Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
@BohunkaP píše: Více
Neupravuji. Spíš vysvětluji, jak je to pochopitelnejsi, jak to myslím.
Tvůj příspěvek na mě působí dost povýšeně a urážlive. A víš co? Je mi to jedno. Příspěvek jsem asi založila z toho důvodu, abych se dopátratlla k tomu, jak se s tím popasuji ostatní, když narazí na někoho, kdo se přehnaně předvádí s tím vším a musím se s nima vídat. Z příspěvků tady mi vyznívá, že bych teda podle většiny měla neustále dokola chválit a chvalit i ty, které jsem už za to samé několikrát chválila? Ale cítím to pořád stejně, je mi to nepříjemný, přetvařovat se neumím. Můžu se snažit vyhýbat tem situacim, ale to nevím jak.
Uznávám, že první část úvodního příspěvku zní blbe, ale mám pocit, že v další části je to trochu vysvětleno a v dalších příspěvcích lépe popsáno. Možná. Myslíš, že kdybych byla opravdu tak strašné všem zavidejici všechno, že bych měla potřebu tady vysvětlit to, jak to vnímám? Přece bych se na to vykašlala a neřešila to. Ono vlastně ani teď bych to tu nemusela řešit, protože o nic nejde a stejně mi tu pár lidí napíše, jak jsem hrozná. A možná ve skutečnosti jsou závistivějsi. ![]()
@Anonymní píše: Více
Hele pokud se tě to dotýká, tak s tím nějaký problém prostě máš. Nenamlouvej si, že ne. Ulevilo by se ti, kdyby sis to připustila.
@Anonymní píše: Více
Na emiminu jsem se setkávali s tím, ze jsi hraju na dokonalou
, v realitě v takovém množstvím nemam kolem sebe takovou toxic energii.
Ale je to tím, ze si dokážu uvedomovat, jakej msm hezkej zivot. A je to proto, ze se soustredim převážně na to dobre. Soustředis se na problémy, tak problémy rostou, soustředis se na perfektní veci, tak perfektní veci rostou.
Zkus si nestezovat a soustředit se na úspěchy ![]()
@BohunkaP a to já se ráda pochlubím jak chytrou, vtipnou, cílevědomou, společenskou dceru, klidně i šprtku mám, co má od prváku na střední brigády ikdyž by nemusela, ale prostě chce, kam vleze tam by jí hned brali i na sockách se pochlubím, ráda se s ní “chlubím” už od mala, od prvních přáníček a je mi úplně jedno zda někoho nenaštvu, vlastně by mě to ani nenapadlo, že to někoho může štvát, protože já když vnímám, že je v něčem někde jinde za plotem tráva zelenější, tak to prostě těm lidem přeji taky… jo, nedělá mi problém ale taky vyfotit na socky její bordel v pokoji, sdílet to veřejně🤪 ač se někdy může zdát dítě “dokonalé” myslím, že mají své mouchy jako my dospělí… když nás něco štve, většinou nám to nějak nastavuje zrcadlo
@Anna766 píše: Více
Mne zas vadí lidi, kteří jsou furt negativní, furt si stezujou, bez ambici, z člověka vždy vyzařuje na co se soustředí
@Anonymní píše: Více
Vyhledej psychologa nebo tě ta závist jednou sežere.
@Anonymní píše: Více
No já furt nevím, kde se s takovými lidmi, co se často chlubí svými dětmi, setkáváš. Uveď příklad. Já nic takového neznám. Dovedu si představit nějakou tetu Máňu, která na každé návštěvě básní o své dokonalé dcerušce, ale takovou tetu zas člověk asi dobře zná a ví, že dokonalé u nich doma vše není.
@topazio píše: Více
Nesežere, protože moc závistivá nejsem. Možná by ho měla vyhledat moje kolegyně, protože ta mi závidí úplně všechno.
A dává mi to dost jasně najevo.
@Anonymní píše: Více
Nečtu diskuzi, ale ty máš děti?
A co bys dělala, kdybys měla šikovné dítě, ve škole bezproblémové a sportovně nadané, nebo jinak talentované? Nesnášela bys ho za to?
@ambruše píše: Více
V blízkém okolí, ve škole. Na kroužku mého dítěte je jedna maminka opravdu až přehnaně urputná snaživa… - už to prede mnou i někdo jiný nadhodil, že nechápe, proč dělá některé věci a možná čekal, že se přidám k pomluvám. Bohuzel. Ono těch lidí je ve skutečnosti fakt málo. A těch situaci není moc.
@Anonymní píše: Více
Takto uvažuje pouze závistivý člověk
ale tobě asi i kdyby to napsal centrální mozek lidstva, tak tomu věřit nebudeš. Ještě si dupni nožičkou.
Někteří jste mi tu psali, že závidím a proto mi některé věci vadí. Sice jsem si to nemyslela a ani nemyslím, ale rozhodla jsem se, že se s tím zkusím něco dělat. Pokusim se pochválit úspěchy aspoň částečně, jak předpokládám, že je očekáváno. když se někdo pochlubi ať s úspěchy svými nebo svého dítěte. Zjistila jsem, že to asi neumím. Nebo fakt už nevím. Např. jsem potkala známou a ta se hned pochlubila úspěchy svého dítěte. Super. Pochválila jsem ji to, jak je to skvělé. Samozřejmě to je skvělý, super úspěch a přeju jim to. Jsem ráda, že se jim daří. Je to sport, který nás nijak neoslovuje a moc o tom nevím. Jenže pak jsme se potkali znovu a ona zase nemluvila o ničem jiným. Pochválila jsem znovu. Jenže když jsme se potkali potřetí a první, co na mě vypálila, byly úspěchy dítěte, tak už jsem nevěděla, jak na to mám reagovat. Vždyť už mi to říkala víckrát. O ničem jiném nemluvila. A já už opravdu nevím, jak na to reagovat. Mám pokaždé chválit? Opravdu to není z mé strany závist. Moje děti po tom netouží a je to i časová náročnost pro rodiče - mají jedno dítě, tak to zvládají. Asi dělám něco špatně.
Další příklad je kamarádka, které někdo pochválil dítě - přitom ji jsem děti už pochválila tolikrát, tolikrát jsem ji zopakovala, že má opravdu extrémně nadané děti. Ale pokaždé? Mám pocit, že se nebavíme už o ničem jiném. A fakt ji to nezávidím, protože ten jeden úspěch dítěte má i negativní stránky. Podle mě není co závidět.
Ale nevím, jak mám ani to reagovat. Nechci nikoho urazit, řekla bych, že chválím hodně. Ale čeho je moc…
![]()
Kdysi, před 40 lety nám kněz na předmanželské přípravě říkal, že dokonalí lidé nejsou, protože kdyby byli jako andělé, popíchali by se navzájem křídlama.
Děti bych chválila, ale „vocamcaď pocamcaď“.
Taky nikoho takového neznám.