Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dokazala
uz jsem si tim prosla,kdyz jsme odesli do zahranici a vlastne si tim castecne prochazim porad
nektere kamaradstvi z CR se podarilo udrzet,ale hodne jich padlo
2 kamaradky uz u me dokonce i byly,u ostatnich to vzdy ztroskotalo na penezich
mam i tady v cizine pratele,hned o par ulic dal,takze se vzdycky podrzime a pomuzeme si,ale takoveto prave pratelstvi to neni
Bohužel já opravdovou kámošku nemám jen pár známých a žiju
Ale jsem spíš samotář-stačí mi syn a přítel.
Ale někdy je mi to celkem líto no. ![]()
Já bych to určitě nedokázala. Svojí kamarádku beru jako sestru a tak by mi určitě chyběla. Nejde se tam někde seznámit třeba i se stejně starýma lidma?Nevím,nějaká sousedská grilovačka,nebo tak něco? Nebo přes manžela/přítele…přes jeho kolegy co mají ženy a přítelkyně?
Dokázala, nemám kamarádky a prakticky kromě spolužaček ze školy, se kterýma jsme šly občas na kafe, jsem nikdy kamošky neměla a nějak mě to nepoznamenalo
…jsem takovej typ…
Ahoj, to asi záleží na povaze každého jednotlivce. Já jsem taky poměrně samotář. Mám jednu nej kámošku s kterou se známe 30 let a vídáme se jednou do měsíce, někdy ani to ne.
Pak mám spoustu známých mamin, se kterýma máme společného, jak ty píšeš, jen ty stejně staré děti… a popravdě řečeno se mi věčné téma plínky, nočník a nemoci celkem zajídá… Vyhovuje mi to… Nemám pocit samoty, chodíme s malou hodně na procházky - to si pustím do uší mp3 a relaxuju, nebo si sednu někde pod strom a čtu si knížku. A pořád courám na emiminu ![]()
bez aspoň několika málo kamarádek bych nepřežila…i když jsem relativně samotářský typ, a často sem ráda, když nikdo neotravuje, občas mám potřebu si pokecat, vylejt si srdíčko, vypustit a odpočinoust si od starostí nebo tak…
takže nepotřebuju mít desítky známých, ale jednu dvě kámošky do nepohody potřebuju jako sůl,né vše se dá řešit s partnerem…
a abych odpověděla na tvůj dotaz, samozřejmě je možné žít izolovaně, někdy člověku nic jiného nezbývá, ale není to na dlouhodobý spokojený život, přecejen člověk je tvor společenský a bez vazeb s jinýma lidma chřadne…
taky nemám přátelé,ale jen známé
pár přátel co bylo odešlo nebo jsem ukončila vztahy
z různých důvodů…dost jsem si nabila hubu… prostě jen známé když je potkám pokácem s nima o ničem,o soukromých věcech nemluvím..mám teda 2 kamarádky -dáváme si dárky na vánoce k narozkám,ale už tak nějak se ty vztahy ukončují,asi budou spíš tayk jen známé - cesty se ale rozdělují tak nějak sami - já dítě a práci,druhá hodně rizikový těhu a doma, třetí po svatbě nenane otěhotnět,takže akždá jiný problémy a věkem i jiný názory. naši partneři s neruzomí ani ..za sebe musím říct,že mi nějaká kamarádka nechybí
..jsem takhle zatím spokojená ![]()
Ahoj, no já bohužel žádnou opravdovou kamarádku nemám už několik let, kdy se všechny moje holky odstěhovaly pryč z města
Někdy je mi strašně smutno, že nemám s kým podrbat a někdy mi to vůbec nevadí a stačí mi jen rodina. Ale jsou chvíle, kdy se fakt cítím opravdu sama ![]()
Bydlím v cizině, kamarádky tu nemám, ale často se mi zasteskne, že bych pokecala. Ať už o oblečení, kosmetice a nebo o miminku. ![]()
Asi dokázala, ale jen po určitou dobu
Pokud bychom třeba byli dočasně v cizině, tak ten půlrok, možná i rok bych vydržela.
Jsem samozřejmě šťastná sama jen s dcerkou a manželem, ale prostě ráda pokecám i s kamarádkami, či se sejdeme se společnými přáteli a něco podnikneme ![]()
já se odstěhovala několik kilometrů od domova. V novém městě taky moc lidí neznám. Manžel je od rána do večera v práci a když příjde tak nemá náladu na povídání. Sem prakticky pořád sama s dcerou. kdo mi chybí sou rodiče
ikdyž sem dospělá tak to chybí
Dokázala, mám pár známých, nejlepší kamarádku, ale okolnosti nepřejí tomu, abychom se vídaly, jak bychom chtěly, takže jsem spíš sama. Pokecám se sousedy a to je asi tak vše. Asi bych to vydržela, očekávám, že až budu drandit s kočárkem, tak potkám nějakou sympatickou maminu tady u nás ve městě a bude to lepší.
eseta píše:
Já bych to určitě nedokázala. Svojí kamarádku beru jako sestru a tak by mi určitě chyběla. Nejde se tam někde seznámit třeba i se stejně starýma lidma?Nevím,nějaká sousedská grilovačka,nebo tak něco? Nebo přes manžela/přítele…přes jeho kolegy co mají ženy a přítelkyně?
Ja se prave ze zacatku snazila si pratele najit, ale nejak to nevyslo. Asi jsem mela smulu na lidi. Taky Britove jsou dost jini, nechapou napriklad sarkasmus a proste tak vseobecne si s nima nemam o cem povidat. Pokud to samozrejme nejsou maminky s detmi.
Mne to nevadi, ze tu nikoho nemam, ale prave ze obcas me chytne depka a to pak jdu na emimino a to me uklidni. ![]()
Jen jsem si tak rikala, zda jsou lidi, kteri ziji taky samotarsky zivot a vyhovuje jim to. V okoli zadne takove lidi totiz nemam a uz jsem si zacinala pripadat jako exot. ![]()
ono taky záleží jaký máš koníčky a čas… já chodím do práce doma ročního syna, nejraději jsem s ním a se psema někde venku v lesích
baby cluby mi nic neříkají,chodíme jen na kojenecký plavání…nemám ráda když musím někomu slíbit že se zastavím na návštěvu a mě každá návštěva po půl hodině smrdí jako ryba ![]()
nesnáším ježdění s kočárem po městě po obchodech , nesnáším hromadný kočárkování, nesnáším pomluvi a kritizování ,neesnáším když mi někdo do něčeho kecá … já nemůžu mít pravou kamarádku ![]()
Ahoj,
bydlim s manzelem a synem v zahranici a nemam tu moc kamaradek. Spis jen 3 maminky se stejne starymi detmi, ale nemame krome deti vubec nic spolecneho.
S prateli z Cech se mi bohuzel nepodarilo udzet zadne vztahy.
Jsem celkem samotarsky typ a zase tolik mi nevadi byt doma a s nikym se nevidat, ale obcas se mi proste zasteskne.
A tak by me zajimalo. Dokazaly byste zit nejakou dobu bez kamaradek? Jak dlouho? Myslite, ze to je vubec mozne, zit tak izolovane?
Moc dekuji za reakce.
