Dojíždí mi to

Anonymní
15.10.20 16:47

Dojíždí mi to

Ahoj,

potřebuju se vypsat, možná podpořit, sama nevím. Jsem už skoro půl roku po porodu, ale hrozně mě berou lítosti a prostě mi to období ted začalo „dojíždět“. Malinkou miluju nade všechno, sice moc věcí nestíhám, ale to už mi neva, nějak to funguje, asi jako u většiny maminek, hormony mám už srovnaný, ale prostě je mi líto, co jsem zažila.

Porod byl hrozný a co mě hrozně zpětně trápí je šestinedělí a hlavně to, jak se na mě okolí vybodlo..Manžel fungoval napůl, měla jsem hrozné poporodní deprese, on jednou chápal, jednou ne, jednou uvařil, jindy se na mě vybodl, prostě jak kdy. Moji rodiče mohli pomoct (máma měla dovolenou v té době, pak teda byla nemocná, táta je v důchodu), ale přijeli tak jednou, nemají se rádi s mým mužem..Tchýně bydlí dál a přijede si jednou za 3 týdny mimčo tak pochovat a ještě se zeptá, jestli bude jídlo..

Miminko mám dost náročné, od začátku brutální koliky, měla jsem problémy s kojením, špatně přibírala, prsa úplně do krve,..no hrůza.

A ted když vidím jak ke kamarádkám přijíždí i rodina a vyloženě jim tam spí a pomáhají, je mi to prostě hrozně líto..Z toho období si pamatuju jen ústřižky, mám ho hrozně v mlze.

Vím, že ted už nic nevrátím, ale prostě mi to je zpětně líto, když vidím, jak jinde to fungovat může..

Je to normální a běžné, že mamči musí všechno zvládnout od začátku samy a mám nějaké iluze, jak by to asi „mělo být“, nebo vám rodina pomáhala?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
16810
15.10.20 17:06

Me pomahal manzel, jinak moje mama byla slibotechna, z vlastni iniciativy naslibovala horu pomoci a neuvidela jsem z toho nic. I moje prvorozena byla kolikova, uzila jsem si s ni fakt peklo a pomoc zadna, ani podpora ze strany moji mamy. Nastesti na ty vzpominky zacina sedat prach.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18685
15.10.20 17:06

Záleží jakou mas rodinu. Ja na prvního byla taky uplne sama, ex byl bezohlednej a krom toho, ze sem byla sama na novorozence, tak vyžadoval ještě naklizeno, navareno, ale nehnul ani prstem, ani nedosel nakoupit. Mam v celkem zive pameti, i kdyz je to uz skoro 6 let, jak sem druhy den po navratu z porodnice, se sesitym spodkem tahla novorozence v tezkem kocaru pro tezky nakup pres pul mesta :roll: nojo dneska uz vidim jak sem byla blba :mrgreen: rodina mi moc nepomohla, obcas přijela mamka, ale to spis cestou z práce na par minut jenom pochovat miminko a zas jela. Taky sem to zvladla no, musela sem rychle najet do běžného rezimu a na nejake deprese nebyl cas. Každopádně tenhle vztah, kde partner nemel zájem o dite a nebyl ochotny pomoct, byl od zacatku odsouzen k špatnému konci. Druhe dite, s druhym partnerem uz bylo neco jineho, sice chodil do prace, ale co byl doma, tak se mi to snazil zjednodusit. Ale rodina taky moc nepomohla, vlastne jeste mene nez u prvniho. Ale ja bych teda ani nechtěla, aby mi nekdo porad nosil jidlo, delal v mem byte, nedej boze aby tu spal :D myslim, ze mit za zadkem rodice non stop, tak mi hrabne driv, nez kdyz sem to musela zvladat uplne sama :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9075
15.10.20 17:12

Promiň, ale dítě sis udělala s manželem, jsi dospělá a nikdo z tvé rodiny nemá povinnost ti pomáhat. Pokud jsi měla poporodní deprese a nikdo nikde není psáno, že tvoje momentální lítost k nim nepatří, tak jsi je měla řešit s odborníkem a neházet vinu na své okolí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
621
15.10.20 17:24

Tak my jsme si miminko pořizovali s tím, že se o něj dokážeme postarat. Rozhodně u nás nikdo z příbuzných nespal, nevařil ani nijak nepomáhal. Jako jo, když bylo šestinedělí, tak návštěva přivezla upečenou bábovku.
Manželova pomoc 0 - přišlo mi, že byl z toho dítěte totálně v šoku a vůbec netušil, co se kolem něj děje. Varila jsem, pekla, kojila, mazlila se, uklizela. Spala jsem kdyz spalo dite a hle vsichni jsme vsechno prezili. Male je rok a pul a ono se proate nezblazni, kdyz neco nebude. Uklizim nonstop a videt to proste neni, varim na vic dni a davam do mrazaku. Hlidani nemame zadne a obcas jsem z toho na budku, ale jine vychodisko neni.
Neohanej se tim, ze mas narocne dite. Koliky ma vetsina deti, stejne tak maloktere deti spi celou noc. Na bricho pomahalo nahrivani a masaze.
Pokud pomoc potrebujes - rekni si o ni. Urcite to neni ostuda a ti lide okolo to treba nevidi ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
137
15.10.20 17:35

Já nevím, ale mě hrozně mrzí, když tady čtu, jak oni nejsou povinni, ty nemáš právo vyžadovat… i mezi náma holkama tady, to jste tak bezcitné? Vždyť je přece normální, že si rodina navzájem pomáhá a ochraňuje ty slabší a je to naprosto samozřejmé. Tak jaké, že nejsou povinni! Vždyť je to radost pomáhat druhým, zvlášť v rodině!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16810
15.10.20 17:44
@petruš78 píše:
Já nevím, ale mě hrozně mrzí, když tady čtu, jak oni nejsou povinni, ty nemáš právo vyžadovat… i mezi náma holkama tady, to jste tak bezcitné? Vždyť je přece normální, že si rodina navzájem pomáhá a ochraňuje ty slabší a je to naprosto samozřejmé. Tak jaké, že nejsou povinni! Vždyť je to radost pomáhat druhým, zvlášť v rodině!

Ja tomu taky nerozumim.

Ja nesouhlasim s tou mantrou „dite sis porizovala ty s manzelem“. Asi je to jiny nahled na pojem „rodina“. Pro mne je rodina nejenom ja a manzel, ale i moji rodice a sourozenci. A kdyz je potreba, meli bychom si navzajem pomahat.

Zena po porodu by nemela byt na vsechno sama. Neni to prirozene a ani spravne. Melo by se ji dostat veskere pomoci, ktere je mozna.

A kde se bera ta zlost v jinych zenach? Netusim. Mam pocit, ze to je castecne lesteni vlastniho ega a vyzdvihavani toho, jake jsou ony uzasne supermatky, kdyz v jedne ruce koji dite, druhou rukou zehli, jednou nohou zameta podlahu a druhou lesti parkety. Jsou opravdu vsemocne a uzasne, akorat vybrat si partnera, ktery by jim pomohl, to neumeji evidentne a aby si rekli o pomoc sve mamince, na to jsou prilis hrde nebo blbe. A tak alespon to poslouzi na lesteni ega. Kopnout si do jine maminky, ktera neni tak odolna, nebo mela jeste vetsi smulu na partnera anebo spis udelala tu chybu, ze na netu hleda pochopeni, ktere se ji nedostalo od blizkych.
A druhy faktor podle me je takove to „kdyz jsem si to vyzrala az do dna ja, tak neexistuje, aby to mel nekdo lehci. Mne rodina nepomohla, tak co ocekavas ty, ze ti tva pomuze. Decko je tva zodpovednost, tak koukej makat, dokud se nezhroutis.“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
137
15.10.20 17:55
@warita píše:
Ja tomu taky nerozumim.

Ja nesouhlasim s tou mantrou „dite sis porizovala ty s manzelem“. Asi je to jiny nahled na pojem „rodina“. Pro mne je rodina nejenom ja a manzel, ale i moji rodice a sourozenci. A kdyz je potreba, meli bychom si navzajem pomahat.

Zena po porodu by nemela byt na vsechno sama. Neni to prirozene a ani spravne. Melo by se ji dostat veskere pomoci, ktere je mozna.

A kde se bera ta zlost v jinych zenach? Netusim. Mam pocit, ze to je castecne lesteni vlastniho ega a vyzdvihavani toho, jake jsou ony uzasne supermatky, kdyz v jedne ruce koji dite, druhou rukou zehli, jednou nohou zameta podlahu a druhou lesti parkety. Jsou opravdu vsemocne a uzasne, akorat vybrat si partnera, ktery by jim pomohl, to neumeji evidentne a aby si rekli o pomoc sve mamince, na to jsou prilis hrde nebo blbe. A tak alespon to poslouzi na lesteni ega. Kopnout si do jine maminky, ktera neni tak odolna, nebo mela jeste vetsi smulu na partnera anebo spis udelala tu chybu, ze na netu hleda pochopeni, ktere se ji nedostalo od blizkych.
A druhy faktor podle me je takove to „kdyz jsem si to vyzrala az do dna ja, tak neexistuje, aby to mel nekdo lehci. Mne rodina nepomohla, tak co ocekavas ty, ze ti tva pomuze. Decko je tva zodpovednost, tak koukej makat, dokud se nezhroutis.“

Přesně, hezky napsáno. Rodina je tu od toho, abychom si navzájem pomáhali.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15828
15.10.20 18:06
@petruš78 píše:
Přesně, hezky napsáno. Rodina je tu od toho, abychom si navzájem pomáhali.

a pomůže něčemu, když se bude zakladatelka hňácat ve svým neštěstíčku, lítostivě se koukat do minula a bude mít aspoň od pár přispěvovatelek potvrzeno, že na ní ostatní byli zlí??

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4683
15.10.20 18:18

Pomoct ti měl především manžel, vzhledem k tomu že nynější babičky chodí v důchodovým věku do práce.. Nicméně je mi to líto :hug:. Mě manžel pomáhal co se týče úklidu zhruba první dva týdny.. Ale já měla dceru zlatou, pořád jenom spala, a budila jsem ji jen na kojení. :lol: Za to otec od manžela s jeho ženou přijeli 14 dní po porodu na 3 dny a čekali full servis… 8o Hod to za hlavu, pokud jsi měla deprese, rodina měla pomoct, od toho ta rodina přeci je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
150
15.10.20 18:24

Je mi to moc líto a chápu tě, tohle období je pro každou ženu asi nejzranitelnejsi a kdy jindy si připadat oprávněná k pomoci nejbližších? Já bych to bez pomoci mámy a může nedala, absolutně a to jsem jinak imho silná a nezávislá ženská. Přesto to kolečko fyzického a psychického vyčerpání, těžký porod, dlouhé hojení mi dalo sakra tafku za uši. A ty do toho ještě s depresemi. Nevím no, taky bych z nich byla zklamaná. Jestli je tvůj muž jinak fajn, zkusila bych s ním o tom i teď promluvit, držet v sobě nějakou křivdu vašemu partnerství stejně asi neprospěje. S mámou musíš sama vědět, jestli to bude k něčemu, ale že tě nechala v tomhle období na holičkách je smutný. Jen mě napadá, řekla sis máme o pomoc? Přece jen pokud u vás nebyla, mohla si myslet, že s manželem zvládáš. Já bych se teda dcery i tak vyptavala a „otravovala“ s navarenym jídlem aspoň, ale někdo na to asi není no.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
384
15.10.20 18:28

Boží mlýny! Teď potřebuješ pomoc ty a nedostává se ti jí. Až budou potřebovat pomoc oni… To už bude jen na tobě jak se k tomu postavíš. Je to zvláštní jak to funguje. Nedělej nic co nutně nemusíš ať ti z toho nehrábne a manželovi řekni, že to sama prostě nemůžeš zvládnout. Snad se probere.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16810
15.10.20 20:20
@pohledzdruhestrany píše:
a pomůže něčemu, když se bude zakladatelka hňácat ve svým neštěstíčku, lítostivě se koukat do minula a bude mít aspoň od pár přispěvovatelek potvrzeno, že na ní ostatní byli zlí??

prekvapive to pomuze.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.10.20 21:15

Holky,

děkuju za zprávy. Chtěla jsem znát vaše názory, at už jakékoliv, jsem ráda za všechny. Já to právě nějak hodila za hlavu, ale ted se to prostě zas vynořilo, je mi to zkrátka líto a mám potřebu o tom mluvit.

Oni všichni věděli, že to nedávám, ale jak píšu mamča krátce po začátku šestinedělí onemocněla, tátovi bylo všechno fuk, tchýni stejně. Od všech jsem slyšela, jak je to pohoda mít mimi, co pořád spinká a spinká v kočárku a nešlo vysvětlit, že moje dítě kočárek nesnáší, spinká málo a pořád ho bolí bříško, prostě takové děti jsme my nebyli, takže to nechápou.

Jako takhle, ted když rodí kamarádky kolem a vidím tu podporu, samozřejmě jsem ráda za ně, že jim někdo pomůže a přeju jim to, ale je mi to líto, že mně se nedostala a přijde mi, že ta hrozná únava mi ted dohání a jsem úplně kaput..

  • Citovat
  • Nahlásit
9504
15.10.20 21:31

Samozřejmě, že je normální, že si rodina pomůže. Ale bohužel to tak ve všech rodinách nechodí :(.

Já jsem měla třeba úžasné šestinedělí, neměla jsem teda naštěstí žádné deprese, miminko první čtyři týdny celý den spalo. Muž byl asi 10 dní doma, já jsem nemohla skoro chodit, takže jsem jen ležela na gauči a chovala a kojila. Střídaly se u nás návštěvy, tchyně nosila ob den uvařené jídlo… Bylo to bezva období ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama