Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Diskuse jako deníčky?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.9.25 21:25
@stinga píše: Více
Jo tu jsem taky četla. To je síla a držím jí palce, ať tu mrchu přepere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.25 21:44
Dobrý večer,
děkujeme za zpětnou vazbu, navrhnu toto téma na další poradě.
Matěj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 10:29
Dobrý den,
Díky za diskusi! Kdysi jsme deníčkům ubrali prostor a nechtěně jsme je přidusili až zabili. Teď jsme si všimli, že spousta uživatelů píše skvělé a dlouhé texty do diskusí a chtěli jsme jim nabídnout nástroj, který by jim psaní usnadnil a vlastně je podpořil. AI je nástroj, rozhodně je vždy na uživatelce, aby konečný verdikt nad textem vyslovila ona.
Také přibývající deníčky jsou myslím potvrzením, že se mnoho lidí potřebuje stále vypsat, možná ani tu radu ostatních často nepotřebují.
Ale je pravda, že můžeme zapracovat na tom patosu 
Moc děkujeme za zpětnou vazbu,
Josefina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 10:34
Nepracujte na tom patosu, ale na tom, aby to psali uživatelé, ne AI. Chápete o co nám jde? Nás nezajímají vyprodukovaný články. My jsme tady kvůli autenticitě, kvůli reálným uživatelům, kvůli diskuzi. Já už ty deníčky ani neotvírám, nebaví mě se tím probírat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 11:10
@admin píše: Více
Ne, nástroj AI není vhodný pro uživatele, kteří rádi píšou, to je to, co vy si neuvědomujete.
Je to fajn pro ty, kteří nejsou schopni nic napsat anebo pro redakce, kteří potřebují X článků denně, bud zpracují dané informace nebo vygenerují příspěvky tzv. o ničem (vztahové např.), zadají AI informace, délku, rámec, jak to má vypadat a pak zkontrolují, ušetří to čas a peníze za lidi.
Ale v deníčkách to nikdo číst nebude, protože to je na první pohled strojové, vždyt se to tu píše dokola, nerozumím tomu, že tomu nerozumíte a AI sem pořád cpete 
Proč nepodpořit deníčky nějakým zajímavým zadáním a odměnami?
Osobně bych si ráda četla třeba cestovatelské deníčky, po létu se to samo nabízí, na vašem místě bych popřemýšlela, jak uživatele motivovat, než přepisovat témata z diskusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 11:24
@free333 píše: Více
Přesně tak, než vykrádat témata z diskuzí pomocí AI, vraťte raději deníčkům prostor a motivujte uživatele k jejich psaní. Jinak je můžete asi rovnou zrušit, ty kvalitní v té záplavě umělých nikdo hledat nebude, už to tu bylo napsáno mnohokrát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 18:55
@Zuz186 píše: Více
Tak jsem se ted při večeři koukla a naše AI Robotka Bětka zahájila pracovní týden sepsáním šesti nových deníčků, dokonce i od trolla, který má diskusi, že dvakrát oplodnil rodinnou kamarádku 
Musím uznat, že je při pondělku megavýkonná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 18:59
@free333 píše: Více
Tak to je teda síla 
. Asi to nebudu ani otvírat, na to bych neměla při večeři žaludek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 19:05
@Zuz186 píše: Více
Jenom jsem koukla na nadpisy, číst to nebudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 20:34
@Anonymní píše: Více
To by se stát nemělo, leda že bys to odklepla nějak omylem… 
prostě člověk občas něco odpálí a nečze úplně pozorně, všude na nás něco vyskakuje a chce souhlas se souhlasem 
jestli jsem to správně pochopila, tak ti to jen navrhne možnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 21:03
@Jahudka82 píše: Více
Právě, že tenhle deníček tam je (Nedokázala jsem ji dát s brekem do školky, nebo něco takového), proto by mě opravdu zajímalo, jak to s tím souhlasem je (nebo jestli je tak jednoduché to odklepnout omylem)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 21:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 21:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 21:13
@admin píše: Více
ne, vy nechápete, že nechceme umělé deníčky od Al ať s patosem nebo bez patosu?
to si můžu otevřít Proženy, když budu chtít vymyšlené příběhy,
tady tento web byl právě unikátní tím, že tu píšou opravdoví lidé, někteří píšou líp, někteří hůř, ale to je právě to zajímavé - články od Al opravdu zajímavé nejsou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.25 21:44
@admin A já prosím o vyjádření, kdo zveřejnil jako deníček moji diskuzi, když já to nebyla? Vůbec jsem si toho nevšimla, že je mezi ostatními, mně přišel tento návrh:
První pondělní ráno vypadalo jako vystřižené z příručky pro šťastné rodičovství. Má tříletá dcera vesele poskakovala kolem mě, pyšně nesla svůj nový batůžek a neustále opakovala: „Mamí, já se těším na školku!“ Byla sdílná, zvědavá a nadšená ze všeho nového. Když jsme vešly do šatny, sama se svlékla a užasle pozorovala ostatní děti.
Ten den jsem odcházela s lehkým srdcem – adaptace přece nemůže být snazší. Jenže život má své vlastní scénáře. Už druhý den se z mého usměvavého dítěte stal vzteklý uzlíček nervů. Domů přišla podrážděná, nekomunikovala a jediné, co ze sebe dostala, bylo: „Panenka je blbá!“ Žádné vysvětlení, žádný příběh za tím. Jen ten náhlý, neznámý vztek. Ráno následujícího dne to vypuklo naplno. Cestou do školky byla ještě relativně klidná, ale jakmile jsme vešly do šatny, něco se v ní zlomilo. Najednou se mě křečovitě chytila kolem krku a spustila hysterický pláč: „Mamí, neodcházej! Jdi se mnou domů, prosím, prosím!“ Její oči byly plné slz a toho nevyslovitelného strachu. Snažila jsem se jí uklidnit, ukazovala jsem na kočárek, o kterém předchozí dny nadšeně vyprávěla, připomínala jsem jí kamarády, na které se tolik těšila. Nic nefungovalo. Její sevření se jen zesilovalo. Přistoupila učitelka, laskavá paní s letitou praxí. S úsměvem řekla: „Pojď, maminka už musí jít. My si tady hezky pohrajeme.“ To byl ale podnět k ještě intenzivnějšímu řevu. V tu chvíli jsem měla na výběr – poslechnout „odborný“ názor, nebo svůj mateřský instinkt. Rozhlédla jsem se po té malé, vyděšené bytůstce přimáčknuté ke mně a řekla: „Dobře, můžeš jít se mnou.“ Okamžitě přestala brečet, otřela si slzy rukávem a ochotně šla do šatny oblékat. Vím, že pracuji z domova od jejího prvního roku, takže mi to „narušení“ režimu nepřipadalo jako tragédie. Cestou domů jsem si ale začala klást otázky. Učitelka mi řekla: „Takhle si na školku nezvykne. Je lepší ji tu nechat, brečet přestane.“ Stejný názor měla i moje kamarádka: „Si zadělala na průšvih. Teď s tebou bude mávat pokaždé.“ Najednou jsem pochybovala. Byla to opravdu chyba? Proč vlastně brečí? Moje dcera není dítě, které by plakalo bezdůvodně. U babiček zůstává ráda i přes noc, nikdy předtím nic podobného nezažila. Ve třech letech je přece ještě tak malá – má vůbec smysl ji nutit do denního pobytu ve školce, když k tomu nemá vnitřní motivaci? Přemýšlím o tom, jak jsme my dospělí často nuceni do situací, které nám nevyhovují, a jak se v nich cítíme. Proč by to mělo být jiné u dětí? Možná za tím byl konkrétní důvod – nějaký spor, nepochopení, strach z nového. A možná je to jen její způsob, jak říct: „Ještě nejsem připravená.“ Rozhodla jsem se, že jí dám čas. Zkusíme postupné zvykání, pár hodin denně, možná přítomnost ve třídě. Chci, aby školku vnímala jako bezpečné místo, ne jako trauma. A až bude ready, sama mi to dá najevo. Zatím nechci podléhat tlaku okolí a dělat něco, co mi vnitřně nepřipadá správné. Jak jste to řešili vy? Máte podobné zkušenosti?
Diskuze je tato: https://www.emimino.cz/…olce-558426/
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
