Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Dokonalí lidé, dokonalé děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.5.24 22:33
Tedy mně se při čtení udělalo nevolno. Chytré děti nepotřebují chválit, aha. Co by to mělo být jiného než závist? Pokud je někdo jiný chytrý/krásný/sportovně nadaný, tak buď mi to je jedno, nebo to obdivuji a oceňuji, no a nebo závidím. Fakt nevidím žádné jiné možnosti. A to, že dle tebe dokonalí rodiče mají dokonalé děti, na tom není nic divného. Část je dána geneticky a část je dána pevnou vůlí, a k té dítě spíše vychová rodič, který ji také má. Ono totiž za to domělou dokonalostí stojí často hlavně pevná vůle.
Příspěvek upraven 05.05.24 v 23:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.5.24 22:37
Mě vadí dokonalé matky. Takové ty, které mají aspoň tři děti, ty děti jsou samozřejmě zdravý, chytrý a sportovní, nedělají na veřejnosti ostudu a všechno zvládají jako aspoň o rok starší. Ty ženy mají samozřejmě hrozně skvělý manžely, se kterýma mají báječný vztah i po xy letech. Jsou akční, kamarádsky a plný energie a podnikají ty nejzábavnější a nejoriginálnější akce. Mají kontakty a zajímavé kamarády a známé. Problémy nemají, a když jo, tak je úžasně zvládají.
Vidim v tom směs sebeprezentace, životního štěstí a skutečně větších schopností. Já jim to přeju, ale jsem z takových lidí brzy unavená. Některé mé známé se staly takovými výkonnými zářícími ženami, když se jim narodily děti, a zjistila jsem, že to nějak nedávám. Nezvládám společné akce, protože sama prostě tak skvělá nejsem a nedokážu držet tempo, neumím být furt vtipná a plná energie a navíc moje děti se vždycky nechovají jak z plakátu 
Chvíli jsem záviděla a zarlila a předstírala, že jsem taky tak cool, a pak jsem to vzdala a nevídáme se 
Mám svoje kamarádky, klidnější, méně zářivě skvělé, kterým stačím.
- Citovat
- Upravit
5.5.24 22:40
@Anonymní píše: Více
Zapomněla jsi dodat, že ty děti samozřejmě hrají na hudební nástroj a jdou dost pokročilé v linorytu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
5.5.24 22:45
@Alexandria Nixia píše: Více
Jenže u tebe je to něco jiného. Pečuješ o postižené dítě. A věř mi, že běžní lidé si nedovedou představit mít takto postižené dítě. Absolutně netuší, co kdokoliv z nás prožívá doma, co se za zavřenými dveřmi děje atp. Za mnou s tím včera přišla velmi blízká přítelkyně, která má náhled do našeho soukromí. Mám doma těžkou, agresivní Aspergerku v pubertě a v pořádníku k hospitalizaci.
- Citovat
- Upravit
5.5.24 22:51
@krecik.dzungarsky píše: Více
Taky mám doma takové dítě a popravdě často se cítím hrozně nedokonalá, když mi teď kamarádka napsala něco o tom, jak se mají a co s dětmi podnikají, popravdě jsem netušila, co jí odepsat. Člověk se pak cítí jako nějaký vetřelec, všichni si jen uzivaji (nebo si stěžují na to, že mají „hodně práce“) a já tedy rozhodně nejsem pořád nešťastná, ale můj život je prostě někde jinde a skoro se za to až stydím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.24 22:56
@krecik.dzungarsky píše: Více
Nedovedou. Já sice tuhle zkušenost nemám, ale často si říkám, jak si někdy člověk neváží naplno toho, co má, když třeba dítě zlobí. Musí to být strašně těžké a moc takové ženy jako vy obdivuji. Vůbec se nemluví o tom, jaké to je. Jako byste neexistovaly. Starosti běžných žen vám musí připadat úplně směšné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.24 23:12
Vždycky je někdo kdo má něco lepšího a dokonalejšího. Víc peněz, je hezčí, štíhlejší, chytřejší, bohatší, zdravější a má v životě víc štěstí než já. To bych se z toho musela zbláznit.
Je dobré se podívat na to co se nám povedlo a co máme my. Mám hodné děti které mě mají rády, krásnou vnučku do které jsem blázen, manželství se mi taky vyvedlo a vydrželo, To není málo. Zkus se na to zakladatelko podívat takhle. Co máš ty a co se ti v životě povedlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
5.5.24 23:22
@BiancaB píše: Více
To mě mrzí. Možná by ti pomohla terapie, protože péče o vážně postiženého či nemocného člověka může být traumatem.
S mojí dcerou byl život náročný od jejího narození. Než přišla vlivem hormonálních změn v těle agrese, snažila jsem se, aby žila běžně jako zdravé děti. Stálo mě to kus fyzického i psychického zdraví. Teď mi všichni, včetně lékařů, doporučují, abych s dcerou alespoň dočasně nesdílela společnou domácnost kvůli záchraně vlastního zdraví i života.
Pocity stigmatizace, nesouvisí s dceřinou jinakostí, ale s jejím nebezpečným chováním, prožívám také. Cítím se špatně i před lidmi v domě, ve kterém žijeme. Těžkost na mne padá už ve chvílích, kdy zabočím do kterékoliv ulice vedoucí k našemu domu.
Hlavně se neobětuj. Já jsem bohužel celý život pečovala o někoho blízkého a sebe se teprve nyní učím dávat na první místo.
Stydět se nemáš za co. Dnes mě velmi zasáhla zpráva o úmrtí herečky Simony Postlerové. Měla doma dospělého syna, kterému byl v dětství diagnostikován Aspergerův syndrom, ke kterému se později přidružila také schizofrenie. Manžel jí zemřel na rakovinu. Měla od života těžce naloženo. Pro mne osobně je její úmrtí jako varovný signál.
V dětství jsem byla zneužívaná, matka v mojí pubertě zemřela na karcinom prsu. Vážných onemocnění prodělala více. Otec utekl do alkoholové závislosti. Sama se léčím s PTSD. A moc dobře vím, že všechno, co mám za sebou, i co prožívám nyní, mi může o mnoho let zkrátit život. Fyzické staří mého těla, včetně opotřebení orgánů, může být mnohem starší, než odpovídá mému kalendářnímu věku. Nehledě na to, že jsem nepřetržitě vybuzená a žiji ve stresu, který nemá jasně ohraničený konec.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.5.24 23:38
Je mi smutno z některých příspěvků. Opravdu to nezávidím ani to nemyslím nějak zle. Jsou to věci, které se vlastně mě netýkají a sama to ani nemůžu chtít - např. u těch dětí. Já jim to přeji, ocením to. Ale jaksi jasat a neustále dokola obdivovat nebudu. Ani nemusím. Na to se najde spousta jinych. Neumím se přetvařovat. A vlastně je mi to v konečném důsledku jedno. Ale právě že to působí i na vás jako závist a myslím si, že to působí i na ty lidi, že závidím, přestože to tak není. Ale přetvařovat se a bezmezně obdivovat a chvalit nebudu jen kvůli tomu, že to ostatní dělají. A vím, že ne u všech je to upřímne. Takže co s tím? Byla jsem už párkrát v takové situaci a vím, že se očekával bezmezný obdiv a chvála, ale já to nedokážu. Já ty výkony, i tu snahu obdivuji. Nevím, jak přesně to vyjádřit.
- Citovat
- Upravit
5.5.24 23:47
@Anonymní píše: Více
Když to je strašně zvláštní. Ty just tu pochvalu nedáš, proč? Máš nějaké trauma, málo chválili tebe?
Je normální pochválit dobrý výkon, okolo mne jsou teda děti malé, takže jásáme nad vším, ale prostě.. proč ne? Jen proto, že to někomu jde? Snažíš se vychovávat? Oni to asi nedělají jen pro pochvalu, ale sama vnímáš, že ta divná jsi nakonec ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.5.24 23:50
@krecik.dzungarsky píše: Více
Tvůj příspěvek me opravdu zasáhl a mrzí mě to, co jsi prožila a proživas. 
Máš můj obdiv. Snaž se udělat něco pro to, aby ses cítila lépe. Potřebuješ to a zasloužíš si to. Taky nemám úplně jednoduchý život a jsem hodně ve stresu. A taky to ovlivňuje me zdraví.
O úmrtí jsem se dozvěděla z tvého příspěvku a nechtěla jsem tomu věřit. Zkazilo mi to neskutečně den.
- Citovat
- Upravit
5.5.24 23:52
@Anonymní píše: Více
Tak ona ta pochvala je vlastně projev štědrosti vůči druhému, ne?
Když se někomu něco daří, nebo mu to sluší, mám radost a ráda pochválím. Proč by mělo být problém dát druhému to uznání? Jste spíš uzavřenější obecně? Není to tím, že se druhým prostě nerada otevíráte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.24 23:54
Mě v poslední době vytáčí „dokonalé“ děti, které ty ostatní neustálé poučují, jak se mají chovat a pokud něco neodpovídá jejích etalónu, tak hned běží žalovat učitelům. Já bych takové sám majznul něčím po hubě, takže se nedivím dítěti, když to občas nevydrží a něco podobného provede. Už se ani nedivím, že za okupace a komunistů tady bylo tolik kolaborantů a udavačů, protože když tohle mají v krvi už děcká a učitelé to podporují, tak je to logický výsledek! 
Já byl na škole wunderkind místního významu a na střední i celkem úspěšný atlét, sočkař, muzikant a další pod., ovšem když byla možnost se ulejt z vyučování, udělat nějakou klukovinu, zúčastnit se nějaké pařby, dat opsat spolužákovi anebo mu napovědět, tak jsem nikdy nezaváhal! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.5.24 23:55
@Temnástranasíly píše: Více
Ale já pochválim. Jen nedokážu chválit víckrát za to samé a opěvovat to víckrát a neustále dokola.
Nepamatuji si, že bych měla pocit, že mě málo chválili. A celkově chválím děti hodně. Dokonce si myslím, že jsem měla pracovat s dětmi a hodně lidí mi to i řeklo. Věnují jim dost casu.
Jsem možná divná. Ale mně přijde divnější přetvařovat se a chválit a neskutečně jasat, ale za rohem pomlouvat. Tomu já fakt nerozumím. To je pro mě vždy velké zklamání, když to slyším a neúčastním se toho.
- Citovat
- Upravit
6.5.24 00:00
Jak už je na emiminu obvyklé, přestávám chápat, o co jde. Když se někomu něco daří, tak mu to přeješ, obdivuješ, obdiv vyjádříš. Tak kde je problém? Nikdo po tobě nechce slavobránu a mávátka, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Homeopatická podpora během IVF
- 20.05.26
- Anonymní
Jak urychlit hojení po operaci nosní mandle?
- 20.05.26
- Anonymní
Vlasy mám úplně všude, jen ne na hlavě
- 20.05.26
- Anonymní
