Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
@Anonymní píše: Více
Jasně, že můžeš mít pocity, které máš. Stejně tak my můžeme mít pocit, že prostě závidíš.
Však jo, co si někdo dovoluje vyčuhovat nad dav?! Koukejme ho pěkně zaplácnout do průměru, aby nám tady nezvedal laťky nějak moc vysoko, nenastavoval svou cílevědomostí zrcadlo a nedělal konkurenci.
Mimochodem, já byla právě to dítě, kterému vždycky všechno šlo tak nějak samo. A jednak si pamatuju útoky, že se povyšuju, ač jsem nic takového nedělala. Jenže oni někteří si taky jako povyšování vykládají i prosté sdělení výsledku. A taky si představ, že paradoxně pro mě asi ta pochvala byla něco vzácnějšího, než byla pro mé méně šikovné spolužáky. Protože ta šikovná děcka často naopak nikdo moc nechválí, protože ten dobrý výkon se u nich bere jako standart. Takže já kolikrát záviděla svým průměrným spolužákům, že okolí ocenilo jejich výkon, když se jim něco povedlo, protože mě nikdo nepochválil, jak byl rok dlouhý. Ba naopak, měla jsem pocit, že spousta lidí vyloženě čeká, až se mi něco nepovede, aby mi to dali sežrat. A že se to taky stávalo.
@Kousavysvetr píše: Více
Děkuji za pochopení. Tohle opravdu není závist. Vím, co závidím a umím si to přiznat a ano, je to špatný a lépe se necítím a učím se smiřovat s věcma, které neovlivním (třeba zdraví).
@Livi92 píše: Více
Ale mne nevadí někdo, kdo vyčuhuje. Vadí mi určite chování, možná nadřazenost. Asi bys musela ty konkrétní situace zazit. Určitě to není jen sdělení výsledků. Je mi líto, jak to bylo u tebe. To jedno nadane dítě je chválené hodně, i sama jsem ho chválila, hodnekrat jsem byla u toho, když se všichni rozplývají, jak je úžasné, nadané, nejlepší - rozhodně děti v okolí nejsou chválené více - naopak, nejsou chválené skoro vůbec. Je to úplně jiná situace. Viděla jsem ocenění rodičů, pochvalu.
Viděla jsem dítě strašně šikovné ve školce, vždy vepředu, dítě nastoupilo do školy a najednou je v hodně věcech velký problém. A mně je to líto. Vypadám tady podle některých příspěvků jak nepřející závistivá mrcha, ale tak to opravdu není.
@Anonymní píše: Více
Hmm moc nechápu. Jak víš že se za tím honí a ne I to u nich přirozeně, že jim to jde vše.
Moje dvě dcery byly ve škole a v oddíle velice dobřre ve sportu a ve škole jim to šlo samo.
Mladší měla smůlu na slepicinec ve škole a holky dost zarlily, hlavně tím že si rozumela hodně s kluky a ti ji brali hodně sebou. Je to tím že mají ADHD a řeknou co si myslí, což kluci mají rádi ale holky moc nedávají. Starší měla kolektiv holek super.
Jenže to co se zdá ve škole jako dokonalost, tak později to tak nemusí být.
Obě jsou uspesne ve studiu, mají kamarády ale ve spolecnosti často narážejí, neboť mají i autisticke spektrum. Tohle není vidět i když je to postižení, tak je berou jako zdravé lidi.
Takže opravdu bych nesoudila jen podle toho co dětem jde a nikdy nevidíš za dveře dkmu co se tam odehrává.
My jsme znalý taky takové 2 rodiny, děti byly v pohodě docela i když kluci trochu zaskvary, matky si hrály na dokonalost samu. A víš co? V obou rodinách bylo psychické týrání
@Anonymní píše: Více
Chytrý a krásný je vražedná kombinace ![]()
Taky mám chytré a krásné dcery ale mají k tomu adhd a AS, takže dokonalost vzala za sve
.
I když to jsou náročné potvůrky, miluje. Ale nezávidím jim, nebudou to mít lehké v životě. A to je mi moc líto. Radši bych byla aby byly méně chytré, min hezké ale " normalni"
@krecik.dzungarsky píše: Více
To je mi moc líto, terapii jsi už zkoušela?
@Anonymní píše: Více
Jenže ty děti za to většinou nemůžou ale rodina. I když setí se už narodí s tím, že je někdo více soutěžily a druhý má vše na háku. Jde o rodinu jak ho naučí s tím pracovat. Jestli budou nechávat dítěte ve všem vyhrávat, například hry doma, kde se to dá dobře naučit, tak chudák se z toho poonda v kolektivu a při první prohře se může slozit
@Capelucia píše: Více
Tak dnes většina dětí se učí lyžovat s instruktorem ne, ne o aspoň velká část
@Cizinka 999 píše: Více
V terapii jsem několik let. Včetně péče psychiatrického specialisty.
@Anonymní píše: Více
No tak jsi to opravdu špatně podala že zacatku
@Anonymní píše: Více
Furt nechápu. Povyšování, ostentativní dávání nějakých dětí za příklad, to leze na nervy každému. A co? Hele, já už dospěla k tomu, že se na ty přirozeně „dokonalé“ děti dívám jako na přírodní úkaz, ale nemyslím si o nich nic.. Zažila jsem děti krásné, chytré, úspěšné ve škole i ve sportu. Ale osobní štěstí jim to stejně nepřineslo. Nikdy se opravdu nemusely o nic snažit, všechno jim šlo. samo a obdivu měly fůru jaksi automaticky. Ale to v určitém životním období přestane stačit a pak se hodí mít z minulosti natrénováno i jak se postavit k neúspěchu. A pokud jsou ty děti dokonalé, protože je někdo cepuje, tak zas často brzo vyhoří. Být „dokonalé dítě“ prostě podle mě žádná záruka budoucí osobní spokojenosti není.
@ambruše píše: Více
Je fakt, že jsem pár takových zázračných děti měla ve svém okolí: četly od 3 let, sport na vysoké úrovni, prestižní škola, jazykové certifikáty, umělecké sklony… Ty děti nedopadly dobře. V pubertě vyhoření, rebelie a velké problémy. V jednom případě pak spíš únik do sebe, anorexie a sebepoškozování. Znám i jejich rodiče a v těchto případech to byla jednoznačně jejich chyba. Ty ambice tam byly patrné od útlého věku těch dětí. Do 13, 14 let by těm rodičům kdekdo záviděl. Pak už to bylo hodně útrpné.