Divný sen o synovi

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
5708
3.11.18 19:51

Myslím, že jsi úzkostná, o syna se hodně bojíš a promítá se to do tvých snů.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
3.11.18 19:58

Já to měla za bdělého stavu, děsivé představy, jak mi spadne dítě ze schodů a dole pak leží se zlomeným vazem nebo jak ho ponesu, uklouznu a spadnu na něj a zabiju ho. Asi trochu úzkostná porucha či něco na ten způsob.
Chce to dostatečně spát, pravidelně jíst, kdyžtak doplnit B, hořčík, nestresovat kvůli každé ptákovině (jako například teď nadcházející Vánoce).
Občas se mi to stane i teď, když jsou děti už větší, že mě pronásledují dost strašné představy, vždycky je na vině buď stres, nevyvážený jídelníček nebo případně pms. Důležité je nenechat se tím ovládnout, což se ve snu ale dělá blbě, já si v bdělosti můžu přikázat myslet na něco jiného. Kdyby mě to trápilo ve spaní, snažila bych se asi o autosugesci před spaním, že se ti bude zdát něco krásného.

  • Citovat
  • Upravit
1487
3.11.18 19:59

Mně se takhle o synkovi zdálo, že spal v patře v ložnici a najednou u něj někdo byl a syn začal křičet. Běžela jsem nahoru za ním, přede dveřma od ložnice těžká skříň, nešla dát pryč..no hnusnej sen. Asi se opravdu promítá do snu takovej ten přirozenej strach o dítě, no :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
397
3.11.18 20:04

Me se zdálo, že jsem pod oknem, v tom syn otevírá v druhém patře okno, nestihla jsem ani zavolat a vypadl. Pod okny máme plot s ostrými železnými bodci, spadl na to. Viděla jsem jasně zranění, slyšela zvuk nobodnutí, cítila, jak mu stříká krev a slábne puls… Jsou to už dva měsíce a z hlavy jsem to nedostala. Bylo to tak živé a děsivé…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13742
3.11.18 20:18

Myslím si, že je to do určité míry normální, zdály se mi takové děsivé sny už v těhotenství. Pak, s malým dítětem jsem měla taky takové úvahy, co by se stalo, kdyby mi vypadlo z ruky, kdyby vypadlo z okna atd… Přitom já v žádném případě nejsem úzkostná matka.
Pokud tě to nějak výrazně nestresuje, tak bych to neřešila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1212
3.11.18 20:54

Já jsem to spíš měla potřebu napsat a někomu říct, děkuji za komentáře, jsem ráda, že nejsem,, blázen,, sama… Popravde řečeno, ani nevím proč ale fakt mi to pomohlo… Nějak se mi ulevilo… A ano, možná je to tím že jsem na syna uzkostna. To přiznávám, že se o něj bojím a možná je to vyvolano i tím, že pro něj řeším chuvu, pac kvůli úzkosti a řekla bych i kvůli mém patologickem strachu chci jít na dva dny do práce a honí se mi hlavou, co když ho s někým nechám a něco se mu stane…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová