Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak si o téhle tvé potřebě promluvte v dobách míru, aby věděl, že bráněním v odchodu situaci nezlepší, že potřebuješ čistý vzduch a samotu.
Vyrob si ceduli, kterou mu ve vypjaté chvíli strč před oči.
Ideálně se do takových otáček vůbec nedostat, což asi víš, tak na tom pracuj.
S manželem se občas pohádáme, a protože víme, že jsme oba horké hlavy, děláme to stejně. Ve chvíli, kdy nám to přerůstá přes hlavu, tak jeden z nás odejde. Zkus si o tom s partnerem promluvit, když jste v klidu. Vysvětli mu svůj důvod a svou potřebu, a pokud to nezabere, tak se rozejděte. Podobného partnera jsem před lety měla. Doslova mě při hádce zahnal do kouta a nenechal odejít. Dopadlo to špatně.
Ve chvíli, kdy nejste schopni spolu komunikovat a řešit problémy tak, aniž by se jeden z vás nedostal do afektu, druhý neměl tendence utíkat z bytu a první ho tam držel násilím… tak si myslím, že je na čase se rozejít.
Ukonči to, dokud v tom vztahu nejsou děti.
Přesně jak Tvůj partner! Potřebuji problém vyřešit hned, a když partnerka utíká od problému anebo se ho snaží zahrát do autu, tak mě to rozčílí do běla a jsem schopen vraždit! Naopak ten problém eskaluji ještě více, protože když se nevyřeší teď a tady… tak nastane konec světa.
Pokud partnerka dokázala couvnout a snažit se problém řešit, a neutíkat od něj, tak jsem toho byl schopen taky, jinak bych se nejraděj na všechno vykašlal a zahodil, včetně vzájemného vztahu.
Časem jsem se naučil to takhle nehrotit a kašlat na to, ale za cenu toho, že už více méně kašlu i na vzájemné vztahy a partnerku. Dokud mi na ni záleželo, tak jsem to prožíval a hrotil přesně tak, jak Tvůj partner, přestal jsem to dělat v momentě, kdy mi přestalo na ní záležet.
Bacha na to, ať to tak nedopadne i u Vás, spíše si domluvte scénář, jak budete takové situace řešit, abys i Ty mohla vychladnout, ale i on se ještě více nenamíchl. ![]()
@jege píše: Více
On to nemusí být aut ani útěk od problému, spíš snaha nevytočit se do ještě větších obrátek, kdy mohou padat i slova, která by si ex post člověk nejradši zatlačil zpátky do huby.
Problém se dá vyřešit o pár (desítek) minut později, když horké hlavy vychladnou a vznikne odstup.
Jako fakt nevím, co by tu chvíli nepočkalo a muselo se řešit ausgerechnet teď.
Ja jsem taky odchazeci typ, takze ti uplne rozumim. My se teda nehadame casto, ale ja kdyz se vytocim, tak nejsem schopna rozumne komunikovat, takze odejit, vychladnout a pak v klidu vyresit je pro me jedina moznost. Prijde mi to rozumnejsi nez po sobe stekat, kdyz to konstruktivne nikam nevede. Nastesti to chlap chape a akceptuje. Na tvem miste bych si s nim promluvila, az budete v klidu a vysvetlila mu, ze ten prostor proste v tu chvili potrebujes a proc.
@Karamba2020 píše: Více
Presne tak. Ja osobne si treba potrebuju i ujasnit, zda sama neprehanim, zda jsem k partnerovi fer.
Napíšu to, jak mi to přišlo pod ruku, tak se na mě nezlob.. Dva ma_goři spolu být nemůžou. Oba dva se neumíte ovládat, neumíte komunikovat a řešit problémy. Rozchod by byl nejspíš na místě. Pokud Vám na sobě nějak extrémně záleží a vidíte i přes to všechno společnou budoucnost, vyhledejte párovou terapii a naučte se spolu mluvit. Hlavně se do té doby nemnožte, to by bylo peklo. A počítejte i s nezdarem.
@Karamba2020 píše: Více
Třeba to má souvislost s evolučním vývojem, kdy žena v případě nějakého kritického problému jej mohla na čas odložit, podumat nad ním a až jej vyřešit, ovšem chlap při zápase s mamutem tohle k dispozici neměl a musel problém vyřešit, jinak hrozilo, že další pokus už nebude mít. Možná právě proto chtějí ženské spíše odejít a chlapi to chtějí naopak řešit hned. ![]()
@Lojzísek píše: Více
Nemusí být magoři, jenom ženská to cítí jinak, než chlap, viz má „evoluční teorie“.
PS: Už jsem skoro jak Darwin!
![]()
Ahojky děvčata, chtěla bych vědět Váš názor na věc, protože nevím, co si o to myslet. Naposledy to bylo včera…
Občas, když se s partnerem dostaneme do nějaké hádky, a ať už je předmětem hádky cokoliv, dostane se to do takového afektu, že už nejsme schopni ani jeden normálně diskutovat…a je to regulérní hádání se, které nikam nevede a je to prakticky jen horší a horší…A já v nějakou chvíli vím, že už nemůžu, že už to nesnesu, že buď něco rozbiju, rozmlátím něco nebo se zcvoknu…a tak jediné mé řešení je - jít z boje pryč. Prostě odejít z bytu…Vychladnout a pak až něco řešit…
Nemáme žádnou místnost, do které bych se zavřela, máme atypický byt, máme jen malou koupelnu, ale ta mi takový klid a prostor co potřebuju neposkytne…a tak chci odejít z bytu… A jeho reakcí na to je, že mě nechce nechat odejít…Ne proto, že by se o mě třeba bál…jde o to, že to chce a nutně potřebuje dořešit… Já ale vím, že nic nedořešíme, rozhodně ne v tom rozpoložení, ve kterém jsme, nebo ve kterém jsem já. Potřebuji klid a on mi do toho brání odejít…a tak když mi brání, tak mě to vlastně dopaluje ještě víc… nejraději bych ho odstrčila pryč, o to se tak trochu i pokusím…ale už jsem ho chtěla normálně i praštit, že mě nechce pustit z bytu a zatarasuje mi cestu…
A pak mi vyčítá, že utíkám z boje…
No ano, utíkám a ráda… nerada se hádám…
No řekněte mi prosím, jak se k tomu stavíte vy? Nějaké rady/tipy?
Děkuju!