Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
@Anonymní píše: Více
Skrytá závist. Sama bys to chtěla, ale tudis, že u tebe to nepůjde. Tak si z těch lidí děláš aspoň vnitřního nepřítele.
Naše dcera je úplně jiná než my rodiče, od základky druhého stupně se žene za dokonalostí a touhou být nejlepší…co bys dělala kdybys takové dítě měla? Neměla bys ho ráda? Záviděla bys mu… musela jsem se smířit s tím, že dcera je prostě úplně jiná, jde si za svým a prostě jí podporovat…nikdy mi ale jako tobě úspěšní a jak ty říkáš” dokonalí” lidé nevadili… a ji vlastně obdivuju, na základce si mysleli, že ji za známky nadáváme a nám to bylo šumák😅 teď to dilema jakou vejšku, když by jich nejraději studovala 5🙃…v tvém případě mi trochu přijde, že trochu závist v tom je…
@Alušáček píše: Více
Plus jsem nikdy nepochopila, proč se lidé často s despektem vyjadřují o dětech (většinou holkách), které nemají nějakou geniální přirozenou inteligenci, ale snaží se a ve škole se jim pak daří. Vždyť to je přece ještě větší zásluha, než když někomu jde vše samo ![]()
Jinak příspěvek k tématu, jak pomalu dočítám diskuzi. Normálně nemám problem s jakýmkoliv úspěchy či talenty, ale měla jsem jednu konkrétní kamarádku, která VŽDY za každou cenu potřebovala být ve všem lepší. A to mi teda na nervy lezlo, to se přiznám, a snížila jsem frekvenci a obsah kontaktu na „rodinná známá“. Nebyla jsem taky jediná, kdo z ní měl ten pocit.
Dokonaly clovek neexistuje.
Existuje jen clovek uspesny, pracovity, usilovny, ctizadostivy, vytrvaly… a kazdy, i ten pracovity a ctizadostivy si nese na zadech pytel svych problemu, jen ho ma kazdy jinak namichany.
Jednicky ve skole prece nejsou o „dokonalosti“, schvalne davam slovo dokonalost do uzovovek, protoze zalezi na uhlu pohledu a na tom, jak si dokonalost definujes.
Nekdy se z tech horsich zaku vyprofiluji zajimavejsi osobnosti. Meli jsme setkani 15 let po gymplu. Holka, ktera jakz-takz dokoncila skolu, je dnes uspesna herecka, pro divadlo se narodila, miluje sve povolani, nasla se. A kluk, ktery byl flakac, je spicka ve svem oboru.
Vidis, jak je to vsechno relativni, co to vlastne ta dokonalost je? To by mohla byt zajimava debata. Spis bych u tebou nastinene otazky mluvila o pracovitosti a o uspesnosti.
A vis kolik neuspenych se pozdeji stalo uspesnymi?
Kolik geniu zazilo neuspech?
Van Gogh prodal jen jeden, nebo par obrazu… herce Belmonda odmitli vzit na akademii a clen komise mu rekl, ze s takovym ksichtem nikdy nebude moct hrat milovnika zen… bubenika Led Zeppelin odmitlo nejake studio…Bach byl pocas zivota cirkevni elitou povazovan za prumerneho skladatele… genialni Rodin byl tri krat odmitnuty konkurzem skolou Beaux Arts… filozof Spinoza byl odmitnuty a nepochopeny holanskou komunitou a zidovskou komunitou, jeho idey byly prilis popredu na tu dobu..
Tyhle děti to zas tak jednoduché nemají, většinou jsou pod tlakem rodičů, kteří si na nich „léčí“ své komplexy z toho, že právě oni nevynikali, jen to nedají najevo a tváří se i na okolí jako ti, co mají navrch. Nejhorší to je podle mě pro děti, které ten sport ani nebaví, ale rodiče je tlačí do urputných tréninků, nemají jiné koníčky, moc kamarádů, školu nestíhají protože na to nemají čas, ale musí být dokonalí v tom sportu, který je důležitý pro rodiče a už od útlého věku ty děti vidí někde na vrcholu. Prostě jim takhle nalajnují život, chudáci děti..
@Liberalissima píše: Více
Ano, to je to, o co mi jde. Nevadí mi všichni cílevědomí lidí, kteří se snaží. Ale jen to, kde je toho už moc, až to „obtěžuje“. Někteří lidé mě tady snad pochopily/pochopí.
Hlavně never všemu.
Já znám tolik holek co se prezentují jako dokonale
mají vždy uklizeno, navareno, dítě podle tabulek, chlap dokonalej…..
Pak to jednoho dne praskne a nestacis se divit.
Baba sebevedomi úplně v háji, tak si léčí komplexy, ze cely dny šudlá domácnost, do decka to vyloženě sype, aby to vše umelo, a chlap zdrha za jinou.
@heluska1992 píše: Více
Já teda neznám takovou žádnou a to mám tisíc kamarádů
.
@Anonymní píše: Více
Se chytas stébla. Tvůj popis byl jasný. Neprejici a zavidejici… a když ti někdo hodí takovou udicku, tak se snažíš abys nevypadala jako neprejici mrcha
tohle jsi vůbec nepsala
@Anonymní píše: Více
A jak tě obtěžují chytré a cílevědomé děti? Mé dítě je cílevědomé, jde si za svým snem. Nikomu se nevnucuje a ani neříká, že je úspěšný v tom, co bude chtít jednou dělat, myslím tím studium. A ty jsi ubohá, zlá a závistivá osoba. Jednou z té závisti pukneš.
@Anonymní píše: Více
Nezlob se, ale to jsou takové „kecy v kleci“, co tady předvádíš ![]()
Jak tu bývá typické - upravuješ si postupně příspěvky tak, jak se to hodí, abys z toho vyšla aspoň trošku se ctí a ne jako závistivá trubička.
Ve skutečnosti bylo všechno podstatné řečeno v prvním příspěvku - ten jediný jsi, zřejmě pod vlivem nějakých okamžitých emocí, napsala tak, jak jsi ho opravdu cítila a myslela.
Taky mám na první pohled nádherné, geniální a dokonalé dítě… ve skutečnosti dokonce dvě, ale u dcery je to více „čučavé“… a jsou to přesně hloupé ženské s tvým stylem uvažováním, kvůli kterým se podvědomě (a nesmyslně) zdráhám o nich vůbec mluvit… abych náhodou nepůsobila někomu stresíček a nevypadala, že se vychloubám ![]()
@Bytsamsebou píše: Více
Taky ne. Každá má, máme něco co není dokonalé. Jako jo, člověk se snaží, aby to bylo dobré, rodina prospívala. Ale to je normální.
Nějak se to tady zvrhlo v to udělat ze mě tu nejspatnejsi. Dáváte mi na odiv, jak zrovna vy máte dokonale děti, které by mi vadily a já z toho puknu závisti. Ale tak to fakt není. Jak už jsem psala, neumím správně pojmenovat to, jak to myslím. Samotnou mě překvapilo, když někde jsem přečetla částečnou citaci mého příspěvku, protože to pak vyznělo úplně jinak, než jsem to myslela. Spousta z vás mě nepochopila, ale je to jedno. Pár mě jich pochopilo, že mi nevadí všichni, ale spíš ty přehnane reakce.
A co se týká závisti? Potýkam se s ní často, dávám si pozor, abych neupozornila na to, co mi konkrétní lidé závidí a dávají najevo, pokaždé si neodpustí poznamku. A to si myslím, že jsem člověk, kterému opravdu není co závidět. A přesto mi závidí i obyčejné maličkosti. Jsou takoví lidé. Ano, i já něco závidím. Ale určite to není to, co jsem tu psala. A pokud závidím, tak určitě nikomu nedávám nic jedovate najevo a nedávám mu to vyzrat.
Byla jsem včera na závodech. Dítě tam závodilo a bylo tam samozřejmě hodně dětí, některé ambiciózní, některé makaji víc, některé min. Některé znám. A všem ty úspěchy přeji. Mám tam i zname a jejich díte závodi i s mým dítětem a je o mnoho lepší (bývali na tom stejně) - a pochlubi se vždy s úspěchy. Ale je to vše v pohodě. Nemám s tím problém. Opět je to o tom, jak moc je mi to předhazováno a jakým stylem.