake jeho dite bude.
Ano, je to normální, že se v tobě pere možnost mít dítě - nemít dítě. Ale za mě jsi blázen, že o tom v 46 letech bez partnera uvazujes. Jasně, dokážu pochopit, že teď cítíš dilema - mám poslední šanci dítě mít, půjdu do toho? Ale píšeš o sobě, jak jsi zodpovědná a že si všechno hodně rozmyšlíš, ale rozhodnutí mít dítě v tvé situaci mi přijde jako nezodpovědné vůči tomu dítěti… Vycházela bych z toho, že si dokážeš život představit i bez dítěte. Tak o co jde? Jenom jsi teď celá rozdivočelá tím, že ti doktor řekl o poslední šanci a tebe láká něco, co ti navdzy utíká. A to je lákavý přelud.
@Ahep píše: Více
Dobrý den,
přišla mi hlášení na vaše vyjádření. Rozumím, že máte jiný názor a že vás možné počínání zakladatelky rozčílilo. Je však za hranou takové vyjadřování typu „téměř nad rakví“. Prosím zkuste se příště zdržet takových vyjádření ať zbytečně nepobuřují ostatní uživatelé. Do životů ostatních nevidíme.
Děkuji a přeji hezký zbytek dne
Jana ![]()
@LiduNe píše: Více
No, to mě taky udivuje, jak některé bagatelizují skutečnost, že dítě teda budou vychovávat samy, bez otce…ve stylu no a co, nějak to zvládnu. Samozřejmě je jiná situace, když matka s dětmi odejde od jejich otce, protože…dopln si x důvodů. Ale v případě zakladatelky je to něco jiného…otec je pro dítě velmi důležitá osoba.